AD NOTAM Číslo 3/2004 - Notářská komora České republiky

64 Číslo 3/2004 AD NOTAMa) podle smlouvy o zúžení zákonem stanoveného rozsahuspolečného jmění manželů nebo podlesmlouvy o vyhrazení vzniku společného jmění kedni zániku manželství 79 nepatřil do společnéhojmění manželů, a oprávněnému byl v době vznikuvymáhané pohledávky znám obsah smlouvy,b) náležel výhradně povinnému proto, že jej nabylpřed manželstvím, dědictvím, darem, za majeteknáležející do jeho výlučného majetku nebo podlepředpisů o restituci majetku, který měl ve vlastnictvípřed uzavřením manželství nebo který mu bylvydán jako právnímu nástupci původního vlastníka,anebo že slouží podle své povahy jen jehoosobní potřebě.Návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutíje tzv.vylučovací (excindační) žaloba.Jedná se v podstatěourčovací žalobu,naléhavý právní zájem se však netvrdíani neprokazuje. K podání žaloby je aktivně legitimovánmanžel povinného, pasivně legitimován oprávněný z výkonurozhodnutí. Skutečnosti, které jsou důvodem k vyloučeníz výkonu rozhodnutí ve sporném řízení tvrdíaprokazuje žalobce,tj.manžel povinného,který v tomtosměru také nese procesní odpovědnost za výsledek řízení.Až do rozhodnutí o této žalobě soud zpravidla odložíprovedení exekuce ohledně dotčeného majetkupodle § 266 odst. 2 OSŘ nebo odročí jednání. 14Z těchto ustanovení vyplývá,že pokud se jedná o společnýzávazek obou manželů, ať už tvoří nebo netvoří jejichSJM, jak bylo podrobně uvedeno výše, je pozice věřitelevelice silná,neboť může požadovat uspokojení svépohledávky z jakéhokoliv majetku obou manželů,tj.z jejichSJM, podílového spoluvlastnictví i výlučného majetkukteréhokoliv z nich.Případná smlouva jeho dlužníků, modifikující rozsahSJM, uzavřená až po vzniku závazku, nemá žádný vliv nadobytnost jeho pohledávky. Smlouva by byla platná,avšak ve vztahu k tomuto určitému věřiteli relativně neúčinná.Na veškerý tento majetek může být tedy vedenaexekuce. Domníváme se však, že zatímco na majetek veSJM lze vést exekuci na základě exekučního titulu protikterémukoliv z manželů,exekuce na výlučný majetek vyžadujeexekuční titul přímo proti manželu – vlastníkovi.Stejná situace nastane v případě, kdy si manželé sicezúžili rozsah svého společného jmění před vznikem závazku,manžel však při převzetí závazku neseznámil věřitelese skutečností, že závazek přejímá výlučně sámz důvodu modifikace rozsahu SJM provedeného toutosmlouvou. Manžel povinného tedy nejenže nemůže dosáhnoutvyloučení majetku tvořícího SJM z výkonu rozhodnutídle § 267 odst.2 písm.a) OSŘ,ale dle našeho názoruani vyloučení svého výlučného majetku dle § 267odst. 1 OSŘ.V tomto případě by se totiž jednalo o závazektvořící SJM 15 (dle § 143a odst. 4 ObčZ smlouva o zúženínení vůči věřiteli účinná) a za tyto závazky ručí obamanželé solidárně, tedy oba i svým veškerým výlučnýmmajetkem (tj. také získaným darem, děděním atd.).Ustanovení § 267 odst. 2 OSŘ slouží ochraně manželapovinného pouze v případě, že tento prokáže, že vymáhanýzávazek ve skutečnosti náleží pouze druhému manželovi,a to proto, že vznikl při používání majetku, kterýje ve výlučném vlastnictví tohoto manžela buď přímo zezákona, nebo na základě smlouvy o zúžení SJM, s jejímžobsahem byl věřitel řádně seznámen (popř. dle smlouvyo vyhrazení vzniku společného jmění ke dni zániku manželství).Výčettěchto důvodů je taxativní.V této souvislosti je vhodné upozornit na skutečnost,že zde není jako důvod pro vyloučení majetku náležejícíhodo SJM z výkonu rozhodnutí uveden případ, kdy jedenz manželů převezme za trvání manželství bez souhlasudruhého manžela závazek, jehož rozsah přesahujemíru přiměřenou majetkovým poměrům manželů.Tentozávazek by sice netvořil SJM, přesto by však pro tentozávazek mohl být veden výkon rozhodnutí na majetekve SJM.Vzhledem k podstatě nařízení výkonu rozhodnutí, zejménake skutečnosti, že se neprovádí dokazování, jakuvedeno shora, může dojít i k tomu, že do nařízení výkonurozhodnutí pro výlučný závazek jednoho z manželůvzniklý za trvání manželství bude zahrnut i majetekpatřící ve skutečnosti do výlučného vlastnictví manželapovinného.V takovém případě by se manžel povinnéhomohl s úspěchem bránit provedení výkonu rozhodnutípodáním vylučovací žaloby, tentokrát ovšem dle § 267odst. 1 OSŘ.Vznikl-li závazek jen jednomu z manželů před uzavřenímmanželství, odpovídá za něj tento manžel pouzesvým výlučným majetkem.V tomto případě by mohl manželpovinného docílit vynětí z výkonu rozhodnutí nejensvého výlučného majetku, ale i majetku v SJM, opět žaloboudle § 267 odst. 1 OSŘ.V souvislosti s exekucemi stojí za zmínku, že§ 262a OSŘ cituje při určení,co se pro účely výkonu rozhodnutírozumí SJM mezi úkony,ke kterým se nepřihlíží,pouze smlouvy manželů,kterými tito modifikují své společnéjmění, nikoliv také rozhodnutí soudu dle § 148odst. 1 nebo 2 ObčZ.Takovéto soudem provedené zúžení rozsahu SJMmůže mít v některých případech určité výhody,zejménaje-li výkon rozhodnutí veden pro závazek vzniklý výlučnějednomu z manželů po právní moci rozhodnutí souduo zúžení SJM.Tím, že § 262a OSŘ tento typ zúžení pomíjí,má manžel povinného ulehčenu situaci v případě,že by došlo k nařízení exekuce na majetek, jenž je na základěrozhodnutí soudu podle ust. § 148 odst. 1 nebo 2ObčZ v jeho výlučném vlastnictví. Zatímco v případě,kdy manželé mají uzavřenu některou ze smluv modifikujícírozsah SJM, musí manžel povinného ve spornémřízení prokázat obeznámení věřitele s obsahem tétosmlouvy, v případě soudního rozhodnutí o zúžení SJMtato důkazní povinnost odpadá. Vylučovací žalobu bymanžel povinného v tomto případě podával opět podle§ 267 odst. 1 OSŘ.Pokud by byl za výše uvedených okolností do nařízenívýkonu rozhodnutí zahrnut majetek ve SJM, mohlo bydle našeho názoru k výkonu skutečně dojít,neboť v § 267odst. 2 OSŘ není soudní rozhodnutí podle § 148 odst. 1nebo 2 ObčZ uvedeno jako důvod pro podání vylučovacížaloby. Domníváme se, že výkonem rozhodnutí postihnutéSJM nemusí vždy tvořit pouze obvyklé vybaveníspolečné domácnosti,na které bylo SJM soudem zúženo,ale v prvních třech letech po právní moci rozsudku o zú-14Bureš/Drápal/Krčmář/Mazanec Občanský soudní řád. Komentář,II. díl. 6. vydání. Praha : C. H. Beck, 2003, s. 1242.15Samozřejmě za předpokladu, že tento závazek není ze SJM vyloučenna základě zákona, tj. nevznikl při používání výlučného majetku (výlučnéhona základě zákona, protože ke smlouvě se nepřihlíží) a nepřesahujemíru přiměřenou majetkovým poměrům manželů.

AD NOTAM Číslo 3/2004 65žení 16 iveškerý nevypořádaný majetek,který byl součástiSJM již před rozhodnutím o zúžení SJM (to jest např.i nemovitost!).V. Konkurz a smlouvy modifikující SJMDalším případem, který může mít vliv na uzavřenoudohodu modifikující rozsah společného jmění manželů,je prohlášení konkurzu na majetek jednoho z manželů.Dle § 14 odst. 1 písm. k) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursua vyrovnání (dále jen „KV“), zaniká prohlášenímkonkurzu společné jmění úpadce a jeho manžela.Pokudúpadce podnikal, ta část SJM, s níž podnikal, spadá vždydo podstaty. V rámci konkurzu se pak provádí vypořádánítohoto zaniklého společného jmění manželů.Pro smlouvy modifikující rozsah společného jměnímanželů má však ještě větší význam § 26 odst. 3 KV, dlekterého:„Smlouvy o zúžení rozsahu společného jměníúpadce a jeho manžela, smlouvy o rozšíření rozsahuspolečného jmění úpadce a jeho manžela, jestliže sena jejich základě stal součástí společného jměnímajetek do té doby patřící jen úpadci, smlouvy o rozšířenírozsahu společného jmění úpadce a jeho manžela,jestliže se na jejich základě staly součást společnéhojmění závazky patřící do té doby jen manželuúpadce, a dohody o vypořádání společného jmění jsouneplatné, jestliže byly uzavřeny v posledních šesti měsícíchpřed podáním návrhu na prohlášení konkursunebo po podání tohoto návrhu.“Zajímavou otázkou, dle našeho názoru, je, co se stanesprávními úkony manželů uzavřenými dle pravidel obsaženýchve smlouvě o modifikaci SJM,ke kterým došlo v doběmezi dnem jejího podpisu a dnem prohlášení konkurzu.Situaci lze ilustrovat na příkladě: jeden z manželů máve svém výlučném vlastnictví nemovitost, smlouvouorozšíření společného jmění manželů rozšíří manželéspolečné jmění i na tuto nemovitost a po uzavřenísmlouvy si vezmou půjčku, která vznikne již na základěpoužívání majetku ve společném jmění manželů, a závazekbude rovněž tvořit společné jmění manželů. Po čtyřechměsících bude na majetek toho z manželů,kterémupatřil dům přede dnem podpisu smlouvy, vyhlášen konkurz.Smlouva o rozšíření SJM se tím pádem stane neplatnoua dům se vrátí do výlučného vlastnictví tohotomanžela. Půjčka však dle našeho názoru zůstane ve společnémjmění manželů, což má tvrdý dopad na manželaúpadce, kterému po vypořádání SJM zůstane polovinapůjčky, ale nikoliv polovina domu. 17Obdobný příklad lze uvést i pro zúžení SJM, kde bynemovitost ze SJM přešla smlouvou o zúžení SJM do výlučnéhovlastnictví jednoho z manželů a tento by si v souvislostis touto nemovitostí vzal půjčku. Po prohlášeníkonkurzu na druhého z manželů by se smlouva o zúženístala neplatnou a manželovi úpadce by po vypořádánízůstala polovina domu a celá půjčka.Ivtěchto případech zákonodárce zřejmě opět vycházelz toho,že manželé mají o svých majetkových vztazíchpřehled a že pokud jeden z nich má ekonomické problémytakového rozsahu, že mu hrozí konkurz v nejbližšíchšesti měsících, druhý z manželů je o tom zpraven.Při sepisování smlouvy modifikující SJM by bylo, dlenašeho názoru, tedy opět vhodné manžele na tento dopadupozornit a pokud některý z nich nebo oba podnikají,nechat je přímo ve smlouvě prohlásit, že si nejsouvědomi hrozby prohlášení konkurzu na majetek jednohoz nich. Druhý z manželů je pak alespoň předem seznámens důsledky,jaké pro něj nepravdivost takového prohlášenía případný konkurz může mít.VI. OdporovatelnostZatímco při uzavření smlouvy modifikující SJM manžely,nebo při prohlášení konkurzu na majetek jednohoz manželů jsou věřitelovy vyhlídky na uspokojení jehopohledávky velice dobré,mohou manželé v určitých případechvyloučit uplatnění ustanovení zvýhodňujícíchvěřitele při výkonu rozhodnutí, o kterých jsme hovořilivýše. Dovolíme si krátké odbočení pro ilustraci.Jestliže by například manželé místo smlouvy,jíž by rozšířilisvé SJM o majetek,který v době vzniku závazku patřilvýlučně zavázanému manželovi, uzavřeli smlouvu darovací,ve které by povinný manžel daroval svůj majetekdruhému manželovi, ustanovení § 262a OSŘ by se neuplatnilo.Obrana věřitele by spočívala v jeho možnosti,pokud by měl vůči dlužníkovi vymahatelnou (tzn. exekučnímtitulem podloženou 18 ) pohledávku, uvedené darovacísmlouvě odporovat podle ust. § 42a ObčZ tzv. odpůrčížalobou, neboť by se jednalo o právní úkon, kterýzkracuje uspokojení jeho pohledávky (in fraudem creditoris)19 , a to za předpokladu, že by nemohl být plněuspokojen z jiného, výlučného dlužníkova majetku.Aktivnělegitimován k podání odpůrčí žaloby by byl věřitel,pasivně legitimován by byl manžel dlužníka, neboťjemu vznikl z právního úkonu prospěch. 20Podle § 42a odst. 2 ObčZ je možné odporovat mimojiné právnímu úkonu, kterým byl věřitel dlužníka zkrácena k němuž došlo v posledních třech letech mezi dlužníkema osobou jemu blízkou (§ 116, 117 ObčZ) s výjimkoupřípadu, když druhá strana (tj. manžel dlužníka)tehdy dlužníkův úmysl zkrátit věřitele i při náležité pečlivostinemohla poznat. 21 Vzhledem k tomu, že manželnebo manželka dlužníka je vždy vůči dlužníkovi osoboublízkou ve smyslu ust. § 116 ObčZ, není tedy nutné, abyjí byl úmysl dlužníka zkrátit své věřitele znám, ale postačí,kdyžmohla takový úmysl při náležité pečlivosti rozpoznat.Povinnost tvrzení, důkazní povinnost a důkazníbřemeno nese plně manžel dlužníka. 22 V takovémto případěse také presumuje úmysl dlužníka zkrátit věřitele.Výsledkem úspěšného podání odporu je to, že právníúkon jím napadený ztrácí pravomocným rozhodnutímsoudu účinnost ve vztahu k věřiteli,který jej uplatnil (tzv.relativní bezúčinnost). 23 V našem případě by to znamenalo,žeby uvedená darovací smlouva byla ve vztahu k tomutověřiteli neúčinná, ten by mohl požadovat výkonrozhodnutí prodejem např.nemovitosti,která byla toutosmlouvou převedena z výlučného jmění dlužníka do výlučnéhojmění jeho manžela. Smlouva by však byla nadáleplatná a vůči jiným osobám než uvedenému věřiteli16Srov. § 150 odst. 4 ObčZ.17Odhlížíme od specifik vypořádání SJM při konkurzu (veškerý majetekz podnikání tvoří konkurzní podstatu, přihláška eventuální pohledávkydruhého manžela do konkurzu atd.).18Srov. Jehlička,O., Švestka,J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 4. vydání.Praha : C. H. Beck, 1997, s. 145.19Srov. § 42a odst. 1 ObčZ.20Srov. § 42a odst. 3 ObčZ.21Srov. § 42a odst. 2 ObčZ.22Srov. Jehlička, O., Švestka, J. a kol.cit. dílo, s. 146.23Srov. Jehlička, O., Švestka, J. a kol.cit. dílo, s. 144.

66 Číslo 3/2004 AD NOTAMtéž účinná. Je zřejmé, že postavení věřitele by v takovémtopřípadě bylo výrazně slabší,možnost ochrany jehopráv mnohem obtížnější a co je nejdůležitější, časověomezená, neboť tříletá lhůta v zákoně stanovená je lhůtouprekluzívní, jejímž uplynutím právo odporovat takovémuúkonu zaniká.VII. ZávěrManželé často podléhají iluzi, že změnou rozsahu SJMmohou zabránit ohrožení integrity svého majetku.Většinounemají přílišné povědomí o zákonné úpravě majetkovýchvztahů mezi manželi a zejména o důsledcíchjejich modifikace navenek vůči třetím osobám. Ze zkušenostimůžeme konstatovat, že manželé většinou vědípouze o tom, že zákon dnes umožňuje dosti širocesmluvně modifikovat rozsah SJM, nikoliv však o dalšíchkonsekvencích takového jejich případného kroku. Rozšířenísmluvní volnosti manželů v této oblasti doprovázína druhou stranu zcela pochopitelné posílení postavenítřetích osob, zejména potom těch, se kterými manželévstupují do závazkových právních vztahů. Je samozřejmé,žeúprava rozsahu SJM může být pro mnohé manželevelikým přínosem. Je třeba podtrhnout, že skutečnoupozitivní roli mohou modifikační smlouvy sehrát,pokud jsou uzavírány lidmi, kteří jsou dostatečně poučenio jejich důsledcích a to zejména,jsou-li uzavřeny conejdříve, tj. zejména před vznikem případných většíchzávazků. Jejich přínos může být značný obzvláště propodnikatele, nezanedbají-li jejich včasnou a efektivnípublikaci, jak o tom bylo pojednáno výše.Také je namístě zdůraznit roli notáře při přípravětěchto smluv,zejména jeho význam coby osoby,která byměla manžele upozornit na veškerá možná úskalí jejichrozhodnutí a zejména na způsoby, jak případným komplikacímpředcházet. Jsme toho názoru, že je vždy třebamanžele důkladně poučit o jejich právech a povinnostechvyplývajících z těchto smluv jak ve vztahu mezi nimitak, a to zejména, v jejich vztahu k třetím osobám. Obdobnějako při sepisování jiných listin, notář zde má nezastupitelnýúkol předcházet budoucím možným sporům,a to ne pouze tím, že notářské zápisy mají povahulistin veřejných se silným postavením důkazním, ale,a podle našeho názoru především,uplatněním svých zkušenostía znalostí v dané oblasti práva.Svým článkem jsme se pokusily upozornit na některáúskalí problematiky smluvní modifikace SJM a její relacevůči věřitelům. Jsme si vědomy, že naše práce není zcelavyčerpávající a že jsme některé otázky nedovedly naprostodo důsledku,věříme však,že může pomoci k bližšímupochopení předestřeného problému.Exekuce k postižení obchodníhopodílu ve společnosti s ručenímomezenýmMgr. Silvia Kürtiová*Exekuce,nebo-li výkon rozhodnutí,je nucená realizaceplnění prováděná oprávněnými orgány v rámci exekučníhořízení. Je to faktické uskutečnění určitého práva naplnění, jež bylo oprávněnému přiznáno vykonatelnýmrozhodnutím státního orgánu, ale nebylo povinným poskytnutodobrovolně, tudíž musí být prosazeno donucujícímiprostředky státní moci. 1Do 1. 1. 2001 bylo v zákoně v otázce exekuce k postiženíobchodního podílu společníka ve společnostisručením omezeným určité vakuum a exekuce na obchodnípodíl ve skutečnosti nebyla možná. Platný občanskýsoudní řád sice upravoval ve svém ustanovení§ 320 postižení jiných majetkových práv,dle právního výkladuvšak obchodní podíl nemohl být takto postižen, 2jelikož je sice převoditelným právem, není však jednotnýmmajetkovým právem. Je souborem práv a povinností,a jelikož jde o smíšenou obchodní společnost, takčást z nich jsou práva majetková a část tvoří práva nemajetkováspojená pouze s osobou společníka. Obchodnípodíl ve společnosti s ručením omezeným nesplňovaltedy negativní podmínku stanovenou zákonem,tj. v určité části byl „právem, které přísluší jen povinnémuosobně“, a tudíž ho nebylo možné postihnout.Změnu přinesla novela OSŘ zákonem č. 30/2000 Sb.účinná dnem 1. 1. 2001, která umožnila postihnout výkonemrozhodnutí i účast povinného v obchodní společnostinebo družstvu. Zmíněná novela občanskéhosoudního řádu totiž změnila ustanovení o postižení jinýchmajetkových práv, kde sice v ustanovení § 320 nadáleponechala podmínku,že postižené právo nesmí býtspojeno s osobou povinného, ale zároveň vsunula novéustanovení, a to § 320a, které říká, že v případě zaniká-linařízením výkonu rozhodnutí účast povinného v obchodníspolečnosti „... postihuje výkon rozhodnutí pohledávkupovinného z práva na vypořádací podíl, popřípaděz práva na podíl na likvidačním zůstatku“.Aby bylo možné aplikovat výše citovaná ustanoveníobčanského soudního řádu o exekuci na obchodní podíl,musí být splněna podmínka, že výkonem rozhodnutízanikne účast společníka ve společnosti. Z tohoto důvoducitovaná novela změnila taktéž ustanovení § 148obchodního zákoníku (dále jen „ObchZ“), jehož druhýodstavec říká: „... pravomocné nařízení výkonu rozhodnutípostižením obchodního podílu společníka vespolečnosti nebo vydání exekučního příkazu k postiženíobchodního podílu společníka ve společnosti poprávní moci usnesení o nařízení exekuce má stejnéúčinky jako zrušení jeho účasti ve společnosti soudem.“Uvolněný obchodní podíl společníka, 3 jehož účast vespolečnosti byla exekucí zrušena, přechází na společnost.Společnost je podle ustanovení § 113 odst. 5 ObchZpovinna tento podíl, který přešel ze zákona na ni,převést na jiného společníka nebo třetí osobu. Nedojde--li k tomuto převodu, je valná hromada společnosti dleustanovení § 113 odst. 6 ObchZ povinna ve lhůtě šestiměsíců od zrušení účasti společníka ve společnosti rozhodnoutbuď o snížení základního kapitálu o vklad spo-* Autorka je notářskou kandidátkou u Mgr. Gajané Rejzkové, notářkyvPraze.1Hendrych, D.a kol. Právnický slovník.2.rozšířené vydání. Praha :C. H.Beck, 2003, s. 206, 210.2Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. Občanský soudní řád. Komentář. 2.vydání. Praha : C. H. Beck, 1996, s. 910.3Ouvolněném obchodním podílu je napsán vcelku rozsáhlý a podrobnýčlánek v časopise Ad Notam,2004,č.1,od Mgr.Kláry Hejtmánkové,s. 3,který vhodně doplňuje některé obecné otázky týkající se problematikyuvolněného obchodního podílu,jež jsou dotčeny tímto článkem o exekucijenom zběžně.

AD NOTAM Číslo 3/2004 67lečníka, který byl postižen exekucí, nebo rozhodnouto převzetí postiženého obchodního podílu ostatnímispolečníky, a to v poměru svých obchodních podílů zaúplatu rovnající se výši vypořádacího podílu.Pokud společnost nesplní své povinnosti a nenaložísuvolněným obchodním podílem podle zákona, můžetuto společnost soud i bez návrhu zrušit a nařídit její likvidaci.Tatomožnost soudu je zde na místě, a to proto,že pokud by společnost už z jakéhokoliv důvodu nesplnilasvou povinnost – tj. nepřevedla uvolněný obchodnípodíl, či nesnížila základní kapitál, nemohla by získat čiuvolnit prostředky na vyplacení vypořádacího podíluspolečníka, jehož účast ve společnosti zanikla, a který jedle ustanovení § 320a odst. 1 postihnutý výkonem rozhodnutí.Nesplnila-li by společnost tuto svou povinnost,poškodila by tak věřitele – oprávněného. Nařízením zrušeníspolečnosti s likvidací by pak soud svým rozhodnutímumožnil uspokojit věřitele společníka,a to z právana podíl na likvidačním zůstatku (ust. § 153, § 61 odst. 4ObchZ) dotčeného společníka.Vzhledem k tomu, že exekucí nebude postihnutoosobnostní právo společníka vyplývající z obchodníhopodílu (povinný už není společníkem), ale bude postihnutaprávě část odpovídající majetkovému právu obchodníhopodílu (v souladu s ust. § 320 a § 320a OSŘ),a to buď pohledávka z práva na vypořádací podíl (ust.§ 150, § 61 odst. 2 ObchZ) nebo pohledávka z práva nalikvidačním zůstatku (ust. § 153, § 61 odst. 4 ObchZ), jeexekuce na obchodní podíl ve společnosti s ručenímomezeným možná.Ivmezidobí mezi nařízením exekuce na obchodní podíla vyplacením vypořádacího podílu oprávněné osoběmusí obchodní společnost existovat a řádně fungovat,plnitsi své závazky a činit rozhodnutí. V případě, že společnostbude muset v tomto období odvolat jednatele společnosti,musí jako obvykle svolat valnou hromadu.Ten,jehož obchodní podíl je postižen exekucí, se však tétovalné hromady nemůže zúčastnit jako společník, neboťjeho účast byla zrušena a jeho uvolněný podíl přešel naspolečnost.Dle ustanovení § 120 odst.2 ObchZ „nabude--li společnost v souladu se zákonem vlastní obchodnípodíl, nezanikají práva a povinnosti, jež jsou součástíobchodního podílu, splynutím, avšak společnost neníoprávněna vykonávat práva společníka...“, to znamenáani právo hlasovat na valné hromadě. V souvislosti s tímustanovení § 127 odst. 6, s použitím § 186c odst. 1 stanoví,že při posuzování způsobilosti valné hromady činitrozhodnutí a při hlasování na valné hromadě se nepřihlížík akciím (tj.v tomto případě k obchodním podílům),s nimižnení spojeno právo hlasovat. Z výše uvedeného vyplývá,že i v případě, že bude exekucí postihnutý majoritníspolečník,může být valná hromada usnášeníschopnáa způsobilá rozhodovat, bez ohledu na to, jak velký celkovýpodíl na společnosti měli zbylí minoritní společnícipřed exekucí.Kdyby byl možný jiný výklad,došlo by k patovésituaci,společnost by nemohla postupovat podle zákona,její valná hromada by nemohla rozhodnout dleust. § 113 ObchZ a společnost by mohla být sankcionovánastátem vlastní likvidací.Nerozhodne-li společnost podle ustanovení § 113odst. 5 ObchZ, musí valná hromada (bez účasti společníkajehož obchodní podíl byl postižen výkonem rozhodnutí)rozhodnout o snížení základního kapitálu neboopřevzetí uvolněného obchodního podílu ostatními společníky.Přičemž o snížení základního kapitálu musí dleustanovení § 127 odst. 4 ObchZ [§ 125 odst. 1 písm. e)]rozhodnout kvalifikovaná většina,tj. v tomto případě minimálnědvě třetiny všech hlasů společníků, a to společníkůoprávněných hlasovat. Výše základního kapitálua vklad každého společníka se nesmí snížit pod částkustanovenou v ust. § 108 odst. 1 a § 109 odst. 1 ObchZ(ust. § 146 odst. 2 poslední věta ObchZ), a to ani v případěsnížení o uvolněný podíl.Valná hromada v takovémpřípadě nesmí snížit základní kapitál, ale musí rozhodnouto rozdělení uvolněného obchodního podílu mezispolečníky.Při dvoučlenné společnosti s ručením omezeným sei po nařízení exekuce na jeden z obchodních podílů,musí konat valná hromada a nemůže rozhodovat zbylýspolečník jako jediný společník. Podle ustanovení § 120odst. 2 ObchZ práva a povinnosti, jež jsou součástí uvolněnéhoobchodního podílu nezanikají, pouze je společnostnení oprávněna vykonávat, a proto se musí konatvalná hromada (i když s účastí pouze jednoho společníka).Jedná se tudíž nadále o vícečlennou společnost(jedním ze společníků je sama společnost), jejímž nejvyššímorgánem je valná hromada a pouze při hlasovánína valné hromadě se k postiženému obchodnímu podílunebude přihlížet a původních X % hlasů společníka,kterýnebyl postižen exekucí, bude nyní představovat 100 %.Výše citovaná novela zákon č. 30/2000 Sb. připustilav ustanovení § 148 odst. 4 ObchZ obnovení účasti společníkave společnosti, ale jen za určitých zákonem stanovenýchpodmínek, jejichž úmyslem je zejména chránitpráva třetích osob a zamezit právní nejistotě.Nepřípustné je proto obnovení účasti v případě, že byluvolněný obchodní podíl již převeden nebo došlo ke sníženízákladního kapitálu. Další zásadní podmínkou obnoveníúčasti společníka, jehož obchodní podíl byl postiženexekucí, je, že došlo k pravomocnému zastavenívýkonu rozhodnutí postižením podílu společníka ve společnostinebo k pravomocnému zastavení exekuce podlezvláštního zákona (zákon č. 120/2001 Sb. – exekučnířád).Obecné důvody zastavení výkonu rozhodnutí zákonstanoví v ustanoveních § 268 OSŘ.Obchodní zákoník neřešíotázku obnovení účasti společníka ve společnostivpřípadě skončení exekuce. Exekuce končí zejménatehdy, jestliže došlo ke splnění povinnosti – k plnémuuhrazení pohledávky – v tomto případě vyplacení vypořádacíhopodílu oprávněné osobě. Je zřejmé, žev tomto případě již nelze obnovit účast společníka vespolečnosti.Může ovšem dojít k situaci,že pohledávka je plně uhrazena,nikolivšak vyplacením vypořádacího podílu a společnostještě nenaložila s uvolněným obchodním podílemžádným ze způsobů stanovených v ust. § 113 odst.5 a 6 ObchZ.Vzhledem k tomu, že přesto došlo ke splněníúčelu exekuce (tj. k zaplacením pohledávky), budespolečník chtít obnovit svou účast ve společnosti.Zákonovšem,jak bylo uvedeno výše,připouští obnovení účastipouze v případě pravomocného zastavení exekučníhořízení. Aby společník naplnil tuto zákonnou podmínku,může využít některý z důvodů pro zastavení výkonu rozhodnutídle ust. § 268 OSŘ:• dle odst.1 písm.c) citovaného ustanovení může osoba,jež nařízení výkonu navrhla,navrhnout soudu také jehozastavení. Soud v tomto případě musí vyhovět, beztoho, že by zkoumal důvody;

68 Číslo 3/2004 AD NOTAM• písmeno h) odst. 1 citovaného ustanovení stanoví, ževýkon rozhodnutí bude zastaven,protože je tu jiný důvod,pro který rozhodnutí nelze vykonat. Plné uspokojeníoprávněného jinou cestou, než výkonem rozhodnutípostižením obchodního podílu, by zřejmě byltímto jiným důvodem pro zastavení řízení.Pokud společnost naložila s uvolněným obchodnímpodílem, tak jak ji nařizuje zákon a obchodní podíl převedla,případně snížila základní kapitál, musí bývalý společníkjednat tak, jako každá jiná osoba vně společnosti.Bude-li valná hromada společnosti souhlasit s novouúčastí vystoupivšího společníka, může rozhodnouto jeho přistoupení zvýšením základního kapitálu převzetímzávazku k novému vkladu, nebo stávající společníkmůže na něj převést svůj obchodní podíl či jeho část.Předpokladem je ochota ostatních společníků (alespoňjejich prosté či kvalifikované většiny hlasů na valné hromadě)přijmout mezi sebe vystoupivšího společníka.Společník, jehož obchodní podíl byl postižen exekucía tudíž následně uvolněn, si musí uvědomit, že pokudchce obnovit svou účast ve společnosti, musí situaci vyřešitdo doby než společnost naloží s uvolněným podílempodle zákona. Ve lhůtě šesti měsíců má valná hromadarozhodnout, jak naložit s postiženým obchodnímpodílem, jinak hrozí likvidace společnosti a obnoveníúčasti by už nebylo možné. Zřejmě kvůli zamezení tvrdostizákona je zde judikát PR 12/2001, který stanoví, žeuvolněný obchodní podíl je možno převést dle ust.§ 113odst. 5 ObchZ i po uplynutí šestiměsíční lhůty a jestližek takovému převodu dojde a společnost nebyla pravomocnězrušena,zaniká možnost soudu společnost podleust. § 113 odst. 6 ObchZ zrušit.Na výkon rozhodnutí pro pohledávku z práva na vypořádacípodíl, popřípadě z práva na podíl na likvidačnímzůstatku se obdobně použijí ustanovení § 312 odst.2,§ 313–316 OSŘ (ust. § 320a odst. 2 OSŘ). Podle těchtoustanovení se na společnost jejíž obchodní podíl je postiženvýkonem rozhodnutí (exekucí) hledí jako na dlužníkapovinného (společníka), který nesmí se svou pohledávkouza společností nijak nakládat. Bude-li společnostvyplácet vypořádací podíl nebo podíl na likvidačnímzůstatku, který je postižen exekucí, bude ho vyplácetoprávněné osobě (věřiteli) a nikoli bývalému společníkovi(ust. § 314a ObchZ). Pokud tento společníkuhradil svou pohledávku oprávněnému jiným způsobem,měl by vůči němu právo na vrácení vypořádacíhopodílu nebo podílu na likvidačním zůstatku, a to z důvodubezdůvodného obohacení dle ustanovení § 451a násl. občanského zákoníku.Pokud budou pohledávka, její příslušenství a nákladyexekuce vymoženy,a to i jiným způsobem než na základěcitovaných rozhodnutí o exekuci, tak dle ust. § 51 písm.c) zákona č.120/2001 Sb.pověření k provedení exekucezaniká a navíc plným uspokojením nároku oprávněnéosoby dochází ke skončení exekuce. Podle stávajícíúpravy však společník v tomto případě, tj. pouze na základěskončení exekuce jejím uhrazením, nemůže obnovitze zákona svou účast ve společnosti.V exekuci jižsice nebude možné pokračovat, ale, jelikož obchodní zákoníkk obnovení vyžaduje pravomocné zastavení exekučníhořízení,společník bude mít nárok pouze na svůjvypořádací podíl (který již nebude exekucí postižen).Na závěr by se dalo říct,že novela provedená zákonemč.30/2000 Sb.podstatně upevnila postavení věřitelů tím,že odstranila mezeru v zákoně a umožnila postihnout obchodnípodíl ve společnosti s ručením omezeným pravomocnýmnařízením výkonu rozhodnutí nebo exekučnímpříkazem,jež byl vydán po právní moci usneseníonařízení exekuce. Na druhou stranu měla na pamětiipráva povinné osoby a umožnila obnovit účast společníkave společnosti, i když jen za určitých omezujícíchpodmínek, tj. pouze v případě pravomocného zastavenívýkonu rozhodnutí nebo pravomocného zastavení exekucepodle zvláštního právního předpisu.Věcná práva k věci cizía spoluvlastnický podílMgr. Ing. Petr Baudy‰*Vprávní praxi se člověk setkává s otázkami,které jsousice kuriózní a zvláštní,přesto však nevyžadují podrobnýprávní rozbor. Mezi takové otázky patří např. dotaz, zdamůže katastrální úřad povolit vklad na základě smlouvyopřevodu nemovitosti, kterou převodci nařídil uzavřítsoud, když tentýž soud jiným rozhodnutím s uvedenounemovitostí převodci zakázal nakládat. Naproti tomu seovšem vyskytují problémy, které určitý právní rozbor zasluhují.Mezi takové problémy patří otázky, zda lze spoluvlastnickýpodíl na nemovitosti zatěžovat věcnýmiprávy k věci cizí,popř.zda lze věcná práva zřizovat místove prospěch jiné nemovitosti pouze ve prospěch spoluvlastnickéhopodílu. Zkusme o těchto problémech tedyzauvažovat.Na počátku našich úvah se musíme nepochybně nejprvezabývat otázkou, jaká je právní povaha spoluvlastnickéhopodílu. Přitom si musíme uvědomit, že spoluvlastnickýpodíl na nemovitosti není věc, a není tedy aninemovitost. Nepředstavuje ani vlastnictví nějaké konkrétníčásti věci, v daném případě konkrétní části nemovitosti.Proto se takovému spoluvlastnictví říká ideální,přestože na něm zpravidla nic ideálního není. Připokusu o zjištění charakteru spoluvlastnického podílunahlédněme do právní úpravy v § 137 a násl.ObčZ.Hnedv§ 137 odst. 1 ObčZ se dočteme, že „Podíl vyjadřujemíru, jakou se spoluvlastníci podílejí na právech a povinnostechvyplývajících ze spoluvlastnictví ke společnévěci.“ Aniž by to dnešní zákon výslovně uváděl, tvořívšichni podíloví spoluvlastníci ve vztahu ke spoluvlastněnénemovitosti de facto společenství osob, kteréovšem nevytváří právnickou osobu.V dobách platnostiobecného občanského zákoníku se tato okolnost projevovalatím,že osoby,které se rozhodly zakoupit společněnemovitost a vytvořit tak podílové spoluvlastnictví k nemovitosti,spolu mohly uzavřít společenskou smlouvu,kterou upravily pro budoucno vztahy v nově utvořenémspolečenství spoluvlastníků. Dnes, jak známo, tomu takjiž není.Vztahy v tomto společenství jsou totiž dnes upravenykogentními ustanoveními zákona. Spoluvlastnický podílpředevším v uvedeném společenství vyjadřuje míru, jakouse ten který spoluvlastník podílí na rozhodovánío hospodaření se společnou nemovitostí. Má-li tedy ně-* Autor je zaměstnancem Českého úřadu zeměměřického a katastrálníhoPraha.

AD NOTAM Číslo 3/2004 69kdo více jak 50 % podílů, ostatní spoluvlastníky v otázkáchhospodaření se společnou věcí vždy přehlasuje.Jde-li o důležitou změnu společné nemovitosti, mohouse přehlasovaní spoluvlastníci obrátit na soud. Při rovnostihlasů rozhodne o hospodaření se společnou věcína návrh kteréhokoli spoluvlastníka také soud. Pod pojmyhospodaření se společnou věcí lze zahrnout řešenítakových otázek, jako kdo bude v nemovitosti bydlet,zda se nemovitost opraví či přestaví, zda se pronajmeakomu, apod. Od pojmu „hospodaření se společnouvěcí“ je třeba odlišit pojem „nakládání se společnouvěcí“. K nakládání se společnou nemovitostí je totižtřeba souhlasu všech spoluvlastníků. Z uvedeného vidíme,že podíl představuje fakticky míru hlasovacíchpráv, jakou se ten který spoluvlastník podílí na hospodařeníse společnou věcí.Vedle toho platí,že z právních úkonů týkajících se společnénemovitosti jsou všichni spoluvlastníci oprávněniapovinni společně a nerozdílně. V našem pomyslnémspolečenství spoluvlastníků jsou tedy společníci zároveňsolidárními dlužníky a solidárními věřiteli. Míra, jakou semezi sebou o společný dluh nebo o společnou pohledávkupodělí, je rovněž odvozena od výše spoluvlastnickýchpodílů.Konečně podíl představuje míru, jakou se spoluvlastníkpodílí na výsledku případného zrušení a vypořádánípodílového spoluvlastnictví.Jak tedy vyplývá z právní úpravy podílového spoluvlastnictví,ajak již bylo výše uvedeno,nepředstavuje spoluvlastnickýpodíl na nemovitosti vlastnictví žádné věciani její konkrétní části,ale pouze míru práv a povinnostíve vztahu ke společné věci.Tím se spoluvlastnický podílurčitým způsobem podobá např. akcii v akciové společnostinebo podílu ve společnosti s ručením omezeným.Nepředstavuje-li tedy spoluvlastnický podíl na nemovitostivlastnictví žádné konkrétní části nemovitosti, alepouze míru práv a povinností spoluvlastníka ve vztahuk této nemovitosti,je otázkou,jak dalece se na nakládáníse spoluvlastnickým podílem k nemovitosti vztahujíprávní předpisy upravující nakládání s celou nemovitostí.Občanský zákoník ani jiný zákon tuto otázku nijakneřeší. Nakládání se spoluvlastnickými podíly přitom veskutečném životě přesto probíhá. Přitom lze shrnout, žeprakticky se na nakládání se spoluvlastnickým podílemk nemovitosti aplikují shodná ustanovení právních předpisůjako na nakládání s nemovitostmi, ale pouze do jistémíry,tedy přiměřeně.Nutnost pouhé přiměřené aplikacetěchto předpisů vyplývá totiž z rozdílu mezipovahou nemovitosti jako věci v právním slova smysluapovahou spoluvlastnického podílu jako míry práv a povinnostíve vztahu k určité věci.Spoluvlastnický podíl k nemovitosti lze tedy převéstna jiného právě tak jako nemovitost. Ve volnosti nakládats podílem je jeho vlastník omezen pouze ustanovením§ 140 ObčZ, které zaručuje předkupní právo vlastníkůmostatních podílů na nemovitosti.Spoluvlastnický podíl na nemovitosti lze dát také bezproblému do zástavy k zajištění pohledávky, a to právětak jako nemovitost.Zřídit smluvní věcné předkupní právo ke spoluvlastnickémupodílu je podle mého názoru vyloučeno.Ne žeby to zákon výslovně zakazoval.Zákon však zakazuje obcházenízákona.A zřízení smluvního předkupního právake spoluvlastnickému podílu by ve svém důsledku vedlok narušení zákonného předkupního práva vlastníkůostatních spoluvlastnických podílů na nemovitosti.Když se zmiňujeme o zákonném předkupním právuke spoluvlastnickému podílu na nemovitosti, povšimněmesi následující věci.Zákonné předkupní právo můžedobře sloužit ke sjednocení roztříštěných spoluvlastnickýchpodílů v případech, kdy podílové spoluvlastnictvínebylo primárně zřízeno společenskou smlouvou mezibudoucími spoluvlastníky,ale nemovitost byla těmto spoluvlastníkůmv nějakém řízení přikázána do podílovéhospoluvlastnictví s tím, že si následně své vzájemné spoluvlastnickévztahy mezi sebou nějak upraví. Z praxe jeznámo, že se tak často děje prostřednictvím vleklýchsporů mezi spoluvlastníky vedených před soudy všechstupňů.Naproti tomu v případech, kdy spoluvlastníci měli jižv počátku svého spoluvlastnictví k nemovitosti úmyslvlastnit společně nemovitost k určitému konkrétnímuúčelu a upravili své vztahy k této nemovitosti společenskousmlouvou, působí zákonné předkupní právo natakto vzniklé společenské vztahy destruktivně a můženarušit smysl podílového spoluvlastnictví k nemovitosti.Jako typický případ lze uvést situaci, kdy vznikala chatováosada. Vlastníci jednotlivých pozemků, na kterýchměla tato chatová osada vyrůst, si koupili do svého podílovéhospoluvlastnictví pozemek tvořící přístupovoucestu k jednotlivým chatám, ujednali spolu, že tento pozemekbudou všichni oprávněni užívat k zajištění přístupuk těmto chatám, že ho budou společně udržovat,a že vlastnictví každého spoluvlastnického podílu na společnécestě bude pevně svázáno s vlastnictvím chaty, kekteré je vlastnictvím spoluvlastnického podílu na společnécestě zajištěn přístup z veřejné komunikace.Podletakto koncipované společenské smlouvy přecházel spoluvlastnickýpodíl na společné cestě s prodejem chatyvždy na nového majitele chaty. Od okamžiku, kdy bylozákonem zřízeno zákonné předkupní právo ke spoluvlastnickémupodílu, není tento původně zamýšlený postupmožný. Pokud totiž majitel chaty chce prodat tutochatu novému vlastníkovi, nesmí mu s ní prodat i spoluvlastnickýpodíl na cestě, jehož prostřednictvím jekchatě zajištěn přístup.Tento spoluvlastnický podíl totižmusí nabídnout ke koupi všem spoluvlastníkům přístupovécesty,nemá-li postupovat v rozporu se zákonem.Pokud některý ze spoluvlastníků společné cesty o koupiprojeví zájem,zbaví jejího nového nabyvatele postupemvyžadovaným zákonem práva přístupu k prodané chatě.Při řešení otázek souvisejících se zřízením věcnéhopráva k věci cizí ve vztahu ke spoluvlastnickému podílupředstavuje nejsložitější problém otázka možnosti zřizovatvěcné břemeno,a to ať již ve prospěch anebo k tížispoluvlastnického podílu na nemovitosti. Ustálenou judikaturoujiž bylo konstatováno, že ani vlastníci většinyspoluvlastnických podílů na nemovitosti nemohou zatížitvěcným břemenem celou nemovitost ani její konkrétníčást. K takovému právnímu úkonu je bezpodmínečnězapotřebí souhlasného projevu všech podílovýchspoluvlastníků.V souvislosti s masovým zřizováním věcnýchbřemen sloužících k výstavbě různých liniovýchstaveb (např. vodovodů, plynovodů, kanalizačních stok,telefonních kabelů,atp.) vyvstává pro stavitele těchto stavebotázka, zda mohou sjednat věcné břemeno zatěžujícípozemek povinností strpět na něm uvedenou liniovoustavby postupně různými smlouvami s jednotlivými

70 Číslo 3/2004 AD NOTAMspoluvlastníky nebo zda souhlas se zřízením věcnéhobřemene musí být všemi spoluvlastníky vyjádřen najedné listině.Tato otázka bývá pro zřizovatele liniovýchstaveb palčivá zejména v případech, kdy zatěžovaný pozemekmá mnoho spoluvlastníků, kteří bydlí v různýchmístech,často spolu ani nemluví a není možné je přimět,aby se sešli a všichni svorně podepsali tutéž listinu.Osobně se domnívám, že projevy spoluvlastníků vyjadřujícísouhlas se zřízením věcného břemene nemusí býtna jedné a téže listině. Občanský zákoník totiž uplatňujepožadavek, podle kterého musí být projevy účastníkůsmlouvy na téže listině, pouze pro smlouvy o převodunemovitosti.Vyplývá to z ustanovení § 46 odst. 2 ObčZ.Pro smlouvy o zřízení věcného břemene takový požadavekstanoven není, a z toho lze usoudit, že projevyúčastníků smlouvy o zřízení věcného břemene na téželistině být nemusí.Lze tedy dovodit,že smlouvu o zřízenívěcného břemene může uzavřít zřizovatel liniové stavbys každým spoluvlastníkem zatěžovaného pozemku samostatně.Zpožadavku,podle kterého je třeba k zatíženíspolečné nemovitosti souhlasný projev všech spoluvlastníkůzatěžovaného pozemku, však lze dále dovodit,že tyto smlouvy s jednotlivými spoluvlastníky musí mítshodný obsah a mohou vyvolat právní účinky pouzevpřípadě, že se smlouvy o zřízení věcného břemeneshodného obsahu podaří zřizovateli liniové stavby uzavřítse všemi spoluvlastníky zatěžovaného pozemku. Kevkladu práva do katastru nemovitostí je potom nutnépředložit současně smlouvy shodného obsahu uzavřenése všemi spoluvlastníky.Uvedli jsme, že spoluvlastník nemůže zatížit sám věcnýmbřemenem nemovitost ani jakoukoli její část.Je otázkou,zdalze najít typ věcného břemene,kterým by mohlbýt zatížen pouhý spoluvlastnický podíl.Rozhodně se nemůžejednat o právo chůze, jízdy, doživotního užíváníbytu apod. Podle historické judikatury však lze najít takovýtyp věcného břemene, který by zatěžoval spoluvlastnickýpodíl, aniž by zatěžoval nemovitost nebo jejíčást.Jedná se o věcné břemeno zatěžující spoluvlastnickýpodíl nikoli jako nemovitost, ale jako kapitálovou hodnotu.Věcné břemeno ke spoluvlastnickému podílu takmohlo spočívat v povinnosti vlastníka spoluvlastnickéhopodílu vyplácet výnos nebo část výnosu plynoucí z vlastnictvíspoluvlastnického podílu osobě oprávněné z věcnéhobřemene.Další otázkou je otázka možnosti zřízení věcného břemeneve prospěch spoluvlastnického podílu. Pokud byzřízení takového věcného břemene bylo možné, nemohloby se samozřejmě jednat o věcné břemeno in personam,tedy ve prospěch určité osoby, ale o věcné břemenoin rem,tedy břemeno sloužící lepšímu využití jinénemovitosti. Osobně se domnívám, že zřízení takovéhověcného břemene možné není, a to proto, že má sloužitk lepšímu využití cizí věci, a nikoli k lepšímu využití podíluve společenství spoluvlastníků nemovitosti,které netvoříprávnickou osobu. Že se nejedná pouze o akademickýproblém, ale otázku v praxi poměrně živou, lzeukázat na následujícím příkladu.Chata v podílovém spoluvlastnictvíbyla postavena na cizím pozemku a přístupk této chatě byl rovněž řešen přes cizí pozemek obklopujícíchatu. Vlastník cizího pozemku se rozhodl tentopozemek odprodat spoluvlastníkům chaty, a protožez těchto spoluvlastníků měl potřebnou hotovost pouzejeden,byl pozemek související s chatou odprodán do výlučnéhovlastnictví jednoho ze spoluvlastníků chaty.Potése vytvořilo napětí mezi spoluvlastníky chaty,které vedlok tomu, že vlastník pozemku obklopujícího chatu začalbránit ostatním spoluvlastníkům chaty v přístupu na svůjpozemek obklopující chatu. Posléze se napětí mezi spoluvlastníkyuklidnilo, a spoluvlastník chaty vlastnící pozemekslíbil řešit do budoucna problém přístupu k chatěpro ostatní spoluvlastníky chaty zřízením věcného břemenek pozemku obklopujícímu chatu. Potencionálníúčastníci smlouvy o věcném břemeni chtěli vyřešit budoucívztahy nejen pro sebe osobně,ale i pro své dědiceči jiné právní nástupce. Rozhodli se tedy pro věcné břemenoin rem, spojené s vlastnictvím nemovitosti. Při realizacisvého záměru byli postaveni před otázku, zda zříditvěcné břemeno pouze ve prospěch spoluvlastnickýchpodílů na chatě, které nepatří vlastníkovi zatěžovanéhopozemku, nebo zda zřídit věcné břemeno ve prospěchcelé chaty. Samozřejmě by bylo logické zřídit věcné břemenove prospěch celé nemovitosti, tedy ve prospěchchaty. Proti tomu se však postavil argument, že zatěžovanýpozemek je věc cizí jen ve vztahu k některým spoluvlastníkůmchaty, zatímco k jednomu spoluvlastníkovichaty se jedná o věc vlastní.A jak známo,vlastní věc nelzezatížit věcným právem k věci cizí.Osobně se domnívám,že v daném případě musí slepéuplatňování nějaké doktríny ustoupit reálné možnostipraktického právního řešení,nemáme-li vytvořit další legislativnípast. Proto si myslím, že by v dané věci mělobýt zřízeno věcné břemeno ve prospěch celé nemovitosti,a to proto, že má jiný vlastnický režim než zatěžovanýpozemek. A to i přesto, že chata a zatěžovaný pozemekjsou vzájemně cizí nemovitosti pouze částečně.Jedině takové řešení je totiž komplexní a urovnává vzájemnévztahy mezi majiteli chaty a majitelem zatěžovanéhopozemku do budoucna pro všechny situace, kterémohou nastat.Spolek českých právníků Všehrd1868–2004Daniel Rinke*Reprezentativní prostory žofínského paláce, dámyvkrásných večerních šatech, pánové ve vkusných oblecích,příjemnáhudba,dobré jídlo i pití a především dobrázábava, tak takto by se dal ve stručnosti popsat XIV. ročníktradičního reprezentačního plesu Spolku českýchprávníků Všehrd, který se konal 16. dubna, letos poprvétaké ve spolupráci s Právnickou fakultou Univerzity Karlovyv Praze.Díky organizačním zkušenostem z let minulých šloo dobře zvládnutou a velmi vydařenou akci,která byla jistědůstojným vyvrcholením letošní plesové sezóny.Spolekčeských právníků Všehrd, ač spolek studentský, takopět prokázal, že zůstává věrný svým dobrým tradicím,založeným již před více než 135 lety.Je to již čtrnáct let, co došlo k obnovení Spolku českýchprávníků Všehrd. Na počátku všeho stála myšlenkaněkolika nadšenců obnovit znovu jeden z nejstarších stu-* Autor je starostou Spolku českých právníků Všehrd.

AD NOTAM Číslo 3/2004 75KAPITOLA II – ORGÁNYČlánek 88.1 Orgány8.1.1 Orgány CNUE jsoua) Generální shromážděníb) Prezidentc) Výkonná rada8.1.2 Pro zajištění fungování CNUE pomáhá orgánůmKancelář, za jejíž činnost odpovídá prezidenta jejíž úkoly jsou stanoveny v článku 25 těchtostanov.Článek 99.1 Generální shromáždění9.1.1 Generální shromáždění je nejvyšším orgánemCNUE. Do jeho kompetence patří veškeré pravomoci,které nebyly výslovně delegovány najiné orgány CNUE.9.1.2 Do jeho výhradní kompetence patří:9.1.2.1 změny stanov9.1.2.2 určení a odvolání příštího prezidenta a viceprezidenta9.1.2.3 schválení rozpočtu a účetní uzávěrky9.1.2.4 určení výše členských příspěvků v rámci limitůstanovených body 7.1.4 a 7.1.59.1.2.5 dobrovolné zrušení CNUE9.1.2.6 veškerá rozhodnutí přesahující kompetence jinýchorgánů.Článek 1010.1 Konání Generálních shromáždění10.1.1 Generální shromáždění se konají nejméně čtyřikrátročně na základě svolání prezidentemCNUE a také pokaždé, kdy to vyžaduje zájemevropského notářství anebo na základě žádostialespoň čtyř členů.10.1.2 Minimálně jedno a maximálně dvě Generálníshromáždění jsou tzv. plenární zasedání, kde sesejdou jak řádní členové i pozorovatelé, tak zástupciUINL,se kterou CNUE úzce spolupracujepři respektování specifických rysů obou organizací.10.1.3 Ostatní Generální shromáždění jsou tzv. řádnáneboli pracovní za účasti pouze řádných členů.10.1.4 Generální shromáždění řádná i plenární se konajína místě uvedeném v pozvánce.10.1.5 Pozvánky budou zaslány příslušným prezidentůmalespoň šest týdnů předem a budou obsahovatnávrh programu.10.1.6 Generální shromáždění se mohou konat formouvideokonferencí, pokud se alespoň dvařádní členové nevysloví proti takové formě.Článek 1111.1 Program jednání11.1.1 Program jednání Generálního shromážděníbude stanoven prezidentem CNUE po jeho projednáníve Výkonné radě.11.1.2 Předběžný program jednání bude zaslán řádnýmčlenům a v případě potřeby i pozorovatelůmalespoň tři týdny předem. V průběhu následujícíhotýdne pak mohou členové navrhnoutpřipojení dalších bodů jednání.11.1.3 Definitivní program jednání bude stanoven desetdní před konám Generálního shromážděnía okamžitě zaslán členům elektronickou poštou.Článek 1212.1. Předsednictví na Generálním shromážděnía sekretariát12.1.1 Generálnímu shromáždění bude předsedat prezidenta v případě jeho absence jeden z viceprezidentůurčený pro tento účel Generálnímshromážděním.12.1.2 Zajištění sekretariátu při Generálním shromážděnípřísluší Kanceláři CNUE.Článek 1313.1 Protokoly13.1.1 Protokoly z Generálních shromáždění bude vypracovávatKancelář a odpovědnost za ně poneseprezident CNUE s tím, že budou předkládányVýkonné radě a schvalovány následujícímGenerálním shromážděním.13.1.2 Rezoluce budou zasílány všem členům v tomměsíci, kdy byly přijaty.Článek 1414.1 Jednání14.1.1 Generální shromáždění může projednávat zásadnějen na základě odůvodněného písemnéhonávrhu, který byl dán na vědomí s definitivnímprogramem jednání.14.1.2 Avšak na základě souhlasu všech řádných členůzastoupených na Generálním shromáždění lzeprojednávat i další body navržené na počátkuzasedání jedním či více řádnými členy neboprezidentem CNUE.Článek 1515.1 Hlasování15.1.1 Generální shromáždění může přistoupit k hlasováníjen tehdy,jsou-li zastoupeny alespoň dvětřetiny řádných členů.15.1.2 Rozhodnutí Generálního shromáždění budoupřijímána absolutní většinou zastoupenýchřádných členů.V případě rovnosti hlasů nebuderezoluce přijata.15.1.3 Hlasování se mohou účastnit jen prezidenti řádnýchčlenských notářství CNUE.15.1.4 Avšak prezidenti se mohou na Generálním shromážděnínechat zastupovat svým mandatářem,který musí mít mandát formou písemné plné moci.15.1.5 Mandát je třeba předat prezidentovi CNUE ještěpřed zahájením zasedání.15.1.6 Pro rozhodnutí o změnách stanov je třeba tříčtvrtin řádných členů CNUE.15.1.7 Každý řádný člen má na Generálním shromážděníjen jeden hlas.Pokud prezident CNUE nenívýkonným prezidentem svého národního notářství,nemá hlasovací právo.15.1.8 V případě přijetí určité rezoluce i přes jeden čivíce hlasů proti, jedno nebo více členských notářství,která se vyslovila proti takové rezoluci,může/mohou požádat o to, aby se od ní mohlo/adistancovat. Na žádost příslušného notářstvíbude taková odůvodněná výhrada uvedena

AD NOTAM Číslo 3/2004 77mandát prezidenta obnoven,dojde i k obnovenímandátu viceprezidenta.22.1.2 Viceprezident, který má nastoupit do funkceprezidenta (nový viceprezident) bude zvolenve stejné době jako prezident a za stejných podmíneka modalit.22.1.3 V případě obnovení mandátu prezidenta o jedenrok,rozhodne Generální shromáždění takéo obnovení mandátu nového viceprezidentao stejnou dobu.22.1.4 Právo na předložení kandidatury na volbu novéhoviceprezidenta přísluší řádnému členskémunotářství, které následuje podle francouzskéabecedy po tom notářství, které máprávo navrhnout kandidáta pro volbu prezidenta.Vpřípadě obnovení mandátu prezidentase právo na předložení kandidatury na funkciviceprezidenta odkládá o jeden rok.22.1.5 Kandidáti na funkci nového viceprezidenta byměli mít zvláštní pověření od svých prezidentůnárodních komor pro výkon funkce viceprezidentaCNUE.22.1.6 Práv na předložení kandidatury podle článků21.1.3 a 22.1.4 je třeba využít nejpozději dokonce měsíce července toho roku, který předcházíroku nástupu do funkce příslušných osob.Článek 23Výkonná rada23.1 Složení23.1.1 Výkonná rada podle belgického zákona z 2.května2002, kterým se změnil belgický zákonz 27. června nahrazuje správní radu. KompetenceVýkonné rady jsou stanoveny pouze těmitostanovami.23.1.2 Výkonná rada se skládá z pěti členů: z prezidenta,dvou viceprezidentů a dvou členů určenýchpodle níže uvedených podmínek.23.1.3 Dva členové pocházejí ze dvou řádných členskýchnotářství určených rotací podle francouzskéabecedy.Pokud jedno z obou notářství(anebo obě) je již zastoupeno prezidentemnebo jedním z viceprezidentů,funkce člena Výkonnérady připadne na další notářství.23.1.4 Členové vykonávají svůj mandát po dobu jednohoroku.22.1.5 Členové nemusejí být nutně výkonnými prezidentysvých národních komor, ale měli by vykonávatprezidentské funkce v nejvyšších orgánechsvé národní komory. Měli by mít protento účel zvláštní pověření od svých prezidentůnárodních komor.23.2 Pravomoci23.2.1 Výkonná rada pomáhá prezidentovi a dohlížínad činností CNUE.23.2.2 Sleduje práci, administrativu a řízení běžnýchzáležitostí CNUE.23.2.3 Členové Výkonné rady se scházejí na základěsvolání prezidentem a pravidelně spolu jednajívšemi komunikačními prostředky.Článek 2424.1 Volitelnost nových řádných členů24.1.1 Noví řádní členové mohou být volitelní a využítsvého práva na předložení kandidatury profunkce prezidenta, viceprezidenta nebo členaVýkonné rady až po vypršení období celých třílet od data jejich přijetí do CNUE.Článek 2525.1 Kancelář CNUE25.1.1 Při úplné transparentnosti a v neutrálním a nezávislémduchu a pod vedením prezidentaCNUE je Kancelář pověřena zajišťováním záležitostílogistického, administrativního a informativníhocharakteru v CNUE.25.1.2 Kancelář je pověřena sběrem a předáváním informacío EU. Zabývá se prvním zpracovánímevropských aktuálních informací.25.1.3 Za tímto účelem rozvíjí a udržuje každodenníkontakty s evropskými instancemi a jejich zástupcis cílem informovat členská notářství.25.1.4 Připravuje, koordinuje a organizuje zasedáníCNUE z obsahové stránky.25.1.5 Zajišťuje vedení sekretariátu při zasedáních Generálníhoshromáždění a Výkonné rady.25.1.6 Napomáhá pracovním skupinám a jejich zpravodajůmpři plnění jejich úkolů,a to jak z praktického,tak právního hlediska.25.1.7 Spolupracuje na projektech a podílí se na realizacipriorit prezidenta CNUE.Článek 2626.1 Hosté a externí odborníciPři důležitých aktuálních otázkách může CNUEpřizvat hosty nebo externí odborníky, a to zapodmínek předem stanovených a určených Generálnímshromážděním na návrh Výkonnérady.KAPITOLA III – INTERNÍ ŘÁD – KLÍČ PROROZDĚLENÍ ROZPOČTU – ÚČETNÍ UZÁVĚRKY –ZRUŠENÍ –PŘECHODNÁ USTANOVENÍČlánek 2727.1 Interní řád27.1.1 CNUE běžně funguje podle interního řádu vytvořenéhona základě dohody mezi členskýminotářstvími, který byl přijat na Generálnímshromáždění při dosažení většiny hlasů jako přizměně stanov.Článek 2828.1 Klíč pro rozdělení rozpočtu28.1.1 Rozpočet CNUE je rozdělen podle následujícíhoklíče:StátprocentoFrancie 18/93Itálie 18/93SRN 18/93Španělsko 18/93Belgie 5/93Holandsko 5/93Řecko 5/93Lucembursko 1/93Celkem 93/93

78 Číslo 3/2004 AD NOTAM28.2 Účetní závěrkyÚčetní závěrky budou zpracovávány k 31. prosincikaždého roku, a to podle zákonných ustanovení.Článek 2929.1 V případě zrušení CNUE rozhodne Generálníshromáždění o rozdělení majetku při zohledněnípředmětu činnosti.Článek 3030.1 Přechodná ustanovení30.1.1 Tyto stanovy vstupují v platnost 1. ledna 2003.30.1.2 Nicméně ustanovení článku 21 vstoupí v platnostod 1. ledna 2006 a článku 22 od. 1. ledna2005.30.1.3 Přechodným způsobem bude funkce prezidentav letech 2003, 2004 a 2005 obsazovánapostupně prezidenty francouzského, řeckéhoa italského notářství. V důsledku toho budouv letech 2003 a 2004 funkci nových viceprezidentůzajišťovat prezidenti řeckého a italskéhonotářství.30.1.4 V r.2004 bude nový viceprezident pro rok 2005zvolen na návrh lucemburského notářství.30.1.5 V letech 2003, 2004 a 2005 budou odcházejícímiviceprezidenty postupně prezidenti španělského,francouzského a řeckého notářství.30.1.6 Členové Výkonné rady budou designovánivr.2003 – lucemburským a holandským notářstvímvr.2004 – německým a rakouským notářstvímvr.2005 – belgickým a španělským notářstvím.Zpráva o setkání, nejen v BruseluJUDr. Andrea Löfflerová, Ph. D., D.E.A.*Vúterý 17.února 2004 se v Bruselu uskutečnilo jednozajímavé setkání – do bruselské pobočky advokátní kancelářeKocián Šolc Balaštík zavítal při příležitosti své pracovnícesty do Bruselu prezident Notářské komory JUDr.Martin Foukal.Jelikož se nám za dobu naší více než ročnípřítomnosti v Bruselu podařilo nasbírat řadu zkušeností,mohli jsme si s JUDr. Foukalem vyměnit názory na nejnovějšídění v právní oblasti v České republice a podělitse o naše zkušenosti z oblasti EU.Advokátní kancelář Kocián Šolc Balaštík (KŠB) otevřelaplný provoz svojí bruselské pobočky již v lednu 2003a stala se první českou advokátní kanceláří, která tak reagovalana nadcházející vstup ČR do Evropské unie. Dvačlenové KŠB – partner JUDr. Jiří Balaštík a JUDr.AndreaLöfflerová – jsou od 1. ledna 2003 zapsáni jako asociovaníčlenové Bruselské advokátní komory.Evropská unie a její rozšíření do střední a východní Evropyje skutečností. České právo už dříve zásadně ovlivňovaloprávo komunitární, přesto však k podstatné kvalitativnízměně došlo od 1. května 2004, kdy se Českárepublika stala členem EU.Evropské a komunitární právose stalo integrální součástí českého právního řádu,je českémuprávu nadřazené a v případě rozporu s ním mápřednost. Pro poskytování kvalitních právních služebv České republice proto je nezbytné znát nejen právočeské, nýbrž i právo komunitární, včetně jeho aplikacevpraxi. Pouze s praktickým pohledem na věc můžemebýt klientům skutečně užiteční. Partneři KŠB proto považovaliza naprosto nezbytné se na tyto zásadní změnyv dostatečném předstihu dobře připravit a udržet si taki po vstupu do EU kvalitní lokální praxi s nadnárodnímaspektem.Ačkoliv ve vztahu k EU bývá spíše zdůrazňován fakt,že českým firmám a občanům přibudou pouze mnohdynepříjemné povinnosti,faktem zůstává,že EU přináší i celouřadu nových oprávnění, práv a svobod, které dosudvůbec neexistovaly či existovaly pouze v omezené míře.Naši klienti budou potřebovat se takových oprávněníumět dovolat,ať už na ministerstvu,na úřadě či před soudem.Hlavní bitva o správnou aplikaci komunitárníhopráva se tedy odehraje před českými soudy a českýmisprávními orgány.Většina našich klientů, kteří se zajímají o evropskéotázky, přichází z České republiky, což je logické. Osvícenéspolečnosti – české i zahraniční investoři – kterévidí daleko dopředu a chtějí udržet krok s dobou, chtějívědět, jaké dopady pro ně má vstup do EU. Přicházejís obecnými dotazy i s konkrétními problémy.Většinou setyto dotazy týkají oblasti veřejných zakázek, veřejnýchpodpor a investičních pobídek, volného pohybu zboží,celní unie, přístupu na trh, pracovněprávních otázek,ochrany životního prostředí, daňové problematiky. Vzhledemk tomu, že celá řada českých právních noremvznikla nebo byla alespoň významně novelizována na základěpožadavků EU, je možné a v některých případechnutné při jejich výkladu používat judikaturu Evropskéhosoudního dvora, který je jako jediný oprávněn podávatvýklad evropského práva, popř. rozhodovací praxe a stanovisekEvropské komise. Klienty zajímá, jaké normyplatí na úrovni EU,jaký je stav provedení směrnic do českéhopráva,mohou-li se práv z dosud neprovedené směrnicedovolávat a vůči komu.Mezi naše klienty patří i české společnosti, které potřebujípomoc ve vztahu k evropským institucím a evropskýmsoudům. Klient ocení, když se může obrátit naadvokáta,který hovoří jeho jazykem,zná české prostředí,a zároveň velmi dobře zná prostředí evropské. V současnédobě například zastupujeme několik klientů vůčiEvropské komisi,a to v otázkách veřejných podpor a kartelovýchdohod.Na zastupování českých klientů před evropskýmisoudy (Evropským soudním dvorem a Soudem prvníhostupně) v Lucemburku se připravujeme též prostřednictvímspolupráce s přední britskou barristerskou kanceláříBrick Court Chambers, jejíž členové prosluli přizastupování klientů před soudy v klíčových evropskýchsporech. Naše kolegyně z KŠB JUDr. Sylvie Schneeweissovátaktéž nedávno absolvovala půlroční odbornou stážvkabinetu britského soudce Soudu prvního stupně,z nížsi odnesla celou řadu neocenitelných praktických postřehů.Přítomnost v Bruselu je zajímavá i z hlediska kontaktůa informací, ke kterým se z České republiky lze dostatjen velmi obtížně.Bruselské prostředí stimuluje výměnuinformací – s našimi kolegy ze stávajících členských zemí* Autorka je advokátkou AK Kocián Šolc Balaštík v České republiceavBruselu.

AD NOTAM Číslo 3/2004 79diskutujeme o tom, s jakými problémy se v praxi setkávajípři aplikaci komunitárního práva, např. jak je určitásměrnice provedena v jejich zemi, a tyto informace využívámei při řešení pro naše klienty.Stejně zajímavé jsouinformace o tom,jaké podněty vedly k přijetí určité směrniceči nařízení,jakými úvahami se Komise řídila,jaké názoryvzala v potaz a proč.Uvědomujeme si také důležitost regionálního rozměru.Proto v Bruselu i mimo něj velmi úzce spolupracujemes dalšími dvěma předními středoevropskými advokátnímikancelářemi, a sice s kanceláří Wardyński &Partners z Polska a s kanceláří Čechová Rakovský ze Slovenska.Partneři všech tří kanceláří se dobře znají, protožekanceláře spolupracují už víc než deset let. Bruselskápobočka znamená jen další prohloubení dosavadníspolupráce.Ta probíhá formou poskytování referencí,alevelmi často spolupracujeme na projektu, který se týkádvou,všech tří nebo dokonce více zemí.V současné doběse například každá z těchto kanceláří podílí na zpracovánístudie pro Evropskou komisi týkající se práva hospodářskésoutěže. Prostřednictvím bruselské pobočkychceme taktéž investorům poskytovat integrovanéprávní služby ve vztahu ke všem třem novým členskýmstátům EU,tedy Polsku,České republice a Slovensku.Nedávnojsme uzavřeli smlouvu o spolupráci s dalšími přenímikancelářemi z nových členských zemí, a sice Maďarska,Litvy, Lotyšska a Estonska, a dále z budoucíhočlenského státu – Bulharska.Ačkoli každá země má sváspecifika, lze říct, že všechny tři řeší a budou řešit vevztahu k EU podobné otázky. Další kouzlo věci spočíváv tom,že jsme společně v Bruselu více vidět a je nás lépeslyšet – a z toho můžeme vzájemně profitovat jak my,taknaši klienti.Naše spolupráce se projevuje taktéž v oblastivnitřního vzdělávání advokátů v oblasti komunitárníhopráva. Pravidelně organizujeme semináře (tzv. practicegroups) v konkrétních oblastech práva (např. hospodářskásoutěže, duševní vlastnictví, korporační právo, infrastrukturaa projektové financování), kterých se účastníspecialisté všech tří kanceláří a které slouží k prohlubováníznalostí a zkušeností v dané oblasti jak z pohledunárodního,tak komunitárního práva.Vedoucím společnébruselské kanceláře všech tří advokátních kanceláří jebruselský advokát Morvan Le Berre, odborník na otázkyevropského a komunitárního práva.Naše bruselská přítomnost má i další, a sice reprezentativnírozměr.Ačkoliv již zde v Bruselu lze potkat stálevíce zástupců z nových členských států, přesto jsou tytopřistupující země pro řadu stávajících členských státůnovinkou a do určité míry neznámým elementem. Našíúlohou i radostí je přispět svojí troškou do mlýna při vytvářenípozitivního obrazu České republiky na prahu jejínové – s Evropskou unií svázané – éry.DiskuseBudiž, holdujme tedy paušalizaci!JUDr. Ondfiej Holub*Ano, musím opravdu vřele souhlasit s východištěmčlánku „Quo vadis, české notářství?“, vzešlého z perapana kolegy Petra Bílka. Ono totiž opravdu, bez – do jistémíry – „emociálního a schematického přístupu a paušalizace“o poměrech v českém notářstvu nelze hovořit.Na počátku této úvahy však musím otevřeně říci,že sinejsem úplně jistý, zda tu neplatí ono známé „QUODLICET IOVI, NON LICET BOVI!“, resp. zda české notářstvo(a zejména pak jeho jednotlivé oudy) tento jednoujiž uchopený úhel pohledu opravdu snese,chopí-li se jejještě někdo jiný.Nuž zkusím tedy podstoupit pokus,jak tento,kolegouPetrem Bílkem nabídnutý úhel pohledu, funguje.Vycházímtotiž z přesvědčení, že panu kolegovi Bílkovi sevčlánku „Quo vadis, české notářství?“ (alespoň jak jsemobsah jeho článku pochopil já, jako pozorný čtenářvšeho, co kdy veřejně publikoval) snad podařilo otevřítcestu k něčemu,co by bylo lze – opět při jisté míře „emociálníhoa schematického přístupu a paušalizace“ – nazvatočistnou katarzí.Zda takový přístup české notářstvo skutečně snese,bude lze – možná – shledat v reakci laskavých čtenářů(včetně kolegy Bílka) na mnou právě použitý silně emocionální,schematický a paušalizující výraz „české notářstvo“.Tenvýraz já volím úmyslně,poněvadž kolegou PetremBílkem zvolený výraz „notářská komunita“ přílišnesedí, neb české notářstvo – zkusme si to konečně přiznat– netvoří žádné společenství (a už vůbec ne řádovouspolečnost v jednom klášteře). Hned však podotýkám,že to je snad jediný bod, kde s obsahem jehodiskusního článku „Quo vadis,české notářství?“ hlubocenesouhlasím.Aby totiž české notářství nějaké společenství tvořilo,muselo by (alespoň na bazální úrovni) inklinovat k tomu,aby bylo pospolité.Inu, pohleďme tedy, jak je notářská komunita pospolitá!A zvolme pro ten účel zcela triviální hlediska,neb taková hlediska totiž kolegou Bílkem nabídnutá metoda„emociálního a schematického přístupu a paušalizace“skutečně vyžaduje.První takové hledisko spočívá v otázce, kolik notářůznynějšího celkového počtu 436 notářů utvořilo svazkyneboli společenství dvou, tří či více notářů za tím účelem,aby si vzájemně pomáhali při výkonu notářské činnosti.Myslím si totiž, že pro posouzení toho, zda a nakolikje české notářstvo opravdovou pospolitostí (notářskoukomunitou) je signifikantní mj.právě to,zda a kolik českýchnotářů vzalo za vlastní přesvědčení o tom, že k vytvořeníopravdové notářské komunity mohou přispětnapř. takové „přízemnosti“, jako:1. Sdružení hospodářských zdrojů a prostředků; vždyťvzdělaný právník by měl chápat hospodářskou užitečnosttakového počinu.2.Vzájemné operativní zastupování; inu ani takovátošance by nemusela být právním praktikům s ekonomickýmrozhledem zcela cizí.3. Nebo také třeba jen něco, co lze pracovně označitjeho běžná, operativní, náhlá, expresní, záchranná,konzultace o nejrůznějších otázkách, jak je den přinesevždyť nemylme se, přinejmenším to ohromněšetří čas a poplatky za telefonní hovory, když už neuvažujio tom, že v běžném provozu si tak nejménědva právníci tříbí rozum!* Autor je notářem v Praze.

80 Číslo 3/2004 AD NOTAM4. Kolegiální dohled na chod společné kanceláře, nebkupodivu víc očí víc vidí, mladší oči nejsou tak zakalenéa bystřeji vidí, co okoralý zrak starých matadorůneuzří, na druhé straně ale zakalené oko staréhomatadora postřehne důležitou nuanci, které bymladší bystroň možná ani – navzdory její důležitosti– nevěnoval pozornost.5. Spolupůsobení na intenzivní a cílené odborné průpravěmladších kolegů, tj. vlastních notářských koncipientů,notářských kandidátů, neboť – při vší úctěk našim administrativním pracovnicím, bez nichžsi nelze notářskou činnost vůbec představit –opravdu se vám, milí kolegové zdá, že to, co je nanotářském úřadu právnické, lze vždy svěřit k vyřízeníosobě bez právnického vzdělání? Určitě tomutak není, ale pak si ale také nemysleme, že průpravuabsolventa právnické fakulty, jehož zaměstnáváme,bezvadně zvládneme sami, bez součinnosti s jinýmkolegou notářem. To by svědčilo zřejmě i o tom, žetu není tendence k vytváření opravdové notářské komunity.Problém notářské komunity má mnoho faset, takžese nabízí dále např. i toto hledisko: Co a jak asi vypovídáo pospolitosti notářské komunity ten fakt, že uvnitř této„komunity“ ještě zcela nedávno bylo lze slyšet takovéto„schematické a paušální“ úsudky: „Proč bych s nějakýmjiným notářem vytvořil společenství notářů, vždyť bymi mohl přebírat mé klienty!“ nebo „Proč bych zaměstnávalabsolventa právnické fakulty jako notářskéhokoncipienta, vždyť bych si vychovával konkurenci.To raději povýším zapisovatelku do stavunotářské tajemnice, ta mi konkurovat nebude a vyřízenítěch dědických věcí mi taky nějak zajistí.“Inu – a teď zkouším kousnout do obzvlášť hořkéhoovoce – co a jak asi vypovídá o pospolitosti notářské komunity,že jest faktem, že zatím mezi námi notáři vyvolávalanelíčený děs a hrůzu jakákoli zmínka o tom, že tinotáři, kteří mají opravdový a trvalý (poněvadž právěv tom spatřují perspektivu českého notářství) zájem vykonávatnotářskou činnost s jinými notáři společně (tedyv nějaké větší nebo menší komunitě), by mohli vykonávatnotářskou činnost jako veřejná obchodní společnost.Přejete si citovat odposlechnuté reakce na takto nadhozenýmproblém? Budiž (ale pak neříkejte, že nejste ti filistři,kteří by nikdy nic takového nevyslovili!): „To nejde!“,„Toje politicky nemožné!“,„To by bylo legislativněneprůchodné!“. Et cetera. Laskaví čtenáři prominou, alejá si myslím, že to jsou jen projevy toho, že české notářstvozatím nemělo vážný zájem o diskusi k otázce,jakýmivšemi prostředky lze přispět, aby tvořilo skutečnou pospolitost.Ovšem za obzvlášť „roztomilé“ považuji, když mi členté notářské komunity, jejímž oudem se niterně cítímbýt, v diskusi o možnosti vykonávat notářskou činnostve veřejné obchodní společnosti s jinými notáři, řekne:„No to teda pozor, a jak by to bylo ve veřejné obchodníspolečnosti, která by byla vytvořena notáři společníky(§ 13 odst. 2 a 3 NotŘ), s jejich odpovědností dle § 57odst. 1 NotŘ?“ Na to nemohu odpovědět jinak, než: Přemýšlejkolego, je o čem!Totiž kolegové a kolegyně – vážení členové notářskékomunity – vždyť kdo z vás tak bezpečně ví, že veřejnáobchodní společnost,a zrovínka právě veřejná obchodníspolečnost vytvořená notáři společníky, by nemohla býtjedním z účinných prostředků (nástrojů),které by mohlyeliminovat alespoň část důsledků těch objektivnícha subjektivních faktorů (o jejichž existenci ani já, starýnotářský fundamentalista, nepochybuji), o nichž hovoříkolega Bílek v článku „Quo vadis, české notářství?“?Cožpak je tak zcela nepředstavitelné,že také právě tatocesta by mohla být vhodnou reakcí na zvyšující se náročnostna odborné znalosti z hlediska kvality a kvantity,kterou „jednosedadlové“ notářské kanceláře ve složenínotář a sekretářka nemohou zvládat? Nepřispěla by právětato cesta k „deamaterizaci“ způsobu práce těch „jednosedadlových“?Pojďme tedy o tomto aspektu vytváření skutečnéa efektivní notářské komunity vážně přemýšlet.Nemohla by být právě tato cesta odpovědí na kardinálníotázku, jak zařídit, aby při stále rostoucím objemunotářských činností,která se „rozděluje“ mezi víceméněustálený počet notářských míst – jak kolega Bílek správněpřipomíná – náklady na profesionalizaci notářské činnostineslo více lidí? Neuvolnilo by právě tohle řešenícestu k tomu, aby mladí, vzdělaní, s vlastní profesí obeznámenínotáři a notářští kandidáti (a na některých úsecíchnotářské činnosti i notářští koncipienti) měli zájemna osobní účasti při výkonu notářské samosprávy?Cožpak je to opravdu tak „legislativně neprůchodné“?Prosím,milí spolučlenové notářské komunity,zkusme sezbavit okovů té tzv. „legislativní neprůchodnosti“, pokusmese tento kardinální problém řešit s větší prozíravostí,než jsme zatím řešili veškeré problémy „českéhonotářství“. Vždyť už toho byly od roku 1993 celé mandele,o čem jsme si zatím mysleli, že je „legislativně neprůchodné“,a ono to kupodivu legislativně neprůchodnénebylo! Všichni, a to i ti mladší z nás, máme jižnějakou „historickou paměť“,abychom si vzpomenuli navšechno to, co se ještě zcela nedávno jevilo být jako nemožné,a ejhle, ono je to součásti reality každodenní notářsképraxe.Osobně chci věřit,že když tento problém dokázala vyřešitčeská advokacie (a umím si představit, že v tomtoohledu i ona byla nucena čelit „zatvrzelému fundamentalismuověnčenému pseudovědeckou argumentací o jedinečnostiprincipů advokacie“), dokáže jej – v zájmuperspektiv notářství – vyřešit i české notářstvo.Abych pro sebe uzavřel tuto část diskuse, musím zdepoukázat i na něco, co s problematikou notářské komunityzdánlivě nesouvisí: Zcela vážně zde mohu prohlásit,že změním slovník a místo nelaskavého výrazu„české notářstvo“ budu výlučně používat laskavější výraz„notářská komunita“,až si na kterémkoli notářskémsemináři budu moci sednout někam dál než do prvnířady a budu moci – stárnoucí a stále více hluchnoucí –nerušeně sledovat,o čem mluví moderátor,přednášející,jakož i ten, kdo se zapojil do diskuse. Zatím tomu taknení. Stále se mi to jeví tak, že „českému notářstvu“ jakobyscházely nějaké úplně jiné příležitosti k tomu, abysi „poklábosilo o tom, jak jde život“, než právě jen naodborných notářských seminářích, kde je to evidentněnepřístojné.Ti, kteří jsou na tom podobně jako já, určitě pochopítento můj emocionální apel k zachovávání obyčejnýchohledů k ostatním členům komunity (když už ne k moderátorovia k přednášejícím hostům).Ti vzácně se vyskytujícíkolegové,kteří ke svému profesnímu životu nepotřebujísebevzdělávání, jakož i lépe slyšící kolegovéjistě prominou, poněvadž oni na takové sebevzdělávací

AD NOTAM Číslo 3/2004 81akce notářské komory nechodí. Jistě mi prominou takéti kolegové,kterým záleží na tom,aby si z odborného notářskéhosemináře odnesli nějaké vědomosti. Ostatníjsou mi v tomto ohledu lhostejní, na ně se tímto svým„emociálním, schematizujícím a paušalizujícím“ apelemneobracím, neb – obávám se – nepochopí zcela, o čemje zde řeč.Nyní se však pokusím obrátit na jinou stránku diskutovanéhoproblému. Při veškeré skepsi, kterou zatímchovám k představě,že opravdu již existuje to,co kolegaPetr Bílek nazval „notářskou komunitou“, nepřestávámvěřit, že notářství jako instituce obstojí i v tomto století.Mám za to, že k tomu je třeba mimo jiné právě také to,aby se české notářstvo chovalo po všech stránkách pospolitě.Zde si musím dovolit zcela osobní vyznání, poněvadžvěřím, že mnohý z čtenářů záhy pochopí, oč zdejde, poněvadž v tom ohledu sdílí podobný názor. Přišloby mi totiž líto, že by mohly být obráceny vniveč nejenty osobní investice, které jsem v uplynulých letech vložildo profesního rozvoje mladších kolegů,ale i ty osobníinvestice, které nyní – mnohem obětavěji, než jsem kdyčinil já sám – vkládají do profesního rozvoje mladšíhokolegy oba moji společníci. Právě kolega Petr Bílek jistěví, o čem je řeč, poněvadž on sám je jedním z těch, kdose osobně věnuje profesnímu rozvoji mladších kolegůnaprosto vzorným způsobem, a nepochybuji o tom, ževí, proč tak činí.To, že na tuto stránku rozvoje budoucí notářské komunitypodobně nahlíží ještě jiní kolegové, je koneckonců zřejmé z autorského profilu tohoto časopisu.S povděkempřijímám to, že se v něm často objevují články– dobře zpracované články, nutno říci – notářských koncipientůa kandidátů. Budiž vděk těm kolegům notářůma notářkám (a to i těm, kteří třeba jen „vegetují na notářskéagendě“) za to, že tento pozitivní trend v prosazovánísvých mladších kolegů z vlastních kanceláří – notářskýchkoncipientů a notářských kandidátů podporují.Tito kolegové totiž správně nahlédli, že je naprosto zbytečnéa neproduktivní „žárlit“ na úspěchy svých zaměstnanců– notářských koncipientů a notářských kandidátů.Titokolegové patrně znají totiž něco podstatnéhoz historie českého notářství a vědí (uvědomují si), jakéto bylo opravdové terno pro toho někdejšího notáře,který ve své notářské kanceláři zaměstnával kandidátanotářství Václava Šedivu, autora knihy NOTÁŘSTVÍ DLEPRÁVA RAKOUSKÉHO SE STRUČNÝMI DĚJINAMINOTÁŘSTVÍ VŮBEC. 1Fenomén tohoto nejstaršího českého komentáře notářskéhořádu,a vlastně stěžejního díla,které dlouhá létaovlivňovalo notářskou praxi, spočívá zřejmě v tom, žetoto dílo nesepsal notář, ale notářský kandidát. Kandidátnotářství Václav Šediva, když koncem roku 1894 vydaltoto své dílo,asi nebyl již takový mladík,jako jsou dnešnínotářští kandidáti, a měl za sebou odslouženou jistě hezkouřádku služebních let. Právě proto považuji za významné,že publikaci takového významu sepsal někdo,kdo měl vlastně budoucnost notáře teprve před sebou.Tato historická zkušenost svědčí o několika věcech.Za prvé muselo být tehdejší klima podnětné pro to,aby probouzelo zájem kandidáta notářství k tomu,abyprofesionálně „šel s kůží na trh“. Ten člověk si muselbýt bezpodmínečně vědom toho, že jeho práce musív očích starších kolegů stůj co stůj a po všech stránkáchobstát. V té práci byla totiž jeho budoucnost, museljí tedy psát s plným profesionálním nasazením, s plnýmvědomímtoho, že to co o notářství napíše, obstojípřed odbornou kritikou, nemohl si ani na chvilku připouštět,že by mohl selhat... Doba před něj kladla určitouprofesionální perspektivu a tu chtěl naplnit.Za druhé to nasvědčuje tomu, že notářský stav (tehdejšínotářská komunita) od notářských kandidátůtehdy očekával právě takový profesionální postoj. Poskytovalkandidátům notářství perspektivu profesionálníhouplatnění a podněcoval jejich odborný růst.Očekával za to, že kandidáti notářství za tuto perspektivuzaplatí svou cenu:• že se budou cele věnovat přípravě na výkon svého povolání,• že dnes a denně budou snášet,že příprava na povolánínotáře vyžaduje dlouhá léta trpělivé práce a přesvědčivépracovní výkony,• že v každodenní praxi si budou počínat tak,aby obstálilidsky i profesionálně.V takovém klimatu zřejmě měli notářští kandidáti předevšímve svých zaměstnavatelích,ale i v samosprávnýchnotářských institucích všemožnou oporu v takovém klimatuurčitě nebylo dost místa k nekolegiálním poznámkám„O čempak nás to zase ten Šediva z Turnova chcepoučovat, kdyby se raděj věnoval sepisování úmrtníchzápisů, tam je přeci jeho místo, kampak na nás, starébojovníky?!“ Uvědomme si,že v opravdovém soutěžnímprostředí nikdo,byť by měl za sebou sebedelší praxi,s poznámkamitohoto druhu nemůže obstát.Ve skutečnostiby se v takovém soutěžním prostředí nekorektní poznámkoutohoto druhu spíše zesměšnil, poněvadž by seukázalo,že není schopen v diskusi vyjevit svůj právní názora obhájit jej. V opravdovém soutěžním prostředí jetotiž samozřejmé, že každý nese svou kůži na trh, aby siz toho trhu také něco odnesl.V právnickém prostředí jdeonové poznatky, těch je nám třeba.Za třetí to nasvědčuje tomu, že pro jednotlivého notářenemohlo být a nebylo odborné vedení a všestrannápodpora kandidátů notářství ekonomicky nevýhodné.Umím si totiž představit, že zaměstnavatelnotářského kandidáta Šedivy byl jednak zdravě pyšnýna to, že z rukou a z hlavy jeho zaměstnance vyšlotakové dílo, jako NOTÁŘSTVÍ DLE PRÁVA RAKOUSKÉ-HO..., a že jednak toho jako principál notářskéhoúřadu dovedl řádně využít. Umím si představit i to, žepostavení notářského kandidáta Šedivy bylo takové,že kdenní činnosti notářského úřadu přispívala jehopráce naprosto podstatným způsobem, poněvadž notářskýkandidát takových kvalit může být pro notářskýúřad spolehlivou oporou.Inu: HISTORIE JE MATKOU MOUDROSTI. Ale to platíjen tam,kde nevládne krátkozrakost,úzkoprsost,šosáctví.Jenže – a nyní opravdu vůbec nikoho za prominutí žádatnehodlám – jak chceme tvořit „komunitu“,jak si vůbecmůžeme představovat,že je v perspektivě „notářskékomunity“,když někteří z nás hledí skrz prsty na jiné svékolegy nejen proto, že jsou z jiné (cizí) krajské notářskékomory, ale také proto, že jsou z jiného okresu. Poslyšte,to mi připadá dětinské.A žádné „statistiky“ na tom nicnezmění.Tím spíš, že to byla právě tzv. statistika (nebýtto já, řekl bych ironicky „amatérské kejkle se statisti-1Tiskem a nákladem Sluky a Jiránka v Trunově, 1894.

82 Číslo 3/2004 AD NOTAMkou“),která v době zcela nedávné na dost dlouhou dobunesmyslně bránila tomu,aby v některých exponovanýchpražských obvodech mohly vzniknout další notářskéúřady! A nakonec musela tzv. statistika stejně ustoupit.Bylo ale nutné, aby se tak stalo až 20. 4. 2004, když nezbytnostzřídit nové notářské úřady v nejméně dvou pražskýchobvodech byla zřejmá dávno před tím?Troufám si tvrdit, že v tomto ohledu může selhávat„statistika“ i v jiných notářských komorách, než jen v tépražské.Zjevnou diskrepanci mezi „historicky vzniklým“počtem notářských úřadů v kterémkoli kraji na jednéstraně,a na druhé straně objektivně danou potřebou průběžněrektifikovat tento „historicky vzniklý“ počet notářskýchúřadů tak, aby byl v souladu s realitou, můžetrvale přehlížet jen osoba značně krátkozraká (k „optometrii“se ještě vrátím!).Ale ona v tomto ohledu neselhala jen tak „nějaká statistika“.Selhala NOTÁŘSKÁ SAMOSPRÁVA.A ani ne takprezidia nebo prezidenti notářských komor v jejich zaběhanýchkolejích. Selhala především KOLEGIA a SNĚMnotářské komory,poněvadž nedohlédly,že jejich – právějejich – agenda mnohonásobně širší,než to,co jim k jednánípředkládají prezidia. Nejvíce však v tomto ohleduselhaly orgány,v jejichž kompetenci není nic jiného,nežto, aby kontrolovaly mj. i činnost prezidia, tj. revizní komisenotářských komor.Umím si představit, že jakémukoli exekutivnímu orgánuse zalíbí pohybovat se v zaběhlých kolejích; jejedno,jestli těmi „kolejemi“ jsou rozličná pohodlná klišé,líbivé fráze, účelové konstrukce, nebo zdánlivě neotřesitelnástatistická data.Vždyť ten exekutivní nadhled má svou logiku nelzeod maršálů požadovat,aby se při bádání nad sličnou paníStatistikou zabývali takovými drobnými detaily, jakonapř. to, že paní Statistika pod krinolínou skrývá bradavicina lýtku. Nebo to – a teď vážněji – že statistika neníschopna žádným způsobem vypovídat např. o tom, žev jednom obvodu schází notářka-soudní komisařka, poněvadžje na mateřské. Nebo např. to, že statistika neníschopna nijak vyjádřit,že sociologický profil byť jen jednohojediného „notářského obvodu“ vyžaduje úplně jinouaritmetiku, než sociologické profily třeba všechostatních „notářských obvodů“ (ona ta sociologie se vůbecnesrovnává se statistikou). Natož aby ta všemocnástatistika byla schopna zachytit třeba i jen to, že nějakýnotář-soudní komisař má bez vlastního zavinění nějakédlouhodobé osobní starosti,což mu může nesmírně komplikovatúplně vše, co dělá, nebo co by dělat měl, či coby dělat mohl, kdyby naň osud tyto osobní starosti neuvalil.Dovedu si i představit i to, že jakýkoli zastupitelskýorgán z jakýchkoli důvodů (např. i jen z těch triviálníchjiž vpředu zmíněných „důvodů“,které se materializují narůzných notářských školeních a seminářích) nedohlédne,že se má jednat o záležitosti, jejíž význam zdalekapřesahuje pouhé pozítří.Tak to prostě v zastupitelskýchorgánech vždy chodilo a chodí: zvolený zastupitelsi více či méně může představovat, že je tu od toho abyreprezentoval toliko svou kravatou.Vždyť kolik zastupitelů– vždyť i zastupitel je taky jen člověk – je schopnosvou funkci nahlédnout tak, že by zastupitel měl být(krom té kravaty) schopen prezentovat aktuální názorysvých voličů.A to nemluvím už o tom, že za jistých okolnostíby zastupitel měl být také schopen třeba i vystihnoutv pravou chvíli i ty objektivní trendy, na které „abstraktnívoličstvo“ prozatím nedohlédne. 2Ale to, co mi značně vadí, je to, jak v poměrech českéhonotářstva (budoucí notářské komunity!) totálně selhávajíkontrolní mechanismy.A nejen ty,o nichž se zcelavýstižně zmiňuje kolega Petr Bílek (má pravdu!), ale i tyinstitucionální:revizní komise notářských komor.Vždyťzákonnou povinností revizních komisí notářských komorje kontrolovat činnost prezidií.A – vážené revizníkomise – kontrolujete nebo adorujete? Já to samozřejměnevím, ale zkusili jste si někdy vy, kteří máte podle zákonarevidovat činnost prezidií, položit kardinálníotázku,zda místo toho,abyste kontrolovali zvolenou exekutivu,neadorujete papežům?Zkusili jste si položit např. takovou otázku, zda prezidiasprávně nahlížejí to, že ti notáři-exoti, kteří – slovykolegy Petra Bílka – „vegetují při vyřizování zajištěné dědickéagendy“, mají třeba jen poctivou snahu vyřizovatfundamentální notářskou agendu tak, aby se nemuselistydět za to, že až za pět, deset, dvacet, třicet nebo i vícelet, např. při nějakém tom dodatečném projednání dědictví,některýpříští notář-soudní komisař nebo dědickýsoudce, otevře spis o projednání dědictví, neřekl: „Probůh,čeho se tu mám chytit, kde jsou zde procesní usnesení,kde jsou zde usnesení ve věci, jaký je jejich obsah,na co zde mám navázat?“Bohužel však zde musím říci, že dosavadní praxe většinynotářů – soudních komisařů (a to mnohdy i vyhlášenýchnotářských koryfejů, promiňte, vážení kolegové,pokud jsem se dotkl Vaší velebnosti) nenasvědčuje tomu,že by byla stižena až takovou prozíravostí. Inu budiž, nekaždý je Verne,ne každý je Flamarion,ne každý je Orwel,aby viděl víc jak dva dny do budoucna.Ale cožpak nikdoz vás nezažil ten nefalšovaný pocit bezvýchodnostia zmaru, když jste měli provést úkony v obyčejném dodatečnémprojednání dědictví, a když v tom původnímřízení bylo z hlediska zákona – nikoli specifického notářskéhofolklóru, ale zákona! – „zpackané“ od předběžnéhošetření, přes vyrozumění a poučení o dědickémprávu, identifikace zůstavitelova majetku ve společnémjmění manželů (dříve bezpodílové spoluvlastnictví manželů),identifikaci zůstavitelova osobního majetkua dluhů, až po správnou a výstižnou formulaci dohodyo vypořádání mezi dědici, úplně všechno?Aby bylo úplně jasno těm z vás, drazí členové „notářskékomunity“,kteří máte ten skvostný pocit,že jste něcovíc, než ti, kteří jen „vegetují při vyřizování zajištěné dědickéagendy“: Není ve všelikých statistikách zlato vše,co se třpytí.Zkuste si jen jednou jedinkrát položit otázku,zda vedle všelijakých těch statistik nemá „sub specie aeternitatis“větší cenu důkladně provedené řízení,v němžse mohl i notářským zápisem závětí vynechaný zákonnýdědic (při prvoplánovém pohledu „jasný outsider“) korektněvyjádřit k platnosti závěti. Tisíckrát bylo možnov uplynulých třiceti letech slyšet ty z vás, kteří říkáte:„Proč by se měl pozůstalý syn vyjadřovat k otázce, zdaje závěť platná, když je sepsána notářským zápisem?To je přece zbytečné, zbytečně to zdržuje řízení!“Takováje, žel, převažující praxe.Ale porovnejte takto „vedené“ řízení s řízením – spravedlivýmprocesem,vněmž byť třebas jen ten poslední2K tomu viz Kennedy, J. F. Profily odvahy. Praha : Orbis, 1969.

84 Číslo 3/2004 AD NOTAMsledku výrazem naprosté neprofesionality a nekolegiality.Ano,ti nemnozí, kteří tuto pokleslost praktikují, mohousnad mít pocit uspokojení z toho, že v hospodářskésoutěži nechávají jiné kolegy daleko za pelotonem.Vždyť ta statistická čísla hovoří jasně o tom,že jsou výkonní,flexibilní a vždy dostupní, etc. A to se přece počítá!Jenže v tom kolegou Bílkem správně zmíněném konkurenčnímboji o rozdělování a přerozdělování trhuprávních služeb, čili boji o kompetence,české notářstvoneprohraje kvůli tomu, jak se výkon notářských agendjeví statisticky.Tento boj o kompetence české notářstvoby mohlo dříve nebo později prohrát nejspíš právě kvůlitomu, že by se pokleslost opisovačství & razítkovačstvístala normou. Jak bychom chtěli „bojovat o kompetence“,kdyby někteří z nás své kompetence rozprodávaliza pár drobných opisováním od advokátů a bezděčnýmnapomáháním (např.tzv.svěřenstvím) k obskurnímkšeftům některým „zprostředkovatelům“ či realitnímkancelářím!? Totiž bez výjimky každý ten „notářský zápis“,který by byl stvořen v advokátní kanceláři (nebotzv. zprostředkovatelem) a poté by byl pro formu opatřenpodpisem a razítkem notáře, by dokazoval jen to, ženotáři nepatří kompetence k notářské činnosti.Čím víceby takto stvořených „notářských zápisů“ bylo, tím krásnějšíchstatistických čísel by někteří nemnozí notáři dosahovali.Tímvíce by se ale mohl blížit okamžik, kdy byněkdo velmi nahlas řekl: „Tak už toho bylo dost, pročvlastně by se o těch a těch úkonech měly pořizovat notářskézápisy, když je za některé notáře píší jiní!“ Atoby se pak celé české notářstvo mohlo chválit „krásnýmistatistickými výsledky“? Nevěřme tomu,že by pak někdodal zlámanou grešli za to, že ty „krásné statistiky“ dokazují,že notáři jsou výkonní, flexibilní a vždy dostupní,etc. Zkusme si uvědomit to, že statistiky jsou na jednéstraně nepochybně způsobilé vytírat zrak samotným jejichobjednatelům, ale na druhé straně mohou býtnebezpečné v tom,že právě tytéž statistiky mohou ve výsledkuposloužit jako důkaz o nevěrohodnosti objednatele.Samozřejmě existují cesty, jak tomu čelit. Kolega Bíleksprávně poukázal na to, že tou cestou je deamaterizacenotářů,a že účinným prostředkem,který může vést k deamaterizacinotářů,je i angažmá notářských koncipientůa notářských kandidátů na činnosti notářských kancelářía jejich zapojování do odborných komisí prezidia.K tomu,co v tomto ohledu vyjádřil kolega Bílek v článku„Quo vadis, české notářství?“, lze dodat snad jen to, žetomu tak skutečně je, jen pošetilci to nepřiznají.Jenže problém je i jinde. Je rok 2004 a to, o čem hovoříkolega Bílek v článku „Quo vadis, české notářství?“byla pravda ne-li dřív, pak rozhodně nejpozději v roce1997. Připomínám, že v říjnu 1997 uspořádala Notářskákomora České republiky mezinárodní konferenci k prevencisporů právě tehdy a tam byla jedinečná příležitostširoce diskutovat na téma „využití potenciálu koncipientůa kandidátů“. Nestalo se, diskutovalo se o spanilejšíchtématech,je otázka,zda jsme kvůli tomu nezaspali...Ale ony byly ještě další příležitosti k tomu, abychom seprobudili. Např. se naskytla na již ne tak reprezentativníúrovni,jako tomu bylo na mezinárodní konferenci k prevencisporů v roce 1997. Byla k tomu příležitost i v poněkud„komornějším“ prostředí, které se podařilo vytvořitpři tzv.setkání osobností podílejících se na obnověnotářství, jež se konalo v dubnu 2000. Mám za to, že rozhodněi tam byla příležitost ke kvalifikované diskusioprofesionalizaci notářské činnosti (včetně účelného využitípotenciálu koncipientů a kandidátů) a o tom,jak čelitněkterým mimořádným pokleslostem v notářské činnosti.Alezdá se mi, že i tam jsme nechali tuto příležitostběžet snad tam ani nebylo chuti k tomu, aby se v tak komornímprostředí propírala nepohodlná témata. Patrněje problém také v tom,že jsme zatím hovořili všeobecněo etice notářského povolání, a opomenuli jsme, že jejímzákladem vždy byla a je především PROFESIONALITA.Věřím, že je stále ještě čas diskutovat.Ze života krajských komorNotářská komorav Ústí nad LabemJUDr. Václava ·varcová*Notářská komora v Ústí nad Labemmá 36 členů. V obvodu Krajskéhosoudu v Ústí nad Labem je zřízeno 36notářských úřadů,všechny notářské úřady jsou obsazeny.V seznamu koncipientů je zapsáno 16 notářských koncipientů,v seznamu notářských kandidátů je zapsán 1kandidát.Prezidium notářské komory je pětičlenné. Prezidentemnotářské komory byl od r. 1993 do r. 1997 JUDr. JiříŠkorpík, od r. 1998 do konce r. 2003 byl prezidentemJUDr. Jiří Chabr, který ze zdravotních důvodů z tétofunkce odstoupil, v r. 2004 byla prezidentkou notářskékomory zvolena JUDr.Václava Švarcová.Předsedkyní revizní komise byla ve všech volebníchobdobích opakovaně zvolena JUDr. Iva Brušáková.Členové notářské komory se podílejí i na práci v komisíchNotářské komory ČR, JUDr. Jiří Škorpík je předsedourevizní komise,JUDr.Libor Bitter je předsedou komisedohledu, JUDr. Iva Brušáková je členkou komisedohledu.Prezidium notářské komory organizuje pro notářea notářské koncipienty pravidelné vzdělávací akce. Doroku 1998 se jednalo o třídenní semináře s odbornou tématikoupořádané jednou ročně.Od roku 1999 jsou tytosemináře čtyřdenní a jsou organizovány společně s Notářskoukomorou v Plzni. Spolupráce dvou notářskýchkomor při pořádání seminářů se osvědčila. Je výhodnánejen z hlediska rozdělení nákladů na odměny přednášejícím,ale je i přínosná pro vzájemnou výměnu zkušenostía názorů na řešení problémů, které notářská praxepřináší, mezi větším počtem notářů.Kromě společného semináře s Notářskou komorouv Plzni organizuje prezidium jednou ročně třídenní seminářpro notáře a notářské koncipienty Notářské komoryv Ústí nad Labem, na kterém vedle přednášky naodborné téma probíhá panelová diskuse sloužící k výměnězkušeností z notářské činnosti, projednávají seotázky organizační a zprávy z činnosti prezidia.Kolegium* Autorka je prezidentkou Notářské komory v Ústí nad Labem.

AD NOTAM Číslo 3/2004 85notářů tak má možnost vyjádřit se k práci prezidia a přednéstsvé návrhy a podněty.Vroce 2002 uspořádalo prezidium notářské komorydvoudenní školení pro pracovníky notářských kancelářía notářské koncipienty zaměřené na ověřování, etikuchování pracovníků notáře a přípravné a dílčí úkony v dědickémřízení. Na přednáškách se podíleli členové prezidia.Cílem tohoto školení bylo nejen prohloubení znalostí,ale i možnost vzájemného seznámení pracovníkůnotářů, kteří se povětšinou znají pouze z telefonickýchkontaktů mezi notářskými kancelářemi.Tento počin bylpracovníky notářských kanceláří přijat velmi kladněaprezidium uvažuje o dalším takovém školení v letošnímnebo příštím roce.Vroce 2003 uspořádalo prezidium notářské komory4 jednodenní semináře pro notářské koncipienty zaměřenéna problematiku projednávání dědictví podle dřívějšíchprávních předpisů, seznámení s pozemkovýmiknihami a registracemi smluv o převodech nemovitostíprováděných dřívějším státním notářstvím. Přednášelv této oblasti zkušený JUDr.Zdeněk Sellák,který byl dlouholetýmnotářem v Lounech.Vroce 1997 bylo prezidium osloveno Saskou notářskoukomorou s pozváním na setkání notářů Notářskékomory v Ústí nad Labem a notářů Saské notářské komory.Toto setkání se uskutečnilo v Drážďanech a zúčastnilise jej členové prezidia a kontrolní komise. Tímbyla založena tradice každoročního setkávání notářůz České republiky a Spolkové republiky Německa. Odroku 1998 se tato setkání každoročně opakují střídavěv SRN a v ČR, účastní se jich notáři z notářské komoryv Ústí nad Labem a Plzni a notáři ze Saské a Bavorské notářskékomory.Ze zahraničíNěkolik informací o švýcarskémknihovním právuJUDr. Franti‰ek Pûcha*Hlavním pramenem švýcarského knihovního práva je švýcarskýobčanský zákoník (Schweizerisches Zivilgesetzbuch)z 10.12.1907 (články 942–977) a související nařízeníspolkové rady o pozemkové knize z 22. 2. 1910.Tyto hlavnínormy jsou ještě doplňovány výnosy jednotlivých kantonů.Článek 642 švýcarského občanského zákoníku stanoví,že o právech k pozemkům se vede pozemková kniha(das Grundbuch – le registre foncier). Pod pojem „pozemek“je však nutno (při striktním dodržování zásady „superficiessolo cedit“) zahrnovat i stavby na něm se nacházející.Pozemková kniha sestává z knihy hlavní (das Hauptbuch– le grand livre),která je doplňována geometrickýmiplány, případně seznamy nemovitostí (pokud ke geometrickémuzaměření pozemků dosud nedošlo), dále listinami,dle nichž jsou povolovány zápisy do pozemkovéknihy, popisem nemovitostí a deníkem.Jako pozemky (Grundstücke – immeubles) se v pozemkovéknize evidují:a) nemovitosti,b) samostatná a tr-valá věcná práva na pozemcích, c) horní díla a d) spoluvlastnicképodíly na pozemcích.Pozemky, které nejsou v soukromém vlastnictví a pozemkyurčené k veřejnému užívání (ulice,náměstí,školníbudovy, kasárny, kostely, hřbitovy aj.) se v pozemkovéknize evidují, jen jsou-li zatíženy nějakým věcným břemenemnebo na příkaz jednotlivých kantonů.V zájmu modernizace pozemkových knih stanoví článek949a) občanského zákoníku, že spolková rada můžezmocnit jednotlivé kantony k jejich vedení elektronickoudatabází. Pozemkové knihy se vedou odděleně v jednotlivýchokresech (Kreise).Pokud pozemek zasahuje do obvoduvíce okresů, je nutno jej evidovat v pozemkovýchknihách všech dotčených okresů.Každý pozemek má v pozemkové knize svůj pozemkoknižnílist (Grundbuchblatt). Jen se souhlasem vlastníkamůže být na jednom listu zapsáno i více pozemků(byť by byly na různých místech) – Kollektivblätter.Pozemkoknižní list obsahuje v záhlaví faktické údajeoevidovaném pozemku (číslo knihy, odkaz na popis nemovitostí,údaje o ploše i ocenění pozemku). Zápisy dopozemkoknižního listu se provádějí (pod záhlavím) dotří hlavních sloupců (Hauptspalten),z nichž první je určenpro zápisy vlastnických vztahů, druhý pro zápisyslužebností a jiných věcných břemen a třetí (plošně nejširší)pro zápisy zástavního práva.Ve sloupci vlastnickýchvztahů se vyznačuje jméno a adresa vlastníka, nabývacítitul a odkaz na příslušnou listinu s uvedením datazápisu. 1Kromě těchto tří hlavních sloupců se nachází na pozemkoknižnímlistu ještě jeden vedlejší sloupec (Nebenspalte)určený pro zápisy poznámek (Vormerkungen– annotations).Význam zápisů poznámek není zanedbatelný.Může totiž mít trojí účinnost:a) Vybavení nějakého osobního práva věcněprávnímiúčinky. Zápisem takové poznámky do pozemkovéknihy získá jinak obligační právo působnost nejen mezistranami, ale i vůči třetím osobám. Avšak ne všechnaobligační práva mohou být takto posílena, pouze taková,onichžto zákon výslovně stanoví (např. právopředkupní, právo zpětné koupě, nájem a pacht, právona vrácení daru apod.). Spolková judikatura mluvío změně osobního práva na tzv. reálnou obligaci.b) Omezení dispozičního práva nad určitou nemovitostí.Toto omezení na základě příslušné poznámkyv pozemkové knize může nastat:1. na základě úředního příkazu k zajištění sporných,příp. vykonatelných nároků,2. v průběhu exekučního nebo konkurzního,příp.i dědickéhořízení,3. na základě právního úkonu stran (pokud to zákondovoluje).c) Konečně může být poznámka povolena k zajištění nějakéhouplatňovaného práva, pokud probíhá určitésoudní řízení a žalobce učinil v dané věci věrohodnýnávrh. Pak soudce takovou poznámku povolí a v případěúspěšného ukončení řízení platí jeho výsledekod okamžiku zápisu této (zajišťovací) poznámky.* Autor je externím pedagogem na právnické fakultě UP Olomouc, bývalýstátní notář.1Při změně vlastnického práva se dosavadní zápis přeškrtne a nahradízápisem novým (na rozdíl od naší dřívější praxe prováděné do 31. 3.1964, kdy se neplatné zápisy podtrhly červeným inkoustem, ale neškrtalyse).

86 Číslo 3/2004 AD NOTAMČlánek 970 občanského zákoníku proklamuje zásaduveřejné víry (materiální publicity) pozemkové knihy.Informaci o stavu zápisů v pozemkové knize obdrží(podle odst. 1 citovaného článku) každý, kdo je v ní zapsánjako vlastník určitého pozemku. Navíc má právo(podle odst.2) na nahlédnutí do pozemkové knihy každý,kdo prokáže v tom směru věrohodný zájem a v tom případěmůže požádat i o výpis z této knihy. (V praxi můžejít o zájem hospodářský, právní, vědecký apod.)Ze zásady materiální publicity vyplývá i závěr, že seu každého předpokládá znalost pozemkoknižních zápisůapřípadná námitka jejich neznalosti se nepřipouští. Zajímavéje ustanovení článku 970a) téhož zákoníku, kteréukládá jednotlivým kantonům zveřejňování nabývánívlastnického práva k nemovitostem (kromě přechoduvlastnictví děděním).Pro povolení a provedení zápisu do pozemkové knihystanoví občanský zákoník tyto podmínky (předpoklady):1. Návrh žadatele o knihovní zápis (Anmeldung). Obvyklepodává tento návrh ta osoba, která se svého určitéhopráva buď vzdává,nebo je nějak zatěžuje.Jde tedyvětšinou o dosavadního vlastníka,který své vlastnictvík nemovitosti převádí na jinou osobu,nebo je zatěžuje(zástavním právem, věcným břemenem apod.). Výjimečněmůže podat příslušný návrh i nabyvatel práva,a to v případě,že se jeho nabytí opírá o zákonný předpisnebo o pravomocný soudní rozsudek. Každý knihovnínávrh se zapisuje do deníku (das Tagebuch – lejournal). Zápis do deníku, který má být proveden bezodkladně,má vliv na vznik působnosti zapisovanéhopráva. Požadované právo sice vznikne až zápisem dopozemkové knihy,ale jeho účinky nastanou zpětně (extunc) k okamžiku zápisu žádosti do deníku. 22. Pro povolení požadovaného zápisu v pozemkové knizepožaduje občanský zákoník dvojí důkaz (Ausweis):a) důkaz o oprávnění navrhovatele k disponování s určitýmvěcným právem, jehož obsah se má změnit.To prakticky znamená důkaz o vlastnictví k nemovitosti,ježje v pozemkové knize zapsáno (případněplná moc od oprávněné osoby),b) důkaz o právním jednání, kterým je žádost o knihovníoperaci odůvodněna (např. kupní, darovací,směnná smlouva), případně dědická listina (Erbschein).K výmazu věcného práva, jež odpovídá věcnému břemeni,všakpostačí písemné prohlášení oprávněného bezudání právního důvodu.Podání knihovního návrhu knihovnímu úřadu(Grundbuchamt) má v podstatě dvojí význam:1. Jednak jde o procesněprávní návrh,jehož cílem je,abyvrámci příslušného správního řízení byl povolen požadovanýknihovní zápis (Eintragung nebo Vormerkung).2. Knihovní návrh má však i hmotněprávní dopad, neboťpřevodce návrhem disponuje se svým dosavadním právema plní tak svůj závazek,který vyplývá z uzavřenéhoprávního jednání. Proto také spolková judikatura nepřipouštíjednostranné zpětvzetí knihovního návrhu,který již byl zapsán do knihovního deníku, i když dosudnebyl v hlavní knize příslušný zápis proveden.Ve švýcarském knihovním právu platí (podobně, jaktomu bylo v českých zemích do konce roku 1950 za platnostiobecného občanského zákoníku z roku 1811) intabulačníprincip, dle něhož je vznik nebo zánik věcnýchpráv k nemovitostem podmíněn zápisem do pozemkovéknihy a tento zápis má tedy konstitutivní význam.Avšak ani tento princip neplatí bez výjimek. Taknapř.při dědění,vyvlastnění,exekuční dražbě nebo na základěsoudního rozsudku přechází vlastnické právo nanového vlastníka ještě před zápisem do pozemkové knihya tento pozdější zápis má pak jen deklaratorní význam.Rovněž některé služebnosti cesty (Wegrechte) mohouvznikat přímo ze zákona bez zápisu do pozemkové knihy.Z toho vyplývá, že ve švýcarském knihovním právuplatí jen relativní (nikoliv absolutní) intabulační princip.Dokazuje to i znění článku 971 občanského zákoníku,jež stanoví, že pokud ke vzniku věcného práva sepředpokládá zápis do pozemkové knihy, má toto právověcný charakter jen tehdy, je-li to z této knihy patrno.Povolování knihovních zápisů se provádí ve správnímřízení (Verwaltungsverfahren).V případě, že správce pozemkovéknihy (der Grundbuchverwalter) požadovanýzápis nepovolí,mají navrhovatelé právo k podání stížnostike kantonálnímu dozorčímu úřadu (kantonale Aufsichtsbehörde),a to ve lhůtě 30 dnů.Tento úřad má o stížnostirozhodnout „v nejkratší možné lhůtě“. Pokud ani tentoorgán stížnosti nevyhoví, zbývá jako poslední instancesprávněsoudní stížnost (Verwaltungsgerichtsbeschwerde)ke Spolkovému soudu, a to rovněž ve lhůtě 30 dnů.Vpraxi se může vyskytnout i případ,kdy dosavadní zápisv pozemkové knize je nesprávný (např. byl provedenna základě neplatného právního úkonu). Může také dojítk nesprávnému výmazu dosavadního správného zápisunebo k jeho změně. V takovém případě může každý, jehožzájmy jsou tím ohroženy, podat soudu žalobu na výmaznebo změnu provedeného zápisu,příp.na obnoveníneprávem škrtnutého knihovního zápisu. Nárok na podánítakové žaloby není omezen žádnou lhůtou. Podlečlánku 975 odst. 2 občanského zákoníku jsou však i v takovýchpřípadech chráněna práva třetích osob, jež bylazískána v dobré víře (včetně nároků na příslušnou náhraduzpůsobené škody).Švýcarské knihovní právo zná také povolení tzv. předběžnéhoknihovního zápisu (vorläufige Eintragung),a tov těch případech, kdy návrh je po právní stránce řádnědoložen, avšak není prokázáno dispoziční právo některéstrany. Po odstranění překážky nastává důvod pro provedenídefinitivního zápisu (se zpětnou účinností).Závěrem se chci ještě zmínit o postavení pozemkoknižníchšvýcarských úřadů v tomto státě.Jde v podstatěo samostatné instituce, které nejsou součástí justičníchorgánů, jak tomu bylo u nás do 31. 3. 1964, kdy pozemkovákniha byla součástí knihovních soudů (okresních,příp.obvodních) a příslušné zápisy povoloval usnesenímsoudce nebo soudní tajemník (v řízení,jež bylo upravenoknihovním zákonem č. 95/1871 ř. z.).Pozemkoknižní úřad (Grundbuchamt) je správní orgán,nad nímž vykonává dohled Švýcarský úřad pro knihovnía pozemkové právo (das Eidgenössische Amt fürGrundbuch- und Bodenrecht). 3Tolik tedy stručně o švýcarském knihovním právu a příslušnýchorgánech, které zabezpečují jeho realizaci.2Kromě deníku vede každý pozemkoknižní úřad (Grundbuchamt) jakopomocné rejstříky a) seznam vlastníků nemovitostí a b) seznam věřitelů,a to v abecedním pořadí.3Autor děkuje profesoru Dr. Ulrichu Häfelinovi z právnické fakulty univerzityv Zürichu za ochotné zaslání materiálů potřebných pro zpracovánítohoto článku.

AD NOTAM Číslo 3/2004 87Setkání prezidentů notářskýchkomor Hexagonály v LjubljaniJUDr. Martin Foukal*Za Českou republiky se setkání, které proběhlo16.dubna 2004,zúčastnil prezident Notářské komory ČRJUDr. Martin Foukal a JUDr. Bohdan Hallada, člen mezinárodníkomise, notář se sídlem v Praze.Vpředvečer vlastního oficiálního jednání se uskutečnilaspolečná večeře, které se zúčastnil i dosavadní slovinskýministr spravedlnosti.Bezprostředně před oficiálním jednáním proběhla návštěvau předsedy slovinského nejvyššího soudu, přikteré ho prezidenti Dr.Woschnak a Dr. Foukal informovalio činnosti notářů jako soudních komisařů ve svýchzemích.Na tuto návštěvu navazovalo již samotné jednání prezidentůzemí Hexagonály.1.V prvním bodu programu přednesli prezidenti jednotlivýchnárodních komor zprávu o stavu notářství v jejichzemi. V Rakousku a Maďarsku se zdá pozice notářstvíbýt konsolidovaná bez zásadních změnv posledním roce,v Chorvatsku notáři zaznamenali dokonceposílení pozic, kdy jim bylo svěřeno sepisováníněkterých typů přímo vykonatelných listin a bylo jimsvěřeno projednání dědictví formou podobnou soudnímukomisariátu, známému u nás.Oslabena byla pozice notářství ve Slovinsku, kde jsouzřetelné politické tlaky, zpochybňující samotný význama opodstatněnost existence notářství.To ztěžujeiprávě probíhající jednání o svěření dědické agendynotářům podle rakouského vzoru.Situace není jednoduchá ani na Slovensku,neboť poté,kdy parlamentem neprošel návrh na zrušení numeruclausu,má být rozhodnutím ministra zvýšen počet notářskýchúřadů o více než 100 %.2. Ve druhém bodu programu informovali prezidentio způsobu vyřizování dědické agendy v jednotlivých zemích.S výjimkou Slovinska je projednání dědictví vevšech ostatních státech svěřeno notářům a soud v rámciřízení o dědictví řeší pouze případné sporné otázky.3.Ve třetím bodu programu byla řešena otázka členskýchpříspěvků CNUE. Přítomní prezidenti se dohodli, ževzhledem k tomu, že otázka příspěvků pro rok 2004není aktuální, protože noví členové tento příspěvekneplatí,bude projednání této záležitosti v rámci CNUEodloženo na počátek roku 2005. Jedním z důvodů jei to, že dojde ke změně v předsednictví CNUE, cožmůže mít za následek příznivější posuzování požadavkůnových členů. Prezidenti Notářské komory ČRDr. Foukal a Notářské komory SR Dr. Kutenič byli pověřenipřipravit návrh společného postupu a předložitjej dne 9. 9. 2004 ve Vídni při setkání vzdělávacíhoprogramu „Formanote“.4.Ve čtvrtém bodu programu trvalý zástupce rakouskénotářské komory v Bruselu Mgr.Matyk informoval přítomnéo vývoji ve věci řízení o porušení smlouvy protičlenským státům s latinským notářstvím.Sdělil, že věcí se nyní zabývá Evropská komise, kterározhodne, zda bude podána žaloba k Evropskému soudnímudvoru.Upozornil,že žaloba může být rozšířena i nanové členy EU. Zdůraznil potřebu informovat o této skutečnostijednotlivé evropské komisaře. Základními problémyv této záležitosti jsou uznávání zahraničního vzdělánípro výkon funkce notáře a podmínka státního občanství.Otázka uznávání vzdělání otevírá otázku kompetencíjednotlivých států a kompetencí EU.Tím,že notář je jmenovánstátem a vykonává činnosti svěřené mu státem, jedle názoru CNUE vyjmut z obecných ustanovení o uznávánívzdělání (čl.45 směrnice) a stanovení podmínek provýkon jeho funkce je výlučně v kompetenci jednotlivýchstátů a je výrazem jejich suverenity.V souvislosti s tzv. Montiho zprávou Mgr. Matyk upozornilna to, že Evropská komise vydala nařízení č. 1zroku 2004, kterým členským státům ukládá, aby prověřilystav svobodných povolání s ohledem na tutozprávu.Základními body by měly být otázky přístupu k povolání,tarif, volná soutěž a meziprofesní spolupráce.Vrámci ČR by ke zpracování těchto otázek měl býtpříslušný Úřad na ochranu hospodářské soutěže.* Autor je prezidentem Notářské komory ČR.Soudní rozhodnutíÚčastenství zůstavitelova věřitele v řízenío dědictvíOsoby, které o sobě tvrdí, že jsou zůstavitelovýmivěřiteli, jsou účastníky řízení o dědictví v případě,kdy je v řízení uzavírána dohoda o přenechánípředluženého dědictví věřitelům k úhradědluhů, v případě, že dědici uzavřou dohodu o vypořádánídědictví po zůstaviteli, podle níž za zůstavitelůvdluh vůči věřiteli mají odpovídat jinak,než to vyplývá z ustanovení § 470 odst. 2 ObčZ, a přilikvidaci dědictví.Za stejných okolností jsou účastníky řízení o dědictvítaké osoby, které se sice účasti v řízení o dědictvínedomáhají, ale v řízení vyšly najevo skutečnostinasvědčující tomu, že zůstavitel zanechaldluhy a že tyto osoby mohou být zůstavitelovýmivěřiteli.Soud s uvedenými osobami přestane jednat jakos účastníky řízení teprve poté, co bude zjištěno, žepohledávku za zůstavitelem nemají.Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne26. 10. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2423/98Z odůvodnění: Okresní soud usnesením ze dne10.11.1994,č.j.D 1366/94-2,zahájil řízení o dědictví poV. N., zemřelém 19. 10. 1994. Provedením úkonů v řízenío dědictví pověřil podle ustanovení § 38 OSŘ notářeJUDr. J. K.Po projednání dědictví okresní soud usnesením ze dne2. 12. 1996, č. j. D 1366/94-67, určil obecnou cenu majetkuzůstavitele ve výši 1 218 822,60 Kč,výši dluhů částkou1 442 875,20 Kč a výši předlužení dědictví částkou224 052,60 Kč, schválil dohodu o přenechání předluže-

88 Číslo 3/2004 AD NOTAMného dědictví k úhradě dluhů,podle které „Finanční úřadve V. nabývá ideální jednu polovinu označeného nákladníhoautomobilu Škoda, ideální jednu polovinu označenéhoskříňového automobilu, ideální jednu polovinuoznačeného nákladního automobilu Multicar, ideálníjednu polovinu dalšího (rovněž označeného) nákladníhoautomobilu Praga, ideální jednu polovinu pohledávekSdružení N. za D. V. ve výši 16 024,75 Kč, T. spol. s r.o.V. ve výši 13 270,50 Kč,T.V., a. s., ve výši 299 510,90 Kč,H.T.ve výši 149 992,50 Kč,K.H.,a.s.,ve výši 13 761,20 Kč,K. H., a. s., ve výši 19 148,40 Kč a část pohledávky za K.p. D. B. ve výši 6 514,95 Kč,Všeobecná zdravotní pojišťovnaČR,okresní pojišťovna vT.nabývá ideální jednu polovinupohledávek Sdružení N. za K. p. D. B. ve výši34 610,35 Kč,T. J. N. V. ve výši 42 569,50 Kč a část pohledávkyza K. H., a. s., ve výši 11 189,15 Kč“, a potvrdil,že „majetkový přebytek tvořený zůstatkem na běžnémúčtu u A., a. s., na jméno a rodné číslo zůstavitele, označenýmosobním automobilem Škoda a ideální jednou polovinuvšech pohledávek Sdružení N.,které existovaly kedni 19. 10. 1994, s výjimkou těch, jež jsou uvedeny v dohoděo přenechání předluženého dědictví k úhradě;dluhů“, nabývá pozůstalá dcera L. N. současně uložilČeské republice, aby do tří dnů od právní moci rozhodnutízaplatila JUDr. J. K., notáři se sídlem ve V., Z. č. p. 1,odměnu 10 380 Kč a náhradu hotových výdajů 182,20 Kč.Při posouzení dědického práva vycházel ze zjištění, žejedinou dědičkou zůstavitele, který byl rozvedený a nepořídilzávěť, je ze zákona jeho dcera L. N., která dědictvíneodmítla. Soud prvního stupně schválil její dohodusvěřiteli o přenechání předluženého dědictví věřitelůmk úhradě dluhů s odůvodněním, že neodporuje zákonuani ;dobrým mravům současně projednal „majetkovýpřebytek“ jako dědictví a jeho nabytí potvrdil dědičceL. N.Okresní soud poté usnesením ze dne 17. 1. 1997, č. j.D 1366/94-71, rozhodl, že se „J. N., nar. 6. 5. 1956, bytemK.,J.č.p.756,přibírá do řízení jako další účastník“.V odůvodněníusnesení poukázal na ustanovení § 94 odst.1 a 2OSŘ a uvedl, že J. N. se ještě před právní mocí „konečnéhorozhodnutí“ přihlásil jako zůstavitelův věřitel.Proti usnesení soudu prvního stupně ze dne 2. 12.1996, č. j. D 1366/94-67, podal J. N. odvolání. Namítal, žes aktivy a pasivy Sdružení N.,jehož účastníky byli on a zůstavitel,bylo v řízení nesprávně nakládáno jako s aktivya pasivy právnické osoby, přestože toto sdružení nebylosamostatným právním subjektem.Vzhledem k tomu, žepo zůstavitelově smrti,kterou sdružení zaniklo,musel zesvého uhradit dluhy, za něž on i zůstavitel jako účastnícisdružení odpovídali společně a nerozdílně, stal se zůstavitelovýmvěřitelem, jehož pohledávka by měla být zahrnutado pasiv dědictví po zůstaviteli.Krajský soud usnesením ze dne 15. 4. 1998, č. j. 17 Co74/98-82, odvolání J. N. podle ustanovení § 218 odst. 1písm.b) OSŘ odmítl.Dospěl k závěru,že J.N.není oprávněnpodat proti usnesení soudu prvního stupně odvolání,neboťnení – i když tvrdí,že je jeho věřitelem – účastníkemřízení o dědictví po zůstaviteli. J. N. totiž veskutečnosti není věřitelem zůstavitele, protože, jak sámv odvolání uvedl, závazky, za které odpovídali solidárněse zůstavitelem, plnil až po zůstavitelově smrti. Na tentozávěr nemůže mít vliv okolnost, že soud prvního stupněpřibral rozhodnutím J. N. do řízení, protože okruh účastníkůřízení o dědictví je stanoven zákonem.Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal J. N.dovolání.Namítá,že „rozhodnutím odvolacího soudu mubyla odňata možnost jednat před soudem“ a že napadenérozhodnutí „spočívá na nesprávném posouzení věci“.Vytýkáodvolacímu soudu, že odmítl jeho odvolání na základězávěru,že není účastníkem řízení,ačkoliv soud prvníhostupně jej rozhodnutím přibral do řízení jakoúčastníka,a že nesprávně dovodil,že není zůstavitelovýmvěřitelem, přestože dluhy, za které odpovídali se zůstavitelemjako účastníci sdružení společně a nerozdílně,vznikly ještě za zůstavitelova života.Dovolatel navrhl,abyNejvyšší soud České republiky usnesení odvolacíhosoudu zrušil a aby věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.Finanční úřad ve V. a Všeobecná zdravotní pojišťovnaČR, okresní pojišťovna v T. uvedly, že považují usneseníodvolacího soudu za správné.Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací(§ 10a OSŘ) po zjištění,že dovolání proti pravomocnémuusnesení odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedenév ustanovení § 240 odst. 1 OSŘ, se nejprve zabývalotázkou, zda usnesení odvolacího soudu trpí – jak uvádídovolatel – vadou uvedenou v ustanovení § 237 odst. 1písm. f) OSŘ.Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) OSŘ je dovolánípřípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestližeúčastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávnýmpostupem soudu odňata možnost jednat před soudem.Odnětím možnosti jednat před soudem se ve smyslucitovaného ustanovení rozumí postup soudu, jímž znemožnilúčastníku řízení realizaci procesních práv, kterámu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit sejednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.).Rozhodnutí soudu (ve věci samé nebo o otázkách, týkajícíchse přípustnosti řízení) vyjadřuje závěry, k nimžsoud dospěl zhodnocením skutečností, které vyšly najevoza řízení (v „průběhu řízení“). Postupem souduvprůběhu řízení je tedy činnost soudu, která vydánísoudního rozhodnutí předchází, a nikoliv vlastní rozhodovacíakt soudu, který má za úkol průběh řízení zhodnotit.O vadu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f)OSŘ jde tedy jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný(uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určenéhozákonem nebo dalšími obecně závaznými právnímipředpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhuřízení a nikoliv při rozhodování. Pro tento závěr svědčíi systematický argument (tzv.argumentum a rubrica),neboťobčanský soudní řád sám užívá termínu „průběh řízení“pro řízení v prvním stupni k označení hlavy prvníčásti třetí a v užším významu v záhlaví (rubrice) k ustanovením§ 100–102 OSŘ,zatímco soudní rozhodnutí jsou;upravena až v hlavě čtvrté, části třetí OSŘ obdobně seřízení o odvolání (hlava první části čtvrté OSŘ) člení na„řízení u odvolacího soudu“ (rubrika k ustanovením§ 211–217 OSŘ, postihující – mimo jiné též přes odkazv ustanovení § 211 OSŘ – průběh odvolacího řízení)a na „rozhodnutí o odvolání“ (rubrika k ustanovením§ 218–223 OSŘ) [srovnej např.usnesení Nejvyššího soudČR z 27. 6. 1996, sp. zn. 2 Cdon 539/96, uveřejněné podč. 27 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč.1998].Vnávaznosti na změnu v ustanovení § 237 písm. f)OSŘ provedenou zákonem č. 238/1995 Sb., kterým semění a doplňuje zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní

AD NOTAM Číslo 3/2004 89řád,ve znění pozdějších předpisů,a zákon České národnírady č. 114/1988 Sb., o působnosti orgánů České socialistickérepubliky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějšíchpředpisů [nyní ustanovení § 237 odst.1 písm.f)OSŘ], rozšířila tato novela občanského soudního řádupřípustnost dovolání na ta rozhodnutí odvolacího soudu,v jejichž důsledku řízení před odvolacím soudem končíbez meritorního projednání odvolání [srov.§ 238a odst.1písm.c)–f) OSŘ].Kdyby mělo usnesení odvolacího souduo odmítnutí odvolání způsobovat – jak uvádí dovolatel –vadu podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) OSŘ (kterásama o sobě zakládá přípustnost a současně důvodnostdovolání),bylo by ustanovení § 238a odst.1 písm.e) OSŘobsoletním (srov. např. závěry uvedené v usnesení Nejvyššíhosoudu ČR ze dne 24. 10. 1996, sp. zn. 2 Cdon1007/96, uveřejněném pod č. 36 v časopise Soudní judikatura,roč. 1997).Usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odvolánípodle ustanovení § 218 odst.1 OSŘ odmítnuto,tedy nelzechápat jako nesprávný postup soudu, jímž by mohla býtúčastníku odňata možnost jednat před soudem [§ 237odst. 1 písm. f) OSŘ].Po zjištění, že dovolání směřuje proti usnesení odvolacíhosoudu, proti němuž je dovolání přípustné podleustanovení § 238a odst. 1 písm. e) OSŘ, Nejvyšší soudČeské republiky přezkoumal napadené usnesení bez jednání(srov. § 243a odst. 1 větu první OSŘ) a dospěl k závěru,že dovolání je opodstatněné.Postup soudu v občanském soudním řízení (včetně řízeníodvolacího) je upraven tak, aby byla zajištěna spravedliváochrana práv a oprávněných zájmů účastníků(§ 1 OSŘ) a aby ochrana práv byla rychlá a účinná (§ 6OSŘ). Součástí práva na soudní ochranu (§ 3 OSŘ) jeprávo podat za stanovených podmínek proti rozhodnutísoudu prvního stupně odvolání a požadovat, aby odvolacísoud rozhodnutí soudu prvního stupně přezkoumal.Aniž by zkoumal věcnou stránku napadeného rozhodnutí,jeodvolací soud povinen odvolání odmítnout v případech,kteréjsou taxativně uvedeny v ustanovení § 218odst. 1 písm. a)–c) OSŘ.S názorem dovolatele, že se stal jako zůstavitelův věřitelúčastníkem dědického řízení na základě toho,že jejsoud prvního stupně usnesením ze dne 17. 1. 1997, č. j.D 1366/94-71,do řízení přibral jako „dalšího účastníka“,nelze souhlasit.Účastníky řízení v řízení o dědictví jsou navrhovatela ti, které zákon za účastníky označuje (§ 90 druhá částvěty OSŘ). Zákon účastníky řízení o dědictví označujev ustanovení § 175b OSŘ. Podle ustanovení § 175b větydruhé OSŘ je věřitel zůstavitelův účastníkem řízenívpřípadě § 175p, v případě, kdy se vypořádává jeho pohledávka,a při likvidaci dědictví.O tom,zda zůstavitelův věřitel je účastníkem dědickéhořízení, soud nevydává zvláštní rozhodnutí; jeho závěrv tomto směru se projeví jen tím,že se zůstavitelovým věřitelemjedná jako s účastníkem řízení,popřípadě že s nímjako s účastníkem řízení přestane jednat, dospěje-li k závěru,ženení účastníkem řízení o dědictví.Nejedná-li soudvrozporu s ustanovením § 175b větou druhou OSŘ se zůstavitelovýmvěřitelem jako s účastníkem řízení, popřípaděs ním přestane jako s účastníkem řízení jednat,můžezůstavitelův věřitel namítat nesprávnost jeho postupuv odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o dědictví.Správnost postupu soudu prvního stupně v tomtosměru pak přezkoumá odvolací soud v rámci posouzení,zda je zůstavitelův věřitel jako účastník řízení osobouoprávněnou napadnout usnesení soudu prvního stupněodvoláním;ztotožní-li se odvolací soud se závěrem souduprvního stupně, že zůstavitelův věřitel není účastníkemřízení, odvolání jím podané odmítne podle ustanovení§ 218 odst. 1 písm. b) OSŘ (právo napadnout rozhodnutísoudu prvního stupně odvoláním náleží podle § 201 OSŘpouze účastníkům řízení), v opačném případě zpravidlausnesení soudu prvního stupně zruší a věc vrátí tomutosoudu k dalšímu řízení (§ 221 odst. 1 OSŘ).Zůstavitelova věřitele,který je účastníkem řízení o dědictví,nelze přibírat do řízení jako účastníka postupemuvedeným v ustanovení § 94 odst.2 OSŘ.Usnesení o přibráníúčastníka do řízení lze totiž vydat jen v těch řízeních,v nichž jsou účastníky vedle navrhovatele ti, o jejichžprávech a povinnostech má být v řízení jednáno(srov.tzv.třetí definici účastníků řízení obsaženou v ustanovení§ 94 odst. 1 OSŘ) řízení o dědictví takovým řízením– jak vyplývá ze shora uvedeného – není.Vydá-li soudpřesto v řízení o dědictví usnesení podle ustanovení§ 94 odst. 2 OSŘ, nelze mu přiznat právní účinky, neboťna skutečnost, kdo je ve smyslu ustanovení § 90 druhéčásti věty a § 175b OSŘ účastníkem řízení o dědictví,nemůžemít žádný vliv. Z usnesení soudu prvního stupněze dne 17.1.1997,č.j.D 1366/94-71,tedy nelze důvodnědovozovat,že by se J.N.jako zůstavitelův věřitel stal účastníkemtohoto dědického řízení.Závěr odvolacího soudu, že J. N. jako zůstavitelův věřitelnení účastníkem tohoto dědického řízení, nepovažujedovolací soud za správný.Zůstavitelův věřitel je účastníkem řízení o dědictví –jak vyplývá z ustanovení § 175b,věty druhé OSŘ – tehdy,má-li za zůstavitelem pohledávku, která tu byla v doběsmrti zůstavitele (srov. § 460 ObčZ), a současně, jde-livřízení o uzavření dohody o přenechání předluženéhodědictví věřitelům k úhradě dluhů (§ 175p OSŘ) nebouzavřou-li dědici dohodu o vypořádání dědictví po zůstaviteli,podle níž za zůstavitelův dluh vůči věřiteli majíodpovídat jinak,než to vyplývá z ustanovení § 470 odst.2ObčZ (srov. například rozsudek býv. Nejvyššího souduČSR ze dne 27. 12. 1974, sp. zn. 4 Cz 63/74, uveřejněnýpod č. 48 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek,roč. 1975) anebo jde-li o likvidaci dědictví(§ 175t–175v OSŘ). Zákon tu povolává zůstavitelova věřiteleza účastníka řízení v případech, v nichž výsledekřízení o dědictví může mít vliv na práva zůstavitelova věřiteleúčast zůstavitelova věřitele; na řízení má zajistit,aby mohl v řízení v zájmu ochrany svých práv a oprávněnýchzájmů vykonávat ohledně své pohledávky procesnípráva, popřípadě plnit procesní povinnosti, a abyusnesení o dědictví odpovídalo hmotnému právui ohledně jeho pohledávky za zůstavitelem.Ikdyž předpokladem účastenství zůstavitelova věřitelev řízení o dědictví je pohledávka, kterou měl za zůstavitelemv době jeho smrti, nelze z tohoto hlediska započátek účastenství zůstavitelova věřitele považovat ažokamžik, kdy byla jeho pohledávka za zůstavitelem v řízenío dědictví prokázána (postavena najisto). Počátekúčastenství tu závisí na tom, kdy se soud dozví o skutečnostech,které nasvědčují tomu (z nichž může vyplývat),že zůstavitel zanechal dluh a kdo je jeho věřitelem;není totiž možné v tomto směru přehlédnout,že v řízenío dědictví je soud povinen provést i jiné důkazy,než byly

90 Číslo 3/2004 AD NOTAMúčastníky navrhovány (srov. § 120 odst. 2 OSŘ), a že tatopovinnost se týká také zjišťování zůstavitelových dluhů(pasiv dědictví). Účastenství pak trvá tak dlouho, dokudnebude zjištěno (prokázáno), že zůstavitel dluh nezanechal.O skutečnostech, které nasvědčují tomu, že zůstavitelzanechal dluh a kdo je jeho věřitelem,se soud dozví takévpřípadě, že určitá osoba o sobě tvrdí, že je zůstavitelovýmvěřitelem.I když její pohledávka nemusí být (zatím)bezpečně prokázána, je zcela – v zájmu ochrany jejíchpráv a oprávněných zájmů – na místě,aby měla možnostjako účastník dědického řízení tvrdit všechny rozhodnéskutečnosti ohledně své pohledávky za zůstavitelem,navrhovatdůkazy k prokázání svých tvrzení a vykonávatna průběh řízení vliv výkonem ostatních procesních právapovinností účastníka řízení. I když soud zjišťuje zůstavitelovydluhy z vlastní iniciativy, účast této osoby v řízenío dědictví nepochybně přispívá ke zjištění skutkovéhostavu věci a naplnění účelu řízení.Zuvedeného vyplývá, že osoba, která o sobě v řízenío dědictví tvrdí, že je zůstavitelovým věřitelem, je účastníkemdědického řízení (samozřejmě jen tehdy, jsou-lisplněny i ostatní předpoklady uvedené v ustanovení§ 175b větě druhé OSŘ).Vyjdou-li v řízení o dědictví najevoskutečnosti, které nasvědčují tomu, že zůstavitel zanechaldluh a kdo je jeho věřitelem, je soud povinen jižod tohoto okamžiku jednat s možným zůstavitelovým věřitelemjako s účastníkem řízení (opět samozřejmě jentehdy, jsou-li splněny i ostatní předpoklady uvedenév ustanovení § 175b větě druhé OSŘ), a to i když se zůstavitelůvvěřitel účasti na řízení nedomáhá a jeho pohledávkadosud nebyla zjištěna (prokázána).Tyto osobyztrácí postavení účastníka řízení, jestliže bude zjištěno(prokázáno),že ve skutečnosti žádnou pohledávku za zůstavitelemnemají.Uvedené obdobně platí i v odvolacím řízení.Vzhledemk tomu, že v odvolání je možno uvést nové skutečnostia důkazy (srov.§ 205 odst.2 OSŘ) a že odvolací soud nenívázán odvolacími důvody a v řízení o dědictví ani rozsahemodvolání [srov. § 212 odst. 1 písm. a) a § 212 odst. 4OSŘ], může se zůstavitelův věřitel stát výše uvedenýmzpůsobem účastníkem řízení o dědictví také až před odvolacímsoudem.V posuzovaném případě soud prvního stupně přistoupilk rozhodnutí o dědictví za situace,kdy jediná dědičkaL. N. projevila vůli uzavřít se zůstavitelovými věřitelidohodu o tom, že jim přenechá dědictví na úhraduzůstavitelových dluhů. Výsledky dokazování před soudemprvního stupně nasvědčují tomu, že smrtí zůstavitelezaniklo sdružení N., jehož jedinými účastníky bylizůstavitel a J. N. a že již v době smrti zůstavitele tu mezinimi mohly být pohledávky a dluhy (srov. § 829 a násl.ObčZ);na tom závěru nic nemění to,že J.N.podle svéhoprohlášení některé společné dluhy sdružení,za které odpovídalioba účastníci sdružení společně a nerozdílně,platil až po smrti zůstavitele.Vzhledem k výše uvedenému a za přihlédnutí, že se J.N. svého postavení účastníka dědického řízení dovolal(byť se tak stalo až po vydání usnesení soudu prvníhostupně o dědictví a v odvolání proti tomuto usnesení),postupoval odvolací soud v rozporu se zákonem, kdyžskutečnosti,které o závazkovém vztahu J.N.a zůstavitelebyly zjištěny soudem prvního stupně, pominul a kdyžjeho odvolání proti usnesení soudu prvního stupněpodle ustanovení § 218 odst. 1 písm. b) OSŘ odmítl jenna základě tvrzení J. N. uvedeného v odvolání, že až „posmrti zůstavitele uhradil ze svého některé závazky sdruženía tím plnil za jiného v rámci solidarity“. Soudy naopakměly jednat s J. N. jako s účastníkem tohoto řízenía zejména mu umožnit vylíčit všechny rozhodné skutečnostiohledně jeho pohledávky za zůstavitelem, navrhnoutdůkazy k prokázání jeho tvrzení a vyjádřit sek důkazům provedeným soudem prvního stupně.Protože usnesení odvolacího soudu není správné,Nejvyššísoud České republiky je zrušil (§ 243b odst. 1 částvěty za středníkem OSŘ).Vzhledem k tomu, že důvody,pro které bylo zrušeno usnesení odvolacího soudu,platíi na usnesení soudu prvního stupně,zrušil Nejvyšší soudČeské republiky i toto usnesení a věc vrátil soudu prvníhostupně k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2 odst. 2 větadruhá OSŘ).InformacePlatby z prostředků německé nadace„Připomínka, odpovědnostabudoucnost“ nejsou součástídědického řízeníMartin Thiel*Česko-německý fond budoucnosti (ČNFB) je jednouze sedmi partnerských organizací německé nadace „Připomínka,odpovědnost a budoucnost“ (Erinnerung, Verantwortungund Zukunft), jež byla zřízena za účelemzpracování žádostí o platbu osob deportovaných na nucenéči otrocké práce v období 2. světové války do tehdejšíNěmecké říše či na Německem okupovaná území,jakož i osob, které utrpěly jiné újmy v důsledku nacistickéhobezpráví.Výplaty první splátky ve výši 75 % z celkem přiznanéčástky (dle kategorie, do níž byl žadatel/ka zařazen/a)byly v České republice zahájeny dne 20. 6. 2001. ČNFBzahájil jako první ze všech partnerských organizací dne4.7.2003 výplatu druhé splátky.Do současné doby proběhlavýplata v celkem 75 436 případech, přičemžvrámci první splátky byla v 9 354 případech výplata poukázánaoprávněným právním nástupcům. Vzhledemk časovému odstupu mezi první a druhou splátkoua stoupající úmrtnosti žadatelů byla výplata druhésplátky poukázána oprávněným právním nástupcům jižve 12 355 případech.Při zpracováni žádostí se v poslední době objevujípřípady, ve kterých byly platby zařazeny do dědickéhořízení nebo bylo dědické řízení znovu otevřeno. Protopovažujeme za žádoucí znovu informovat o tom, žeplatby z prostředků německé nadace „Připomínka, odpovědnosta budoucnost“ nejsou součástí dědického řízení.Možnost k podání žádosti přechází dle § 13 odst. 1věta 2 německého zákona o zřízení nadace „Připomínka,* Autor je advokátem v Praze.

AD NOTAM Číslo 3/2004 91odpovědnost a budoucnost“ na oprávněné právní nástupce,a to stejným dílem na přeživšího/í manžela/kua dosud žijící děti. O dávky mohou v případě, že oprávněný/ážadatel/ka nezanechal/a ani manžela/ku ani děti,požádat stejným dílem také vnuci nebo, pokud tito takéjiž nežijí, sourozenci. Pokud ani tyto osoby nepodají žádost,jsouk podání žádosti oprávněni dědicové ze závěti.Oprávnění právní nástupci mají ve smyslu ustanovení§ 14 odst. 3 novelizace uvedeného zákona ze dne 2. 8.2001 s účinností od 11. 8. 2001 oznamovací povinnost.„Jestliže byla podána žádost ve lhůtě podle odstavce 1a jestliže během 6 měsíců od úmrtí oprávněné osobyžádná z osob oprávněných jako zvláštní právní nástupcepodle § 13 odst. 1 věta 2 až 4 neoznámí partnerskéorganizaci své právní nástupnictví, oprávněník výplatě dávky zaniká.“ČNFB o zavedení této oznamovací povinnosti veřejnostřádně informoval a dále informuje prostřednictvímveřejných oznamovacích opatření. Právním nástupcůmpo žadatelích, kteří zemřeli před novelizací, byla oznamovacílhůta prodloužena ze 6 měsíců ode dne úmrtí žadatele/kyaž do 11. 2. 2002.Nedodržením oznamovací povinnosti možnost obdržetplatbu zaniká.Na základě § 9 odst.8 zákona „partnerské organizacemohou s kuratoriem v rámci kvóty pro nuceně nasazenépodle § 11 odst. 1 věta 1 č. 1, pokud se to týkáosob vězněných v jiných vězeňských zařízeních, a proosoby postižené podle § 11 odst. 1 věta 1 vytvořit podkategoriepodle těžkosti údělu a stanovit příslušně odstupňovanémaximální částky. To platí také pro oprávněník dávkám právních nástupců.“ČNFB se souhlasem spolkové nadace tyto podkategoriepro oprávněné právní nástupce stanovil a na tiskovékonferenci dne 21. 5. 2002 vyhlásil. Oprávnění pozůstalíobdrží částku do 9 000 DEM (koncentrační tábory a jinéschválené věznice),resp.do 3 000 DEM (deportovaní nanucené práce v průmyslu na území Říše). Pro oprávněnípozůstalí po obětech, které spadají do tzv. otevírací doložky,je stanovena částka do 1 000 DEM (neschválenévěznice),do 800 DEM (nasazení v průmyslu v odtrženémpohraničí),případně 750 DEM (ostatní kategorie tzv.otevíracídoložky).Další informace můžete získat na www.cron.cz, na telefonnímčísle 224 872 710 nebo přímo v sídle Kancelářepro oběti nacismu ČNFB, Na Poříčí 12, 110 00 Praha 1.Stojí za pozornostPrávní rozhledy2004, č. 8Baudyš P. Rozsah zástavního práva k podniku2004, č. 7Pihera, V. Kprávní povaze zástavního práva k cennýmpapíro (antichrese v českém právu) Vrchní soudvPrazeK obsahu návrhu a k povaze listin připojenýchknávrhu na zahájení řízení ve věcech obchodního rejs-tříku (judikát za zabývá nutností vylíčit skutkový stav,označit důkazy a přednést petit, čeho se navrhovateldomáhá, jako u každého soudního řízení)2004, č. 6Beran, K. Církevní právnické osoby (důležité zejménapři testaci a při posuzování právní subjektivity účastníka,článek se zabývá pojmem „církevní právnickáosoba“, vznikem, evidencí a historickým vývojem)Nejvyšší soud České republiky Finanční a operativní leasing.Vztahleasingové a nájemní smlouvy (nemožnostštěpení práv z jedné smlouvy)2004, č. 5Nejvyšší soud České republiky Pozbytí vlastnickéhopráva k věci jejím opuštěním před 1. 4. 1964Právní zpravodaj2004, č. 3Baudyš, P. K zajištění pohledávek určených podle druhu(reakce na článek v Právním zpravodaji z ledna 2004)Barák, J. Kproblematice správce dědictví v návrhu novelyobčanského zákoníkuPrávní rádce2004, č. 3Hampel, P. Členská schůze bytového družstva (článekse zabývá postupem při svolávání a průběhu jednáníčlenské schůze družstva)Sbírka nálezů a usnesení Ústavního souduČeské republikysvazek 30• nález č. 56 – K povinnosti správního (finančního)orgánu přihlédnout k nesouladu zápisu do obchodníhorejstříku se skutečným právním stavem.Kručení společníka veřejné obchodní společnostiza daňové nedoplatky společnosti• nález č. 58 – K rozhodování profesních komoro ukládání povinností. K rozhodnutí Komory veterinárníchlékařů České republiky o uložení disciplinárníhoopatření• nález č. 70 – K řádné publikaci právních norem• usnesení č. 10 – K rodnému číslu a k identifikačnímučíslu fyzických osobsvazek 31• nález č. 110 – K ochraně vlastnického práva. K výkladu§ 446 obchodního zákoníku, ve znění účinnémdo 31.12.2000 (nabývání vlastnického právaod nevlastníka)• nález č. 115 – K postupu Ministerstva kultury přievidenci církevních právnických osob• nález č. 117 – K rozlišování pravomoci a kompetencestátního orgánu. K poskytování příspěvku zaslužbu příslušníků Bezpečnostní informační služby• nález č. 130 – K dokazování v občanském soudnímřízení (povinnost k provedení důkazu a právo vyjádřitse k nim)Rubriku připravuje Mgr. Erik Mrzena

92 Číslo 3/2004 AD NOTAMZprávy z notářské komoryMilá návštěvaJUDr. Martin Foukal*Ve dnech 30. 3. a 1. 4. 2004 se před zasedáním komisíCAUE, CAEM v Budapešti uskutečnila v Praze návštěvaprezidenta UINL Francisca Ariase z Mexica a kandidátana funkci prezidenta UINL pro období 2005–2008 GiancarlaLauriniho (nyní prezident konzultativní komiseUINL a čestný prezident Italské notářské komory).Při této příležitosti proběhlo setkání těchto hostí sesenátorem Stodůlkou a přijetí ministrem spravedlnosti –JUDr.Karlem Čermákem.Jednání se též zúčastnil ministrzahraničních věcí Cyril Svoboda a prezident NK ČR JUDr.Martin Foukal.Tématem bylo zejména přistoupení ČR do EU a českýchnotářů do Konferernce notářství Evropské unie(CNUE).Prezident NK ČR předal oficiální pozvání oběmaministrům k účasti na slavnostním ceremoniálu přijetínových notářství do CNUE, které se bude konat v Athénáchve dnech 13.–14. 5. 2004.Při jednání byla upoutána pozornost ke zprávě evropskéhokomisaře Montiho o svobodných povoláních,která vybízí k liberalizaci a uplatnění pravidel pro volnýtrh.Z důvodu specifické úlohy notářství by bylo vhodnéinformovat komisaře za Českou republiku Pavla Teličku.Návštěva měla velmi přátelský charakter. PrezidentUINL Francisco Arias se svou chotí a Giancarlo Laurinipřijali pozvání prezidenta NK ČR na večeři uspořádanouv domácím prostředí. Děkovné dopisy svědčí o výjimečnězdařilém průběhu návštěvy.* Autor je prezidentem Notářské komory ČR.Notářské zkoušky – jarní termínV sídle Notářské komory ČR se uskutečnily ve dnech 24.–26. 5.2004 (písemná část) a 31.5.–2.6.2004 (ústní část) notářské zkoušky,kterých se zúčastnilo celkem 19 uchazečů:uchazečvýsledekMgr. Hana Housková, notářská koncipientka prospělaJUDr. Bohdana Hallady, notáře v PrazeJUDr. Jana Kurková, notářská koncipientka prospělaJUDr. Blanky Čechové, notářky v PrazeMgr. Eva Machačová, notářská koncipientka prospělaJUDr. Ivany Kondrové, notářky v Rychnově nad KněžnouMgr. Markéta Nývltová, notářská koncipientka prospělaJUDr. Miluše Peterkové, notářky v PrazeJUDr. Jana Trutnová, notářská koncipientka prospěla výtečněJUDr. Miroslava Michálka, notáře v TřebíčiJUDr. Lucie Voštová, notářská koncipientka prospěla výtečněJUDr. Marie Tomanové, notářky v TábořeMgr. Pavel Vrba, notářský koncipientprospělJUDr. Zdeňka Ryšánka, notáře v BrněJUDr. Eva Cechlová, notářská koncipientka prospělaJUDr.Vladimíra Poláška, notáře v Orlové-LutyniMgr. Martina Jedličková, notářská koncipientka prospělaJUDr. Ludmily Jedličkové, notářky v PrazeMgr. Kateřina Jelenová, notářská koncipientka prospěla výtečněMgr. Magdalény Holečkové, notářky v BerouněMgr.Vanda Müllerová, notářská koncipientka prospělaMgr. Zdeňky Pláničkové, notářky v PlzniJUDr. Bc. Světlana Sikstová, notářská koncipientkaprospěla výtečněp. Zdeňka Pavla, notáře v Hradci KrálovéMgr. Michal Šilhavý, notářský koncipient neprospělJUDr.Václavy Šilhavé, notářky v PlzniMgr. Kamila Vaiglová, notářská koncipientka prospěla výtečněJUDr. Miloše Vaigla, notáře v Novém JičíněMgr. Markéta Pavlíčková, notářská koncipientka prospěla výtečněJUDr. Heleny Divišové, notářky v Hradci KrálovéMgr. Jitka Skalská, notářská koncipientka prospělaMgr. Zdeňky Masopustové, notářky v LiberciMgr. Martina Šešinová, notářská koncipientka prospělaJUDr. Martina Šešiny, notáře v BenešověMgr. Jana Večerníková, notářská koncipientka prospěla výtečněJUDr. Ivy Staňkové, notářky v PrazeMgr. Lucie Vlasáková, notářská koncipientka prospělaJUDr. Ludmily Zdráhalové, notářky ve Varnsdorfu.Všem úspěšným absolventům, resp. absolventkám, blahopřejeme.

Obalka_3 10.6.2004 15:32 Stránka 1InhaltAufsätzeVlasáková, L., Křížová, V. Modifizierung des Umfangs der Gütergemeinschaftder Ehegatten und Haftung der Ehegatten für Verbindlichkeiten. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 61Kürtiová, S. Vollstreckung zum Rückgriff auf den Geschäftsanteil aneiner GmbH . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 66Baudyš, P. Dingliche Rechte an einer Fremdsache und ein Miteigentumsanteil. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .68Rinke, D. Verein der tschechischen Juristen Všehrd 1868–2004 . .70Notar und EUSvoboda, J. Das erste Jahrzehnt unter den klassischen europäischenNotaren (10 Jahre seit der Aufnahme in die U.I.N.L.), Eintritt in dieCNUE . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .71Löfflerová, A. Bericht über ein Treffen, nicht nur in Brüssel . . . . .78DiskussionHolub, O. Nun gut, frönen wir der Pauschalisierung! . . . . . . . . . .79Aus dem Leben der bezirkskammernŠvarcová, V. Notarkammer in Aussig . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 84Vom AuslandPěcha, F. Einige Informationen über das schweizerische Grundbuchrecht. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85Foukal, M. Das Treffen der Präsidenten der Notarkammer der Hexagonalein Ljubljana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87GerichtsentscheidungenOberstes Gericht der Tschechischen Republik Teilnahme des Gläubigersdes Erblassers am Erbverfahren . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87InformationThiel, M. Zahlungen aus Mitteln der deutschen Stiftung „Erinnerung,Verantwortung und Zukunft“ sind kein Bestandteil eines Erbverfahrens. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 90Bemerkenswertes . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 91Nachrichten aus der notarkammerFoukal, M. Lieber Besuch . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 92Table des matièresArticlesVlasáková, L., Křížová, V. Modification de l’étendue des bienscommuns et la responsabilité des époux pour les obligations . . . 61Kürtiová, S. Exécution pour affecter la part sociale dans la société àresponsabilité limitée . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .66Baudyš, P. Droits réels à la chose d’autrui et la quote-part . . . . . 68Rinke, D. Association des juristes tchèques Všehrd 1868–2004 . . 70Notaire et U.E.Svoboda, J. Première décennie parmi les notaires européens classiques(10 ans de la réception en U.I.N.L.), adhésion à la CNUE . . .71Löfflerová, A. Rapport sur le rencontre, non seulement à Bruxelles. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .78DiscussionHolub, O. Soit, fêtons la forfaitarisation! . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 79De la vie des Chambres RégionalesŠvarcová, V. Chambre de notaires à Ústí nad Labem . . . . . . . . . . 84De L’etrangerPěcha, F. Quelques informations sur le droit hypothécaire suisse. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 85Foukal, M. Rencontre des présidents des chambres de notaires de laHexagonale à Ljubljana . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 87Décisions JuridictionnellesCour suprême de la République tchèque Participation du créancierde testateur à la procédure de succession . . . . . . . . . . . . . . . . . 87InformationsThiel, M. Paiements des moyens de la fondation allemande «Mémoire,responsabilité et avenir» ne font pas partie de la procédure desuccession . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .90Cela vaut votre attention . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .91Nouvelles de la Chambre de NotairesFoukal, M. Visite aimable . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .92