č.1 - Maskil

téma➤a správné pro praktikujícího, eticky uvědoměléhoŽida.Někteří budou jistě tvrdit, že jedinouskutečně etickou volbou jevegetariánství.Nemám nic proti vegetariánůma veganům.Možná se dostali natakovou úroveň etickéhojednání, která je za hranicímých možností, stejnětak jako, myslím, zahranicí možností většiny Židůa rovněž nad rámec naší biblickétradice. Já osobně nejím maso savců, alenezatracuji ty, kteří jej konzumují.Jsem však přesvědčen, že ti, kteří masojedí, jsou povinováni zvažovat etická hlediskaa dbát na to, aby konzumovali takovémaso, při jehož výrobě bylo utrpení zvířatredukováno na nezbytné minimum a zachovávattak princip caar baalej chajim. Asi nenínutné popisovat kruté metody, kterých sepoužívá například při výrobě pâté de foiegras (delikatesa z husích jater, husy jsounásilím, pomocí kovových trubek překrmovány,aby jejich játra nabyla na objemu – pozn.red.) a „milk-fed“ telecího (způsob výroby„imitace“ mladého telecího, telata jsou poněkolik týdnů totálně znehybněna, aby sezabránilo nárůstu svalové hmoty, a jsoukrmena na železo chudou tekutou stravou,aby jejich maso bylo světlé a jemné a připomínalotak maso pouhý týden starých telátek,krmených mateřským mlékem – pozn. red.);o utrpení násilím krmených hus a imobilizovanýchtelat toho bylo napsáno již dost.Je rituální porážka (šchita) humánní?Je zřejmé, že původním záměrem ustanovenío šchitě, které vznikalo v době, kdy zvířatabyla obecně zabíjena bez jakýchkolivohledů na jejich bolest, bylo porážet zvířataco nejhumánnějším způsobem. Dnes majízákony na ochranu jatečních zvířat všechnyosvícené národy. Ve Spojených státech bylv roce 1978 vydán Humane Slaughtering Act,podle nějž je nutné nejprve zvířata omráčit,aby se jim nezpůsobila zbytečná bolest a stresplynoucí z pocitu blížící se smrti – nicméněamerické ministerstvo zemědělství udělujevýjimku v případě šchity, která zakazujeomračování zvířat před porážkou. Ovšem jakministerstvo zemědělství, tak PETA (Peoplefor Ethical Treatment of Animals, Lidé zaetické jednání se zvířaty) vyjadřují pochybnostina adresu největších košer jatek v Americe,jejichž nehumánní zacházení se zvířatyje notoricky známé (kruté praktiky zde užívanébyly popsány v knize Postville StephenaG. Blooma a reportáži New York Times10. března 2006).Ortodoxní židé by se měli cítit zahanbeni,že jejich kontroloři kašrutu, kteří vydávajícertifikáty masnám, prodávajím pâté de foiegras a „milk-fed“ telecí, kladou zřejmě většídůraz na detaily šchity než na utrpení zvířat.Každý má plné právo – z důvodů etických,historických i spirituálních – rozhodnout sepro dodržování kašrutu v souladu s židovskoutradicí. Ale podstoupit výhradní právorozhodovat, které jídlo je povolené, rabínskýmautoritám, jež často ignorují posvátnýprincip caar baalej chajim a jsou často ovlivňoványfinančními příspěvky podnikatelů,profitujících z nedůsledného kašrut dohledu,jistě neznamená dodržovat to nejlepší a nejvznešenějšíze židovské tradice.Lze koupit košer maso ze zvířat, kterábyla poražena humánním způsobem?Pokud je mi známo, na košer porážkumají monopol ortodoxní židé. Byl bychvelmi rád, kdyby se i neortodoxní židé podílelina školení a dohledu nad řezníky, v centrujejichž pozornosti by byl princip caarbaalej chajim.Vyhýbáte se také jídlu, které připomínáperzekuce a pochází z nespravedlivýchpracovních podmínek…Ano. Židé byli mučeni a vražděni španělskouinkvizicí, když se prokázalo, že nejsouochotni jíst vepřové. Inkviziční archivyzaznamenávají případy tajných židů, kteřívenku před svými domy vařili v hrncích vepřové,aby svedli agenty inkvizice ze stopy.Ovšem mnozí z nich by jej nepozřeli ani podpohrůžkou smrti. Z úcty k jejich obětembych ani já nejedl vepřové. Také cítím utrpenídnešních migrantů, kteří jsou zneužívánipři práci na farmách, a podporuji bojkottakových zemědělských výrobků, které jsouprodukovány a prodávány bezskrupulóznímizemědělskými velkovýrobci.Všechny tyto úvahy by měly mítsvé místo v moderním systémukašrutu.Jak se zdržetobžerství?Jedení je, ve svémjádru, brutální, zvířeckýakt. My, lidé, se na němmusíme podílet, abychom přežili.Ale my nejsme zvěř, a můžemetento rozdíl učinit zřejmým prostřednictvímrituálních praktik spojených s jídlem.Osobně si myslím, že obžerství znamenánejen jíst nestřídmě, ale také jíst jakékolivjídlo, aniž bychom se zastavili a připomnělisi zdroj této potravy. Pro některé to znamenáříct modlitbu díků předtím, než rozlomímechléb; pro jiné to může být jednoduše okamžikzamyšlení. Říci před jídlem Ha-moci(„Baruch ata adonaj, elohejnu melech haolam,ha-moci lechem min ha-arec.“) nevyžadujemnoho času ani úsilí. Můžeme takézakončit jídlo modlitbou „Baruch ata adonaj,ha-zan et ha-kol – Děkujeme Ti, Bože,že všechny živíš“.Navždy si budu pamatovat, co mě můjotec naučil jako mladého chlapce. Studovalijsme pasáž z Genesis, kde se vypráví, jakEzau prodal prvorozenství svému bratruJákobovi za misku čočky. V textu se píše:„(Ezau) pojedl, napil se, vstal a odešel. TakEzau pohrdl prvorozenstvím.“ Jak dal Ezaunajevo, zeptal se mě můj otec, že pohrdáposvátným právem prvorozenství? A sámodpověděl: „Najedl se a napil, zvedl se a odešel,aniž by byť jen krátce poděkoval Bohu zajídlo, které dostal.“ Od toho dne jsem jižnikdy nedokázal nic sníst, aniž bych se alespoňzastavil a připomněl si zdroj své obživy.Náš rodinný stůl chápu jako mizbeachme´at, zástupný oltář v malém. O šabatua svátcích je ozdoben vínem, svíčkami a chalou;je to posvátný prostor, který nás spojujes Bohem a s minulostí našeho lidu.Ale i ve všedních dnech by náš stůl mělpředstavovat něco víc než jen zajištěnínašich základních živočišných instinktů.Etický kašrut nám všem umožňuje sdíletbohatství, požehnání a posvátné hodnotyžidovské tradice – dnes a denně.◗ Rozhovor vedl Aron Hirt-Manheimer, vyšlov časopise Reform Judaism v létě 2007Přeložila Kateřina WeberováTišri 576811