oprava a obnova staveb - Časopis stavebnictví

oprava a obnova stavebtext: Václav Jandáčekfoto: archiv autoraStavební ruch a památková péče nakonci prvního desetiletí nového stoletíIng. Václav Jandáček (*1952)Absolvent FSv ČVUT (1975). Stavebníinženýr, samostatně činný v oborustatika stavebních konstrukcí, rekonstrukcepamátek a dějiny stavitelství.Od roku 1991 vlastní statickákancelář. Člen Klubu Za starou Prahu,České společnosti pro dějiny věda techniky, Společnosti pro mechaniku.E-mail: vaclav.jandacek@seznam.czPamátková péče a stavební ruch jsou ve svéčinnosti dlouhodobě spojeny. Památková péčev České republice je zorganizována na odbornéúrovni systémem pracovišť Národního památkovéhoústavu (NPÚ) a jeho generálníhoředitelství. Pracovníci NPÚ vydávají odbornávyjádření, která jsou podkladem pro vydánízávazného stanoviska odborů památkovépéče pověřených obcí.Na přípravě nového zákona o státní památkové péči se mnoho nepokročilo.Byl sice zpracován jeho věcný záměr, který byl diskutovánodbornou skupinou na Ministerstvu kultury ČR, ale poslední rok seo jeho osudu příliš nehovoří. Jednou ze změn by mělo být právěodstoupení od povinného odborného vyjádření NPÚ pro všechnystavební zásahy a nově realizované stavby. Odborné stanovisko byse vypracovávalo pouze v případě, že bude památkovým odborempověřené obce vyžádáno. Takovéto opatření by mohlo snížit množstvíformálních vyjádření k nepodstatným úpravám, kterými je NPÚzavalován, ale na druhou stranu může vést k případům, kdy pověřenáobec některé zásahy podcení.Vztahy mezi odborníky na památkovou péčia účastníky stavebního ruchuVztahy mezi odborníky na památkovou péči a účastníky stavebního ruchujsou při stavebním řízení často základem problémů. Nové hospodářsképoměry kladou na investory při vlastní realizaci investic velký tlak. Investičnítlaky se projevují zejména v centrech velkých měst, kde je snahao zvětšení objemů stávajících objektů, ať už nástavbami a přístavbaminebo jejich výměnou za nové stavby většího objemu. Nedostatekparcel ve městech a památkových rezervacích a zónách je neustálekonfrontován s požadavky ochrany a zachování památek jako hodnotpro další generace. Všechny tyto zmiňované skutečnosti vytvářejí obtížnépodmínky pro projektanty a techniky, kteří se na přípravě investicpodílejí. Rovněž vstup investorů, které zajímá jen krátkodobý výsledeknebo rychlý prodej dokončené investice, nijak nepomáhá klidné situaci.Také zadání korporativních investorů, obcí a státu se mnohdy přibližujík zadáním komerčních investorů, a tak jsou ohroženy další památkovéhodnoty. Často ještě není odstraněno dlouhodobé zanedbávání údržbystaveb v druhé polovině dvacátého století a je jakousi skrytou zátěží,která s časem narůstá, a to zejména v lokalitách méně ekonomickyzajímavých. I dlouholeté spory o nemovitý majetek vytvářejí pro ničeníči znehodnocování památek prostor, a tak seznamy ohrožených památeknarůstají a pokles jejich položek tvoří spíše památky zcela devastovanéa odepsané.Na druhé straně jsou v oblasti práce památkové péče a stavební činnostipatrné i kladné výsledky. Nelze nepřiznat, že se tvář českých městzměnila k lepšímu a že byly mnohé památky odborně opraveny nebozrestaurovány. Poměrně velká skupina odborníků v oboru restaurovánírůzných druhů materiálů, vesměs s dobrým výtvarným vzděláníma dovedností, je podporou při restaurování celých staveb. I dovednoststavebních firem se postupně zlepšuje a rukodělná práce je udržovánana slušné úrovni. Je však nutné přiznat, že stále více řemeslných pracíje třeba svěřovat osobám z oboru restaurování, a to i tam, kde se jednáo běžné řemeslné dovednosti, které však u mnohých řemeslníkůscházejí. Na některých památkách už můžeme pozorovat i jev, který lzeoznačit jako přílišnou restaurátorskou pozornost, která vede k opakovanémurestaurování stále novějšími prostředky, i za cenu úbytku hmotnépodstaty původního díla.Pro stavebního inženýra je v oblasti památkové péče ve stavebním ruchudůležité zejména zachování podmínek pro přijatelná materiálová a konstrukčnířešení. Spolupráce s památkářem by se měla odvíjet na vysokéodborné úrovni a měla by být hledána shoda mezi podmínkami technickýmia podmínkami památkové péče. V současné době se spolupráces NPÚ jeví jako dosti nerovnoměrná. Odborná úroveň pracovníků je sicevesměs dobrá a jsou mezi nimi skutečné osobnosti oboru, nicméně přiběžné spolupráci se jeví jako problematické nesystémové rozhodovánío jednotlivých projektech.Za největší komplikaci lze označit nejednotnost rozhodnutí a změnynázorů při projednávání projektových dokumentací. Od konzultace povydání odborného posouzení se názory překvapivě mění a celý proces seprotahuje. Tato skutečnost nemusí být jen výsledkem špatné orientacev problému nebo osobní náladovosti odborníka, který se předmětemrozhodnutí zabývá. Již sama podstata památkové péče je ve stavebnímřízení jediným článkem, který má subjektivní charakter.Často je kritizováno tvrzení, že každý památkový případ je individuální,a není tedy možné uplatňovat dané typové řešení. Je pravda, že pestrostpamátkové problematiky je velká a rozhodování o památce je vždy ovlivněnovelkou měrou subjektivních pocitů. Stejně jako u začlenění novéstavby do historického prostředí je památkové péče jediným úřadem,který zasahuje v rámci oblasti estetiky a vkusu. Tato oblast nemůže mítjednoduše daná objektivní pravidla, a míra subjektivního rozhodováníje tak u významných nebo rozporuplných řešení omezována vytvářenímporadních sborů a komisí, které mají nejednotnost památkovýcha estetických názorů vyrovnat, je to však možné jen u malého počtuřešených problémů.Prostor daný památkové péči je tedy kolbištěm nejen ochranářskýchsnah, ale také estetických názorů. Pracovníci památkového ústavu jsoupod tlakem odborných zásad a nezpronevěření se ochraně památek, alena druhé straně i pod tlakem na výkon rozhodování a jeho nekonfliktnost.Druhým momentem je různé předchozí vzdělání památkářů. Najdeme46 stavebnictví 10/09