Zelená úsporám a projektanti IVomezení vlastnických práv,jsou-li součástí památkovérezervace, památkové zóny,nebo se nacházejí v ochrannémpásmu kulturní památky, památkovérezervace nebo památkovézóny.Vzhled a použité materiály navnějším povrchu fasády a střechnemohou být libovolně měněnya měly by se přizpůsobit zásadámpro dané místo vytčeným.To je požadavek, který nenípodpořen finanční kompenzacípro vlastníka, nebo je vlastníkpodporován tam, kde je pochopenzájem obce či státu. Natakovouto podporu však neníprávní nárok, a proto je umisťovánatam, kde se očekává největšíovlivnění skupin voličů. Jde tedyvesměs o rozhodnutí politická,nikoliv odborná a ochranná.Nyní však nastává situace, kdystát podporuje akci na sníženíspotřeby tepla, která se u budovzakládá na přidání vnější tepelnéizolace, na výměně okena úpravě či novém způsobuvytápění. U památkově chráněných<strong>staveb</strong> však vzniká problém.Tepelná izolace přidanáz vnější strany změní charakterbudovy, musí dojít i ke změnámčlenění fasády a případněmohou pod vrstvami izolacízmizet články fasády. Stejnětak i výměna oken nenávratnězmění výraz budovy a zejménapři užití oken z levnějších materiálůneodpovídají proporcerámů a členění příčlí původnímustavu. To, že se změní i způsobotevírání oken a jejich polohavzhledem ke špaletě a roviněfasády, je také nenávratnounegativní změnou.Nastal proto okamžik, kdy seodborná složka památkové péčedostává do rozporu se snahamio dotování úprav zvyšujícíchúspory energie. Málo informovanínebo neinformovaní majitelénemovitostí se dostávajído slepé uličky, kdy požadujíodborné vyjádření k zamýšleným<strong>staveb</strong>ním úpravám a výsledkemje zamítavé vyjádřenípracovníků památkové péče.Jaké jsou možnosti a případnéústupky z pozice památkovépéče?Tepelná ochranabudov vs. ochranapamátekPokud se otázka týká zesíleníizolací, je možné postupovatv hierarchii přidáním izolace tam,kde to není estetickou závadoua kde není porušována fasádas architektonickou strukturoua články. Rovněž vložení izolacído dutin konstrukcí nebude asiv zásadě na závadu, pokudnebudou zničeny další vrstvy,které mají památkovou hodnotu.Zesílení izolací v prostoráchsklepů a nepodsklepených přízemíje rovněž řešením.Možnost vložení izolací z vnitřníchprostor je v našich končináchodmítána techniky a patrněi památkáři. Nebezpečím je změnapoloh kondenzačních oblastív konstrukci a nebezpečí nenávratnýchzměn dřevěných konstrukcíuzavřených do takovéhosystému. Nicméně tato cestaby měla být nadále zkoumánaa mohlo by být nalezeno řešení,které spolu s regulací prouděnívzduchu v budově bude technickyschůdné.Druhá oblast – okna a jejich kvalita– může paradoxně znamenatprostor pro nová řešení. Většinahistorických budov má oknadvojitá, kde je vnitřní prostorurčitou klimatickou výhodou. Přidánídvojskel do roviny výhodnéz hlediska tepelného i památkovéhonení ani u starších okennepřekonatelným problémem.Těmto úpravám, které jsou repasemistávajících oken a změnamijejich tepelných oblastí, se všakvětšina dodavatelů úporně brání,a rovněž majitelé nemovitostímají dojem, že životnost okenje již naplněna a že je nahradímateriálem novým s dlouhodobouživotností. Mnohdy je až přivysazování oken a bourání dřevěnýchšpalet zřejmé, že jejichstav nebyl nijak tragický a že byrepase byla možná.Posledním prostorem pro zlepšenítepelných vlastností jezlepšení vlastností stávajícíchhmot v konstrukci památkovéstavby. Jde vesměs o různémetody snížení vlhkosti a změnyvětrání dutin a prostor se zvýšenouvlhkostí. Rovněž i způsobvytápění a případná rekuperacetepla může být uplatněnai u <strong>staveb</strong> památkově chráněných,stejně tak i úpravy dispozic,které budovu rozdělí na zónys různými vnitřními teplotami.Vytvoření metodikyPro rozhodování o budováchs památkovou ochranou budenutné vytvořit metodiku, kteráby vymezovala možnosti a podmínkypro dosažení úspor energiepři provozu těchto budov.Musí být nalezena taková řešení,která nesníží hodnotu památkya nepoškodí samu památku.Část památkově chráněného<strong>staveb</strong>ního fondu bude shledánaneschopná energetických úprav.Tyto budovy lze provozovatnadále, ale jejich energetickýrežim nebude odpovídat stále sezvyšujícím požadavkům předpisůna omezení spotřeby energií.Jejich množství bude závislé namožnostech finančních. Největšískupinu budou tvořit budovys možností jen částečné úpravy.Tyto budovy dosáhnou mírnéhozlepšení energetické spotřeby,ale opět nedosáhnou parametrůpro budovy plně upravenés ohledem na nové energeticképožadavky.Pokusíme-li se problém shrnouta najít oblasti, které jsou pro řešenínejožehavější, lze asi konstatovat,že úpravy starších budovs členitými fasádami a dobovýmiokenními výplněmi nebudoupožadovány ani jejich vlastníky.Zde dojde ke shodě s odborníkyv oblasti památkové péče asi nejsnázea zlepšení budou napřenatam, kde to neovlivní památkovéhodnoty stavby.Za nejohroženější budovy lzepak pokládat stavby v památkovýchzónách z doby, kdy setvary budov zjednodušovaly.Změna vnějších povrchů a výměnapoměrně jednoduchýchokenních a dveřních výplní sezdá být snadným úkolem, nicménětyto změny mohou býtpro památku zničující. Na druhéstraně jsou však tyto stavbytepelně nejméně vyhovující.Jejich problémy se budou dáleprohlubovat a mohou vésti k celkovému nenávratnémuznehodnocení stavby. Tatooblast musí být sledována jak<strong>staveb</strong>ními inženýry a techniky,tak pracovníky památkové péče,a musí být hledána řešení, kterábudovu uchovají pro další léta.ZávěrProblematika památkové ochranya současného zlepšení tepelnéa energetické kvality budovyjsou do jisté míry protikladya nalezení vhodných technickýcha památkových řešení budemnohdy obtížné až nemožné.Není možné se plně vrátit dotepelných a energetických poměrůminulosti, a stejně taknení možné na stavby vzniklépřed desetiletími či dokoncestaletími klást požadavky dnešnídoby. Nebylo by dobré, kdybyse památková péče dostala donegativního světla kvůli svýmpožadavkům na striktní ponecháníbudov v původním stavu.Na druhé straně však není animožné ponechat památkověchráněné stavby bez jakékolivochrany před nedomyšlenými<strong>staveb</strong>ními úpravami pro novéenergetické koncepce. Pokudse pokusíme nahlédnoutdo časů budoucích, můžemes jistotou předpokládat, že nelzepočítat s velkým energetickýmzázrakem, který by znamenalopětovné ignorování spotřebyenergie v budovách. Čekánás patrně doba, kdy budememuset oželet část našich energetickýchnároků na budovya jejich provoz. Může nastatsituace, kdy bude opětovně budovavytápěna jen tam, kde sežije, a nároky na bazény, saunya obrovité koupelny budou silněomezeny jen pro malé skupinyosob s nejvyššími příjmy. Pakby nepomohlo ani překotnézničení památkově chráněnýchdomů uspěchanými úpravamiv rámci už trochu pozapomenutéakce Zelená úsporám. ■Autor: Ing. Václav Jandáček4speciál 10/09
Zelená úsporám a projektanti IVDodatečné tepelné izolacejako ochrana historických budovDodatečné tepelné izolace (tzv. zateplováníbudov) je stále chápáno jako způsob šetřenínákladů na vytápění. Toto pojetí je jednoduché,logické, a protože peníze jsou motoremdnešní doby, tak i praktické jako přesvědčovacíargument. často si bohužel ani odbornáveřejnost neuvědomuje, že dodatečná tepelnáizolace je především ochranou domu před dalšídestrukcí a dále pak ochranou mikroklimatu,respektive klimatvornou součástí budovy.Lidé často nedomýšlejí technickéa fyzikální důsledky změn, kterése v každém domě udály za posledníchpadesát let, a bojují za„nezateplování“ budov. Meziobhájce tohoto názoru bohuželpatří i někteří ochránci památek,architekti i osoby bez specializovanéhovzdělání angažující sev ochraně památek. Neuvědomujísi, že tento přístup k zachovánístávajícího stavu budovy můževést k mnohem větším škodám,než je tzv. poničení stavby zateplením.V následujícím textuse zaměřím na technické řešenítohoto problému. Toto je vždynutné konzultovat s pracovníkypamátkové péče a vždy je třebasi vzájemně vysvětlit důvody,které vedou buď k technickémunávrhu na zateplení, a nebonaopak k zachování stávajícíhoinzercestavu budovy. Následovat bymělo takové řešení, které budepro všechny přijatelné.Historická paralelaPři správném návrhu zateplenía dalších <strong>staveb</strong>ních úprav důmtéměř nezmění vzhled, budevšak kvalitně tepelně izolován.U domů památkově chráněných(domy zapsané do seznamukulturních památek, domyv památkových rezervacích nebov památkových zónách) je třebanavrhnout každý detail tak, abybyly zachovány jejich proporcea původní podoba. Stávající omítkydokáží velmi dobře napodobitklasické vápenné štukové omítkyi další používané povrchové úpravy;jistě je lepší pohled na omítkupřipomínající tu původní, nežna omítku, která je z větší částiopadaná. Při řešení problému jetaké nutné si uvědomit, že každétechnické řešení má i finančnístránku, kterou musí někdo vyřešit.Pokud majitel domu nebudemít finanční prostředky na jehoopravu podle představ pracovníkůpamátkové péče, musí důmnechat chátrat a jen doufat, žek ukončení jeho životnosti dojdeaž za delší dobu.Lehce odbočím od tématu:Při opravách budov z počátku18. století a starších se velmičasto stává, že se na stropěpod omítkou, popřípadě podpodbitím, najde vrstva nádherněmalovaných prken, které dřívetvořily strop. Vždy je na takovéstavbě radost pracovat (mněse to stalo jednou při opraváchprotivínského zámku), protože sečlověk dostane k nádherným malbám,které dají stropu po ošetřenírestaurátory neopakovatelnývzhled. Položme si však otázku,kde se pod omítkou vzaly krásnémalby, a proč byly zaomítnuty,popřípadě proč byly dokoncepřekryty ještě jedním podbitím.Důvod je jednoduchý – v polovině18. století císařovna MarieTerezie vydala požární řády, kterézakazovaly ve městech v interiérechbudov spalné materiály.Musely být opatřeny nehořlavoupovrchovou úpravou, tedy omítnutím.Samozřejmě, že tím došlok poškození maleb, které se pojejich znovuobjevení musí pracněrestaurovat. Ovšem pokud bynebyly omítnuty, pravděpodobněby se poškodily podstatně více,pokud by dokonce nezmizely.Obdobné je to nyní se zateplovánímdomů. Samozřejmě netvrdím,že by se všechny domyměly zateplit na straně exteriéru,zrušit štuky a udělat z nich nevzhlednékrabice bez proporcí.Na druhou stranu je třeba siuvědomit, že zateplení chránídomy před jejich zničením. Důvodů,proč je třeba starší budovychránit dodatečnými tepelnýmiizolacemi, je několik. Na prvnímmístě můžeme jmenovat tepelněvlhkostní poměry, na druhémmístě dilatační pohyby vyvolanéteplotním namáháním. Je jasné,že dřívější znalosti tepelně vlhkostníproblematiky byly menší.Majitel budovy bohužel častonemá finanční prostředky nakomplexní obnovu, která zlepšítepelně-vlhkostní parametrydomu a přitom bude přijatelnái z hlediska památkové péče.V mnoha případech lze brát dodatečnézateplení jako zakonzervovánístávajícího stavu do doby,kdy budou na komplexní obnovuspeciál 10/09 5