oprava a obnova staveb - Časopis stavebnictví

věžemi s mariánskou sochou v nice. Během josefínských reforem početřeholníků klesal a stavební činnost ochabla. Větší stavební prácetýkající se provozu kláštera spadají do období 1841–1846. Nicméněpočet řeholníků se i nadále snižoval a zdálo se, že klášter přirozenoucestou zanikne. V roce 1880 však někdejší slovanský klášter převzaliřeholníci z Beuronu, vyhnaní z domovského kláštera, mezi nimiž působilařada významných umělců. V té době byla zahájena historizujícírenovace konventu. V roce 1885 byly novogoticky upraveny věžea později rozšířeny budovy před západním průčelím. Roku 1919 bylklášter zkonfiskován, ale roku 1922 soudním rozhodnutím opět vrácenbeuronům. Již od 19. století probíhala asanace oblasti Podskalí,kde vznikaly nové činžovní domy. Mezi nimi byl vynechán prostortak, aby umožňoval průhled od Vltavy ke klášteru. Urbanistickymimořádně zdařilé řešení prostoru mezi klášterem a Vltavou navrhlarchitekt Bohumil Hypšman, který se ujal i dlouho zamýšlené dostavbykonventního areálu v jeho západní části. Vznikla tak dvě novánovoklasicistní křídla před západním průčelím kostela, která uzavřeladruhé nádvoří kláštera. Za druhé světové války byl klášter zkonfiskovánNěmci. Dne 14. února 1945 byly budovy kláštera a zejménakostel těžce poškozeny při angloamerickém náletu na Prahu. Budovykonventu vyhořely až na klenby přízemí. Klenba kostela se ze dvoutřetin zřítila, severní věž byla zničena zcela, jižní vyhořela. Ihned ponáletu se zahájily opravy poškozených fresek. Rekonstrukcí budovopatství byl pověřen profesor Oldřich Štefan, jenž navrhl hmotověpozměnit západní průčelí tak, aby při zachování tradičního rozvrženídvou průčelních věží byla zdůrazněna dominanta kláštera, kteráu neogotických věží po Hypšmanově úpravě Podskalí nebyla takvýrazná. V roce 1950 byl násilně potlačen řeholní život kláštera. Areálkláštera se však musel staticky zajistit. Toho se ujal statik BedřichHacar, který navrhl dodnes pozoruhodné řešení železobetonovýchkleneb a železobetonových příhradových vazníků střech. Střešní plášťtvoří železobetonové prefabrikované desky kryté prejzy. Dořešenízápadního průčelí podle návrhu Oldřicha Štefana již nebylo politickyprůchodné, neboť zdůrazňovalo sakrální význam objektu. Ten v tédobě již sloužil Akademii věd a jako kožní klinika. Byla tedy vypsánasoutěž na úpravu západního průčelí, z níž vzešla realizace dnesznámých věží – dvou zkřížených trojúhelných konvexních stěn podlenávrhu architekta F. M. Černého. Unikátní dostavba spojující architekturugotickou s moderním tvaroslovím byla dokončena roku 1968.Avšak rekonstrukce klášterních budov zcela dokončena nebyla.Práce na obnově kláštera po roce 1990V roce 1990 byl klášter navrácen původnímu vlastníku – benediktinskémuřádu. Stav klášterních budov byl velmi neutěšený, proto staronovývlastník začal s jejich rozsáhlou a postupnou stavební obnovou.DlažbyPrvní etapu stavebních prací určily skromné finanční možnosti. Kostelbyl vyklizen a zbaven suti. V roce 1993 se položila dlažba v kostele.Byla použita betonová dlažba získaná při likvidaci z premonstrátskéhokostela na Strahově, zbytek dlažby byl doplněn. Kostel sloužil jakovýstavní prostor a postupně se shromažďovaly prostředky na opravy.Podle finančních možností se počítalo s výměnou dlažby z této prvnístavební etapy. V presbytáři a závěrech bočních lodí již byla nověpoložena dlažba mramorová.▲ Pohled na opravovanou sanktusovou věž kostelaOmítky a malbyV roce 1996 se zahájilo doplňování omítek jižní a severní lodi kostela,jež byly v padesátých letech nesmyslně odstraněny. Omítkyjsou nově vápenné štukové v přirozené okrové barvě písku. Zachovaléomítky byly vyspraveny, trhliny vyspárovány. Nástěnnémalby kostela znázorňující Korunování Panny Marie, scénu Úmrtísv. Benedikta, sv. Benedikta v doprovodu andělů a světce se svousestrou Scholastikou byly značně poškozené. Ty byly v roce 1997 restaurovány.Obnovovány byly i erby a medailony v klenbě hlavní lodi.Po konzultaci s památkovým dozorem se restaurovaly dochovanézbytky beuronské výzdoby šablonami a chybějící části byly doplněny.U edikuly byla odstraněna beuronská přemalba a obnovena dochovanáraně barokní polychromie na kletovaných omítkách. V letech2002–2004 byla restaurována výmalba na varhanní kruchtě, která jetypickým projevem beuronské školy. Je provedena na vápenné omítcepatrně s příměsí sádry. Jedná se o malbu secco, patrně klihovounebo kaseinovou temperu. Největším objevem je však bezesporunález fragmentu gotické malby odkrytého při restaurování raněbarokní edikuly. Autorství malby bylo přiřazeno dílně okruhu MistraTheodorika. Fragment byl restaurován v letech 1994–1995.Kamenické práceSoučasně s omítkami interiéru kostela probíhaly kamenické prácespočívající v doplnění střední římsy a podokenních parapetůa obnově dříve zazděného okna objeveného při průzkumech. Okenníkružby byly očištěny, u jednoho okna byla po dohodě s památkářikružba doplněna. Zvětralé opukové pruty oken byly doplněny. Původní,náletem nezničená kamenná žebra se kamenicky opraviladotmelením, ojediněle výměnou jednotlivých kamenů. Poválečnáželezobetonová žebra kleneb lodí kostela byla povrchově upravenaumělým kamenem. Některá žebra se vybetonovala tak, že nebylonutné jejich povrch doplnit umělým kamenem a byly provedenypouze barevné korekce. U opěrných pilířů byl kámen očištěn, dírypo pekování a po kotvách plynového vedení se doplnily umělýmkamenem. Chybějící části poválečných železobetonových pilířů do-stavebnictví 10/0925