1/2000 - Společnost pro pojivové tkáně

Po ukončení iteračního vypočtu hodnotu k určíme pro úhel β n chybu ε n.ponecháme, ale β musíme určit tak, aby9. Jestliže je tato chyba ε dostatečně malá,nvzdálenost bodů B a B byla rovna d. postupujeme podle bodu 10.1 n+1Známe-li k, pak úhly α ,...,α určíme1 nV opačném případě dosadíme pro ε.ε >0 npodle algoritmu:ε=ε n1. Zvolíme α 1 = β = x 1=y 1=0. β=βn2. Podle vzorců (4) určíme α ,...,α .2 n3. Podle vzorců (1) určíme x , y ,...,x ,y . a pro ε.ε 0, tzn. vzdálenost bodů B a působit svisle směrem vzhůru. Úhel α1 1B n+1 je stále větší než průměr tyče, pak určíme ze vztahupoznamenáme hodnotyXn+1tga1=β s = βYn+1- vr1ε s = εPokud se Yn+1-v r 1 blížící k nule nebo bylaa volíme novézadána malá vzdálenost d, pak natočeníprstu nebudeme provádět, tzn. síla je svisláβ = β + 0.1a působí kolmo k 1. článku prstu.Ostatníhodnoty α 2,...,α n určíme ze vztahů (4).a opakujeme výpočet od bodu 2. V Použitím dále uvedených algoritmůopačném případě byl nalezen interval, ve pro výpočet sil ve flexorech dostáváme přikterém se nachází správný úhel β a použití algoritmu pro řešení polohy prstůpostupujeme podle bodu 7. Pokud není ruky v některých případech záporné síly uc>d již při prvém průchodu (pro β = 0), flexoru n-tého článku. Tyto síly jsou však vnelze úlohu řešit, protože předmět má tak těchto případech vzhledem k silám vevelký rozměr, že jej nelze rukou uchopit. šlachách u ostatních článků zanedbatelně7. Řešení je v intervalu (β,β s) a jeho odhad malé. Hypotéza o vzájemném natočeníhledáme metodou Regula Falsičlánků prstu proto vyhovuje i pro tytopřípady.Podle uvedeného algoritmu určímeebs- esbgeometrickou polohu všech prstů, kterýmibn=e - eruka svírá předmět. Pokud bylo zvoleno n =s3, tzn. ruka svírá předmět pouze zápěstím a8. Způsobem popsaným v bodech 2 až 5 3. článkem, pak ve 4. článku není napětí aPOHYBOVÉ ÚSTROJÍ, ročník 7, 2000, č. 147