Věstník AMG 2/2005 - Asociace muzeí a galerií České republiky

22005Věstník AMGAnketa: Co pro mne znamená AMGMěl jsem to štěstí a byl jsem u toho, když byla předpatnácti lety zakládána Asociace muzeí a galerií. Jak už toale bývá, paměť selhává a nedokázal bych už popsat krokza krokem, jak to tenkrát všechno bylo. Zcela zřetelné vzpomínkytypu „jako by to bylo včera“ mám vlastně jen tři.Ta první se týká činnosti přípravného výboru, kdyjsme nejprve v krásně starosvětském vinohradském bytě dr.Jiřího Plose na tehdejší třídě Wilhelma Piecka (Jirka měl alevždycky na svých soukromých vizitkách v závorce za tímtonázvem vytištěno „Korunní“ a tou se také tato pražská třídazáhy měla zase stát) a pak také v jeho strohém kumbáluv Uměleckoprůmyslovém museu připravovali stanovy asociace.Stále se mi vrací intezívní pocit něčeho „historického“.Vždyť považte – koncipovali jsme text stanov „spolku“(!),tedy čehosi, co jsme znali jen z vyprávění a z archivníchdokumentů, ale neměli s tím nejmenší praktické zkušenosti.Ty první stanovy také podle toho vypadaly, ale vzhledemk okolnostem nebyly vůbec špatné.Druhá vzpomínka se váže k samotnému ustavujícímusněmu asociace. Konal se v Národní galerii v Praze, v klášteřesv. Anežky České, zúčastnilo se jej kolem dvou set zástupcůmuzeí a galerií z Čech, Moravy a Slezska a také zahraničníhosté. Sluneční paprsky, které pronikaly gotickýmiokny dodávaly sálu zvláštní, vskutku slavnostní osvětlení.Atmosféra byla ale jinak trochu nervózní, ještě jsme si nebylivůbec jistí, zda asociace bude založena, jak už to bývá,svou práci mezi delegáty sněmu odvedli totiž i ti, kdo asociacinepřáli. Jednání sněmu moderoval předseda přípravnéhovýboru dr. Petr Šuleř a já jsem pronesl hlavní projev. Kdyžpak přítomní delegáti sněmu spontánně reagovali potleskema vzápětí prakticky jednomyslně schválili ustavení asociace,všichni jsme si oddychli a prožívali svých pět minut nelíčenéradosti.Třetí vzpomínka je spojena s vlastním ustavenímasociace jako občanského sdružení, kdy jsme se spolu s dr.Františkem Šebkem a dr. Lubošem Antonínem podepsali nažádost o registraci sdružení adresovanou Ministerstvu vnitraa – jak říká František Šebek – stali se „otci zakladateli“. Promne a pro Luboše Antonína to mělo ale jakousi pikantnípříchuť. Byli jsme v té době zaměstnanci Ústředního muzeologickéhokabinetu Národního muzea a v té době vedeníkabinetu vnímalo vznikající asociaci jako konkurenta, ohrožujícíhojeho postavení v českém muzejnictví (ta obava senakonec naplnila), a naše angažovanost při zakládání novéhosdružení byla proto považována doslova za „zradu“. Podepisovalijsme proto s pocitem kaprů, vypouštějících simožná vlastní rybník, ale stálo nám to zato!Tolik vzpomínky, ale teď už k věci – co pro mne znamenáasociace dnes.Asociace je pro mnesymbolem demokratizacečeského muzejnictví. Všechnoto začalo polistopadovými úvahaminad tím, že se muzejnictvímusí rychle vymanit z absolutnízávislosti na státu a postavit sena vlastní nohy. Jenže jak, kdyžten stát ale stále nutně potřebovalo,aby mohlo žít? Nakonecse ujal návrh, který poprvé vyslovil,pokud mě paměť neklame,Jiří Plos – inspirujme seněkdejším svazem muzeí azaložme asociaci muzeí a galerií,jako vlastní reprezentacičeského muzejnictví, která budeZnojmo 1997jednak partnerem státu při řešení nejrůznějších problémů,ale také jeho odborným oponentem vyjadřujícím zájmy oborua bude muzejnictví reprezentovat i na veřejnosti. Důležitébylo, že členy občanského sdružení, jehož založení následovalo,byla od počátku většina muzeí a galerií a zastoupenybyly všechny typy muzeí, včetně těch nejmenších, a také to,že sdružení mělo hned od začátku stanovy, které zaručovalypřijímání všech rozhodnutí na základě demokratických principůa strukturu, která umožňovala všem členům se na rozhodnutíchpodílet. Možná to dnes mnohým připadá jako samozřejmost,ale věřte, že v roce 1990 to bylo něco zcelanevídaného a troufám si říci, že vytvoření asociace na demokratickýchprincipech a otevřené pro všechna muzea jehlavní příčinou toho, že asociace působí v českém muzejnictvíuž patnáct let a vykonala nepřehlédnutelnou práci v jehoprospěch. Jen díky asociaci mohou být při řešení nejrůznějšíchproblémů zvažovány i názory prakticky ze všech regionůa obcí, v nichž muzea působí.Asociace hraje nezastupitelnou roli při zajišťováníinformovanosti v oboru a ve vzdělávání zaměstnancůmuzeí a galerií v nejširším slova smyslu. Věstník AMG,nejprve skromný informační bulletin, dnes zřejmě nejčtenějšíoborový časopis, se spolu s později založenými webovýmistránkami stal rozhodujícím zdrojem informací o tom, co sev oboru děje, místem vyjasňování názorů a místem diskusí.Přičteme-li k tomu řadu seminářů (jen k aplikaci zákonao ochraně sbírek jich asociace zorganizovala dvacet, vevšech krajích!), konferencí a kolokvií, výsledkem je skutečnost,že se asociace stala významným hybatelem děnív oboru, pro nějž jsou právě informace klíčové.Mimořádným počinem asociace je zřízení Školy muzejnípropedeutiky, kterou za dva roky absolvovalo už vícenež 150 muzejníků a probíhá již její třetí ročník. Přínos oboruje v tomto případě nejen výjimečný, ale především jdeo devizu do budoucnosti muzejnictví, vždyť frekventantyškoly jsou převážně lidé, kteří mají profesní kariéruv muzejnictví teprve před sebou.Asociace skutečně je partnerem státu (a v posledníchletech stále více i krajů) při řešení řady problémů.V této souvislosti je zřejmě nejvíce viditelná spoluprácena tvorbě právních předpisů, ale i méně nápadná spoluprácena řadě dalších úkolů (přijetí koncepce rozvoje muzejnictví,otázky bezpečnosti sbírek a muzeí, vznik metodických centeratp.) je pro obor doslova k nezaplacení. To je ještě umocněnozastoupením asociace v Unii zaměstnavatelů. Už sisnad ani nelze představit činnost ministerstva bez této spolupráce.Troufám si tvrdit, že zásluhou asociace je spolupráceodborné veřejnosti s veřejnou správou v oboru muzejnictvímožná vůbec nejkvalitnějšía nejpropracovanější ze všechoborů resortu kultury.Není to zdaleka všechno,co bych mohl uvést na téma„co pro mne znamená AMG“,ale snažil jsem se vybrat pouzeto – z mého pohledu – opravdunejvýznamnější. Mohl bych sisnad z pozice „otce zakladatele“dovolit i nějakou tu kritiku. Určitěby bylo o čem psát, ale nenapadámě nic, co by v porovnánís tím pozitivním, co jsem uvedl,stálo v tuto chvíli za řeč. Myslím,že asociace naplnila všechno– něco více a něco méně –7