Věstník AMG 2/2005 - Asociace muzeí a galerií České republiky

Věstník AMG 22005Podobně dopadlo několik pokusů z „normalizačních“70. let o sloučení některých stejně velkých a funkčních muzeív jeden celek, podobně jako se s tím experimentovalov jiných oblastech kultury (např. slučování divadel, komorníchorchestrů apod.). Žádný z těchto počinů, jejichž cílembylo vytvoření jediného řídícího místa, odpovědného příslušnémuřídícímu orgánu, tedy rádoby „zefektivnění“ řízení, seneosvědčil a nepřežil rok 1990. Ve zmíněných 70. letechproběhlo i několik integrací různých kulturních institucív jednu (muzea, knihovny, kulturní domy, kina) a to „v zájmudosažení jednoty odborného a politického řízení kultury“daného místa. Ještě za existence totalitního režimu se vevšech případech ukázalo i toto řešení jako neefektivní a tyto„kulturní kombináty“ byly zase po několika letech zrušeny.Teoretická východiska řešení problémuZ výše podaného přehledu je patrné, že integracea dezintegrace institucí, působících v oboru muzejnictví(a obecně ve sféře kultury aj.) je historicky podmíněnýmjevem, který nelze apriorně odmítat, ale ani neuváženě doporučovat.Společným jmenovatelem všech záměrů integracínebo dezintegrací těchto institucí je snaha dosáhnoutvyšší efektivitu řízení a efektivnější využívání zdrojů. Záležíovšem na kvalitě analýzy, která by zamýšlenému kroku mělapředcházet a na případných dalších pohnutkách 1 .Zhruba poslední tři desetiletí se jako důsledek globalizujícíse ekonomiky a společenských změn stále zřetelnějiukazuje, že výkonnost (úspěšnost) organizací výrazně ovlivňujekvalita managementu. Platí to plně nejen ve sféře komerční,ale i pro tzv. neziskové organizace 2 . Hlavním cílemmanagementu je nyní získání co největšího počtu spokojenýchzákazníků (v daném případě spokojených návštěvníků).Toho lze dosáhnout za předpokladu důvěrné znalostipoměrů v místě působnosti instituce a kreativity týmu pracovníků,nabízejících dané služby při jejich pružné inovaci.To vyžaduje maximální možnou autonomii a iniciativu organizace,která „operuje“ na daném území.Při uvažování o integracích muzeí a galerií by měl býttento postulát respektován. Z tohoto hlediska je tedy odůvodněnáintegrace, jestliže se spojí dvě organizace (jsou-lik tomu i důvody ekonomických úspor), které nabízejí službyna vymezitelném (snadno postižitelném) území a současněmají stejné nebo velmi blízké poslání: např. dvě muzejníinstituce působící v jednom místě nebo menším regionus jednoduchou organizační strukturou. Těžko lze z danéhozorného úhlu ospravedlnit spojení dvou odlišných institucítypu muzeum a kino nebo muzeum a kulturní dům apod.,protože společná řídící složka ve všech těchto případechmusí být logicky „přídavkem“, který profesně buď preferujejednu z těchto složek nebo vyvolá potřebu složitější organizačnístruktury, která musí být ve svých důsledcích ekonomickynáročnější, případně „jen“ způsobí ztrátu iniciativya motivace integrovaných jednotek. Podobným nežádoucím„přídavkem“ se musí nutně stát integrace muzejních institucína velkém území (například na území kraje), kdy by vzniklojedno řídící centrum, které musí nutně tlumit autonomii jednotek,produkujících služby v daném místě a závislých naspjatosti s tímto místem. Uvažovaná pozitiva takového řešenínikdy nepřeváží nad negativními dopady a to bez ohleduna počet integrovaných jednotek.V případě muzeí a galerií je třeba upozornit ještěna souvislosti s tendencemi budoucího vývoje. V důsledkudemografických změn ve světě bude nutno klást stále vícedůraz na práci s mládeží, se seniory, na celoživotní vzdělávánía vytváření prostoru pro spolupráci s dobrovolníky. Tolze efektivně naplňovat pouze při uplatnění zmíněných atributůvolnosti a kreativity organizace, která bude těžitz důvěrné znalosti místních specifik.Problematika integrace muzeí z pohledu zkušenostísoučasné praxePředchozí výklad ukázal, že případnou integraci muzeíje třeba velmi pečlivě zvažovat.V posledním desetiletí se uskutečnila řada úspěšnýchi neúspěšných integrací muzeí.V několika případech došlo k pokusům začlenit muzeumdo „kulturních kombinátů“ (např. muzeum, knihovnaa kulturní dům, případně kino, dokonce i plavecký bazén,divadlo apod.). Tak jako v 70. letech 20. stol., také nyní nemělanaprostá většina těchto experimentů delší trvání nežněkolik let (případně jedno volební období místní samosprávy).Ve dvou až třech případech taková spojení přetrvaladodnes, ale v žádném z těchto případů se to neprojevilo navýraznějším zlepšení činnosti muzea, spíše naopak.Zkušenosti posledního desetiletí naopak ukazují, žeintegrace se osvědčila tam, kde pobočkou muzea je jinakzcela neživotaschopná malá organizace bez výrazněji strukturovanýchčinností (např. detašovaná expozice bez sbírkotvornéčinnosti). V řadě případů se v minulých letech takéosvědčily integrace muzea a místních informačních center.Činnost obou složek se vzájemně doplňuje a obě jsouv potřebné rovnováze. Avšak neosvědčilo se to tam, kdeinformační centrum bylo dominantní a odborná profesněspecializovaná činnost malého muzea se ocitla na okraji.V takových případech nastalo zhoršení podmínek prácemuzea.Velmi citlivým a diskusním problémem je spojenímuzea a knihovny. Z důvodů, které byly uvedeny výše, takovéřešení nelze považovat za vhodné, kromě případů hodnýchzvláštního zřetele. Například obě instituce působív jednom objektu a jde o instituce propojené i provozněa personálně nebo jde o malé organizační jednotky s jednímpracovníkem apod.Samostatnost organizace by měla mít pokud možnovždy přednost. Je třeba si klást otázku, zda zjednodušenířízení není efektivní jen pro zřizovatele. To samo by nemělobýt cílem. Nezanedbatelným faktorem je i to, že při neuváženýchintegracích se zpřetrhá jemné a dlouhá léta budovanépředivo vztahů muzea s místní komunitou (návštěvníky, jinýmiorganizacemi, dobrovolníky) – často jen tím, že jsou tytovztahy více formalizovány. Narušeno může být i postavenímuzea jako symbolického vyjádření historických a kulturníchtradic místa nebo regionu, jako nositele věcné paměti.Samostatné muzejní instituce jsou důležité pro vznikživotodárného konkurenčního prostředí. Jedině tak totiž ony„štiky“ mohou rozhýbat stojaté vody stereotypů práce jinýchorganizací a vytvářejí tím tlak na žádoucí změny v praxi oboru.František Šebek,Východočeské muzeum v PardubicíchPoznámky:1 Bohužel se občas ukazuje, že „skrytým“ důvodem integrace(dezintegrace) je možnost bez udání důvodů se zbavit nepohodlnéhovedoucího pracovníka té, či oné instituce nebo vytvořitlépe placené místo vedoucího pracovníka pro osobu vhodnouzvláštního zřetele.2 Odchylka těchto organizací od komerční sféry se týká hlavněproblematiky definování a měření zisku.6