Věstník AMG 2/2005 - Asociace muzeí a galerií České republiky

Věstník AMG 22005a možnost jeho realizace a tím druhým bylo to, že tahle„šílená“ a nekonečná práce v komnatkách chladných a zatuchlých,za odměnu tak tak umožňující holé živobytí, mělajednu obrovskou přednost. Byla to práce bez přímého dohledunadřízených, samostatná, svým způsobem podnikatelská,tvořivá, zajímavá, přispívající k integritě osobnostiv kontaktu s historií, přinášející sice skromné, ale hmatatelnévýsledky… a alespoň do jisté míry chráněná před bláznivýmsvětem „soudruhů“ za zdmi muzea. Umožňovala jakoustakous seberealizaci, což byla tenkrát sakra hodnota! Proněkoho to dnes může znít poněkud paradoxně, ale ačkolivpíšu o nechvalně proslulých letech padesátých, zasahovánírežimu do činnosti městských a okresních muzeí bylov tomto období mnohem menší než o pár let později. Muzea,která se teprve vzpamatovávala z válečných a poválečnýchstrastí, nebyla ještě pro režim příliš zajímavá. Nechával ty„blázny“ pracovat a teprve po dokončení základní obnovymuzeí pochopil, že mu mohou sloužit, čehož se snažilv následujících obdobích tu více a tu méně využívat. V druhépolovině 50. let došlo také k prvnímu „oteplení“ politickéhoklimatu země, což se mimo jiné projevovalo i v tom, že semohli více uplatňovat lidé do té doby umlčení, s „prvorepublikovými“názorovými kořeny a vzděláním. Zaměstnánív muzeu, byť třeba ve funkci ředitele, ještě nebylo „kariérou“,o níž by usilovali „zasloužilí“. To mělo teprve přijít. Svýmzpůsobem to tedy byly pro vzkříšení malých muzeí po dlouhédobě relativně docela slušné podmínky. Generace, o nížpíšu, tyto podmínky využila, a proto stojí za připomenutí.Právě do této generace patřil i Vladimír Loyda. Jakomnozí jiní byl také on původně učitelem, ale pro pestrostzájmů ho školní zvonek příliš omezoval. A tak přijal místov Městském muzeu v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi,jako jeho vůbec první placený zaměstnanec. Dovedu sipředstavit, do čeho přišel, jako mladý zoolog jsem do téhožmuzea nastoupil jen o pár roků později. To muzeum bylosice založeno už v roce 1911, teprve těsně před 2. světovouválkou však získalo vlastní, byť stále zcela nedostatečné,prostory, ale v poválečných více než deseti letech bylo devastováno,ba i „rozebíráno“, pro veřejnost bylo uzavřené.Pro Vladimíra to však bylo místo zaslíbené, byl totiž vlastivědcemse vším všudy. Psal, fotografoval a dokonce sámmaloval (talent možná zdědil po svém strýci, akad. malířiJozefu Olexovi, žáku Otakara Nejedlého). Nejprve bylv muzeu sám, teprve za čas přišli další dva odborní pracovníci.Vladimír Loyda proto navázal na tradici muzejních spolkůa soustředil kolem muzea partu dobrovolníků, převážněz řad dalších učitelů a studentů, a s jejich pomocí se pustildo nadlidské práce, doslova z hromady nejrůznějších předmětů,bez ladu a skladu se povalujících v zámecké kaplia v dlouhé chodbě, zvané Rudolfinka, spojující brandýskýzámek se zahradou, udělat skutečné muzeum. Na to, aby semu to podařilo, neměl Vladimír dostatek peněz ani času,okolnosti jeho odchodu z muzea na jaře roku 1967 neznám.Nicméně pro to vytvořil základy. Za jeho působení sez městského muzea stalo Okresní muzeum Praha – východ,pro návštěvníky byly otevřeny expozice, byť udělané doslovana koleně. My, kdo jsme přišli po Vladimírovi, jsme užměli přece jen alespoň trochu na čem stavět.V brandýském muzeu ale Vladimír vlastně působil jenpár let, odvedl tam sice heroickou práci, ale vzhledem k tomu,v jakém stavu muzeum bylo, výsledky byly z vnějšku jenmálo viditelné. Jenže odchodem z muzea Vladimírova rolev brandýské vlastivědě a vlastně ani v muzejnictví neskončila,spolupráci s muzeem Vladimír Loyda nikdy nepřerušil,ačkoliv pracoval jako novinář, zůstal navždy muzejníkem.Publikoval v muzejním sborníku řadu článků o regionálníchdějinách 19. a 20. století, přinášel nové sbírkové předměty,zajišťoval muzeu kontakty, fotografoval, přednášel, zahajovalvýstavy, později spolupracoval také s muzeem v Čelákovicích...Už v důchodu byl iniciátorem a spoluautorem vydáníencyklopedie významných osobností, jejichž život či prácese týkaly regionu. A tak v brandýském muzejnictví – a vlastněi ve vlastivědném muzejnictví středočeském – zanechalVladimír Loyda zřetelnou stopu. A hlavně patřil ke generaci,na niž se sluší nezapomenout, byť vyprávění o tom, jak„dělala muzeum“ zní jistě mnohým přece jen už dnes jakopohádka. Ale to je vlastně dobře.Jiří ŽalmanUPOZORNĚNÍodbor ochrany movitého kulturního dědictví, muzeí a galeriíMinisterstva kulturyvydalMETODICKÝ POKYNk provádění zákona č. 122/2000 Sb., ve znění zákonač. 483/2004 Sb., a k dopadu zákona č. 1/2005 Sb., kterýmse mění zákon č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení danína změny v centrální evidenci sbírekMetodický pokyn bude zveřejněn na www stránceMinisterstva kulturyNové e-mailové adresy:Muzeum Komenského v Přerově:info@prerovmuseum.czMuzeum v Bruntále:muzeumbruntal@seznam.czOblastní galerie Vysočiny v Jihlavě:ogv@ogv.czMuzeum romské kultury má novou doménuwww.rommuz.cz, kterou lze použít i v e-mailových adresách.Nové internetové stránky:Městské muzeum a galerie Hranice: www.mmghranice.czVolná místaRegionální muzeum v Teplicíchpřijme archeologase specializací na vrcholný středověk a novověkdo archeologického oddělení nového pracovištěv Teplicích - Sobědruhách.Platové zařazení dle nařízení vlády o platových poměrechzaměstnanců orgánů státní správy č.330/2003 Sb.Součástí žádosti bude:• strukturovaný životopis,• kopie dokladu o dosaženém vzdělání• a základní představa o budoucím uplatnění.Uveďte též termín možného nástupu, telefonní kontakta adresu. Pro první měsíce pracovního poměru přijatéhopracovníka je možné zajistit ubytování.Bližší informace: dr. Alexandra Rusótel.: 417 553 138, 731 449 175.Žádosti o přijetí do pracovního poměru zasílejte na adresu:Regionální muzeum v Teplicích, přísp. org., Zámeckénáměstí 14, 415 01 Teplice 1.22