Věstník AMG 2/2005 - Asociace muzeí a galerií České republiky

Věstník AMG 22005PersonálieProfesor MUDr. RNDr. h.c. Emanuel Vlček, DrSc.Pokud by se provedla anketao mediálně nejznámější osobnost Národníhomuzea, na předním místě by ses velkou pravděpodobností umístil člověk,který v této instituci téměř již předčtyřiceti lety, v roce 1967, založil antropologickéoddělení. Mluvíme o panuprofesoru Emanuelu Vlčkovi.S odstupem let je zřejmé, že šloo zásadní událost nejen z hlediska samotnéhooboru. Nasvědčuje tomu i skutečnost,že o zřízení antropologickéhooddělení v Národním muzeu se usilovalojiž od konce 19. století. Prosazení novémyšlenky, založení něčeho nového, nenívždy jednoduché a vyžaduje odhodlání,diplomatické schopnosti, ale i erudovanost„zakladatele“. Neméně obtížné jeovšem i následné obhájení nové ideje.V tomto případě to bylo vlastní vybudovánípracoviště, jelikož se začínalo skutečně„od nuly“. Nebyly sbírky, nebylyprostory a nebyli ani zaměstnanci. Právězde se plně prokázaly organizačníi „prognostické“ schopnosti EmanuelaVlčka. Během dvou let přibylo na oddělenípět zaměstnanců, sbírky a bylo vytvořenoi pracovní zázemí. Zároveň oddělenípostupně získalo i odborné renomév Evropě. V té době byl Emanuel Vlček„čtyřicátníkem“. Ale jak zní otřepaná fráze,čas plyne jako voda a začátkembřezna letošního roku oslavil pan profesorjiž osmdesáté narozeniny.Emanuel Vlček se narodil 1. března1925 v Rožmitále pod Třemšínem.Jeho tatínek byl strážmistrem u četnictva.Rodina se následně přestěhovala do Prahy, takže obecnouškolu navštěvoval již v Praze 5 – Hlubočepích (1931-1936) a ve studiu dále pokračoval na reálném gymnáziuv Praze 16 – Smíchov (1936–1944). Vzpomínky EmanuelaVlčka na dětství velmi evokují atmosféru známého českéhofilmu „Obecná škola“ režiséra Jana Svěráka. V jeho vyprávěníje i scéna, kdy skákal s kamarády z mostu na vagónys pískem projíždějících vlaků. Po složení maturity v roce1944 byl Emanuel Vlček nasazen v letecké továrně Aerov Modřanech. V květnu 1945 bojoval proti Němcům na Barrandověběhem Pražského povstání, byl dvakrát raněn. Zasvou statečnost byl vyznamenán Československým válečnýmkřížem. Po válce byl přijat na Lékařskou fakultu UniversityKarlovy v Praze, souběžně studoval i antropologii naPřírodovědecké fakultě téže univerzity. Po promoci nastoupiljako paleoantropolog do Archeologického ústavu Slovenskéakademie věd – nejprve v Martině, později v Nitře (1951-1957), a proto patřil mezi zakladatele antropologie na Slovensku.V roce 1957 přešel do Archeologického ústavuČSAV v Praze, kde pracoval v oddělení paleolitu až do jižzmíněného roku 1967, kdy založil a vybudoval antropologicképracoviště v Národním muzeu. Na konci roku 1974 bylzbaven vedení tohoto pracoviště z politických důvodů. O třiroky později, v listopadu 1977, Emanuel Vlček přešel donově zřízeného referátu pro antropologický výzkum historickýchosobností a vývoj člověka. V Národním muzeu pracovalaž do svého odchodu do důchodu, tj. do roku 1990.V roce 1962 dosáhl hodnostiCSc., v roce 1969 hodnosti DrSc. lékařskýchvěd u profesora L. Borovanského.Počátky pedagogické činnostiEmanuela Vlčka se datují do roku 1952,kdy začal přednášet antropologii a biologiičlověka na Přírodovědecké a Filosofickéfakultě Komenského universityv Bratislavě. Zde přednášel až do roku1973, kdy mu pedagogická činnost bylaz ideových důvodů zakázána. V letech1970–1973 přednášel paleoantropologiičlověka na Přírodovědecké fakultě U.K.v Praze.Habilitaci podal v roce 1969, tamu ovšem v souvislosti se zpracovánímpozůstatků sv. Jana Nepomuckého bylaz politických důvodů pozastavena. Habilitovánbyl až v roce 1991 na 1. lékařskéfakultě University Karlovy v Praze. Následujícírok zde byl jmenován profesoremnormální anatomie porovnávacíantropologické.O další rok později, tj.v roce 1993, Emanuel Vlček obdrželčestný titul doctor honoris causa biologickýchvěd na Universitě Pavla JozefaŠafaříka v Košicích.Výzkumnou činnost profesoraEmanuela Vlčka lze rozdělit do dvouhlavních tematických oblastí: paleoantropologie,přesněji studium fylogenetickéhovývoje člověka ve střední Evropě,a antropologicko-lékařský průzkum pozůstatkůhistorických osobností českýcha evropských dějin.V roce 1948 Emanuel Vlček zpracovalv minulosti nalezený travertinovývýlitek mozkovny a jako první vyslovil předpoklad, že podlemorfologie jde o nález neandrtálské formy člověka (Homosapiens neandertalensis). Až do té doby byla existence neandertálskýchpopulací na našem území popírána. Následnétéměř desetileté detailní multidisciplinární studium nálezu,završené svoláním mezinárodní komise, potvrdilo správnosttéto hypotézy. Zařazení nálezu do poslední doby meziledovépotvrdilo i uran-thoriové datování gánovecké lokality provedenéna konci 20. století. Absolutní stáří výlitku mozkovnyse odhaduje na 105 000 let.Emanuel Vlček postupně zpracoval i další středoevropskénálezy neandrtálce z jeskyní Šipka a Ochoz na Moravěa ze slovenské lokality Šala. Vyústěním výzkumu bylasvětově respektovaná monografie „Neandertaler der Tschechoslowakei“(Academia, 1969). Z evropských nálezů EmanuelVlček studoval pozůstatky neandertálce z Pech del´Azé a z La Quina ve Francii (1975), nálezy v Arago veFrancii (1982), fosilního člověka z Koněprus, Petralonyv Řecku (1981-2), nález z Vertesszöllös (1981), dětskoukostru z Tešik-Taš z Uzbekistanu a neandertálce z Kiik-Kobya z dalších lokalit na Krymu.Rozsáhlá je jeho spolupráce na výzkumu sídlištěfosilního člověka v Bilzingsleben v Německu, kde popsalnový taxon Homo erectus bilzingslebensis. Výzkum reprezentujev současnosti již několik monografií. V řadě studií seEmanuel Vlček věnoval variabilitě znaků lebky u neandertálskýchforem (např. vývoj čelních dutin, nadočnicových valů,20