č.2 - Maskil

Ročník 9Chešvan 5770Listopad 20092Z obsahuDémoni v židovství 6Rambam a Mišne Tóra 8Nálezy z hořické synagogy 13KrátceNutno však připomenout, že se našlov Hebronu 28 arabských rodin, kteréukryly své židovské sousedy u sebedoma a v mnoha případech je bránily sezbraní v ruce proti zfanatizovanémunenávistnému davu svých souvěrců. Takse díky odvaze a lidskosti jiných Arabůzachránilo 435 hebronských Židů, mezinimi mnohé děti.Rabín Daniel MayerBaalův kult byl tím, s čím se museli Židévypořádávat nejvíce, a na něm lze vidět,jak mnoho se brojí proti modlám na úrovniautorit, ale jak málo je toto brojeníakceptováno. A není to jen Baal. Panteonsyrský, řecký, římský, křesťanský… tovše významně ovlivňovalo vývoj židovskéhomyšlení a náboženství.Karel GoldmannV současnosti jedna pohroma střídá druhoua všechny jsou mučivé. Moudrápráce našich učenců, stejně jako našepochopení, je skryto. Proto komentářea odpovědi a uzákonění, která sepsaligeonim a která se zdála být jasná, je zanašich dnů obtížné pochopit a jen několikmálo lidí jim porozumělo. Je nutnézmínit, že samotný Talmud vyžaduje čistoumysl, moudrou duši a dostatečnoudobu, aby z něj bylo porozuměno, co jezakázáno a dovoleno, jako i jiná pravidlaTóry.MaimonidesHebron 1929 – jeden z vyrabovaných židovských bytů. Foto www.geocities.comOsmdesát letod krvavého pogromuv Hebronu

Osmdesát let od krvavéhopogromu v Hebronu –varování i poučení pro dnešekPočátkem října propukly ve východním Jeruzalémě a na Chrámové hoře nepokoje, které vyprovokovala slova šejchaRaeda Salaha, představitele severního křídla Islámského hnutí se sídlem v Um el-Fahemu.šejch Raed Salah již léta pravidelně podněcujeizraelské Araby a Palestince tím,že je mimo jiné vyzývá k tzv. obraně mešityAl-Aqsa, kterou chtějí údajně Židé nebožidovští osadníci znesvětit či přímo snadzbořit. Letos šejcha pobouřila skutečnost,že několik desítek Židů s povolením policievystoupilo na Chrámovou horu a tam se pododkrytým nebem modlilo. Nemusím zdůrazňovat,že nikdo z přítomných Židů nemělv úmyslu do mešity vůbec vkročit. Opravdunevím, jak modlitba pod nebesy může ohrozitmuslimskou svatyni. Je však hebrejsképřísloví, které říká: סיבה למסיבה„‏ – siba le--mesiba“, tj. „vždy se najde nějaký důvodk oslavě“, tak si ho šejch Raed Salah našel.To, že se jedná o vykonstruovaná obvinění,lživou dezinformaci a propagandu majícíjediný cíl – vyprovokovat násilné akce, jejichžvýsledkem mohou být mrtví i ranění,je snad každému soudnému člověku jasné.Je tomu devět let, co byla vraždou židovskéhovojáka (přistěhovalce z Etiopie)„odstartována“ na pokyn nositele Nobelovyceny míru J. Arafata tzv. druhá intifáda.Na podporu tohoto věrolomného porušenídohod z Osla, které roku 1993 Arafat podepsals Jicchakem Rabinem, vystoupilaznačná část izraelských Arabů – muslimů.V říjnu roku 2000 začaly v arabských a smíšenýchměstech Izraele nepokoje, které, pokudby nebylo rozhodnosti policie, mohlypřerůst v krvavé pogromy, rabování a hromadnéničení veřejného majetku. Tak senapříklad vyvíjela situace v Nazaretu. Zdenaši spoluobčané ukázali svou pravou tvář.Alespoň víme, s kým máme tu čest.Loňského roku o Jom kipur (9. října) vyprovokovalačást arabských obyvatel Akkakrvavé potyčky s obyvateli židovskýchčtvrtí, kteří slavili Den smíření.Podobně cílené dezinformace a lži o tom,že například Židé v Jeruzalémě napadlia zabíjeli Araby, znesvětili jméno prorokaMohameda a chystají útok na jeruzalémskémešity, vykonaly v srpnu 1929, tedy předosmdesáti lety, své. Arabové po celé mandátníPalestině burcovali k obraně mešityAl-Aqsa. Na jejím nádvoří si pak 23. srpnadavy muslimů vyslechly tradiční pátečníkázání, které z úst jeruzalémského muftíhoHadže Amína al-Husajního (budoucí nedopadenýválečný zločinec) vyznělo jednoznačně:zabíjet Židy!Tak rozvášněný dav, přikrmovaný nacionalistickýmia náboženskými hesly svýchfanatických vůdců, za tiché asistence arabskýchpolicistů a trestuhodné nečinnostipolicie britské, napadl nevinné ortodoxnížidovské obyvatele Hebronu, z nichž mnozíHebron 1929 – jedni z přeživších, rodina Kizelshteinovýchbyli žáky či absolventy tamní ješivy, kterátam přesídlila z litevské Slobodky. HebronštíArabové nešetřili nikoho, ani děti, starce,ba ani stařeny. Šabat, den odpočinku a míru,skončil tragicky pro 66 nevinných, kteřípadli rukou vrahů, posvěcujíce tak JménoNejvyššího. Mezi zavražděnými bylo i 24žáků ješivy. Z obětí hebronského pogromuvzpomeňme alespoň několik málo mučedníků:sionistu – idealistu Nachmana Segala,majitele penzionu a jídelny, které sloužilyžákům ješivy (30 let) a jeho dvouletého synaMenachema, rabi Jicchaka abu Chanu, kterýse od rána do noci učil a vyučoval v synagoze(70 let), Eliezera – Dana Slonima,učitele a žurnalistu (30 let), Chajima EliezeraDubinkova (46 let), ředitele telavivskéškoly Tel Nordau, který tu byl se ženou ➤2 Listopad 2009

výročí➤Pninou (45 let) na prázdninách, rabína CviDrabkina (67 let), Cvi Hellera, vynikajícíhožáka ješivy (15 let), rabína Becalela Semrika(73 let), rabína Simchu Jicchaka Brojdu(28 let), kterého vrazi ukamenovali.Hebronští vrazi se však se svými činynespokojili. Pokračovali v rabování domůa bytů svých obětí, co neuloupili, to zničilia spálili, včetně synagog, svitků Tórya modlitebních knih. Zničili též ošetřovnu„Hadasa“ s lékárnou, kterou kdysi i oniv případě nemoci navštěvovali.Nutno však připomenout, že se našlov Hebronu 28 arabských rodin, kteréukryly své židovské sousedy u sebe domaa v mnoha případech je bránily se zbranív ruce proti zfanatizovanému nenávistnémudavu svých souvěrců. Tak se díky odvazea lidskosti jiných Arabů zachránilo 435hebronských Židů, mezi nimi mnohé děti.Zde bych rád citoval Rehavama Zeeviho(1926–2001), který je autorem památnéhoalba טבח חברון תרפ“ט (Hebronský masakr5689): „Během hebronského masakru5689 bylo ve městě praotců zavražděno 66Židů. Tak se přervala kontinuita židovskéhoosídlení města až do jeho znovuobnoveníVALNÁ HROMADApo šestidenní válce (1967). Události roku1929 v Hebronu a v jiných místech ZeměIzraele nás učí, že nemůžeme odpovědnostza naši bezpečnost vložit do cizích rukou...“Rehavam Zeevi byl nejen vynikajícímgenerálem, ale později i opravdu realistickyuvažujícím politikem, který se neohlíželna diplomatická klišé, ale říkal věci tak, jakjsou. Nechť máme jeho slova stále na paměti,ať ve vztahu k OSN, EU či americké administrativěprezidenta Obamy.Čerstvý laureát Nobelovy ceny mírumůže mít ty nejlepší úmysly, včetně vize novéhosvěta bez válek a konfliktů. Může tohodosáhnout obratnou politikou, která přimějejeho partnery a protivníky respektovathodnoty tvořící základy demokracie, včetnězásad obrany lidských práv všude na světě,včetně problémových oblastí. Může tohotaké dosáhnout dalekosáhlými politickýmiústupky představitelům oněch problémovýchoblastí a politikou appeasementu vzor1938 – to by však byla cesta do pekel, a nek míru. Tuto druhou variantu si jistě americkýprezident nevybere, doufejme.◗ Rabín Daniel MayerFoto (i na titulu): www.geocities.comČLENŮ BEJT SIMCHAse koná v úterý 15. prosince 2009od 16.30 hodin na Židovské obci v PrazeProgram:(Maiselova 18, Praha 1, 3. patro)1. Zpráva o činnosti za uplynulý rok2. Zpráva o hospodaření za uplynulý rok3. Volba nového představenstva a revizní komise4. RůznéPo skončení valné hromady následuje od 19 hodinCHANUKOVÁ OSLAVA s kulturním programem.Program Bejt SimchaListopad 2009SOBOTA 28. LISTOPADUod 10 hodinv Pinkasově synagozeŠachrit s rabínemTomášem Kučerou.PRAVIDELNÉ AKCEKabalat šabat každý pátekod 18 hodinHODINY PRO VEŘEJNOSTaž do odvolání pouze po předchozítelefonické dohoděBejt SimchaMánesova 8, 120 00 Praha 2Telefon: 724 027 929E-mail: kehila@bejtsimcha.czWeb: www.bejtsimcha.czJAK ZÍSKÁVAT MASKIL?a) v elektronické podobě na www.maskil.czb) v tištěné podobě za cenu poštovného a balného;pošlete, prosím, svoji žádost na adresu BejtSimcha, Mánesova 8, 120 00 Praha 2, telefon:724 027 929, e-mail: redakce.maskil@maskil.cz;výše poštovného a balného je v ČR minimálně250 Kč ročně; uvedený obnos nám laskavězašlete složenkou nebo na bankovní účetčíslo: 86-8959560207/0100 u Komerční banky,variabilní symbol je 88888 (5x8), v popisu platbyuveďte, prosím, své jméno.Dovolujeme si vás srdečně pozvat nabat micva naší dcery KarolínyKotrbové. Koná se v sobotu 28.listopadu 2009 v 10 hodinv Pinkasově syngoze.rodina Douskova-KotrbovaBejt Simcha srdečně zve na:ŠABAT S RABÍNEM TOMÁŠEM KUČEROUsobota 28. listopadu 2009 v Pinkasově synagoze(Široká 3, Praha 1)Šachrit – ranní bohoslužba od 10 hodinV rámci bohoslužby proběhne bat micva Karolíny Kotrbové.3

Židovské náhrobky –umění symbolůMotivy zármutku a skonu (II)Zlomený stromVyobrazení zlomeného stromu nebostromu s uťatými větvemi odpovídá biblickémutextu: „vyvrátil jako strom nadějimou“ (Job 19,10). Ve východní a středníEvropě byl tento motiv v náhrobní výzdoběvelmi oblíbený, odráží i romantické cítěnídoby vzniku. Jeden z raných dokladů tohotovýtvarného zobrazení na náhrobcích nanašem území pochází z Loštic (Fejgele,dcera Šemuela, 1824), obr. 7. Na stroměs usekanými větvemi je rozpoznatelný ptáček,symbol jména zemřelé či symbolodcházející duše. Ve 2. polovině 19. stoletíObr. 7: Loštice, okres Šumperk, židovský hřbitov,náhrobek Fejgele dcery Šemuela, 1824, detailse motiv zlomeného stromu často objevujena hřbitovech jihozápadních Čech, např.v Horažďovicích, Rabí, Slatině a Vodňanech.Zlomený strom nebo zlomená květina většinouvyjadřují předčasně ukončený životdítěte nebo mladého člověka.Pozoruhodný typ náhrobku se vyvinulv poslední čtvrtině 19. století. Nemá obvykloupodobu stély, ale tvoří jej tvar kmenestromu s usekanými větvemi. Několikdokladů se nachází v severních Čechách nahřbitovech v Teplicích (Moses Bauer, 1877,Carolina, dcera Davida Lejba Schwarze,1880, Olga, dcera Marka Fischla, 1897)a v Libochovicích (Richard Koch, 1891,a Elinka, dcera Avrahama Rohra, 1895).Náhrobky pocházejí ze stejné kamenickédílny a jsou provedeny tak, aby i v detailechkůry a suků věrně napodobovaly stojícíkmen a konvenovaly soudobému výtvarnémucítění. Z porovnání písemných údajůo zemřelých vyplývá, že tento typ náhrobkubyl používán pouze pro mladého člověka do25 let života.Motiv stromu byl i oblíbenou součástívýzdoby stél, které vznikaly pod vlivemnastupujícího stylu secese. Strom tvořípřirozený rámec náhrobku, pod jehož většinouasymetricky položenou korunou je uvedennápis (Divišov, katastrální území Měchnov,Hana Luftschitzová, 1895). Secesní vlivpokračuje i v prvních desetiletích 20. století,náhrobky však ztrácejí specifickou židovskoupodobu a neodlišují se od běžnévýzdoby křesťanských hřbitovů. Příklademmůže být náhrobek členky opery Národníhodivadla Bedřišky Reichnerové (1916) nanovém židovském hřbitově v Kolíně.Listy, větve, květiny a vázySoučástí výzdoby židovských náhrobkůjsou reliéfy květin, smuteční charakter majízejména reliéfy vegetace, která visí směremdolů. Jejich podoba je různorodá. Výzdobuz jednoduché stylizované vegetace najdemena náhrobních kamenech ve 2. polovině18. století (Velké Meziříčí, Bzenec). Bývásymetricky umístěna ve vrcholu náhrobku.Reliéfy bohaté květinové dekorace, visícív náročné a okázalé výzdobě na bočních pilíříchnáhrobků, jsou charakteristické pro produkcikamenických dílen ve východníchČechách v poslední třetině 18. století(Hořice, Dobruška, Vamberk). Zastoupenyjsou náhrobky žen i mužů. Zcela jiné pojetí10. částnajdeme v polovině 19. století v Libochovicích.Zobrazení padajících listů na náhrobkuŠendl, ženy Jakova Neuschula (1851), výstižněvyjadřuje pocit pozůstalých z odchodublízkého člověka.Pod vlivem všeobecného vkusu majoritníspolečnosti se v 19. století staly námětempro zobrazení na náhrobcích i smuteční vázys drapérií. Po roce 1919 jsou výjimečně nažidovských hřbitovech doloženy příkladyzpopelnění zesnulých. Nápis na jednoduchéObr. 8: Heřmanův Městec, okres Chrudim, židovskýhřbitov, náhrobek Šemuela Humburga, 1821Obr. 9: Luže, okres Chrudim, židovský hřbitov,náhrobek Chaji Sary, ženy Davida Borgese, 1850a působivé skulptuře smuteční vázy sdělujemísto uložení popelu Ing. Fleischnera (nedatováno,Jičín).SrdcePodobně jako květiny a vegetace, kterévisí na znamení smutku, je možnou variantoumotiv obráceného srdce mířícího hrotemvzhůru. Charakteristickým příkladem je náhrobekna hřbitově v Heřmanově Městci(Samuel Humburg, 1821, obr. 8).LoďVelmi neobvyklým znamením je motivlodi, který byl dosud na našem území na náhrobcíchzdokumentován ve třech případech.Nejstarším je náhrobek Chaji Sary, ženyDavida Borgese, v Luži (1850), obr. 9. Nápiszáměrně parafrázuje biblický text o smrtiAbrahamovy ženy Sáry. Nevypovídá všaknic o důvodu použití motivu lodě. Druhýnáhrobek se stejným motivem (Luže, 1856),➤4Listopad 2009

historie➤ obr. 10, stojí nad hrobem mladíka EliezeraSingera, jehož nápis označuje jako „jednohoz žáků Aharona Kohena“. Třetím doloženýmnáhrobkem s motivem lodi je jednoducháa působivá stéla Ignáce Hostovského na hřbitověv Jičíně (1922), která kromě jménaa letopočtů neobsahuje žádný nápis.K výkladu motivu lodi na náhrobku bylovysloveno několik hypotéz. Stejně jako kotvamůže také loď vyznačovat obchodní činnostzesnulého. Další interpretace je založená nabiblickém textu (Př 30,19), který zmiňujecestu lodi uprostřed moře jako jednu ze skrytýchvěcí. Motiv lodi na náhrobku by poetickyvyznačoval představu o odchoduz tohoto světa jako o cestě po moři.Porovnání stejného slova v různých kontextechnebo obdobných slov na různýchmístech Tanachu je obvyklá metoda studiajudaismu a na této metodě je postavena takédalší hypotéza. Hebrejské slovo anija znamenázármutek (Pl 2,5, Iz 29,2), přičemžpísemná podoba tohoto slova je identická seslovem onija, které znamená loď (Př 30,19).Užití motivu lodi ve smyslu zármutku dokazujenáhrobek v Slonimu v dnešním Bělorusku(1892), který zobrazuje loď se zlomenýmstěžněm a v nápisu loď komentujevýrazem zármutek – anija.Zobrazení nářku v podobě potápějících selodí je rozpoznatelné na reliéfu mauzoleaObr. 10: Luže, okres Chrudim, židovský hřbitov,náhrobek Eliezera Singera, 1856Bera Sonnenberga ve Varšavě (1822). Výjevzobrazuje větu žalmu 137,1: „U řek babylonských,tam jsme sedávali s pláčem vevzpomínkách na Sijón.“Interpretace náhrobků s vyobrazením lodina našem území však není zcela jednoznačná.Můžeme usuzovat, že motiv lodiObr. 11: Jičín, okres Jičín, židovský hřbitov, náhrobek Leopolda Goldbergera, 1866, detailsymbolizuje buď obchodní činnost, nebopomocí shodné grafické podoby slov onijaa anija vyjadřuje zármutek.Střely, zbroj a mečeStřela šípem protínajícím kruhový terčznamená ukončený život. V obdobném provedeníse nachází na několika náhrobcíchz 60. let 19. století na jihomoravských hřbitovech(Strážnice, Bzenec, Podivín, Dambořice).Nápisy na dvou náhrobcích jsouzachovány natolik, že je možné přečíst věkzemřelých. (Podivín: Frumet Rosenberger,1866, 21 let; Strážnice: Ciperl Schlesinger,1866, 24 let.) Jiná varianta střely směřujícíoběma směry je umístěna na náhrobku haličskéhouprchlíka z počátku 20. století v Pohořelicích(Michael Szahak, 1914). Mečemproťaté srdce na náročně zpracovaném náhrobkuv Kojetíně vyjadřuje bolest pozůstalýchnad ztrátou předčasně zesnulého dítěte(Mirjam, dcera Ajzika Lejba Pollaka, 1870).Na židovských hřbitovech je pohřbenznačný počet zemřelých v důsledku protižidovskýchpogromů nebo násilnou smrtí prosvoji víru – „kedošim“. Ha-kadoš – mučedníkbývá v tom případě zmíněn v hebrejskémnáhrobním nápisu. Ojediněle upozorňujekolemjdoucí i dodatečný nápis v němčině„Märtyter der Gemeinde“, jako je tomu nanáhrobku Eljakuma, syna Jicchaka Schalla(Mikulov, 1718). Výtvarné znamení se všakpro náhrobky mučedníků nepoužívalo.Židovští vojáci, kteří se zúčastnili válečnéhotažení a zemřeli na následky zranění,byli většinou pochováni na nejbližšímžidovském hřbitově. Je podivuhodné, žei v dobách válek bylo toto pravidlo dodržováno.Zejména ve východních Čecháchnacházíme náhrobky jako pozůstatky válek,nejčastěji bitvy u Hradce Králové z roku1866. Náhrobky jsou označeny reliéfyzbraní a zbrojí, které mají charakterizovatzpůsob úmrtí padlých. V Jičíně jsou pohřbeniEduard Grimm z Doudleb a LeopoldGoldberger z Bratislavy (1866), obr. 11, veVelké Bukovině Avraham Lewy z rumunskéhoTemešváru (1866). Identifikace náhrobkuLeopolda Goldbergera je pouzehypotetická na základě písemných pramenů,neboť náhrobní nápis se na náhrobkunedochoval. Na starém hřbitově v Hořicíchse z této doby nachází náhrobek s obdobnouvýzdobou, upomínající na pohřbené vojákyz napoleonských válek z let 1813–1814.Novodobý náhrobek na židovském hřbitověv Rakovníku nese kolorovanou fotografiizemřelého vojáka z první světové válkyViléma Strausse, důstojníka vozatajskédivize, který zemřel v Olomouci na následkyzranění z ruské fronty a k pohřbu byl převezendo rodného Rakovníka (1914), obr. 12.Obr. 12: Rakovník, okres Rakovník, náhrobekViléma Strausse, 1914Tragickou skutečností první světovéválky byli i haličtí uprchlíci prchající předpostupující frontou. Jejich náhrobky byly nažidovských hřbitovech umístěny většinouodděleně. Stély bývají bez výzdoby, jen ojedinělejsou opatřeny jednoduchým stylizovanýmvýtvarným motivem (Pohořelice) nebomedailonem s fotografií (Kladno).◗ Text a foto Iva SteinováChešvan 5770 5

První zmínka o zacházení s démony v židovství je celkem stará, možná nejstarší ze všech zmínek v Tóře.Najdeme ji v knize Deuteronomium 18,10-11. Tóra zde vyjmenovává magické činnosti, které jsou zakázánya jsou považovány za modloslužebnictví. Jak ale uvidíme, nijak to nikomu nebránilo, aby se i přestodoptával duchů, navštěvoval věštce, provozoval magické zaklínání anebo se snažil naroubovat řeckýpolytheismus na židovství, jako to udělal anonymní autor knihy Sefer ha-Razim (Kniha tajemství).Démoni1. částv židovstvíVnásledujícím textu budeme hodně používatslovo „magie“, které nemusí být vždychápáno správně. Zromantizované představy,které nám vnucují moderní i archivní filmy,knihy, esoterici, hermetici a básníci, by násmohly snadno svést na scestí a uvrhnout dojámy po vyvrácené babylonské věži. Takže:co to vlastně magie je?Lexikon magie Milana Nakonečnéhouvádí, že termín „magie“ je „patrně odvozenz perského slova, které znamená moc nebovelikost. Podobně v latině magnus znamenávelký, v řečtině megas – mocný, v sanskrtumahas znamená moc“.Nástroje jsou mnohé, ale vesměs kopírujínáboženské rituály tradice, v níž se rozvíjejí.V tomto směru je magie jakýmsi kukaččímmládětem, které sice nepatří do tradice, aleje tradicí vyživováno, protože se narodilov jejím hnízdě. Je zde už jedno, jestli sáhnemepro příklady do středověkých magickýchgrimoárů, abychom dokázali, že tamnípostupy, zaklínadla a předpisy jsou špatnězapsanou, zkomolenou latinou smíchanous pseudohebrejskými slovy, že postupy jsounápodobou katolického rituálu a zachovávajístrukturu katolické mše (pokud se bavímevyloženě o Evropě; v Rusku je magickémyšlení poměrně odlišné a víc svázané s tradičnímibylinami – podobně i v jinýchzemích se značně odlišnou kulturní tradicí)a jejich obětiny byly převážně buď:a) dehonestací katolických obětinv podobě oplatky s vínem (hostiev podpatku, apod.),b) jejich nápodobou, ovšem zpravidlakrvavou.Baalův kult byl tím, s čím se museli Židé vypořádávatnejvíce – zde zobrazení Baala na stéle ze syrskéhoRas ŠamraV těchto grimoárech se ale objevují i jinéa zajímavé prvky, které by stály za samostatnýrozbor. Především je to posedlostvyvoláváním ďábla. Fascinace touto pro křesťanytemnou postavou nabývá obskurnícha doslova absurdních rozměrů v neblaze proslulémGrimoáru papeže Honoria III. (nenapsalho on, ale byl mu přisouzen), kde ses desadeovskou rozkoší popisují krvavé rituály,které je třeba udělat, aby se zjevil Satan.Doporučuje se morální zhýralost a pěstovánítakových neřestí, které jsou v přímém protikladus ctnostmi doporučovanými církví.Zajímavé je, že Grimoár papeže Honoria III.byl zjevně napsán pro kněze. Podrobnějšípopis křesťanské, respektive katolické magieale podává Papežská magie s podtitulemOkultní praktiky v katolické církvi od autora,který se nazývá prostě Simon.Jak to souvisí se židovskoumagií?Zdá se, že nijak. Tento úvod byl alenezbytný, ačkoliv je stále značně stručný.Chtěl jsem ukázat, jak zhruba byla vnímánamagie ve středověku mezi křesťany. V tédobě Židé prakticky nepíšou magické knihy.Místo toho se věnují mysticismu a tvoříknihy jako Sefer ha-Bahir a Sefer ha-Zohar.Zatímco tedy katolická magie zažívá boom,židovská magie ustoupila a prakticky zmizela.Ještě v období prvních rabínů však bylažidovská magie poměrně dost živá. Dá seříci, že byla prokazatelně živoucí součástíjudaismu až do uzavření redakce babylonskéhoTalmudu (cca 800 o. l.) a možná ještěnějakou dobu poté, soudě ze zkazek v midraších.Ačkoliv je magie grimoárů a magieŽidů značně odlišná, mají cosi společného.Jednak je to napodobování bohoslužebnýchpostupů, jednak jakési sahání mimo náboženskýrámec k dosahování náboženských cílů.Židovská magie si neklade za cíl vyvolávatdémony ve smyslu popsané křesťanskémagie nebo ovládat Satana (který ani nenípovažován za negativní postavu). Obvyklécíle židovských čarodějů, můžeme-li je taknazvat, byly:a) divinace, tedy předpovídání budoucího,zjišťování minulého, a podobně,b) dosahování transcendentního, přiblíženíse Bohu,c) přinucení nějakého anděla konatpodle naší vůle (například nechat žítšestinedělku, přinést poklada podobně) – k tomu sloužily amulety,d) odhalení nějakého tajemství (nejčastějise to vztahovalo na studium Tóry).Je to tak jednoduché?Rozhodně se však nedá říci, že by celáproblematika byla takto jednoduchá. Do hry ➤6 Listopad 2009

8Mišne Tóra:na pokračováníHilchot jesodej ha-TóraPředmluvaRabi Moše ben Maimon – רמב״ם – Maimonides – duchovní vůdce, filozof a lékařMaimonidovu velikost vyjadřuje rčení jeho současníků: ממשה עד משה לא קם כמשה„‏ – Od (biblického) Mojžíše k Mojžíšovi(Maimonidovi) nepovstal nikdo takový jako Mojžíš.“ Tato slova nám říkají, že Maimonidovu učenost a velikost lze srovnats učeností a velikostí Mojžíšovou.Rambam se narodil v předvečer svátkuPesach roku 4895, tedy 6. dubna 1135v andaluzském městě Cordóbě do rodiny rabínskéhosoudce (dajana) Maimona. Rodinatradičně odvozovala svůj původ od redaktoraMišny, rabi Jehudy ha-Nasiho (2. – 3.století). Roku 1148 severoafričtí Almohadé,kteří přišli na pomoc Maurům zastavit postupkřesťanských vojsk na jih poloostrova,obsadili Cordóbu. Fanatičtí Almohadédali nemuslimským obyvatelům města dvěmožnosti: buď přijmout islám, nebo odejít.Maimonidova rodina proto odešla a dvanáctlet putovala mezi andaluzskými městy. Roku1160 se přeplavila na severoafrický břeha usadila se v marockém Fezu. Město Fezbylo známo svou vzdělanou židovskou obcí,což byl vliv tamní talmudické školy – ješivy,v jejímž čele stál v 11. století rabín Jicchak). רי״ף)‏ al-FasiI zde však vládli fanatičtí muslimští Almohadéa Maimonidova rodina muselavelmi pečlivě skrývat své židovství. (Asiodtud pramení u některých historiků nesprávnýnázor, že rodina formálně přijalaislám.) Maimonidova rodina pak roku 1165odplula do Palestiny, do Akka. Tam prožilRambam několik prvních měsíců. Vykonalpouť do Jeruzaléma a do Hebronu, kde navštíviljeskyni Machpela s hrobkami našichpraotců. Křižácká Palestina však nebylazemí, kde by Rambam našel klidné zázemíke své obrovské intelektuální práci, kteroujiž započal. Proto po smrti hlavy rodiny,dajana Maimona, opustil Maimonides Svatouzemi a natrvalo se usadil v egyptskémFustátu (Stará Káhira). Zde se stal rabínemžidovské obce a představeným ješivy. Díkyúspěšným obchodům svého staršího bratraDavida, který financoval celou Mošeho rodinu,se mohl nyní Rambam plně oddat svéduchovní a vědecké činnosti. Bohužel, zanedlouhoDavid, obchodník s drahokamy, zahynulpři lodním neštěstí v Indickém oceánua spolu s lodí kleslo ke dnu i všechno jehozboží. Tak byl Moše nucen si začít vydělávatna živobytí jako lékař. Díky svým teoretickými praktickým znalostem medicínyse jeho věhlas rychle rozšířil nejen po celémFustátu a dalších egyptských městech, aledošel k uším samotného sultána Saladina,který ho zakrátko jmenoval svým osobnímlékařem. Kromě toho ho sultán jmenovalnagidem – představeným všech egyptskýchŽidů. Připomeňme, že Saladin byl ten, kterýroku 1187 osvobodil Jeruzalém od křižáků.Po jeho smrti (roku 1193) se Maimonidesstal osobním lékařem i jeho nástupce, al--Azíze I. (1193–1198).Pravdou je, že díky své lékařské profesibyl Rambam zbaven existenčních problémů,ale jak vypadal jeho pracovní den, přibližujíslova dopisu, který poslal svému přítelia překladateli svých děl do hebrejštinyŠmuelu ben Jehuda ibn Tibbonovi. Uvádív něm, že od rána je u Saladinova dvora. Pokudonemocní sultán nebo jedna z jeho ženči některé z dětí, zůstává tam skoro celý den.Pokud je vše v pořádku, může se vrátit domůteprve po poledni. Když přijede a sestoupís osla, před domem na jeho pomoc již čekávelké množství muslimů a Židů. Umyje se,něco málo pojí a pak začne přijímat pacienty.Jedni odcházejí a druzí přicházejí, a tak jetomu až do večera. Poté, co poslední pacientodejde, pociťuje Rambam těžkou únavu, alepřesto ještě nachází v sobě sílu zabývat seTórou, někdy až do dvou hodin v noci. Jakdále uvádí, jen o šabatech může klidně hovořitse členy obce.Nyní se ve stručnosti podívejme na obrovskédílo, které nám Rambam zanechala v němž, zvláště v oblasti medicíny, předběhlsvou dobu o mnoho staletí.Ještě během putování po andaluzskýchměstech (asi 1157) začal psát v arabskožidovskémdialektu své první své větší dílo –Komentář k Mišně, který v klasických vydáníchTalmudu bývá v hebrejském překladuvytištěn jako samostatná příloha ke každémujeho svazku. V této době napsal také Komentářk Talmudu, který se však do našichdnů nedochoval. Rambam si přál, aby se conejvětší počet lidí mohl seznámit s halachickýmiustanoveními týkajícími se každodenníhoživota. Nathan Alberton ve své knizeMedicine and Medical Ethics in the Worksof Rambam (Jeruzalém 1997) cituje z Rambamovypředmluvy ke Komentáři k Mišně,v níž autor vysvětluje, co ho vedlo k jehonapsání: „Zeptáte-li se i velkého učence,může-li do hloubky pohovořit o smyslu nějakéhalachy v Mišně, bude pro něj velmiobtížné fundovaně odpovědět, neboť pokudby tak chtěl učinit, musel by znát celý Talmudzpaměti. Poněvadž je to nemožné, budebloudit v talmudickém labyrintu a hledatdanou halachu, nehledě na to, že objasněnísmyslu některých z nich zaujímá čtyři pětstran.…“ Zvláštnímu zájmu se těší třetí kapitolaKomentáře k Mišně, která je jakýmsisamostatným psychologií a psychologickouhygienou zabývajícím se traktátem. Dílo senazývá Osm kapitol (český překlad s vědeckýmipoznámkami dr. Bedřich Nosek, Praha2001). V Komentáři k Mišně naleznemeznámých שלש עשרה עיקרי האמונה„‏ – třináctčlánků víry“, jež ve formě „Ani maamin“bývají součástí většiny sidurů.Další prací je Sefer ha-micvot (Kniha přikázání),která byla napsána původně arabskyjako Kitab al-faraid. Rambam nejdříve seznamuječtenáře se čtrnácti zásadami, kterýmise řídil, když sestavoval soupis všech přikázáníobsažených v Tóře. Poté vysvětlujesmysl každé z 248 pozitivních micvot a 365micvot negativních – zákazů. Ačkoli svýmcharakterem je Sefer ha-micvot samostatnouknihou, autor ji pojal jako úvod ke svému ➤Listopad 2009

vzdělávání➤fenomenálnímu dílu, na kterém pracovalplných deset let, a tím je Mišne Tora.Mišne Tora (Opakování Tóry) nebo téžJad chazaka (Silná ruka). Gematrie slova– jad – je 14, proto je též dílo rozděleno ידdo čtrnácti knih. Tato encyklopedická práceobsahuje systematicky utříděná halachickáustanovení Mišny a Gemary, společně s komentářigaonů a dalších učenců, až do Maimonidovydoby, včetně jeho vlastních úsudkůa závěrů. Mišne Tora dodnes slouží jakovýznamný pramen pro studium židovskýchzákonů – halachy.Rambamovou nejznámější filozofickouprací je More nevuchim (Průvodce zbloudilých).Toto dílo, které dokončil roku 1190,napsal Maimonides původně v arabštině podnázvem Dalalat al-Hairin. Je určeno předevšímtěm, kteří studovali řeckou filozofii(tehdy dostupnou v arabských překladech),a v důsledku tohoto studia u nich vzniklypochybnosti o pravdivosti učení Tóry. Těmtopochybovačům – zbloudilým – předkládáRambam logickou cestou a na filozofickémzákladě objasnění zásad a myšlenek judaismu.V díle se snažil skloubit racionalistickouAristotelovu filozofii se židovskou náboženskoutradicí vycházející z Mojžíšova učení,z Tóry. Rambam dokazoval, že filozofiea náboženství nemusí stát proti sobě, ale mohouse harmonicky doplňovat.Bez povšimnutí nemohou zůstat ani dalšíMaimonidovy práce, například Igeret Tejman(Jemenský dopis) s původním arabskýmnázvem Ar-Risala al-Jamaníja, kterýRambam napsal asi roku 1172. Spis je určenjemenským Židům, kteří byli již několik letpronásledováni místním imámem Abd an--Nabí ibn Mahdí, jenž vydal nařízení (1165)o násilné islamizaci jemenských Židů. Tehdymnozí z nich uvěřili ve falešného mesiáše,který se mezi nimi objevil, což s sebou přinášelodalší nebezpečí pro celou pospolitost.Maimonides obviňuje islám z náboženskénesnášenlivosti a jemenské Židy nabádá,aby nevěřili pseudomesianistickým ideám.Maimonidův dopis se veřejně četl ve všechjemenských obcích. Dopis měl též velmikladný vliv na pozdější duchovní život jemenskéhožidovstva.Nakonec se zmiňme ještě o Maamartchijat ha-metim (Traktát o vzkříšení mrtvých),který Rambam napsal roku 1191 a bylpřímým pokračováním díla Mišne Tora.Dílo je Maimonidovou odpovědí všem kritikům,kteří ho obviňovali, že popírá jedenze základů židovské víry – fyzické zmrtvýchvstánízemřelých. Maimonidovi protivnícizaložili své obvinění na skutečnosti,že Rambam v Mišne Tora klade větší důrazna nesmrtelnost lidské duše než na tělesnézmrtvýchvstání. Rambam taková obviněníodmítl a důkazem toho je jím zformulovanýposlední z třinácti článků víry.Rabi Moše ben Maimon zemřel 20. tevetu4965 (20. prosince 1204) ve věku nedožitýchsedmdesáti let. Oplakávali ho nejen Židé, alei muslimové. Ve Fustátu byl vyhlášen třídennísmutek a také jeruzalémská obec vyhlásilasmutek. Na poslední cestě doprovázely Rambamavelké davy lidu. Po několika letech, jaksi přál ve své závěti, byly jeho ostatky přenesenydo Tiberias, města, které často navštěvovaljeho předek rabi Jehuda ha-Nasi.◗ Rabín Daniel MayerÚvod překladateleVážení čtenáři, ve spolupráci s Bejt Simchavám budeme na pokračování přinášet překladjednoho z nejvlivnějších filozofů a duchovníchnaší historie – Mošeho ben Maimona. Nášpřeklad vychází z jemenského manuskriptuuveřejněného na stránkách Mechon Mamre(Institut Mamre). Mišne Tóra přitom představujeprvní a zatím jedinou úplnou kodifikacižidovského práva včetně vší rabínské legislativy,která se v průběhu doby vytvořila. Ačkolivse Šulchan Aruch dá považovat za krokpodobným směrem, je to stále jen příručkapro soudce, nikoliv nástroj, s jehož pomocí jekaždý schopen proniknout do základů halachy.Verze Mišne Tóra, z níž vycházíme, je pravděpodobněnejpřesnějším vydáním, které jev současnosti k dispozici.V našem překladu je k vidění několikzvláštních jevů. Písmena v závorkách našehopřekladu jsou alternativním číslováním oddílů,které používá Maimonidův překladatel do angličtinyImmanuel O‘Levy. Uvádíme je proto,že jsou také součástí naší předlohy. Náš překladale není akademický, respektive se snažíme,(1) Všechna přikázání, která Mojžíš obdrželna Sinaji, byla dána v celistvosti, jak je řečeno:„A dám ti desky kamenné a Tóru a příkaz.“(Ex 24, 12) „Tóra“, to je psaná Tóraa „příkaz“, to je výklad. Bylo nám přikázánododržovat Tóru podle příkazu. Tento příkaznazýváme ústní Tórou.(2) Celou Tóru Mojžíš, náš učitel, předsvou smrtí vlastní rukou sepsal a dal každémukmeni svitek a jeden svitek vložil do áronujako svědka, jak je řečeno: „Vezměte svitekTóry této a vložte ho ze strany do schrányúmluvy s Hospodinem, vaším Bohem, abytam byl svědkem proti vám.“(3) Ale příkaz, který byl vysvětlením Tóry,nebyl zapsán, ale byl předán starším, Jehošuovia zbytku celého Izraele, jak je psáno:„Celé toto slovo, které vám přikazuji, budemestřežit a činit.“ (Dt 12, 32) A proto je nazývánoústním zákonem.(4) A protože ústní zákon nebyl zapsán,Mojžíš, náš učitel, učil tomuto zákonu všechnyčleny soudního dvora až po sedm starších.Eleazar, Pinchas a Jehošua – ti všichni přijaliústní zákon od Mojžíše. A Jehošuovi náš učitelMojžíš předal ústní zákon a přikázal muho udržovat. Proto Jehošua po všechny dnysvého života učil ústní zákon ústně.aby byl co nejméně akademický a co nejvíceliterární. Jde nám o zachování podobné čistotya čtivosti, jakou má i originál. Proto jsme upustiliod odlišování vnořených slov. Není to pochopitelněideální způsob práce (jestli tedy vůbecexistuje něco jako ideální forma překladu),protože někde upouští od doslovnosti a vrhá sena pole literárního přetavení původního obratu.Hilchot jesodej ha-Tóra je první v sériiknih Mišne Tóra. Rambam ji zařadil do knihySefer ha-mada. Jak sám Maimonides říkáv úvodu k této knize: Do této knihy jsem vložilvšechna přikázání, která jsou základními principynáboženství Mojžíše, našeho učitele, kterékaždý má vědět a znát. Jsou to přikázání jakovědět, že Svatý, budiž požehnán, je jeden a že jezakázána modloslužba. Tuto knihu jsem nazvalSefer ha-mada, Kniha vědění.Hilchot jesodej ha-Tóra představuje základvšeho vědění o Tóře. V překladu název Hilchotjesodej ha-Tóra znamená Základní principyTóry. Rambam ji uvádí těmito slovy: Celkem jev této knize obsaženo deset micvot. Šest pozitivníchpřikázání a čtyři přikázání negativní. Totojsou ony: 1) vědět, že B-h existuje, 2) neuvažovat,zda je jiný bůh mimo Hospodina, 3) vědět,že je jeden, 4) milovat Ho, 5) bát se Ho, 6) světitJeho jméno, 7) neznesvětit jeho jméno, 8) neničitvěci, které mají na sobě Jeho jméno, 9) naslouchat,co v Jeho jménu říká nějaký prorok, 10) nepokoušetHo. Všechna tato přikázání probírámev následujících kapitolách.Tato kniha má celkem deset kapitol. Plán jetakový, že v rámci našeho seriálu každý měsícvyjde jedna kapitola. Uvažovali jsme, má-lismysl dělat komentáře, protože text je celkemjasný. Ovšem jelikož se čas od času narazína nějaký terminus technicus, který ne každýmusí znát, rozhodli jsme se, že poznámkovýaparát použijeme – minimálně a jen v nejnutnějšíchpřípadech.Text Hilchot jesodej ha-Tóra do českéhojazyka v rámci Talmidim, o. s., přeložil KarelGoldmann. Překlad neprošel překladatelskoukorekturou dalších překladatelů občanskéhosdružení Talmidim, proto všechny případnéchyby či nedostatky jdou jen a pouze na překladatelůvvrub. Výtky nebo pochvaly mu můžetezaslat na e-mail uveřejněný na stránkáchhttp://www.talmidim.cz.Rambamova předmluva k Mišne Tóra(5) Mnoho starších přijalo ústní zákonod Jehošuy, ale Eli přijal ústní zákon od Pinchasea Samuel od Eliho a jeho soudního dvora.David ústní zákon přijal od Samuela a jehosoudního dvora. Achia Šílónský (viz 1Kr 11,29) byl mezi těmi, co vyšli z Egypta, a bylLévitou, slyšel ústní zákon od Mojžíše, aleza Mojžíšova života byl dítětem, takže přijalústní zákon od Davida a jeho soudního dvora.(6) Eliáš přijal ústní zákon od Achii Šílónskéhoa jeho soudního dvora. Elíša přijalústní zákon od Eliáše a jeho soudního dvora.Kněz Jehojada přijal ústní zákon od Elíšia jeho soudního dvora a Zacharjáš přijal úst- ➤Chešvan 5770 9

0➤nízákon od Jehojady a jeho soudního dvora.Hošea přijal ústní zákon od Zacharjáše a jehosoudního dvora, Ámos od Hošey a jeho soudníhodvora, Ješaja od Ámose a jeho soudníhodvora, Micheáš od Ješaji a jeho soudníhodvora a Joel od Micheáše a jeho soudníhodvora. Nachum přijal ústní zákon od Joelaa jeho soudního dvora a Habakuk od Nachumaa jeho soudního dvora. Cefanja přijal ústnízákon od Habakuka a jeho soudního dvoraa Jeremjáš od Cefanji a jeho soudního dvora.Baruch ben Neria přijal ústní zákon od Jeremjášea jeho soudního dvora a Ezra a jeho soudnídvůr přijali ústní zákon od Barucha a jehosoudního dvora.(7) Ezrův soudní dvůr je nazýván mužovévelkého shromáždění. Mezi ně patřili: Chagaj,Zacharjáš, Malachi, Daniel, Chananja, Mišaela Azarja, Nechemja ben Chachalja, Mordochaja Zerubábel a mnoho dalších moudrých patřilomezi ně. Dohromady jich bylo sto a dvacetstarších. Poslední z nich, který byl mezi těchtosto dvacet započítán, byl Šimon Spravedlivý.Ten přijal ústní zákon od nich všech a bylpo Ezrovi veleknězem.(8) Antignos ze Socho a jeho soudní dvůrpřijali ústní zákon od Šimona Spravedlivéhoa jeho soudního dvora. Josef ben Joezer z Ceredya Josef ben Jochanan z Jeruzaléma a jejichsoudní dvory přijali ústní zákon od Antignaa jeho soudního dvora. Jehošua ben Perachjaa Nitaj Arbelitský a jejich soudní dvorypřijali ústní zákon od Josefa a Josefa a jejichsoudních dvorů. Jehuda ben Tabaj a Šimeonben Šatach a jejich soudní dvory přijali ústnízákon od Jehošuy a Nitaje a jejich soudníchdvorů. Šemaja a Avtaljon, spravedliví konvertité,a jejich soudní dvory přijali ústní zákonod Jehudy a Šimeona a jejich soudních dvorů.Hilel a Šamaj a jejich soudní dvory přijaliústní zákon od Šemaji a Avtaljona a jejichsoudních dvorů. Raban Jochanan ben Zakaja raban Šimeon, synové Hilela, přijali ústnízákon od Hilela a jeho soudního dvora.(9) Raban Jochanan ben Zakaj měl pětžáků, kteří se stali předními z učenců, kteříod něj přijali ústní zákon. Toto jsou oni: rabiEliezer Veliký, rabi Jehošua, rabi Josi – kněz,rabi Šimeon ben Netanel, rabi Elazar benArach. Rabi Akiva ben Josef přijal ústní zákonod rabiho Eliezera Velikého, jehož otecbyl spravedlivý konvertita. Rabi Jišmaela rabi Meir, syn spravedlivého konvertity, přijaliústní zákon od rabi Akivy. Rabi Meir všakse svými spolužáky přijal ústní zákon takéod rabi Jišmaela.(10) Spolužáci rabiho Meira jsou: rabi Jehuda,rabi Josej, rabi Šimeon, rabi Nechemja,rabi Elazar ben Šamua, rabi Jochanan – výrobcesandálů, Šimeon ben Azaj, rabi Chaninaben Teradjon. A pak spolužáci rabiho Akivypřijali ústní zákon od Eliezera Velikého. Spolužácirabiho Akivy jsou: rabi Tarfon, učitelrabiho Josiho Galilejského, rabi Šimeon benElazar a rabi Jochanan ben Nuri.(11) Raban Gamliel Starší přijal ústní zákonod svého otce rabana Šimeona, který bylsynem Hilela; jeho syn raban Šimeon přijalústní zákon od něj a jeho syn raban Gamlielpřijal od něj ústní zákon a jeho syn rabanŠimeon přijal ústní zákon od něj. Syn rabanaŠimeona rabi Jehuda, kterého nazýváme „nášsvatý učitel“, přijal ústní zákon od svého otcea od rabi Elazara ben Šamuy a jeho spolužákarabi Šimeona.(12) Náš svatý učitel sestavil Mišnu. Od smrtiMojžíše do doby našeho svatého učitelenikdo nesepsal sbírku veřejného vyučovánírabínů ústnímu zákonu. Bylo to tak, že v každémpokolení si předseda soudu nebo proroktoho pokolení napsal pro sebe k upamatovánípoznámku toho, co slyšel od svých učitelů,ale na veřejnosti vyučoval z paměti.(13) Pak si každý psal podle svých schopnostípoznámky vysvětlující Tóru a její nařízení,které slyšel, stejně jako nové věci, kteréMaimonidův rukopisse objevily v daném pokolení a které nebylypředány ústní tradicí, ale byly odvozeny použitímtřinácti pravidel výkladu Tóry a bylyodsouhlaseny velkým rabínským soudem.Tak tomu bylo až do doby našeho svatéhoučitele.(14) Shromáždil všechno tradované a všechnyvýnosy a vysvětlení a interpretace, kterébyly vyučovány od dob Mojžíše, našeho učitele,nebo byly vyučovány nějakým soudnímdvorem každého pokolení s celou Tórou.Z nich pak sepsal knihu Mišny, kterou veřejněvyučoval, čímž se stal známým v celém Izraeli.A každý si ji opsal a vyučovala se všude,takže ústní zákon nemohl být Izraelem zapomenut.(15) Proč však náš svatý učitel udělal takovouvěc a nenechal věci takové, jaké byly?Neboť viděl, že žáci se zhoršují, že se neustáledějí neštěstí a že vláda zlovolníků pohlcovalasvět a sílila a Izrael putoval a utíkal do všechkoutů světa. Proto sebral sbírku, která mělabýt příručkou každému, takže se z ní budoumoci učit a nebude zapomenuta. Po celý svůjživot pak on a jeho soudní dvůr veřejně vyučovalMišně.(16) A toto jsou ti nejlepší z mudrců, kteříbyli v soudním dvoru našeho svatého učitelea přijali od něj ústní zákon: jeho synové Šimeona Gamliel, rabi Afes, rabi Chananja benChama, rabi Chija, Rav, rabi Janaj, bar Kapara,Šmuel, rabi Jochanan, rabi Hošaja. To jsouti nejlepší, kteří se od něj učili, ale mimo tytobyly ještě tisíce a desetitisíce dalších učenců.(17) Mimo těchto jedenáct přijal ústní zákonod našeho svatého učitele ještě Jochanan, kterýbyl dítětem, když navštěvoval učebnu našehosvatého učitele. Potom však, když vyrostl,se stal žákem rabi Janaje a přijal od něj Tóru.A také Rav přijal ústní zákon od rabi Janaje.Šmuel se učil od rabi Chananje ben Chamy.(18) Rav sepsal svitky Sifre a Sifra, aby vysvětlilya ukázaly základy Mišny. Rabi Chijasepsal Toseftu, aby vysvětlil témata Mišny.A pak také rabi Hošaja a bar Kapara sepsalibarajtot (stojící vně; jiná verze mišny), abyvysvětlili text Mišny. Rabi Jochanan sepsaljeruzalémský talmud v Zemi Izrael asi tři stalet po zničení Chrámu.(19) Nejlepší učenci, kteří se učili u Ravaa Šmuela, byli: rav Huna, rab Jehuda, ravNachman, rav Kahana. Mezi nejlepšími učenci,kteří se učili u rabi Jochanana, byli: Rababar bar (vnuk) Chana, rabi Amej, rabi Ase, ravDime a Rabon.(20) Mezi učenci, kteří se učili u rava Hunya rava Jehudy, byli Raba a Rav Josef. Ti, kteříse učili u Raby a rava Jehudy, byli Abajea Rava. Oba se ale také učili u rava Nachmana.Mezi učenci, kteří se učili u Raby, byli ravAše a Ravina. Mar bar Rav Aše se učil u svéhootce a také u Raviny.(21) Vycházeje od rav Aše až po Mojžíše,našeho učitele, bylo celkem čtyřicet generacískvělých mužů, toto jsou oni: 1) rav Aše,2) od Rava, 3) od Raba, 4) od rava Huny, 5)od rabi Jochanan a rava Šmuela, 6) od našehosvatého učitele, 7) od jeho otce rabana Šimeona,8) od jeho otce rabana Gamliela, 9) od jehootce rabana Šimeona, 10) od jeho otce rabanaGamliela Staršího, 11) od jeho otce rabana Šimeona,12) od jeho otce Hilela a Šamaje, 13)od Šemaji a Avtaliona, 14) od Jehudy a Šimeona,15) od Jehošuy a Nitaje, 16) od Josefa a Josefa,17) od Antigna, 18) od Šimona Spravedlivého,19) od Ezry, 20) od Barucha, 21) od Jeremjáše,22) od Cefanji, 23) od Habakuka, 24)od Nachuma, 25) od Joela, 26) od Micheáše,27) od Ješaji, 28) od Amose, 29) od Hošey, 30)od Zacharjáše, 31) od Jehojady, 32) od Elíši,33) od Eliáše, 34) od Achiji, 35) od Davida,36) od Samuela, 37) od Eliho, 38) od Pinchase,39) od Jehošuy, 40) od Mojžíše našeho učitele,který je největším prorokem mezi všemi prorokypocházejícími od Hospodina, Boha Izraele.(22) Všichni tito vyjmenovaní učenci jsounejpřednějšími z každého pokolení. Někteříz nich byli předsedy ješiv, někteří byli exilarchya někteří byli členy Velkého sanhedrinu.Mimo nich byli v každém pokolení tisíce a desetitisícejiných, kteří se učili od nich a s nimi.(23) Ravina a rav Aše jsou poslední z učenců.Rav Aše sepsal babylónský Talmud v zemiBabylonské sto let poté, co rabi Jochanan sepsaljeruzalémský talmud.➤Listopad 2009

vzdělávání➤ (24) Předmětem obou talmudů je výklad Mišnya vysvětlení jejích důkazů a přikázání odvozenýchrabínskými soudy od doby našeho svatéhoučitele do dokončení Talmudu. Z obou talmudů,z Tosefty, ze Sifry a Sifre a také z Toseftot –z nich ze všech – má být vysvětleno, co je dovolenoa zakázáno, čisté a nečisté, trestuhodné a conení trestuhodné, co je vhodné k užívání a conení vhodné přesně podle neporušené tradiceústního podávání od Mojžíše ze Sinaje.(25) Také v nich nacházíme věci, které zakázaliučenci nebo proroci toho kterého pokolení,učinivše to plotem kolem Tóry. Tak sepoučujeme od Mojžíše ve vysvětlení „střeztemá přikázání“ (Lv 18, 30), což říká: zajistěte,aby nedošlo k překročení mých nařízení.(26) Tak vysvětlili také zvyky a takanot,které přijali nebo zavedli v každém pokolení,když je soudní dvůr toho kterého pokoleníshledal vhodnými. Proto je zakázáno je překročit,neboť je řečeno „neuhneš z žádnéhoslova, které ti bude oznámeno, napravo aninalevo “(viz Dt 17, 11).(27) Také takto vysvětlili i jiné výnosy a výroky,které sice nebyly přijaty od Mojžíše, alekteré velký rabínský soud toho kterého pokolenívyvodil z Tóry pomocí třinácti pravidela které starší určili jako závazné. Všechnototo od doby Mojžíše do svých dní zapsal ravAše do Talmudu.(28) Učenci Mišny sepsali také jiné spisyvykládající Tóru. Rabi Hošaja, žák našehosvatého učitele, sepsal výklad knihy Berešit.Rabi Jišmael vyložil knihy od Šemot aždo konce Tóry, což je nazýváno Mechilta.Také rabi Akiva sepsal Mechiltu. Další učencisepsali midraše. Všechno toto bylo napsánopřed babylónským Talmudem.(29) Ravina a rav Aše a jejich spolužáci takbyli posledními z velkých učenců Izraele,kteří sepsali ústní zákon, vytyčili plot kolemTóry, určili takanot a ustanovili zvyklosti,které se staly platnými v celém Izraeli v každémmístě, kde se Izraelci usídlili.(30) Poté soudní dvůr rava Ašeho, který sepsala dokončil Talmud za života svého syna,nejvíce se rozptýlil Izrael mezi ostatními národya dosáhl nejvzdálenějších částí a vzdálenýchostrovů. Ve světě se začalo schylovatk boji a veřejné cesty zaplnily armády. StudiumTóry ustalo a Izrael se už neshromažďovalk učení v místech, kde sídlil. Nebylo jichjiž tisíce a desetitisíce jako dříve.(31) Ale shromáždili se jednotlivci, kterépovolal Hospodin ze všech měst a osídlenýchzemí a ti se zaměstnali Tórou a porozumělivšem sbírkám učenců a poznali tak správnoucestu Zákona.(32) A ne každý soudní dvůr, který byl pakzaložen ve městě po době Talmudu a vydávalrozhodnutí proti překročení příkazu Tórynebo pro zachování Tóry nebo ustanovovalzvyklosti pro obyvatele daného města nebozemě, kde sídlil, byl přijímán celým Izraelem.Bylo to pro velké vzdálenosti jejich domovina obtížné cestování, a protože členové soudujakéhokoliv města byli pouze jednotlivcia Velký rabínský soud sedmdesáti přestalexistovat léta před sepsáním Talmudu.(33) Proto také nemají mužové jednohoměsta uvažovat o zvyklostech města jiného.Ani soudní dvůr jednoho města nemá vynášetrozsudky podle soudního dvora města jiného.A proto, když jeden z geonim pochopil, žeZákon má být správně dodržován tak a tak,a pochopil-li soudní dvůr jiného města, že tak,jak to pochopil gaon, to není správné pochopenítoho, co je napsáno v Talmudu, nemuselprvní uposlechnout, ale mohl se rozhodnoutmezi tím, co je správnější: zda první nebodruhé.(34) Tyto věci se týkají gezejrot, takanotnebo zvyklostí, které se uzákonily po té, cobyl Talmud sepsán. Ale všechno, co je v babylonskémTalmudu zapsáno, musí celý Izraeldodržovat. Každé město a země je povinnastřežit všechny zvyklosti, které dodržovaliučenci, kteří jsou popsáni v Talmudu, a dodržovatjimi uzákoněná ustanovení.(35) Se vším, co je zapsáno v Talmudu, souhlasilcelý Izrael a ti učenci, kteří vydávalipříkazy nebo zákazy nebo závazné zvyklostia věděli, že Zákon byl správně stanovenvšemi učenci Izraele, nebo alespoň většinouz nich, a že to byli oni, kdo přijal tradici ústníhozákona nepřerušeně muž z úst muže ažk Mojžíšovi, našemu učiteli.(36) Každého učence, který se objevil poTalmudu, studoval ho do hloubky a stal sevyhlášený svou moudrostí, nazýváme geonim.Každý z těch geonim, kteří byli v ErecJisrael, zemi Babylonské, Španělsku a Francii,učil chápání Talmudu, objasňoval jehonejasnosti a vysvětloval mnohá jeho témata,jak je dostatečně prokázáno. A dále – Talmudje psán v aramejštině smíšené s jinými jazyky,čemuž bylo rozuměno v Babylónii v době,kdy byl Talmud napsán, ale jinde (a dokonceani v Babylónii času geonim) tomuto jazykunikdo nerozuměl, dokud nebyl tento jazykvyučován.(37) Na mnoho otázek se ptali lidé různýchměst každého gaona, aby jim vysvětlil obtížnátémata, která jsou v Talmudu. A onijim odpovídali podle svého vědění. Ti, co septali, pak sebrali odpovědi a zaznamenali jedo knih, aby je mohli studovat.(38) Avšak také geonim každého pokolenísepsali knihy, aby vysvětlili Talmud. Někteřívysvětlovali některé zákony, někteří vysvětlovaliněkteré kapitoly, které v jejich doběbyly obtížné, a někteří vysvětlovali pořádekknih Talmudu.(39) A také sepsali sbírku zákonů podletoho, co je dovoleno a zakázáno, připuštěnoa vyloučeno podle potřeby dané doby, takžese tyto zákony mohl snadno naučit každý,i ten kdo nebyl zdatný v Talmudu. To je tedyta práce Hospodinova, kterou činili všichnigeonim Izraele od doby, kdy byl sepsán Talmudaž do dnešních dnů, což znamená 1108let od zničení Chrámu (což znamená 4937 letod stvoření, čili 1177 o. l.).(40) V současnosti jedna pohroma střídádruhou a všechny jsou mučivé. Moudrá prácenašich učenců, stejně jako naše pochopení, jeskryto. Proto komentáře a odpovědi a uzákonění,která sepsali geonim a která se zdála býtjasná, je za našich dnů obtížné pochopit a jenněkolik málo lidí jim porozumělo. Je nutnézmínit, že samotný Talmud – babylónský i jeruzalémský,Sifra a Sifre a Toseftot – vyžaduječistou mysl, moudrou duši a dostatečnoudobu, aby z něj bylo porozuměno, co je zakázánoa dovoleno, jako i jiná pravidla Tóry.(41) Z tohoto důvodu jsem tuto situaci jáMoše syn rava Maimona Sefardského shledalnesnesitelnou; proto jsem spoléhal na Skálu,budiž požehnán, když jsem studoval všechnytyto knihy, neboť jsem měl za správné napsatknihu, co pomůže ostatním poznat, co je zakázánoa dovoleno, nečisté a čisté a všechnaostatní pravidla Tóry. To vše v jasném jazycea slohu, takže ústní zákon opět vejde ve známost:bez obtíží a jejich vysvětlení nebo jinýchnázorů, ale zcela jasně a správně podlezákona, který je vysvětlen všemi těmito spisya komentáři, které se objevily od doby našehosvatého učitele až dosud.(42) Tato práce se má tak, aby byla přístupnámalému i velkému a přinesla všechnapřikázání a pravidla Tóry učenců a proroků.Ve stručnosti tak, aby nikdo nepotřebovalžádnou jinou práci, aby dosáhl vysvětlenízákona Izraele. Tato práce totiž je sbírkoucelého ústního zákona, včetně pozitivníchi negativních příkazů a zvyků od doby Mojžíše,našeho učitele, do sepsání Talmudu, jakho pro nás vyložili geonim ve svých pracícha komentářích. Proto jsem tuto práci nazvalMišne Tóra (zopakování zákona), aby ten,kdo četl nejprve psaný zákon a pak tuto knihu,nepotřeboval číst žádný jiný text.(43) Shledal jsem vhodným rozdělit tento spisdo skupin podle témat, kterých se zákony dotýkají.Tato témata jsem rozdělil do kapitol tak,aby se každá kapitola zabývala jedním předmětem.Každá kapitola je rozdělena do odstavců,takže se může velmi snadno naučit.(44) Mezi jednotlivými skupinami různýchtémat jsou takové skupiny, které se podrobnězabývají jediným biblickým přikázáním.To je proto, že k danému přikázání existujemnoho ústního zákona. Jiné skupiny zase mohouobsáhnout podrobné zákonitosti mnohabiblických přikázání, což je dáno tím, že sevztahují k jednomu tématu. Proto je tato prácerozdělena do témat a jak bude každému, kdoji bude číst, patrné, není v souladu s počítánímpřikázání.(45) Celkový počet přikázání Tóry je provšechna pokolení 613. Z toho je 248 pozitivníchpříkazů, což může být zapamatovánopodle počtu údů lidského těla, a 365 negativníchpříkazů, což je počet dnů slunečníhoroku.Talmidim, o. s.,je neziskové občanské sdružení, které si klade za cílpřekládat rabínskou literaturu do českého jazyka.Postup překladu je možné zdarma sledovat na internetovýchstránkách http://www.talmidim.cz. Sdruženíje financováno z dobrovolných darů. Dárcemse můžete stát zasláním příspěvku v libovolné výšina účet u GE Money Bank číslo 173 536 401/0600.Za každý příspěvek předem děkujeme.Chešvan 5770 11

Oslavy Vysokých svátkův Bejt Simcha skončily až na Simchat TóraVysoké svátky patří na přední místo v životě každého Žida – ať už je, či není nábožensky založený, cožostatně už dokládá anekdota o Židovi, který přišel za rabínem a říká: „Rebe, já jsem jedl vepřový!“ Rabínse ho otázal: „A tos nemohl jít do košer jídelny?“ –„No, rebe, mohl. Ale vy znáte nějakou, která je otevřenái na Jom Kipur?“Synagoga na Palmovce se stále více stávácentrem duchovního života Bejt Simcha.Konají se zde kulturní i náboženskéakce a sem tam se naskytne příležitost provéstpohnutou historií této úchvatné budovykolemjdoucí.Nový rok, Roš ha-Šana, jsme přivítaliprávě zde. Večerní bohoslužbu vedl IvanKohout, ranní službu obstaral rabín MosheYehudai z Izraele. Protože zde pan rabínnebyl poprvé, velmi se obdivoval pokroku,kterého Bejt Simcha dosáhla, a aktivně sezajímal o současné dění. Přesto byl alezaskočen počasím v České republice.K rabínu Yehudaiovi se v Bejt Simchapojí mnoho dobrých vzpomínek. Z jehoposlední návštěvy, kdy u nás setrval až dokonce půstu na Jom Kipur, si ale odnesemei pár ponaučení.Především to je jeho úchvatná přednáškao významu židovského kalendáře v dnešnídobě. Ano, ještě dnes a právě dnes je třeba sesoustředit na tak samozřejmou věc, jakou jenáš kalendář a používat ho a sžít se s ním.„Až do svých deseti let jsem nevěděl, kdymá moje maminka narozeniny v nežidovskémkalendáři,“ říká ostatně pan rabín.Během Roš ha-šana jsme splnili vlastněvšechno, co jsme splnit měli a dokoncei zvuk šofaru jsme slyšeli. I když to tedyskoro vypadalo, že troubu neuslyšíme. Poněkolika marných pokusech se ale šofarrozezvučel v rukou Karla Goldmanna.Bohoslužby na Jom Kipur jsme uspořádali,tak jako v předchozích letech, v Pinkasověsynagoze. Kol nidre vedl opět rabínMoshe Yehudai, tentokrát za asistenceRabín Moshe Yehudai na Roš ha-šana v LibeňskésynagozeMichala Foršta. Pijutem Avigdora Kary jsmesi připomněli i pogrom, který naši předciv Praze prožili o Pesachu, za kralování VáclavaIV. Báseň, která vynikla obzvláštěHromadné foto v sucev prostředí Pinkasovy synagogy, recitovalaSylva Wittmannová.Jestli jsme večer vtipkovali na témapůstu, ráno nás smích přešel. Po skončeníodpolední modlitby jsme snad všichniJom kipur jsme zakončili v našich domovských prostoráchv Mánesově ulicipochopili, že tohle opravdu není sranda a žetu jde o nějakou velkou věc. Čekání na konecpůstu nám ulehčila přednáška rabínaYehudaie o knize Jonáš. Nebudeme si ale nicnalhávat. Když se v rukou Karla Goldmannarozezněl šofar ukončující půst, bylo to opravdovýmpožehnáním z nebes. Chvíli todokonce vypadalo, že se nikomu nechcedomů – tak dobrá to byla večeře a tak skvěláa zábavná atmosféra v Bejt Simcha vládla!Sotva jsme ale popadli dech a už tu bylsvátek Sukot. Suku nám na zahradě postaviliholky a kluci z Bejt Simcha – DavidReitschläger, Martin Čapek, Jakub Bořkovec,Karel Goldmann, Vladimír Kostka(jeho dcera Sára zajistila výzdobu) s HankouHanákovou a Katkou Weberovou. Že svoupráci neodflákli, se prokázalo nejen tím, žesuka vydržela do Šmini aceret, ale takézůstala stát, když jsme v ní organizovali skupinovéfoto. Bohužel bylo poměrně dostchladno a vítr sfoukával každý pokus o rozsvícenísvětel, takže s ohledem na zdravínašich starších spoluvěřících a s ohledem nato, že jsme si neviděli na špičku bot, rozhodlijsme se pro symbolické setrvání v suceběhem kiduše. Ale samotné posezenía večeře už proběhly ve vnitřních prostoráchBejt Simcha. Bohoslužbu i kiduš vedl DavidReitschläger.Šmini aceret jsme oslavili v našichdomovských prostorách v Mánesově ulici.Společné posezení při občerstvení během svátkůBohoslužby se ujali Ivan Kohout, MichalForšt a David Reitschläger podle našehoreformního siduru Hegjon lev (zájemci si hostále mohou objednat). Byla to praktickyposlední bohoslužba, která se v tomto cyklukonala na půdě Bejt Simcha. Simchat Tórajsme totiž oslavili v nádherně renovovanésynagoze v Heřmanově Městci.◗ Text: Martin PekařFoto: Jana Briešťanská, Jan Syka12Listopad 2009

Židovské komunity často své již nepoužívané knihy, dokumenty čipředměty každodenního náboženského i světského života uchovávalyv k tomu určených prostorách synagogy –tzv. „geniza“ (od hebrejského slova „ganaz“ –„ukrýt“). Po násilném přerušení existence těchtokomunit za druhé světové války byl osud synagognejistý a často stejně tragický jako osud jejichpůvodních uživatelů. Hořická synagoga měla toštěstí, že ji v 50. letech 20. století získala do vlastnictvíČeskoslovenská církev husitská, pravidelněji používala a průběžně opravovala.Po roce 1989 odborníci ze Židovského muzeav Praze začali provádět průzkum zachovaných českých synagoga objevili mnoho zajímavých nálezů dokumentujících život židovskýchobcí v českých městech a na vesnicích. Nyní tedy došlo i naprůzkum hořické synagogy. Při první prohlídce to vypadalo, že tentokrátbudeme zklamáni. Půda synagogy byla pokryta střešními taškami,naházenými sem při opravě střechy v 50. letech. První průzkumpřinesl jen nález několika fragmentů knih (modlitební knihy,Bible – Pěti knih Mojžíšových a německy psaného pojednání). Teprvepo vyklizení půdy pracovníky Technických služeb města Hořicebylo nalezeno mnoho zajímavého materiálu, převážně knih.Na prvním místě bych zmínila knihy, které se nám dochovaly celénebo téměř celé. Je to například Kniha žalmů v hebrejštině a jidiš,vytištěná v Praze kolem roku 1780, Kniha Job hebrejsky a jidiš,vytištěná v Praze roku 1791, Hagada šel Pesach – tradiční vyprávěník jarnímu svátku Pesach o vyjití Židů z Egypta, vytištěné roku1784, modlitební knihy, komentář k biblickým Pěti knihám Mojžíšovýmod známého pražského rabína 18. století Jonatana Eibenschützeaj. Našlo se i několik exemplářů hebrejské Bible s překlady a komentáři,fragmenty modlitebních knih pro svátky (machzor) včetně dvoutitulních stran s datací 1757, talmudická literatura (fragmenty traktátůŠabat, Bejca, Bava Mecia, Sota) z konce 18. století. Mnoho knihmá uvnitř rukou psané poznámky (např. fragment s popiskem „DiesesGebetbuch gehört dem Herrn Marcus Kohen Den September1804“). Mezi nálezy jsou i učebnice, např. učebnice zeměpisu či hebrejštiny.Do posledně jmenované kdysi žák nakreslil tužkou dva portrétya nechal nám tak památku na studijní „soustředění“ žákůpodobné tomu dnešnímu…Zajímavou skupinu nálezů představují nenáboženské dokumenty,ať už jsou to rukou popsané a podepsané listy, notový zápis, fragmentněmecké divadelní hry (patrně Faust Johanna Wolfganga Goetheho),notýsek „Samuela Mautnera in Horzitz“ s Knížkou kontribučenskoupro Bidžovský kraj se zápisky z let 1813 až 1820 (?), použitá dopisníobálka či poštovní lístek z roku 1866. Předválečnou dobu zastupujefragment titulní strany Textilního Věstníku – „orgánu československéhosvazu dělnictva textilního se sídlem v Náchodě“ ze dne25. dubna 1930.Do genizy se ukládaly i předměty. Nalezl se např. fragment pergamenovéhosvitku biblické knihy Ester a vydělaná jehněčí kůže, pravděpodobněpřipravená pro další výrobu pergamenu. Dále se zde našlymodlitební řemínky včetně jedné kožené krabičky. A konečně zmiňmeještě jednu zajímavost: Tak jako na křesťanských kostelech jsou navěžích umístěny symboly křesťanství – kříže, na židovských synagogáchbyly často tzv. Davidovy hvězdy (správně „Davidův štít“). TakováDavidova hvězda byla na půdě synagogy nalezena. Nepochybněbyla umístěna původně na střeše. (Možná si někdo ze čtenářů vybaví,z obcíNálezy z hořické synagogyVeřejnost už se možná doslechla o úsilí skupiny odborníků, kteří pod záštitou Městského úřadu Hořice zkoumají bývalouhořickou synagogu, dnes modlitebnu Církve československé husitské. Projekt průzkumu a zamýšlené rekonstrukcebyl zahájen stavebním zaměřením a prozkoumáním půdních prostor synagogy.že dodnes je průčelí synagogy ozdobené původními pískovcovýmideskami desatera včetně hebrejských slov – počátečních slov desetietických pravidel. Touto cestou bych chtěla poděkovatCírkvi československé husitské, že tutopůvodní ozdobu zachovala.)V současné době probíhá dokumentace nálezů,chystá se jejich dezinfekce, čištění a případné restaurovánívybraných položek. Doufejme, že senajde dostatek finančních prostředků k tomu, abyz nálezů mohla být připravena zajímavá expoziceo židovské komunitě v Hořicích. Nejen že si toobčané Hořic zaslouží – oni to svým židovskýmspoluobčanům dluží, neboť ti se zásadní měrou zasadili o přeměnupůvodně maličkého městečka v prosperující město především v průběhu19. století. Dodnes se v Hořicích se židovským dědictvím potkáváme.Práce na průzkumu a rekonstrukci synagogy – modlitebny CČSHtak může být činem alespoň částečné nápravy historických křivd.◗ Terezie Dubinová, Ph.D.Vstupenky si můžete zakoupit či závazně rezervovatu Kateřiny Vintrové na tel. č. 731 113 417 či navintrova@fondholocaust.cz. Cena vstupenky je 300 Kč.Chešvan 577013

Unikátní domovpro 1,7 milionů knihZačátkem září byla slavnostně otevřena nová budova Národní technické knihovny. Dům s půdorysemzaobleného čtverce a skleněnou fasádou vyrostl v prostoru vysokoškolského areálu u Vítězného náměstív pražských Dejvicích. Pozoruhodná stavba je pozitivně hodnocena odborníky a ještě před otevřením získalacenu Klubu za starou Prahu pro nejlepší novostavbu v historickém prostředí.Cesta k moderní knihovně byla dlouhá.Po nové budově volala technicky zaměřenávědecká obec už v šedesátých letech, kdy stávajícíprostory v historickém Klementinupřestaly vyhovovat. Výrazná stavba z dílnystudia Projektil architekti je vysoká 21 metrůa má šest nadzemních podlaží, která jsou spojenaatriem. V přízemí se nachází výstavnígalerie, velká kavárna, konferenční sál, nočnístudovna, prodejna PC komponentů, vydavatelstvíČVUT a VŠCHT a pobočka městskéknihovny. Najednou může být využito 1300studijních míst a 500 míst relaxačních a tovše v badatelnách a archivu historickéhofondu, studovnách odborných časopisůa norem, 4 počítačových učebnách, 18 týmovýcha 29 individuálních studovnách včetnědvou pro tělesně handicapované, noční studovněa vzdělávacím centru. Národní technickáknihovna (NTK) má nyní kapacitu províce než 1,7 milionů knih, z toho 700 000bude umístěno ve volném výběru. Předpokládáse, že ročně knihovnu navštíví 900 000zájemců. Nová knihovna má také nejmodernějšítechnické vybavení. Jeho součástí jei automatický mlhový hasicí systém, který jecitlivý k uloženým knihám. Zajímavě jeřešen systém větrání, chlazení a vytápění,který bere ohled na životní prostředí. Využívátotiž akumulační a sálavé vlastnosti jednotlivýchčástí budovy a tak výrazně snižujenároky na energie.Každého zajímá, kolik ta nádherná stavbastála. Tak tedy: v roce 2001 se počítalos náklady ve výši 1,5 miliardy, v roce 2004 užměly náklady činit 1,8 miliardy. Nyní jsoucelkové náklady vyčísleny částkou 2,25 miliardy.Financování stavby proběhlo formoudlouhodobého úvěru se splatností do roku2013, který poskytlo konsorcium Dexia KommunalkreditCzech Republic a Česká spořitelna.Celý projekt je financován z prostředkůMinisterstva školství, mládeže a tělovýchovyČR a je pilotní ukázkou spolupráce založenéna partnerství soukromého (Sekyra GroupReal Estate) a veřejného sektoru. Samostatnoukapitolou jsou nejmodernější způsobyvýběru, výpůjček a vracení knih, které jsouidentifikovány pomocí radiofrekvenčních vln(systém RFID). V jednotlivých knihách, CDči DVD jsou umístěny nálepky/tagy s anténoua čipem, na kterém je načten unikátní čárovýDetail pásů s kresbamiKóta na fasádě symbolizuje technické poslání knihovnykód přiřazený knize nebo médiu. A tak simohou registrovaní zákazníci knihovnypomocí speciálních automatických zařízenísami, bez potřeby jakéhokoliv kontaktu s knihovníkem,knihu či médium vypůjčit i vrátit.Tematické řazení fondu ve volném výběru sezase řídí podle klasifikace Kongresové knihovny(LCCS), tedy podle tematických skupinvyjádřených kódy.Vnitřní stěny knihovny jsou většinou provedenyv hlazeném betonu, elektroinstalacejdou po povrchu stěn, barevné podlahy připomínajíchemické vzorce. Do tohoto strohéhokonceptu se hledal výtvarník, který by provedlvýzdobu odpovídající poslání budovya také 21. století, ve kterém žijeme. V září2008 byli osloveni tři významní zahraničníumělci, vybrán byl rumunský vizuální umělec,spisovatel a novinář Dan Perjovschi(1961). Jeho návrh spočíval v pokrytí interiéruknihovny situačními, politicko-společenskýmikresbami. Perjovschi jednoduchýmkresebným způsobem zachycuje situacea vytváří komentáře k tématům a problémům,které se dotýkají každého z nás a přitommají širší společenský a politický přesah(EU, chudoba, nezaměstnanost, občanství,moc korporací, role peněz, svoboda, poziceumělce atd.). Jeho kresby mají silný názora jsou i polemické, takže tato realizace v prostoráchNTK je jakousi monumentální freskouzobrazující průřez otázkami naší současnostia zásobárnou výpovědí o tom, v jakémsvětě dnes žijeme – co každého z nás trápí, cose nás dotýká nebo co nás rozesmává. Autorse účastnil desítek mezinárodních výstav,samostatně vystavoval v nejrenomovanějšíchsvětových muzeích a galeriích: MoMa NewYork, Moderna Museet Stockholm, vanAbbemuseum Eindhoven, Ludwig MuseumKöln atd. To, co nám na stěnách knihovnyzanechal, je impozantní, poutavé, vtipné,alarmující, ironické i pobuřující – ale nikolivploché, nerozhodné a neutrální. Jeho dílov Národní technické knihovně je příklademumění ve veřejném prostoru, které tento prostordefinuje jako demokratickou platformu –místo svobodného vyjádření názoru.◗ Milan Kalina14 Listopad 2009

kulturaJAZZOVÝKONTRABASISTAAVISHAI COHEN29. listopadu, 19.30 hRudolfinum, PrahaAvishai Cohen –kontrabas, basová kytara,zpěv, Karen Malka – zpěv,Shai Maestro – piano,klávesy, Amos Hoffman –oud, Itamar Doari –perkuseAvishai Cohen je pravidelným hostem českýchjazzových pódií. Na svém poslednímalbu Aurora, jedenáctém v pořadí, kterépředstaví i na tomto koncertě, spojuje jazzs vlivy nejrůznějších kultur své domoviny.Zpěv zaznívá v hebrejštině, angličtině, španělštiněa starém židovském jazyce ladino.Více informací na www.jmw.cz,www.avishaicohen.comŽidovská obec BrnoVzdělávací a kulturní centrumŽidovského muzea v Praze,pobočka Brnosi vás dovolují pozvatna slavnostní zahájení výstavŽIDOVSKÁ OBECV BRNĚ NA JIŽNÍ MORAVĚMICHAL HAJNAL – PRŮŘEZTVORBOU, MALBA, KRESBA,LITOGRAFIE…Zahájení proběhne ve čtvrtek5. listopadu 2009 v 17 hodinv Křížové chodběNové radnice v Brně.Otevřeno 6.–17. listopadu 2009denně 9–16 hodin.Záštitu nad výstavami převzal primátorměsta Brna Roman Onderka.EKUMENICKÁ MISEDO IZRAELEPředpokládaný termín:28. 1. – 7. 2. 2010Mise by měla navázat na letošní velmi úspěšnoumisi v době Svátku stromů. V příštímroce bychom se chtěli více zaměřit na severníčást Izraele, včetně návštěvy míst vybudovanýchpéčí KKL, památek jak křesťanských,tak i židovských v dané oblasti, samozřejměJeruzalém a na závěr pobytu Tel Aviv.Více informací na e-mailovéadrese: zosa@email.czHelga Hošková-WeissováObrazy a kresbyVýstava k 80. narozeninámV úterý 10. 11. 2009 v 18 h zahajujemesérii diskusních večerů, které sebudou konat na ŽOP v Maiselově ulici.Diskuse se budou týkat aktuálníchspolečenských, politických, náboženskýcha kulturních témat a jejich cílemje umožnit otevřenou debatu mezičleny a přáteli všech židovských komunita spolků v Praze.První diskuse se bude věnovat tématu„Kam směřují pražské židovskékomunity?“ a hosty budou FrantišekBányai (ŽOP), Tomáš Kraus (FŽO ČR),Sylvie Witmanová (Bejt Simcha), PeterGyori (Bejt Praha) a další. Moderátoremdiskuse bude Irena Kalhousová.Datum: 10. 11. 2009, 18 hMísto konání: Maiselova 18,110 01 Praha 1, 3. patroŽidovské muzeum v Praze –Galerie Roberta GuttmannaU Staré školy 3, Praha 1(zadní trakt Španělské synagogy)Výstava potrvá do 29. listopadu 2009Otevřeno denně mimo sobotya židovské svátky 9.00–16.30 hHelga Hošková-Weissová (nar. 1929) je jednímz mála terezínských dětí, které přežily válku. Je autorkouunikátního souboru kreseb z terezínského ghetta,které jsou známy po celém světě. Retrospektivnívýstava zahrnuje jak její práce z Terezína, tak ukázkyobrazových cyklů ze šedesátých let s motivy z koncentračníchtáborů a Izraele či z jejího pozdějšího díla.Židovská obec DěčínŽižkova 4, 405 02 Děčín IV,tel.: 412 531 095,e-mail:zidovska.obec.decin@volny.cz,www.zidovskaobecdecin.wz.czDne 18. 10. 2009 se v děčínskésynagoze uskutečnila vernisáž výstavyobrazů se židovskoutematikou paní Evy Milotové„TŘPYT PERLETI“. Záštitu nad celýmvečerem převzala paní Ellen Levy,manželka velvyslance Státu Izrael v ČR.Pozvání přijal i pan velvyslanec, JehoExcelence Jaakov Levy. Krásného slavnostníhovečera se zúčastnili i zástupcižidovských obcí Teplice a Ústí nadLabem, poslanec Parlamentu ČR František.Bublan, senátor Jaroslav Sykáčeka další představitelé z Krajského úřaduÚstí. Velice nás potěšil zcela zaplněnýsál, pozvání na vernisáž přijalo téměř150 lidí. Biblické písně zazpíval panRoman Hoza za doprovodu prof. RútJanečkové a melodramy paní Evy Milotovépřednesl hudební soubor CORDAMAGICO z Holešova. Děkujeme ŽOÚstí nad Labem za spolufinancovánícelého programu. Miroslava PoskočilováVýstava obrazů potrvádo 17. 11. 2009.ANTIKVARIÁT – JUDAICA jediný specializovaný obchod v Praze a v České republice cíleně zaměřenýna nákup a prodej starých hebrejských tisků, knih, grafik a vůbec všeho, co nějak souvisí se židovskou tematikou.Široká 7, Praha 1 – Staré Město tel.: 222 318 876, antikvariatjudaica@seznam.cz, www.antikvariat-judaica.czChešvan 577015

KULTURNÍ PROGRAM LISTOPAD 2009Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v PrazeMaiselova 15, 110 00 Praha 1, 3. patrotel.: 222 325 172, fax: 222 318 856www.jewishmuseum.cz, education@jewishmuseum.cz(Spojení: metro A, tram 18 – stanice Staroměstská; tram 17, bus 133 – stanice Právnická fakulta)pondělí 2. 11. v 18 h:Vernisáž výstavy Historie židovskéhosportu v Československé republice. Výstavuuvede PhDr. Arno Pařík ze Židovskéhomuzea v Praze.Vstup volnýúterý 3. 11. v 18 h:Chevra Kadiša historická a současná. Přednáškačlenů nově oživlé pražské ChevraKadiši – Zuzany Peterové, psychoterapeutkya spisovatelky, a Chadima Kočího, mašgiacha,se věnuje vzniku, poslání a cílůmpražského pohřebního bratrstva, jeho fungovánído druhé světové války, vývoji po válcea jeho činnosti v současnosti.středa 4. 11. v 18 h:Základy judaismu v pojetí pražskéhoMaharala. Cyklus přednášek vrchního zemskéhoa pražského rabína Karola EfraimaSidona věnovaný 400. výročí úmrtí RabihoJehudy Levy ben Becalela.středa 11. 11. v 18 h:Blízký východ včera a dnes. Historie, současnosta souvislosti. Geografie, kulturaa náboženství. Blízký východ, Izrael: Čtyřisvatá města judaismu: Jeruzalém, Hebron,Safed a Tiberias. Cyklus přednášekIng. Jana Neubauera.středa 18. 11. v 18 h:Od „normalizace“ k normálnímu životu –„sametová revoluce“ a dvacet let demokracieze židovského pohledu. S Petrem Brodem diskutujíVěra Roubalová Kostlánová, psychoterapeutkaa supervizorka působící např. v o. s.Rafael Institut a v o. s. Berkat, Marta Malá,ředitelka Nadačního fondu obětem holocaustu,Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze,a Daniel Putík, člen reprezentace ŽOP.úterý 24. 11. v 18 h:Náboženské politické strany v Izraeli. Přednáškaprávníka a politologa Marka Čejkyz Ústavu mezinárodních vztahů z cykluNáboženství a politika v Izraeli.středa 25. 11. v 18 h:ESTER (Kateřina Hajdovská-Tlustá a AlexandrHajdovský): Poklad židovskýchpísní. Celá staletí svého vyhnanství chrániliŽidé svou tradici, své příběhy, své písně.A tak jejich písně žijí podnes, oslovují nás,ale hlavně se dotýkají srdcí nás všech. Koncertnabízí vzácné písně lidu Izraele, národaBible. Program je provázen mluveným slovemseznamujícím posluchače s překlademtextů.Vstupné 60 Kčpondělí 30. 11. v 18 h:Mezi postmodernismem a šílenstvím. OrlyCastel-Bloom, žena, která mluví úspornýmjazykem, a přece říká mnoho. Přednáškapřekladatelky Terezy Černé z novéhocyklu Cesty izraelské literatury, věnovanéhosoučasné izraelské literární tvorbě. Ukázkyz tvorby přečte Táňa Fischerová.VKC Židovského muzea v Praze, pobočka Brnoúterý 3. 11. v 18 h:Doktor Faustík aneb Nová hra s ďáblem.V listopadovém večeru se setkáme s Aškenazyhorozhlasovou hrou (česky nastudováno1999). Překvapí svěžím dialogemi filozofickými přesahy. Ve hře s podtitulemPříběh muže, který se pokouší přelstít ďábla,účinkují Aleš Procházka, Miroslava Pleštilová,Luděk Munzar a další. Režisérem bylJiří Horčička. Rozhlasovou hru přiblížía pořadem provede Mgr. Přemysl Hnilička.neděle 8. 11. v 15 h:Šabat. Zajímá vás, jak se slaví jeden z nejdůležitějšíchsvátků judaismu? Proč jev tento svátek zapovězena práce a co je tonapříklad havdala? Dozvíte se i mnoho dalšíchzajímavostí a můžete si třeba vyrobitvlastní desatero. Dílna pro rodiče s dětmi od4 let. Vstupné 30 Kččtvrtek 12. 11. v 18 h:Příběh Hanina kufříku z pohleduPhDr. Martina Reissnera, literárníhoa výtvarného historika, kritika, publicisty,šéfredaktora časopisu pro teorii a kritiku dětskéliteratury Ladění. Kniha kanadské novinářkyKaren Levinové Hanin kufřík (česky2003) líčí pátrání mladé Japonky FumikoIšioka, ředitelky Tokijského centra pro studiumholocaustu, po osudech dívky HanyBradyové, jejíž kufřík zapůjčilo paní Išiokamuzeum v Osvětimi. Podařilo se vypátrat, žeHana Bradyová pocházela z Nového Městana Moravě a že její bratr Jiří přežil Osvětima od roku 1948 žije v Kanadě. V knize seNEDĚLNÍ PROGRAM PRO DĚTIA JEJICH RODIČE:5. 11. 2009 ve 14 h:Lvíček Arje slaví Sukot (svátek stanů).Společně s lvíčkem Arjem si budemevyprávět o putování Židů pouští a jejichpřebývání v sukách. Dozvíme se, co je tosuka a také si ji vyrobíme. Zazpíváme sia ochutnáme něco z tradičních pokrmů.Prohlídka: Staronová synagoga.Jednotné vstupné 50 KčNení-li uvedeno jinak, činí vstupné na jednotlivéprogramy 30 Kč (20 Kč v Brně).Sály jsou přístupny vždy 20 minut předzahájením programu. Po začátku koncertunebo 15 minut po začátku jiného programunení vstup do Vzdělávacího a kulturníhocentra povolen. Pořadatel si vyhrazujeprávo program zrušit, pokud bude početnávštěvníků nižší než pět.VÝSTAVY V PROSTORÁCH VKC:Historie židovského sportu v Československérepublice.Neztratit víru v člověka... Protektorát očimažidovských dětí a Zmizelí sousedé/Poctadětským obětem holocaustu – stálá expozicekopií putovních výstav VKC.(Výstavy jsou otevřeny pro veřejnost po–čt10–16 h, pá 10–15 h.)tř. Kpt. Jaroše 3, 602 00 Brno, tel.: 544 509 651, fax: 544 509 652www.jewishmuseum.cz/brno, brno@jewishmuseum.czprolínají osudy kufříku s líčením osudu sourozencůBradyových za války. Knížka sesetkala s velikým ohlasem po celém světě,v Izraeli byla označena za nejlepší dětskouknihu roku 2006. Přednáška je uváděnav rámci kulturního cyklu Brno židovské.středa 18. 11. v 18 h:Co je to život? Je život pes, náhoda, loterieči dar? Otázky, na které člověku neodpovížádná věda. O hledání odpovědí se budoupokoušet ve vzájemném dialogu vrchnízemský rabín Karol Efraim Sidon společněs ThMgr. Milanem Klapetkem, absolventemevangelické bohoslovecké fakultyv Praze, bývalým duchovním Českobratrskécírkve evangelické, nyní přednášejícímhumanitní předměty na VUT Brno.16 Listopad 2009

kulturaKULTURNÍ PROGRAMLISTOPAD 2009ŽIDOVSKÁ OBEC V PRAZEspolečenský sál, Maiselova 18Třígenerační komunitní centrumDSP HAGIBORKulturní program listopad 2009středa 4. 11. v 14.30 h Koncertní sál – Nebe nad námiscénické čtení povídek Rut Sidonovéstředa 11. 11. v 14.30 h Koncertní sál – Léčivá moc barevbeseda s MUDr. Janou Krupkovouúterý 24. 11. v 15.00 h Koncertní sál – Samizdatová a exilovápoezie 1948–1968 literární kroužekstředa 25. 11. v 14.30 h Koncertní sál – Na cestách Bali autorskéčtení a beseda s Václavem TrojanemVýstavy: Židovské Město pražské 1870–1914, Hledání světla – obrazy BarbaryTomanové-Lebenshart, fotografie Daniely Kaštánkové – Setkání na cestě…VKC Židovského muzea v Praze, pobočka Brnočtvrtek 19. 11. v 18 h:Židovská architektura v Brně – přednáškaIng. arch. Petra Pelčáka. Během dvacetilet mezi světovými válkami židovští architektivětšinou ve spolupráci se židovskýmistavebníky a stavebními firmami výraznýmzpůsobem ovlivnili tvář Brna, tehdy prosperujícíhomoderního mnohonárodnostníhoa dvojjazyčného města. Přednáška představídílo moderních brněnských židovskýcharchitektů jako určitý ucelený estetickýi historický výraz a je uváděna v rámci kulturníhocyklu Brno židovské.čtvrtek 26. 11. v 18 h:Židovští hudebníci v Brně – přednáškaprof. PhDr. Miloše Štědroně, CSc., o velkýchosobnostech židovského původu, kterévás zve na:SETKÁNÍ ŽEN V DUCHU „JIDISCHKEIT VONÍ“ každé druhé úterýv 17 h v terapeutické čajovně v 1. patře DSP HagiborTématem setkávání bude šábes – budeme vařit a péct oblíbená šábesová jídla, budemesi povídat o tom, co vás na šábesu zajímá, můžete se na vše zeptat anebo si vyzkoušet,příští setkání v úterý 3. 11. 2009, miminka jsou vítána, v případě zájmu je možnozorganizovat hlídání větších dětí v prostorách DSPH.KURZ HEBREJSKÉ KONVERZACE každé pondělí v 18 hv prostorách 3. patra DSP HagiborTříměsíční kurz začal 19. 10., poslední lekce se uskuteční 4. 1. 2010, cena kurzu je1650 Kč. Podle zájmu možné i další termíny.VEČERY ŠACHŮ, MARIÁŠE, BACKGAMMON A DALŠÍCHSPOLEČENSKÝCH HERKaždý čtvrtek v 18.30 h ve foyer DSP Hagibor. Přijďte posedět s přáteli a známýmia zahrajte si společně partičku. Čaj a káva budou k dispozici.působily v Brně a jsou spjaty s jeho vývojemzejména v 19. a 20. století. Jde o beethovenovskéhoautora zhudebňovaných textůAloise Jeittelese, rakouského a německéhoskladatele Arnolda Schoenberga a jehobrněnskou návštěvu v březnu 1925, takéčetné návštěvy Erwina Schulhoffa (při jednéz nich byl gestapem zatčen) a samozřejměPavla Haase, jednoho z největších skladatelůBrna ve 20. století a jeho tragický osud.Přednáška je uváděna v rámci kulturníhocyklu Brno Židovské.V sále můžete zhlédnout výstavu LiboraTeplého „České dědictví“ – první část fotografiípamátek UNESCO. Výstava bude od25. listopadu v rozšířené formě pokračovataž do 18. prosince.Vstup volnýčtvrtek 5. 11. v 15.00KÁVA O ČTVRTÉprof. MUDr.RICHARDČEŠKAširoce zaměřený internistaCo to je „celostní medicína“? Mámese obávat metabolického syndromu?čtvrtek 26. 11. v 15.00PODVEČER YVONNEPŘENOSILOVÉJaké to bylo vysílat na vlnáchSvobodné Evropy?O tom bude vyprávětKARELSEDLÁČEK,dlouholetý pracovník rozhlasua autor knížkyVolá Svobodná Evropa.Pořady se konají za finanční podporyMagistrátu hl. m. Prahy.Změna programu vyhrazena.milovníci kvalitníFOTOGRAFIEOtevřeli jsme pro vás nový digitálníminilab v centru Prahy ve Valentinské ulicis nejvyšší kvalitou fotografie.❦Ochotný personál s mnohaletýmizkušenostmivám splní všechna vašefotografická přání.Profesionální úroveň služeba příznivé ceny.SLEVA 21 %na služby minilabuSLEVA 5 %na nákup fotografického materiáluslevový kupon pro členy Židovské obce v Praze a Federace židovských obcíValentinská 10, 110 00 Praha 1Chešvan 577017

LITERATURA NEJEN S DAVIDOVOU HVĚZDOURudla Cainer, ŽULOVÝ STALIN –OSUDY POMNÍKU A JEHO AUTORA,278 str., ARSCI, Praha 2008Jak Stalinovi velikému a ocelovému postaviliv Praze monument žulový a největší,o tom vypráví kniha, která přísně vzato neníhistorickým dokumentem, i když na skutečnýchudálostech v celku i detailech staví.Příběh mnoha postav, z nichž nejtragičtějšíje ta ústřední, autor vítěznéhonávrhu akademickýsochař Otakar Švec, je taképříběhem dvojího poníženíumělců a realizátorů:vnucení státní zakázky(diktované ovšem stranickýmvedením) a záhy rozbořeníhotového díla, kteréspolykalo mnoho cenného materiálu, finančníchprostředků a tvůrčí i fyzickéenergie tisíců lidí. Monstrum nad Vltavoubylo stejně obtížné postavit, jako ho po sedmiletech likvidovat.R. Cainer vychází ze studia dobovýchmateriálů, ať zveřejněných nebo jen archivovaných(teprve nedávno byly odtajněnya badatelsky zpřístupněny protokoly z vyšetřovánísmrti sochaře Otakara Švece a jsouzcela novým a dosud nezpracovaným pramenem).Autor měl také možnost vyzpovídatněkolik sochařů, přímých účastníků stavby.Z toho všeho a z autorovy vypravěčskéinvence vznikl poutavý a zároveň poučný děj,který se čte jedním dechem. Součástí knihyjsou desítky vzácných, dosud nepublikovanýchfotografií. Úmysl postavit gigantickýpomník vycházel z logiky tehdejší situace,kdy Moskva prosadila v satelitních zemíchinscenované procesy, které měly zastrašitjakoukoliv opozici. Ani Československonebylo výjimkou a ustrašený Gottwald sesnažil přesvědčit Stalina o své nezměrné loajalitě.Ve jménu této věrnosti obětoval (a nechalpopravit) i svého nejbližšího spolupracovníka– Rudolfa Slánského, stovky dalšíchprominentních komunistů byly vězněny.Práce na modelu sochy probíhala v hektickýchdnech tohoto „procesu s vedenímprotistátního spikleneckého centra v čeles Rudolfem Slánským“. A tak se stalo, žekomise schválila model sochy začátkemprosince, ale Slánský už model svého vrahaneviděl, byl i se svými soudruhy osm dnípřed schválením modelu popraven!Autor se narodil v září 1938 v den všeobecnémobilizace. Osudová osmička v letopočtupředznamenala i jeho život. V roce1948, veden za ruku otcem, demonstrovaljako desetiletý školák s národními socialistyproti komunistům. V roce 1958 byl pěšákemu tankového pluku a měsíc po invazi vojskv roce 1968 oslavil třicáté narozeniny a emigroval.Od té doby žije ve Vídni.Dagmar Steinová, VZPOMÍNÁNÍ,236 str., G plus G, Praha 2008„Dagmar Steinová? Kdopak to je? Nuže,přátelé, stará dáma právě pětaosmdesátiletá,svědek peripetií našich velkýchi malých dějin, autorka, překladatelka,komentátorka válečných i poválečných událostí.Mluvila a přátelila se s lidmi, kteřímezičasem vstoupili do českého kulturníhopanteonu. Při sklence, silné kávě a spoustěcigaret jsme si povídali o knihách, mezi kterýmižila a kterým (v někdejším ODEONU)pomáhala na svět. Považuji za svou zásluhu,že jsem ji přemluvil k sepsání autobiografie.Děkovat nemusíte, čtení by to ovšem mělobýt.Fedor GálRodina Steinových pocházela z Dačic naMoravě a zde autorka prožila prvé roky svéhoživota, než se rodina mladého lékaře JulySteina přestěhovala v roce 1927 do Prahy.Dagmar se zapojuje do levicového studentskéhohnutí. Gymnázium nedokončilaa krátce po německé okupaci v březnu 1939emigrovala do Velké Británie, kde odmaturovalana University of London. Začala pracovatv emigrantských organizacích a v letech1940-1941 studovala na Oxfordu německoua francouzskou literaturu a naUniversity of Leicester biologii a chemii(1942–1944). V lednu 1944 přijala nabídkupracovat pro československé ministerstvozahraničí (nejprve v Londýně, pozdějiv Moskvě). Konec války ji zastihnulv Moskvě, kde v té době pracovala na čs.velvyslanectví a současně byla zpravodajkouČTK.Po návratu do Prahy vystřídala několikzaměstnání, organizovala I. mezinárodnífestival mládeže, pracovala u Státního filmui v nově založeném Svazu čs. spisovatelů.Tlumočila a překládala.Změnou byl rok 1952, kdybylo založeno Státní nakladatelstvíkrásné literatury,hudby a umění (SNKLHU,od roku 1965 ODEON).Dagmar Steinová nastoupilado nakladatelství jakovedoucí redakce románskýchliteratur a zůstala zde až do roku1968. Od té doby je na tzv. „volné noze“a věnuje se překládání především francouzskýchautorů (Aragon, Breton, Desnos, deLaclos, Challe, Sartre, Vailland, Denona další…). Překládá ovšem i z angličtiny (O‘Casey, Dickens, Fielding, Galsworthy,Johnsonová, Lodge, Maugham a jiní).Její překladatelský rozsah je širokýa obsahuje i překlady z němčiny a ruštiny.Kromě beletrie se věnuje i odborné literatuřez oblasti medicíny, hudby a dějin umění.V roce 1952 se provdala za scénáristu a spisovateleJiřího Frieda. Žije v Praze.Dagmar Steinová prožila velmi pestrýživot, poznala mnohá prostředí, seznámilase stovkami zajímavých osobností – jejípaměti jsou z tohoto hlediska velmi cennéa je dobře, že byly napsány.Karel Pokorný, NABLÝSKANÁ KRÁSA,172 str., ARSCI, Praha 2009Zatímco v předcházejících knihách KarlaPokorného se dobývaly a hájily hrady, hledalya dokladovaly tajné chodby v historickémpodzemí, v této publikaci jde o zcela jinýdruh historické exkurze. Jsou to měděnéformy a nádoby, kdysi nedílná součást vybavenípředevším šlechtických, později i měšťanskýchkuchyní. Od 17. století se v dílnáchuměleckých měditepců vyrábělonezbytné vybaveníkuchyní, které už nebylonabízeno jen v holýchfunkčních tvarech, ale obsahovaloi vysoký podílumělecké práce a autorskénápaditosti a fantazie. Nablýskanémnožství těchtokuchyňských „artefaktů“ bylo pýchou každéhospodyňky a reprezentovalo zámožnosta postavení rodiny a celé domácnosti.Byly to formy na piškoty s různými živočišnýmimotivy, formy na pudinky s motivemovoce, formy na sulc a nákypy, formytypu meloun-ořech, srnčí hřbety, ulity, krystalyči větrníky. Patří sem také formy navánoční cukroví. Velmi často se připravovalyi nejrůznější druhy paštik, které mělysvé krásné formy v podobě beránka, ryby čiraka. Tato zvířata zdobila i formy na přípravuvelikonočních jídel.Vedle forem patřily do vybavení kuchyníi hrnce, kastroly, pánve, krabice na chléb,různé typy zahřívacích nádob, různé konvičky,omáčníky, naběračky, čajová sítkaa spousta dalších drobností, o jejichž funkcise můžeme i dohadovat. Nejčastěji, a to i dodnešních dnů, jsou zastoupeny klasickéformy na českou bábovku, které měly uprostředkonický otvor kvůli lepšímu propečenísměsi.Dozvíme se, jak a z čeho se vařilo veskrovných chaloupkách, lepších měšťanskýchdomácnostech i při opulentních hostináchna rožmberských zámcích. V knize jei řada dobových receptů, které ilustrují tehdejšígastronomické zvyklosti, ale můžemeje použít i dnes. Proto na závěr přijměte jednoduchýrecept na kyselo:Půl litru kyselého mléka a půl litru vodyse svaří s kmínem a solí, zavaří se do nívejce rozkvedlané v trošce mléka se dvěmalžícemi mouky. Polévka musí být hustší, příjemněkyselá. Hodí se k ní chléb nebo brambory.Nehodí se ale vzdalovati se pak přílišod domova.18 Listopad 2009

knihyYvetta Dörflová/Věra Dyková, KAMSE V PRAZE CHODILO ZA MŮZAMI,239 str., Vyšehrad, Praha 2009Unikátní kniha Kam se v Praze chodiloza múzami (Literární salony, kavárny, hospodya stolní společnosti), jež vznikla nazákladě ojedinělé výstavy Památníku národníhopísemnictví, přibližuje život pražskéspolečnosti v průběhu devatenáctého stoletía první poloviny století dvacátého. Odehrávalse v literárních salonech význačnýchpražských rodin, v kavárnách,stolních společnostecha hospodách. Významnílidé své doby, ať užliteráti, malíři, sochařinebo hudebníci a herci,vystupují z dochovanýchfotografií a doplňujícíchtextů nikoli jako plochéučebnicové postavy, ale jako lidé plní života,kteří se zajímali o kulturu, vytvářeli ji a jedinečněobohacovali a přitom se dokázalii výborně bavit.Kniha Yvetty Dörflové a Věry Dykové,pracovnic Památníku národního písemnictví,ukazuje a přibližuje tuto nedílnou součástnaší kultury i prostřednictvím citátůz dobové korespondence, deníků, pamětía literárních děl. Navíc jsou zde zveřejněnydosud neznámé nebo nepublikované reprodukceze sešitů (cancbuchů), které si vedlinávštěvníci stolních společností ArbesovyMahabharáty a Flekovy akademie. Vedletěchto zápisů je v této publikaci i velkébohatství vzácných pohlednic s interiérykaváren a hostinců, originální texty pijáckýchpísní, všelijakých pozvánek, navštíveneka dalších drobných písemností, kterépomáhají přiblížit osobnosti pisatelů.Fotografie a kresby exteriérů a interiérůtehdy navštěvovaných míst přibližují dobovouatmosféru zašlých časů, které skončilys druhou světovou válkou, ale jejich duchprostupuje pražská zákoutí dodnes.Nava Semelová, LÁSKAPRO ZAČÁTEČNÍKY, 109 str.,Albatros, Praha 2009Sedm příběhů o lásce, které odkrývajítápání, váhání, odmítání a vzájemné přitahování,vějíř složený z protichůdných citů jakodůsledek prvního setkání s láskou. Milostnépříběhy odehrávající se v Izraeli v různýchobdobích a situacích a jediné, co je spojuje,je láska. Protože láska je odpočátku světa neměnná.Nava Semelová píše promládež i pro dospělé, jejíknihy byly z hebrejštiny přeloženydo mnoha jazykůa dosáhly nejen úspěch u kritiky,ale získaly i mnohoprestižních ocenění. Do češtinypřeložila Hana Mayerová, ilustrovalaLucie Trnobranská. Kniha vyšla s podporouVelvyslanectví státu Izrael.Jarmila Bednaříková, FRANKOVÉA EVROPA, 335 str., Vyšehrad,Praha 2009V souvislosti s naším členstvím v Evropskéunii a budoucnosti naší země ve sjednocenémevropském kontinentě si stále častějiklademe otázky týkající se nejen našínárodní identity, ale i všeho, co formovalofenomén evropanství a co je pro náš kontinenttypické, čím se odlišujeme od „zbytkusvěta“.V takovém případě je dobré jít ke kořenůma pokusit se nahlédnout do doby, kdy tovšechno začalo. V tom nám může pomociposlední kniha doc. Bednaříkové Frankovéa Evropa.Frankové zaujímají výjimečné postavenímezi četnými etniky utvářejícími podobu Evropyna sklonku antiky a v raném středověku.Právě jim se totiž podařilo vytvořit v prudcese měnících mocenských konstelacích éry„stěhování národů“ první skutečně kompaktnía životaschopný státní celek. Francký státpřetrval několik staletí a stal se do jisté míryzákladem dnešního evropskéhouspořádání. Jádremnové knihy je přínos Franků,jejich státu, církvea společnosti pro dějiny našehokontinentu. V úvodníchkapitolách se autorkavěnuje původu, formovánía vzestupu franského kmenovéhosvazu na pozadídějin římské říše. Sleduje kontakty Frankůs organizací, kulturou a vzdělaností římskéhoprostředí. Zvláštní pozornosti se dostává klíčovépostavě franských dějin – králi Chlodvíkovi,který svým přijetím křesťanství v jehopravověrné formě položil základy vzestupůFranků. Zajímavé jsou pasáže rozebírajícíprameny spjaté s Chlodvíkovým křtem. Autorkavšak nezamlčuje ani stinné stránky tétohistorické osobnosti – brutalitu, s níž likvidovalsvé rivaly. Frankové dokázali tvořivě přejímatřímské dědictví a spojovat je s vlastními,germánskými tradicemi způsobem, kterýse prokázal jako úspěšný. To platí stejně takv rovině společenské organizace, státníchstruktur i práva. V náboženské oblasti pakslévání germánských tradic s křesťanstvímvýrazně a trvale poznamenalo víru, zbožnosti každodenní život středověku.Kniha doc. PhDr. Jarmily Bednaříkové,CSc., vychází z množství dobových pramenů– kronik, legend, církevních i právníchdokumentů, a pro všechny zájemce o kořenydnešní Evropy představuje jen těžko pominutelnýpříspěvek.Joann Sfar, MALÝ PRINC (podle knihyAntoina de Saint-Exupéryho),112 str., Albatros, Praha 2009Přiznám se k velkým rozpakům, kdyžjsem zjistil, že kultovní kniha tří generacídětí i dospělých je vydána ve formě komiksu.Byl jsem přesvědčen, že „překlad dokomikštiny“ nenávratně poškodí jedinečnoupoetiku jistě nejznámějšího Exupéryho díla,že moudrost a něha budou zaplašeny prázdnouilustrativností.A byl jsem překvapen! Je jisté, že zastáncekonzervativních pořádků formu komiksu„neudýchá“, nicméně komiks je realita(a pro mnohé mladé lidijediný zdroj informací),takže je s ním nutno počítat,zvláště pak pro určitévrstvy mládeže.Překlad pro účely komiksuupravil a doplnilRichard Podaný, letteringje dílem Pavla Beneše,výtvarnou stránku zajistilaAlexandra Horová. Ti všichni se svéhoúkolu zhostili velmi dobře a stvořili originálnímudílu důstojný pendant. 654 políček komiksunebylo pouze atraktivní ilustrací, aledokázalo skromnými prostředky předat tonejdůležitější z originálního díla.Ota Ulč, SLASTI PLAVBYOD RADBUZY K OCEÁNŮM, 203 str.,ŠULC-ŠVARC, Praha 2009Ve své nové knize líčí suchozemec OtaUlč deset týdnů plavby na zaoceánské lodi.Zcestoval celý svět několikrát dokola a vždyto bylo letadlem, nyní se ale vypravil do čtyřúhlů světa na velké lodi. Plavil se kolem Aljašky,Karibikem se dostal do Panamskéhoprůplavu a důkladně ho prostudoval. Srovnávározdíly ve vývoji Ameriky na severnía jižní polokouli a medituje o tom, jak by tobylo dopadlo, kdyby Britové a Španělé jelikolonizovat opačným směrem. Z Chile pakobeplul Ameriku děsivými vodami kolemOhňové země, v intimnímsousedství Antarktidy, kamsi už neodskočil, ale něcoužitečného k zapamatováníz polárního kontinentu setaké dozvíme. O to vícemísta věnoval čtvrté plavběz Nového Zélandu do Japonskapo bojištích druhésvětové války, kde se pustil do nástinu válečnýchstrategií z Pacifiku, čtenářům v Evropěvesměs málo známých.Kniha o slastech plavby je pro nás suchozemcedvojnásob přitažlivá: přibližuje zajímavámísta na opačném konci světa a přesvědčínás, že na zaoceánské lodi se cestujepříjemněji než po pevnině. Nestaráte seo ubytování, nevláčíte kufry z místa namísto. Loď se stane vaším domovem.Pro čtenáře Maskilu není Ota Ulč neznámýmpublicistou, jeho články o historii nebosoučasných problémech jsou zajímavéa čtivé, i když jeho způsob vyjadřování jeponěkud archaický. Ulčův smysl pro ironiia humor vůbec prostupuje i tuto knihu, takženeváhejte a kupte si ji.◗ Milan KalinaChešvan 577019

struãn˘ prÛvodce Ïidovskou modlitbouZÁVĚREM: Doplňky,Vsuvky, AlternativyPo celý letošní rok jsme se zabývali strukturou židovské modlitby. V posledním díle našeho průvodcesi všimneme ještě několika změn, doplňků či vsuvek, které se v textu modlitby objevujípři svátečních příležitostech anebo v závislosti na ročním období.VARIACE PODLE ROČNÍHO OBDOBÍ– Amida, požehnání Gvurot: od konce svátku sukot, tedyod Šmini aceret, se zde říká Mašiv ha-ruach u-morid ha-gašem– „Ženeš vítr a snášíš déšť“, od 2. dne Pesachu potomMorid ha-tal – „Snášíš rosu“ [str. 19, 50]– Amida pro všední dny, požehnání Birkat hašanim:od 4. prosince obsahuje navíc slova „tal u-matarli-vracha“ (rosu a vláhu ku požehnání), od 2. dne Pesachupotom pouze slova „beracha al penej ha-adama“ (požehnánípovrchu země) [str. 88]ROŠ CHODEŠ – NOVÝ MĚSÍC– vsuvka do Amidy, požehnání Avoda: Ja‘ale vejavo– Nechť vystoupí a přijde [vsuvka na str. 21, 53, textvsuvky na str. 91]– Birkat ha-chodeš – Požehnání k novému měsíci – říkáse při ranní bohoslužbě po čtení z Tóry [str. 62]– recitace Halelu – viz nížePOUTNÍ SVÁTKY (PESACH, ŠAVUOT, SUKOT)– na závěr š e ma: Va-jedaber Moše – „I vyhlásil Mojžíš…“[str. 18 v siduru Hegjon lev]– speciální varianta požehnání Kdušat ha-jom –Posvátnost dne z Amidy [varianty pro všechny svátky, kterýminahrazujeme běžný text tohoto požehnání, najdemena str. 78–80]– vsuvka do kiduše pro Sukot – …lejšev be-suka – sevztahuje na povinnost pobývat v suce [str. 83]– modlitba za rosu – Tfilat tal [str. 105] se říká běhemšachritu prvního dne Pesachu po Morid ha-tal– modlitba za déšť – Tfilat gešem [str. 105] se říká běhemšachritu o Šmini aceret po Mašiv ruachCHOL HA-MO‘EDJako chol ha-mo‘ed označujeme tzv. „polosvátky“, dny uprostředsvátku Pesach a Sukot (svátkem jsou vždy jen první a poslednídny). Tyto dny mají i svá specifika v liturgii.– vsuvka do Amidy, požehnání Avoda: Ja‘aleve-javo – Nechť vystoupí a přijde [vsuvka na str. 21, 53, textvsuvky na str. 91]– recitace Halelu – viz nížeOMER– v období omeru (od Pesachu do Šavuot) se před Alejnuvkládá počítání omeru [vsuvka na str. 26 a 96, text vsuvkyna str. 102]HALELHalel [str. 70–77] je soubor žalmů 113–118, které se jako celekrecitují při některých svátečních příležitostech, zpravidla přiranní bohoslužbě, vkládá se za Amidu.Existují dvě verze – halel šalem, tedy „plný“ halel, a zkrácenáverze, tzv. halel poloviční – chaci halel.Halel šalem se recituje během celého svátku sukot (včetněŠmini aceret a Simchat Tora), o šavuot, o prvních dvou dnechPesachu a po všechny dny Chanuky (v mnoha komunitách serecituje i na Jom ha-acma‘ut – Den nezávislosti Státu Izrael).Na začátku a na konci recitace Halelu říkáme speciální požehnání[str. 70, 77]. Pro svátek Sukot je za úvodní požehnání vloženoještě požehnání nad lulavem – al netilat lulav [str. 70].Chaci halel se říká po všechny dny Pesachu, s výjimkou prvníchdvou, a dále pak na Roš chodeš.DNY POKÁNÍLiturgií Vysokých svátků, tedy Roš ha-šana a Jom kipur, jsmese zabývali v minulém díle. Nicméně i ve dnech mezi těmitodvěma svátky si v modlitbě na mnoha místech připomínáme,v jak speciálním období roku se nacházíme:Vsuvky do Amidy: do požehnání Avot vkládáme Zochrenule-chajim… – Pamatuj na nás životem [str. 84], do požehnání GvurotMi chamocha av ha-rachamim – Kdo je jako Ty, otče milosrdenství[str. 85], na závěr požehnání K e duša se přidává Baruchata adonaj ha-melech ha-kadoš – Požehnaný jsi, Hospodine, králisvatý [str. 86], na závěr požehnání Hašavat ha-mišpat větaBaruch ata adonaj ha-melech ha-mišpat – Požehnaný jsi, Hospodine,jenž jsi král a právo [str. 88], do požehnání Modim se vkládáprosba u-chtov le-chajim tovim kol benej beritecha – a zapiš k dobrémuživotu všechny děti své smlouvy [str. 92], do požehnání Šalomse přidává text Be-sefer chajim… – V knize života… [str. 95]AL HA-NISIM– vsuvka Al ha-nisim – Za divy, se vkládá do Amidy,požehnání Modim o svátcích Chanuka, Purim a Jomha-acma‘ut [vsuvka na str. 22, 54, 92, varianty textu vsuvky provšechny tyto svátky na str. 93 a 94]JINÉ– o Chanuce je součástí liturgie i zapalování chanukovýchsvětel – vkládá se před Alejnu [str. 96, příslušnýtext na str. 99, na str. 100 text tradiční písně k této příležitosti– Ma oz cur ješu‘ati – Nedobytná pevnosti mé spásy]– o Purimu se na stejné místo vkládá čtení Megilat Ester[str. 96, text požehnání před a po čtení na str. 101]◗ Připravila Kateřina WeberováVěstník Maskil – registrace MK ČR č. E 14877Vydává židovská kongregace Bejt Simcha, přidružený člen Federace židovských obcí ČR, Mánesova 8, 120 00 Praha 2, Česká republika, IČO: 61385735, tel.: 724 027 929, e-mail: redakce.maskil@maskil.cz.Maskil vychází měsíčně za laskavé podpory Ministerstva kultury ČR, Federace židovských obcí v ČR, Nadačního fondu obětem holocaustu a The Dutch Humanitarian Fund (JHF). Zájemci mohou přispět na vydávánívěstníku libovolnou částkou na bankovní účet: 86-8959560207/0100 u Komerční banky, variabilní symbol: 88888 (5x8). Manipulační poplatek 10 Kč. Redakce: Milan Kalina, Kateřina Weberová. Redakční rada: MichalForšt, Jitka Nováková. Ilustrace: Lucie Lomová. Předtisková příprava a tisk: Typografické studio Trilabit, s. r. o., Vodičkova 36, Praha 1. Uzávěrka tohoto čísla 7. 10. 2009. Uzávěrka příštího čísla 9. 11. 2009.