Formát PDF ke stažení

Věřím v zázrak?tématické článkyVím, že Bůh je všemocný. Známpříběhy lidí, kteří prožili Boží dotek,čtu o Ježíšových činech a zázracích, alenení nad vlastní zážitek.Pro život na samotě je auto nepostradatelným„členem“ rodiny. Jsme zvyklíse v něm modlit, zpívat, plánovat,diskutovat, ale hlavně se vůbec někamdopravit – do sboru, školky, práce,k lékaři, na nákup. K tomu sloužilo létaauto, které jsme dostali darem, kterézvládlo řízení začátečníkem, ale hlavnědobře sloužilo. Když manžel oznámil,že životnost auta se chýlí ke konci a jetřeba přemýšlet o novějším autě, takmě pobouřil. Obvinila jsem ho, že mu„stařenka“ není dost dobrá a navíc,musel by se stát zázrak, abychom sepropracovali k jinému autu. Odpovědělmi: „Věřím, že se stane zázrak.“Pane, jak dopravím děti k lékaři,jak budeme chodit do sboru, nanákup…?Najednou to přestala být legrace.Modlili jsme se spolu i zvlášť. On racionálněa konstruktivně, já se strachema zmatkem („Bože, prosím, nenechávejnás bez auta. Pane, jak dopravímděti k lékaři, jak budeme chodit dosboru, na nákup…“). Argument, že byto mohla být zajímavá zkušenost měfakt nebral. „Pane, promiň, ale to měraději uchraň takové zkušenosti.“ Vím,jaké to je, jít ráno s klukem hodinu doškolky, který tam dopoledne prospí vyčerpáníma v poledne si to zopakovatznovu.Trvalo asi měsíc, než jsem připustila:„Ano, Pane, jsi všemocný. Věřím, žemáš moc učinit zázrak a pomoct námk jinému autu. Jen Tě Bože prosím,když nám ho dáš, chraň nás od neštěstí,nechci si vynutit auto a pak litovat.Pane, dáš-li, pak i požehnej.“Můj největší problém byl, nechatjednat Boha. Všude jsem mupomáhala.Můj největší problém v dalších dnechbyl, nechat jednat Boha. Všude jsemMu „pomáhala“. Nejprve mě napadlovyužít konexe. Nevyšlo. Vyřídit leasing– nepodařilo se. „Pane, viděla jsem užtolik aut, jak ještě nikdy před tím a nic.Pane, kudy teď?“Jeden večer jsem třídila časopisya našla srovnání leasingu a úvěru. „AnoPane, to je ono – úvěr.“ Návštěva tříbank mi vzala iluze i kuráž. Navíc mivysvětlili, že kombinace manželka namateřské a manžel cizinec je naprostoneřešitelná. „Není Pane, vím, že není.Všem jim to ukaž! Pane, ale teď už tuzbývá jenom jedna banka…“ Nebyl problém,nevadila mateřská, cizinec, výšepříjmu. Úřednice byla tak milá až mito bylo podezřelé – nakonec se ukázalo,že mně považovala za návštěvu z ministerstva.„Pane, děkuji Ti za neúspěch vetřech předešlých bankách. Naučili mě,ptát se tak erudovaně, až paní úředniceudělala věci, které vůbec nemusela.Děkuji.“Věci dostaly spád, byly peníze, možnostivýběru, našel se i ručitel, sice načtvrtý pokus, ale už jsem byla zvyklá.„Pane, děkuji za ručitele. Požehnejjemu a nám pomoz ho nezatížit.“ Bůhnás ujišťoval, že s námi bude a dovedevše do konce. Ve finále jsme stálipřed rozhodnutím, které auto ze dvouposledních vybrat. „Pane, rozhodnikteré!“ Boží odpověď mě neuspokojila- „Vyberte si sami, rozhodněte se, Jápožehnám.“„Pane, neumím si vybrat, neumím serozhodnout – ukaž které!“ a Bůh jakobyse odmlčel. No dobře, necháme si poraditlidma. Skutečnost, že co člověk, tonázor a odlišná rada, mě vrátila zpátkyk Bohu. „Odpusť, Pane, ale ještě jedenčlověk chce ta auta vidět a poradit nám.Pane, co když to je cesta k našemu rozhodnutí?“Poctivě jsem tomu člověkucelé odpoledne volala, nic, nebral telefon.„Pane, teď to udělám naposledy,opravdu…“ a zase nic. Zklamání. Jentak jsem otevřela Bibli a tam stálo: „Jensi volej, odpoví ti někdo?“ (Jób 5,1) Tusituaci mám dodnes v paměti, ohromnáúleva. „Pane, děkuji za Tvou trpělivost,shovívavost, znovu podanou ruku. Tváodpověď byla tak trefná, až mě pobavila.Pane, vím, co mám dělat. Děkuji.“Pane, děkuji… Tvá odpověď bylatak trefná, až mě pobavila!Hned ráno jsme šli pro auto, vybralisi, dostali slevu a za pár dní odjeli. Perličkana závěr. Seděla jsem v autě (užnašem) a kolem pobíhal prodávající,obchodník tělem i duší, stále cvrlikal,že uvidíme, jak budeme spokojeni, jaknám to poslouží… Už jsem nevydrželaa nahlas řekla: „Dej Bože, aby posloužiloa požehnej!“ Obchodník se konečněodmlčel a řekl, že v našem případětomu i věří. Bože děkuji!DÁŠA HRICOVÁŽIVÉ SLOVO5