správy zo zborovNimnicaOndrej KubišPán života a smrti, náš Otec Boh, si12.3.2005 z Kresťanského zboru Nimnicapovolal do nebeského domova podlhej a ťaž<strong>ke</strong>j chorobe brata OndrejaKubiša vo veku nedožitých 78 rokov. Dotohto spoločenstva kresťanov milovanýbrat po svojom znovuzrodení, vo veku21 rokov, rád nielen pravidelne chodil,ale v ňom i slúžil modlitbou a SlovomBožím.Na pohrebnom zhromaždení bolovydané svedectvo o nádeji veriacich,že brat bude vzkriesený, <strong>ke</strong>ď prídePán Ježiš do oblakov pre svoju Cir<strong>ke</strong>v.Mnohí spoluobčania z jeho rodnej obceIhrište boli oslovení Božím slovom cezbratov Lešíka a Papa. Zo spomienokpamätníkov iste nevymizne jeho úsmevpri podaní tvrdej mozoľnatej ruky a trpezlivosťs akou znášal prejavy chorobybez jediného slova sťažovania najmäposledné dva roky života.JÁN ČÍŽOpavaMiloslav PípalBratr Miloslav Pípal se narodil 13.prosince 1922 v Olešné u Pelhřimova.Jeho tatínek byl invalida. Proto již v desetiletech musel pracovat u sedláka,aby měl co jíst. Kvůli obživě se šel učitdo Prahy pekařem. V Praze se prostřednictvímsestry Hruškové dostal do Křesťanskéhosboru, kde ve svých 19. letechuvěřil v Pána Ježíše Krista. Vyznal Musvé hříchy a přijal Ho jako svého osobníhoSpasitele. Víra v Boha hluboce prostoupilacelou bytost zesnulého bratra.On žil pro svého Spasitele.Ve svých 25. letech se oženil s OtýliíAstelovou, se kterou žil šťastně po celýživot. Všechny své děti vedl společněs manželkou k opravdové víře.Bratr Pípal byl Božím mužem. Umělnést odpovědnost. V době, kdy komunistézavírali za víru v Boha do vězení, stálv popředí pražského sboru a zastupovalho před úřady. Trvalo to více než desetlet a oheň zkoušek jej zocelil. Boží milostho provázela celý život. Od roku 1966bydlel v Opavě. Jeho jedinou zálibou,koníč<strong>ke</strong>m a zájmem byl a je Pán. Proněj dýchal a Jemu sloužil do posledníhodechu. Byl to člověk laskavý a pokorný,nic si nevymáhal. Měl porozumění prodruhé. Byl obětavý a snažil se pomoci,jak nejlépe uměl. Neupoutával na sebepozornost, byl nenápadný a skromný.Měl pastýřské srdce. Snažil se pečovata starat o lidi ve sboru. Jeho práce bylanebyla okázalá, ale opravdová a poctivá.Nezáleželo mu na tom, kdo se na vykonanépráci podepíše. Důležité pro nějbylo, aby se dělalo dílo Boží. Boží odměnajej zajímala víc než uznání lidí.Nechyběl při společných shromážděních.Milý bratr Pípal se snažil do posledníchvíle přivádět zbloudilé duše donáruče svého Spasitele. Obcházel nemocnice,domovy důchodců, zařízení LDNa všelijaké ústavy a rozdával Bible. Mluvils každým, kdo jen trochu projevil zájemo jeho milovaného Pána. Nevynechalpříležitost, aby nezvěstoval evangeliumkaždému, kdo byl ochoten poslouchat.Měřil své skutky a myšlení podle toho, coby se právě teď líbilo jeho Bohu.V prosinci roku 1997 utrpěl bratrPípal těžkou ztrátu. Jeho manželka hopředešla na věčnost. Žili spolu téměř 50let. On to přijal a nereptal. Po celý svůjživot klekával dlouhé hodiny, modlil sea svou víru nejen kázal, ale i žil.Choval se disciplinovaně, zodpovědně,cílevědomě a oddaně, jako Boží voják.Dokud mu to zdraví dovolilo, staralse o sborový dům. Pracoval, kde mohl.Žádné práce se nebál, ani si ji nevybíral.Koncem minulého roku bratr Pípaltěžce onemocněl zhoubnou nemocí. Mělvelké bolesti, ale nikdy si nestěžoval. Připlném vědomí prohlásil: „Přejte mi to,přejte mi to, já vím, kam jdu.“ Několikrátopakoval své přání, aby nad jeho rakvíbylo zdůrazněno, že jeho život byla Božímilost od začátku do konce. Bratr Pípalprožil požehnaný a plodný život. Odešelsytý svých dnů a jist ve svém Bohu a SpasiteliPánu Ježíši, dne 19. dubna v 18 hodin.Zemřel tak, jak žil. Svým životemi svou smrtí oslavil svého Boha. O to mušlo a podařilo se mu to.MILOŠ ELIÁŠSázavaBoženaHanušováDne 21.12. 2004 si povolal k soběnáš nebeský Otec Boženu Hanušovou,rozenou Gwizdowou. Po dlouhé a těžkénemoci ji Pán vysvobodil z velkéhoutrpení ve věku nedožitých 56 let.Boženka měla velmi ráda děti a věnovalase jim až do doby, pokud mohla.Uvěřila v mladém věku, Pána JežíšeKrista přijala jako 12. leté děvče. Veshromáždění nás doprovázela hrou napianino a písněmi. Byla modlitebnicí,která s vyjímkou nemoci nikdy neopustilaspolečná shromáždění. Ta potři roky probíhala také v jejich doměv Kouřimi, dokud sestra Boženka neonemocněla.Boženka měla život ztížený už odškolního věku, přesto se vyznačovalaláskou <strong>ke</strong> všem lidem a tím i svědectvímo Pánu Ježíši. Ke svým rodičůmi k rodičům svého manžela měla velkouúctu.Rozloučení, které se konalo v Kolíně,se zúčastnilo mnoho lidí ze širokéhookolí i ze zahraničí. Slovem Božímposloužil milý bratr Hančík z Kolína,modlitbou bratr Hančík z Brna a zpěvemmanželé Suchomelovi a sestraBalandová. Bylo vydáno požehnanésvědectví o Boží milosti a zaznělo, žedosud je stále ještě čas a příležitostpro každého hříšníka, aby přijal PánaJežíše.Sestra Boženka nám bude chybět,zvláště ve shromáždění, neboť nemámenikoho, kdo by nám hrál a zpívalpísně. Naše přání je, aby nám Pán dalvíce takových sester v našem národě.Děkujeme všem, kteří nás na svýchmodlitbách v ten smutný čas nesli.CYPRIAN GWIZD34 ŽIVÉ SLOVO
Cesta <strong>ke</strong> štěstí nebo spíšesvědectvíštěstí na cestě?GenesisRád vyprávím svůj příběh, nemusímnic vymýšlet a proto také nic nepokazím.Zároveň se si také uvědomím, žese ještě umím za sebe stydět. Chtěl naúvod zacitovat 1Mo 24,42: „Dnes jsempřišel k prameni a řekl jsem: »Hospodine,Bože mého pána Abrahama, kéž bysdal zdar cestě, po níž jdu!«“Kralický překlad říká: „Jestliže tynyní šťastně spravuješ cestu mou, poníž já jdu.“Co však mluví o štěstí BožíSlovo, Bible? Byl jsem překvapen,o štěstí nehovoří vůbec.Chtěl bych své svědectví uvést dvěmapojmy výše uvedených veršů, jsou toslova „cesta“ a „štěstí“. Lidé často vyslovujíslovo „štěstí“ v souvislosti s přánímk narozeninám nebo k Novému roku.Co však mluví o štěstí Boží Slovo, Bible?Byl jsem překvapen, o štěstí nehovořívůbec, když ano, tak jako přívlastekcesty: „šťastná, šťastnější“, a to jen asi25 krát v celé Bibli. Co tedy lidé myslía hledají pod pojmem štěstí. Převážněhledají cestu <strong>ke</strong> štěstí, která vlastněvůbec neexistuje, existuje pouze štěstína cestě. A z tohoto pohledu vám chcivyprávět svůj vlastní příběh o štěstía spasení na cestě životem.Když jsem dospěl k mužnosti, kráčeljsem životem krásnou širokou a pohodlnoucestou. Na ní jsem potkal krásnouženu, se kterou jsem sdílel donedávnasvůj život. Bylo to pro mne veliké štěstí.V té době před 45 lety jsem se poprvésetkal s živým Bohem.Bylo to ve shromáždění Božího lidu, dokterého chodila moje nastávající žena.Tehdy jsem vztah k Bohu vzal na lehkouváhu a tak jsme brzy nato kráčeli po téširoké a pohodlné cestě oba dva. Přivedljsem na ni svou ženu už jako její manžel.Samozřejmě, že se to mamince méženy nelíbilo, protože byla obrácenáa věřící žena (pro pamětníky, sestra Hadynová).Vždy nám říkala: „Špatně žijete,“ale ani to jsme nebrali vážně a nedokázalito ocenit. Tady však musímpřipomenout, že když jsem se ucházelo ruku své ženy, pronesl jsem před svounastávající tchýní, že se Irenky nikdynevzdám, protože jsem skrze ni poznalBoha. Tehdy mělo o Irenku zájem vícechlapců z mládeže a já vím, že má slovabyla odvážná a tenkrát i neupřímná.Pán Bůh ta slova tenkrát slyšel, možnák nim sám tehdy dodal: „Ano a dám tipoznat i svého Syna,“ což se naplnilo ažpo 45 letech.Časem se nám narodily čtyři děti, dvěkrásné dcery a dva synové. Všichni sek nám přidali a my jsme společně kráčelitou krásnou, širokou a pohodlnou cestou.Pokládal jsem to za své veliké štěstí.Noemova archaŽIVÉ SLOVO35