Formát PDF ke stažení

názory a informacePohádkya co si o nich myslím RevikaUž takmer celý školský rok sa u násJako dítě jsem nebyla přítelem pohádek.Jejich náměty a obsah mi připadalystrašně naivní: tři synové nebotři dcery, z nichž jeden - většinou tennejmladší byl hloupý, nebo taky nejlepší.Musel vykonat tři dobré skutky- obvykle se setkal se třemi nějakýmibytostmi, které mu poradily nebo onjim pomohl a na oplátku časem onyzas pomohly jemu. Vadily mi ty náhody- právě pomohl tomu, koho pakpotřeboval. Čarodějové a kouzelníci- to jsem věděla, že nejsou a vrcholbyl dům na kuří nožce. I kdyby ta kuřínoha něco udržela, tak by se v němmuselo všechno kymácet. To pro mnebyl konec s pohádkami.Až jsem byla mládežnice, setkalajsem se s Mirkou, která pro mne bylav lecčem příkladem a ona měla i jakouž dospělá ráda pohádky. Tak jsem siřekla, že na tom asi něco musí být a začalajsem je znova číst. A výsledek?Pohádky mají většinou bohatýjazyk, krásnou češtinu. Hrdinovéprožívají různé trampoty, ale vždyckyse z nich dostanou, pokud jsou čestní,odvážní, pracovití, soucitní, myslící,umí se ovládat. O něco stojí a proto něco jsou schopni přinést i oběť.Všechno to člověk v životě potřebuje,aby obstál. Čtené pohádky v posluchačíchbudují obrazotvornost a mohoujimi být dobře opakované nebozahrané - to je zase tvůrčí činnost.Dnes dětem někteří rodiče pohádkyčtou, ale stále častěji raději pouští TV.Matky ve vybavené domácnosti a přitýdenních nákupech v supermarketechnemají na své děti čas. Pohádkovépostavy tedy mají zcela konkretnítvář, ani ten domek na kuří nožce siuž nemusí děti představovat.V moderních pohádkách přibýváčertů a démonů, kteří často bývajídobrosrdeční či hloupí, člověk nadnimi vyzraje. Jak vzdálené pravdě!Magie, horoskopy, různé zdroje čerpáníenergie a pod., které se v dnešníchrozhlasových i TV pohádkách víc vyskytují,odráží způsob myšlení našichsoučasníků. Ale před tím nás SlovoBoží varuje. Dokonce tak, že to nemábýt mezi námi ani jmenováno.Existují ale docela nové pohádky.Pohádky, které sledují starší děti - případněi s rodiči na TV a tatínkové jekupují na videu. V poslední době jsemjela několikrát luxusními autobusy.Vždycky bylo puštěno video. Dvakrátjsem je sledovala: nestřílelo se bezhlavě,nebylo to ani na hranici porno. Filmtrval dvě hodiny a v závěru byla obhájenapravda, právo a spravedlnost přišlyke svým právům. Tedy - také jakov pohádce. Jenže hrdina nemusel dělatdobré skutky, ale být sportovně a střeleckyna úrovni, eventuelně být vynikajícímšoférem. A mít přiměřenoupartnerku nebo partnerek víc. A aby sidiváci užili, tak je tam plno zbytečnýchrůzně složitých situací. Ve skutečnostiby hrdina po kopancích do břicha,hrudníku a pádu ze schodů po hlavěbyl tak na odvoz do krematoria, užani ne do nemocnice. Ve filmu vyskočía pokračuje v utíkání nebo pronásledování.O kultuře jazyka se hovořit nedá,bohatý slovník je pouze v oblasti kleníči nadávek, brutality značkové kvalitybohatě. Ale zážitek, který se zapisujedo podvědomí zvláště mladších diváků,je určitě mimořádný. A proto, že jeto pro život tak přínosné, se to kupujea na videu pouští opakovaně.A zatím školní roky, kdy je časa příležitost se na opravdový životpřipravit, utíkají. I v příštích letechbude k dobrému životu zapotřebí býtčestný, odvážný, pracovitý, myslící,umět se ovládat, umět se vcítit do situacejiných, navíc umět spolupracovata být tvořivý.Při jakých příležitostech a v jakýchsituacích si to naši dnešní školáci trénují?A mají na to vůbec čas, když jimho bere TV, video a počítač? Humanismusa demokracie mají s křesťanstvímspolečného velmi málo. Hledánía budování Božího království na tétozemi vždycky vyžadovalo a vyžadovatbude hrdiny. Opravdové, ne televizní.Naši předkové se museli naučit zacházets plynem, aby sloužil, ne ničil.Stejně tak bychom se my měli naučitzacházet s filmy a ovladačem TV,i s počítačem.IRENA ZEMANOVÁv Rači stretávajú ľudia zo 4 zborov na kurze„Zvestovanie a výchova učeníkov“. Náš učiteľSamuel Húšť zo Zlína sa neraz zmienio tom, ako prebiehajú podobné školeniana iných miestach. Preto sme radi využilipríležitosť stretnúť sa so študentmi z podobnýchkurzov v Čechách a na Slovenskua prihlásili sme sa na minikonferenciu – to„mini“ sa vzťahuje skôr na čas trvania (odvečera 8. apríla do odpoludnia nasledujúcehodňa) než na počet účastníkov (asi 80)– v rekreačnom stredisku Revika neďalekoVizovíc.Najviac času počas konferencie sme venovalibiblickému vzdelávaniu. Bratia DonHarris a Brian Dagen (misionári z USA,ktorí už dlhé roky slúžia v českých zboroch)nás previedli seminárom „Hodnotyzdravého zboru“. Na základe mnohýchmiest z Písma sme hľadali princípy prefungovanie zdravého zboru, ktorý nevenujesvoje sily iba údržbe, ale mobilizuje svojichpríslušníkov k službe tým, že im pomôžeobjaviť duchovné obdarovanie prijaté odPána a dáva im priestor k ich uplatneniuv službe vnútri zboru i v evanjelizáciiv okolí zboru. Učili sme sa o vzájomnýchvzťahoch, vodcovstve, rovnováhe, stanovovanícieľov, evanjelizácii a vyučovaní.Zmyslom podujatia však nebolo lenškolenie. Chceli sme sa stretnúť s bratmia sestrami s ktorými máme všeličo spoločné,navzájom sa podeliť o to čo Boh konáv Čechách, na Morave i na Slovensku a vidieť,ako rastie Božie dielo šírenia evanjeliaa výchovy učeníkov a tak sa vzájomnepovzbudiť k ďalšej službe. Pre mňa osobnetoto zdieľanie bolo najhodnotnejšou súčasťouprogramu. Častokrát mám pocit, že teórieuž bolo dosť (hoci pre dobrú prax je máločotak užitočné ako dobrá teória), že viacnež učiť sa nové veci potrebujeme uplatniťto, čo už vieme. A tak bolo pre mňa veľmiosviežujúce počúvať svedectvá bratovi sestier z rôzneho prostredia, od mladýchvo viere až po rokmi skúsenú sestru Húšťovú,o ich bojoch a niekedy aj víťazstváchv službe jednotlivcov, skupiniek i zborov.Zvlášť pôsobivý bol záver, keď sme zistili,že pani vedúca z Reviky mala veriacich starýchrodičov a v detstve navštevovala zbori besiedku na Slovensku a tak sme jej mohliposlúžiť svedectvom i modlitbou.Čo dodať? Dovidenia o rok!PETER KOZÁR32 ŽIVÉ SLOVO