Formát PDF ke stažení

historieAksamitovi bohužel nebylo dopřánosvůj stavební záměr dokončit. DvůrLadislava Pohrobka nemohl připustit,aby se část Slovenska vymanila z jehopoddanství i církevní autority. Sám králse účastnil organizace válečného taženído Spiše, v němž významnou roli sehrálibojovníci najatí v Rakousech a na Moravě.Ladislavova armáda nedostavěnýTábor obléhala, statečný odpor obráncůvšak útočníky přiměl ke kompromisnídohodě. Bratříci za výkupné vydali svojipevnost a získali právo volného odchodu.Poté byl Tábor dobyvateli rozbořen.Aksamit ovšem vyšel z války neporažený,což mu přineslo neobyčejný věhlas.I tak významný panovník, jako byl císařFridrich III., uzavíral s bratrstvy smlouvycoby se svrchovanou mocností. A králiLadislavovi nakonec nezbylo jiné řešení,než Petra získat zpátky do svých služeb.Bratříci nebyli bojovníci zasociální spravedlnost a rovnostlidu, ale především tvrdí,houževnatí a nesmlouvaví muži.Ne všichni hledali inspiraciv Božím slově.Neradi bychom ovšem ve čtenáříchnavozovali či podporovali mylnoupředstavu, kterou o bratřících v poplatnostisvé propagandě vytvářel minulýkomunistický režim. Nešlo o žádnébojovníky za sociální spravedlnosta rovnost lidu. Byli to především tvrdí,houževnatí a často i nesmlouvaví muži.Vůči obyvatelům území pod svojí správouvystupovali jako vrchnost a vyžadovaliběžné poddanské dávky. Za to jimposkytovali ochranu i určitou pomocpři nenadálém postižení (např. požáru).Zdaleka ne všichni jejich příslušnícihledali inspiraci v Božím slově. A někteřísi dokonce počínali jako bezohlednílupiči, takže nezbylo jiným hejtmanůma správcům, než proti vlastním zakročitse zbraní v ruce.Jak už jsme nadepsali hned v úvodu,nesmírně zajímavé svědectví o bratřících,a zejména o jejich veliteli nám zanechaldiplomat ve službách FridrichaIII. Eneáš Sylvius Piccolomini (pozdějšípapež Pius II.). V době, kdy psal o událostechna východě Slovenska, pobývalsám ve Vídeňském Novém Městěa zprávy tedy dostával jen prostřednictvímAksamitových nepřátel. Jakoklerik ostatně k jeho protivníkům sámpatřil a jeho postoj se odráží i v uváděnérelaci. Nijak zvlášť to však neubírána její hodnotě. Z jeho listu s datem 12.června 1453 vyjímáme:„Když se (Aksamit) doslechl, že Jiskruvyhnali ze Spiše, přičemž tento kraj zůstalbez vojska, shromáždil nemalou banduzbojníků, a aniž byl dosazen na jeho místo,vtrhl do kraje. Jednak útokem, jednaklstí dobyl dva hrady, chráněné přírodoua umělým opevněním. Potom rolníky usazenév nechráněných dědinách a mečem i ohněmzastrašené donutil, aby mu odevzdávalipotřeby nezbytné pro živobytí, odvádělipravidelné daně a na každý jeho pokyn mubyli k službám. Když na několika vhodnýchmístech vybudoval opevnění a usadilv nich posádku, i opevněná města si učinilpoplatnými. Potom, šelma jedna, protožeprohlédl, že v mocné zemi se nebude smětdlouho rozpínat bez větších šiků, využil svojičeskou vynalézavost a vymyslel si dobrélákadlo, kterým si přivábil mnoho ozbrojencůz nejbližších krajin. Všem, kteří by pod nímchtěli bojovat, slíbil žold: jízdnému týdně1 zlatý, pěšákovi půl zlatého a každémurovný podíl ze všech daní a kořisti. A cokolivz dávek a loupeží nashromáždí, to se společněuloží. Když pak nadejde předem stanovenýčas dělení, každému se vyplatí zaslouženýžold. Zbytek se rozdělí podle hlav, ale tak, jakje zvykem u Čechů (husitského vyznání), vevšem se odvolávajících na evangelium. Ti, cose přidají k vojenskému spolku poslední denv měsíci, dostanou ten samý žold jako takoví,kteří sloužili celý měsíc. Neboť, praví Aksamit,tak učí evangelium, podle kterého dělníci,přicházející jako poslední, se rovnají těm, kteřípřišli prvé hodiny. Když se pověst o tomtoroznesla, všichni, koho neřest, bída a svědomívyhnaly z domu, utekli se k Aksamitovi,který z nich sestavil vojsko, čítající už pěttisíc bojovníků a budil strach i hrůzu nejen veSpišské stolici, ale po celých Uhrách. Ani JanHuňady, gubernátor, nemůže potlačit expanzitohoto člověka, ač často potlačil větší povstánía zničil početnějších nepřátel, napadnuvšíchkrajinu. Jednoduše se totiž neopováží klástodpor záměrům toho uzurpátora, kterémutajně podali ruku i někteří zemští páni, jimž sezdá správcovství Jana Huňadyho předlouhéa velmi tíživé. Proto byl král Ladislav(Pohrobek) přivoláván, aby se vypravil protizbojníkům do Uher, pokud nechce slyšeto velkých nepokojích v království …“Zasloužený žold se rozdělítak, jak je zvykem u Čechů(husitského vyznání), ve všem seodvolávajících na evangelium.MILAN KRAJČAŽIVÉ SLOVO21