Formát PDF ke stažení

historieVálečník dbalý Božího slovaPři slově „válečník“ si jen stěží dokážemevybavit zbožného člověka. Vždyťjde o muže, jemuž ničivá válka skýtalazaměstnání i cestu ke kariéře. Již samanutnost vzbuzovat u otrlých bojovníkůkázeň a poslušnost vyžadovala potlačeníosobních citů a mnoha ohledů. Tímvíce nás proto ohromí zjištění, že jedenz nejslavnějších českých válečníků, PetrAksamit z Kosova a Plavče, velice pečlivěnaslouchal slovům Bible, a dokoncepři ustanovování vojenských řádůprakticky dbal vzorů Božího jednání.Tato jeho prostředí naprosto neobvykláakceptace učení evangelia ostatně překvapovalai jeho protivníky.Jeden z nejslavnějších českýchválečníků, Petr Aksamitz Kosova a Plavče, velice pečlivěnaslouchal slovům Bible.Právě jednomu příslušníku opačnéhotábora, Eneáši Sylviu Piccolominimu(1405 – 1464), autoru slavného díla o českýchdějinách a pozdějšímu papeži PiuII., vděčíme za písemná svědectví o tétooriginální pozoruhodnosti. Část jednéjeho zprávy jsme se rozhodli uveřejniti na stránkách Živého slova. Podávámeje podle překladu slovenské badatelkyA. Gácsové, pořízeném v padesátýchletech minulého století. Jeho původnílatinský text, bohužel, jsme dosud nemělipříležitost shlédnout. Ještě dřívevšak, než-li přistoupíme k publikaciautentického svědectví, dovolujeme siponěkud přiblížit jeho hlavního hrdinui dobové okolnosti.Petr Aksamit náležel k plejádě drobnýchzemanů XV.století, které chudobapřinutila provozovat jediný stavovskypřijatelný způsob zaměstnání urozenéhočlověka – vojenské řemeslo. Uplatněnínašel v táborských rotách, jež se poskončení husitských válek nechaly najímatdo služeb vládnoucí dynastie i cizíchpanovníků. K roku 1440 se Petrovojméno (Axamithus) poprvé připomínáv maďarských kronikách. V tom rocepřichází ve vojsku slavného vojevůdceJana Jiskry z Brandýsa na Slovensko,aby zde hájil nároky Ladislava Pohrobkana uherský trůn. Vedle něj se užtenkráte objevují i tři jeho nejznámějšíspolubojovníci: Jan Talafús (Talephus),Jan Keřský (Chelzecus), a Slováček (Zlowachus).V roce 1442 se jim podařilodobýt Spišský hrad, kde o rok pozdějizastihujeme Petra na postu místníhohejtmana. Odhodlaně pak stál na Jiskrověstraně v zápase s jeho mocnýmrivalem, Jánošem z Huňadu.V jedné důležité věci se však oba věhlasníválečníci lišili. Zatímco Jiskra bylkatolík, Aksamit neochvějně vyznávalutrakvismus táborského směru. Spišskýhrad se tak pod jeho vládou stávaljiž v průběhu čtyřicátých let XV. stoletíbaštou pozůstalých husitských rot i ohniskemšíření kalicha na Slovensku.Dokládá to i žádost uherského sněmuv roce 1449, který vyzýval papeže k finančnípodpoře války proti Jiskrovia jeho nevěřícím žoldnéřům s tvrzením,že jejich vlivem už celé oblasti v zemipřijímají pod obojí způsobou. Šlo bezesporuo nadsazenou, prospěchářskymotivovanou argumentaci, nicméně užsama skutečnost, že do vojenských bratrstevvstupovali vedle Čechů i Slovácia Poláci, opravňuje předpokládat určitésrovnávání se ve víře alespoň u nejbližšíhookolí. Nezanedbatelnou roli jistěsehrála i domnělá nepřemožitelnost jejichzbraní, jež se projevila třeba právěfiaskem pompézního tažení Huňadyhostrany na podzim r.1449, a která nutněvzbuzovala otázku po příčině „zázračných“vojenských úspěchů.Řadoví bojovníci, rotmistřii hejtmané bojového svazu senavzájem oslovovali „bratře“.Velení bylo kolektivní.Sotva načas pominulo nebezpečí,došlo nenadále k roztržce mezi Petrema Janem Jiskrou. Aksamit vystoupilze služeb Ladislavových, ale Spiš neopustil.Z rozptýlených námezdnýchvojenských rot dokázal vytvořit samosprávnou,nezávislou organizaci. Přijejím budování se nechal inspirovatprávě Biblí. Řadoví bojovníci, rotmistřii hejtmané tohoto bojového svazu senavzájem oslovovali „bratře“. Odtud plynuloi jejich označování „fratres (bratři,bratříci)“. Velení bylo kolektivní. Toznamená, že bez ohledu na dominantnípostavení Petrovo o všech závažnějšíchvěcech rozhodovala podle apoštolskéhovzoru dvanáctičlenná rada. Když napříkladv závěru roku 1455 Bardějovští říkali,že s nimi Aksamit „sobě volně chtělválku počíti“, hejtman je ve zvláštnímlistu upozornil, že o tomto dramatickémkroku rozhodne až porada s bratry. Onsám s nimi „přátelsky chtěl bydleti“.Měsíční žold se vyplácel podleKristova podobenství o dělnícíchna vinici ve stanovený den.Ten, kdo přišel na konci období,dostával stejnou částku jako ten,kdo sloužil celý uplynulý měsíc.Měsíční žold se podle Kristova podobenstvío odměně dělníků za prácina vinici Páně (Mat. 20,1-16) vyplácelpravidelně ve stanovený den a ten, kdopřišel třeba na konci období, dostávalstejnou částku jako zbrojnoš sloužícícelý uplynulý měsíc. Některé další aplikacenovozákonních textů ve správníchřádech bratrstva bude možno ještě dálevyčíst ze zprávy Eneáše Sylvia.Skutečně mezinárodní věhlas si PetrAksamit získal poté, kdy král Ladislavzbavil Jiskru všech hodností a v prosinci1452 přiměl opustit Uhry. Řada jehopozůstalých hejtmanů (Čechů, Slovákůi Poláků) ve snaze udržet si své postaveníse přidružila k bratříkům, jejichžvůdce na odchod z východního Slovenskavůbec nepomyslel. Naopak projevilnetušenou aktivitu. Právě totiž v době,kdy jeho bývalý velitel okoušel hořkostnevděku, v Čechách zemský správceJiřík z Poděbrad ovládl Tábor a potlačilmístní náboženský směr. Jedenvypuzený kněz táborského ritu údajněnalezl útočiště u Aksamita. To bylzřejmě zásadní impuls k velkolepémupodniku Petrovu. Vůdce bratříků dal sedo budování Tábora ve své nové vlasti.Příhodné místo nalezl u Hrabušic naZelené hoře. Ve Spiši tak roku 1453vyrůstalo hrazené centrum bratrskéhosvazu, jež mělo převzít duchovní odkazvzdáleného husitského města na řeceLužnici.20 ŽIVÉ SLOVO