Formát PDF ke stažení

iblická úvahaKoho a jak zasáhlaJežíšova smrt?Zasaženi blízkostí smrtiUž jste se někdy topili nebo někohozachraňovali z vody? Moje kamarádka sebyla v létě s přáteli koupat. Když sedělina dece, přiběhla k lidem sedícím opodálholčička a plakala. Říkala vzrušeně, žejejí tříletý bráška propadl plavacím kruhema zůstal pod vodou. Byl to rybníks kalnou vodou, takřka nulová viditelnostpod vodou. Chlapi rychle naskákalido vody a začali hledat – po hmatu. Tím,jak se zpráva šířila, hledalo ve vodě čímdál víc lidí a čím dál víc jich postávalo nabřehu. Čekali, co se stane. Někteří zůstalina dece, ale všichni zbystřili a zaujaliurčitý postoj. Byli umíráním „nevinného“vytrženi z poklidného prožívání dne.Někdo zachraňoval, někdo s napětím čekalna břehu. Zasaženi však byli všichni.To dítě po dlouhých třech minutách našlia díky Bohu i zresuscitovali.Smrt, která zasahuje Boha i člověkaPodobně na tom byli i aktéři Ježíšovaukřižování. Zasaženi však nebyli jenlidé, ale i sám Bůh. Z biblického textu jezřejmé, že Ježíšova smrt zasahuje Boha,davy i jednotlivce. Podívejme se na tentopříběh blíže (Lukáš 23, 44–49):„Bylo už kolem poledne, tu nastala tmapo celé zemi až do třetí hodiny odpoledne,slunce se zatmělo a chrámová opona seroztrhla uprostřed. A Ježíš hlasitě vykřikl:„Otče, do tvých rukou odevzdávám svéhoducha.“ A když to řekl, vydechl naposled.Když setník uviděl, co se stalo, vzdal chváluBohu se slovy: „Skutečně tento člověk bylspravedlivý.“ A ti, kdo se v celých zástupechsešli na tu podívanou, když viděli, co sestalo, bili se do prsou a odcházeli. Opodálstáli všichni jeho známí, i ženy, které hodoprovázely z Galileje, a hleděli na to.“1. Bůh přichází se znamenímsoudu, ale i milostiUmírání a smrt Pána Ježíše Kristazasahuje nejprve jeho Otce, který začínájednat. Pán Ježíš už visel na křížiněkolik hodin. Měl za sebou rozhovorse spoluukřižovaným a Lukáš nás uvádído děje slovy: „Bylo už kolem poledne.“Zní to jako nenápadná pomlka, jakoto pověstné ticho před bouří. A najednouto přišlo, „tu nastala tma po celézemi …“a) Tma zdůrazňuje soud.Tma byla a je pro Izraelce znamenímBožího soudu, něčeho, co vyvolávalostrach. U Ámose 8,9 čteme: „V onenden způsobím, je výrok PanovníkaHospodina, že slunce zapadne v poledne,tmou zahalím zemi za jasného dne.“ Znamenítmy bylo charakteristické proDen Hospodinův. Ámos i další proroci(Iz 2,12n; Ez 13,5; Za 14,1) jej popisujíjako den soudu nad Izraelem. Bůhzasahuje, aby potrestal hřích, kterýdosáhl vrcholu. Jiní proroci (Jr 46,10;Abd 15; Jl 2,31) v něm vidí trest národůza jejich hřích a krutosti. To naznačujíi výroky Nového zákona (Sk 2,20; 2Te2,2), které Den Páně spojují s Kristovýmdruhým příchodem. Tma je zdena Golgotě teologickým symbolemkontrastu proti Ježíšovi, který je světlo,světlo pro všechny národy světa. Tmabyla taky řeckým motivem, provázejícísmrt významné osoby.b) Zatmění slunce demonstruje Božíjednání.Není jasné, jestli toto zatmění způsobilměsíc, jak jsme zvyklí. Někteří myslína zvláštní vítr od Středozemníhomoře, sirocco, který byl schopný zatemnitslunce. Ať už to Bůh technickyprovedl jakkoli, bylo to znamením, žejedná. To potvrzuje i další Boží znamení.c) Roztržením opony Bůh otevírápřístup k sobě.Vykladači diskutují o tom, která oponato byla, zda ta vnější – oddělující nádvořínebo ta vnitřní - oddělující svatynisvatých. Já si myslím, že je to oponavnitřní, katapetasma. Tento výraz setotiž používá v Novém zákoně, kdyžse mluví o oponě, a to ve významuotevření přístupu do svatyně, k Bohu.Matouš uvádí, že se opona roztrhlashora dolů. Směr roztržení ukazuje, žeto Bůh otevírá přístup k sobě samému.Chrám tím prohlašuje za nadbytečný!Bůh ustanovuje nového prostředníkamezi člověkem a Bohem, který nepotřebuje,aby byla přinášena oběť. Onje dokonalý a za naše viny platí vlastníkrví. Jen krev nevinného nás mohlavykoupit. Je to projev milosti, kterázde stojí v kontrastu se soudem nadhříchy světa, právě probíhajícím nakříži.Ten soud měl být vynesen nade mnoui nad tebou! Vykonán na mě i na tobě!Tím soudem je smrt, hrůzostrašná smrt,o které víš, že nikdy neskončí. Ve kterévíš, že se budeš trápit pořád. To je trestza hřích člověka, to je trest za hřích můji tvůj. A proto Ježíš umírá, aby ty jsimohl přistoupit k Bohu, skrze roztrženouoponu a říct: „Beru od Tebe život,Bože, díky Ježíši!“Jednou jsme byli v Brně v podzemí kapucínskéhrobky. Najednou zhaslo světloa nastala totální tma, měli jsme i strach.Vedle této zkušenosti s opravdovou tmou,jsem se chtěl zmínit i o zkušenosti s ostrýmsvětlem. V zimě jsem byl s bratremna horách, na běžkách. Všude závěje,všechno nádherně bílé a k tomu úplnějasno. Slunce zářilo – krása. Když jsmedorazili na chatu Slavíč, dali jsme si pauzu.Vůbec jsme se však nemohli rozhlédnoutkolem sebe. Byl to snad nejsilnějšíjas, jaký jsem zažil! Úplně to bodalo doočí a museli jsme si je zakrývat nebo skláněthlavu. Bůh, Ježíš Kristus, jako ten nejsilnějšíkontrast světla proti tmě – obrazusoudu nade mnou, nad námi a naším hříchem!Bůh v události Ježíšova ukřižovánívystoupil se znamením soudu i milosti.Byl zasažen tak, že skryl svou tvář i předsvým Synem: „Bože můj, Bože můj, pročjsi mě opustil“ (Mt 27,46). Ježíšovou smrtívšak nebyl zasažen jen Bůh Otec, ale taképřihlížející dav a jednotlivci. Než si všakpřiblížíme jejich reakci, podívejme se blížena v. 46. Vidíme zde, jak2. Ježíš důvěřuje Otci i ve smrtiDostáváme se do místa, kde Lukášpopisuje okamžik smrti našeho PánaJežíše Krista. Vždycky mě moc zajímalo,co se v tom okamžiku na Golgotěv duchovním pozadí dělo. Lukáš to tadynerozebírá a ani není možné si to úplněpředstavit, přesto nám však dává nahlédnoutblíže. Zachytil totiž výrok Pána Ježíše,který ostatní evangelisté neuvádějí.Slova: „Otče, do tvých rukou odevzdávámsvého ducha“ pocházejí ze Žalmu 31,6. Jeto odevzdání se Otci. Je to vyznání důvěry.Tento Žalm byl v Judaismu užívánjako večerní modlitba žádající Boha, abyochraňoval prosebníka od nepřátel. Bylato modlitba spravedlivého, který se odevzdáváBoží ochraně po dobu spánku.Ježíš Kristus umírá a modlí se, vykřikujetuto modlitbu důvěry k Bohu, modlitbu14 ŽIVÉ SLOVO