Formát PDF ke stažení

tématické článkyProstea bude vám dáno!Mami, proč nevěříš v Boha?Jako svobodná jsem žila v západníchČechách v nevěřící rodině. Ani po svatběa přistěhování se do Bohumína se tonezměnilo. Změnu do mého života mipřinesly děti, a to hlavně v době, kdydospívaly. První v naší rodině uvěřilv Ježíše syn Ivo. Viditelně jsem poznávala,jak se mění před očima. Stávalse klidným a vyrovnaným. Oznámilmi, že uvěřil na chatě během pobytuna Nivách a chtěl se o to se mnoupodělit. Jeho příběh o tom jak uvěřilv Boha byl mým prvním oslovením.Na závěr se mne totiž zeptal: „Pročnevěříš v Boha?“ Já jsem mu tenkrátneuměla odpovědět, protože jsem seo Boha nikdy nezajímala. Jen jsem sebála smrti, protože jsem si myslela, žesmrtí vše končí.Později jsem od něj dostala pozvánína Nivy, kam měly jet maminky ostatníchmládežníků našeho sboru. Nakonecjsme tam jeli jenom já s manželem,ale na tento pobyt nikdy nezapomenu.První, co mne oslovilo po příjezdu nastarou chalupu na Nivách v březnu1994, bylo setkání s křesťanskou mládežíz Havířova, která se tohoto pobytutaké zúčastnila. Téměř jako šok na mnepůsobilo jejich upřímné a kamarádskéjednání mezi sebou navzájem a takéjejich chování k nám „starým“. Protožejsem 40 let pracovala s mládeží ve školství,vnímala jsem tento rozdíl v chovánívelmi intenzivně. Vyslechla jsemsi při besedách s nimi a s ostatníminevěřícími jejich vyprávění jak uvěřiliv Ježíše Krista a zatoužila jsem být jakooni – věřící v Boha. V duchu jsem si říkala,jak to mám ale udělat?Mé přání bylo Bohem vyslyšeno.Před očima mi proběhl celý můj dosavadníživot a zjistila jsem, že vůbec nebyltakový, jaký by měl být. Uvědomilajsem si řadu svých chyb a provinění, jakvůči svým nejbližším, tak vůči ostatnímlidem, za které bych se před Bohem styděla.Protože jsem však po Něm toužila,rozhodla jsem se, že se pomodlím, abymi mé hříchy odpustil.Mé přání bylo Bohem vyslyšeno.Cítila jsem, jak se moje nitro něčím naplňujea v té chvíli jsem pocítila v soběohromný klid a pokoj, až jsem se toholekla. Druhý den, když jsem v našískupince četla úryvek z Bible (Matouš7,7 a 8): „Proste a bude vám dáno; hledejte,a naleznete; tlučte a bude vám otevřeno.Neboť každý, kdo prosí, dostává, a kdohledá, nalézá, a kdo tluče, tomu budeotevřeno“, začaly mi po tváři stékat slzy,za které jsem se však nestyděla.Můj další život se změnil. Byla jsemobohacena setkáváním se s lidmi vesboru, netoužila jsem po světskýchoslavách ve škole (narozeniny, vánoce,velikonoce). Bylo to na mně už asi vidět,protože se mne ptali ve škole, co se semnou stalo. Společenství věřících lidími dávalo více než kontakt s nevěřícímikolegy. V listopadu 1994 jsem se nechalav Ostravě-Kunčičkách, ve svých 51letech pokřtít.MARIE ŠTĚRBOVÁTati, co ti brání v tom,abys uvěřil?Narodil jsem se koncem první republikyv roce 1935 a jako katolík jsem bylpokřtěn. Otec byl bez vyznání, modlitse mne naučila maminka - byli jsmevšak takoví, jak se říká, formální křesťané.Téměř celý svůj aktivní život jsemvlastně strávil bez Boha. Oženil jsem sev roce 1970 a manželka byla rovněž nevěřící.Když se nám narodily děti, ptalse mne jednou syn na to, co bude posmrti. Nebyl jsem schopen dát mu uspo-kojivou odpověď. Vyjádřil jsem se v tomsmyslu, že je ještě mladý, má celý životpřed sebou, ať si ze smrti nedělá starost.Myslím, že jsem jej tím hodně zklamal.Pomyšlení na to, že po smrti již nebudevůbec nic bylo totiž i pro mne velmi deprimující.Když jsem po ukončení studiínastoupil do zaměstnání, řadu let jsembyl zaměstnán v nepřetržitém provozena ocelárně, kde člověk navíc ztrácí pojemo tom, co je to neděle. Ta pro mnevlastně vůbec neexistovala, celý rok byljen jedno nepřetržité střídání ranních,odpoledních a nočních směn.Po pádu komunismu, kdy jsme mohlikomunikovat s celým světem, jsem sijednou v novinách přečetl, že nějakáorganizace z USA nabízí bezplatné korespondenčníkurzy angličtiny. Protožejsem se chtěl v angličtině zdokonalit,přihlásil jsem se. Po základních informacích,které jsem obdržel, jsem dostal odsvého konsultanta první texty. Byl jsemvelmi překvapen, že to byly texty biblické(Janovo evangelium). Celý kurz vycházelz moderního anglického překladu Bible.Zároveň ke každému úseku byly připojenyotázky, na které jsem měl odpovědět.Vzpomínám si, že zejména jedna z nichmne přiměla k přemýšlení. Týkala situace,kdy třetího dne po ukřižování PánaJežíše našla Marie Magdalská kámenodvalený od hrobu a hrob byl prázdný.Otázka zněla: „Co si o tom myslíte?“ Nejprvejsem se to pokoušel prodiskutovats jedním kolegou, katolíkem, ale vyhnulse odpovědi. Nakonec jsem se pokusilnajít odpověď sám. Řekl jsem, že se zdejedná o otázku víry. Uvědomil jsem si totiž,že tuto skutečnost můžeme přijmoutjedině vírou.Co si myslíte o ukřižování? Že tomohu přijmout jedině vírou.V téže době začal náš syn chodit doKřesťanského sboru v Bohumíně, promne zcela neznámé církve. Později misyn sdělil, že se v Ostravě na společnémshromáždění věřících nechal pokřtít.Z katolické praxe jsem se domníval, žepřitom dostal také nějaké jméno. Ale onmi vysvětlil, že tady nejde o jméno, aleo rozhodnutí člověka přijmout do svého10 ŽIVÉ SLOVO