Možnosti sociální práce na počátku 21. století - Prohuman

odinného života. Později si však všimneme, jak nový společenský úzuspřestává tolerovat vnitrorodinné násilí. O tomto novém charakteru intimitypak Giddens (1992) píše, že její podstatu tvoří emoční komunikacev kontextu rovných vztahů.Giddens (1994) ukazuje, že vztahy začínají mít v pozdně moderní době svévlastní osudy. Pokud omrzí a obecně řečeno neposkytují to, co se od nichočekávalo, mohou být legitimně ukončeny. V kontextu společenskýchnorem přestává být přitom významné, zda se jedná o vztah a rozlukuformální (sňatek-rozvod) či neformální (kohabitace-rozchod). Pojítkemvztahů jsou spíše emocionální pouta vytvářená na základě osobníatraktivnosti, sexuality a citů spíše než ekonomické potřeby. Pozdněmodernívztahy jsou zakládány na důvěře, otevřenosti a vyjednávání. Comuži a ženy dělají, jaké role vykonávají, kým jsou musí být diskursivněospravedlněno, zdůvodněno a vyjednáno. To znamená, že chování a postojemusí být obhajitelné v demokratické debatě a také akceptovatelnépartnerem. Pokud se to neděje a diskursivní prostor není ve vztahuudržován, je společensky akceptováno, že je možné a snad i žádoucí vztahukončit. Ferguson (2003a) v tomto kontextu předpokládá, že v současnéZápadní kultuře lze již manželství rozumět v zásadě spíše jako spojenírovnocenných partnerů než jako uplatnění patriarchálního modelu. Novoua existenciálně významnou dimenzí partnerského života se stala potřebavztah manželským párem aktivně utvářet.Přes všechny uvedené charakteristiky vztahů v pozdně-moderní společnostivšak není možno konstatovat, že všechny vztahy jsou nyní organizované naprincipu rovnocenného vyjednávání. Mnozí muži i mnohé ženy stálevyhledávají tradiční formy vztahů a svá manželství prožívají i s tradičněuspořádaným systémem rolí a dělby práce. Také se ukazuje, že sňateknebývá „rovnocenným spojením“ například v některých etnických skupinách1 . O nerovných vztazích, které jsou mezi pohlavími, lze hovořit takév souvislosti s domácím násilím (Featherstone, 2004). Přesto je možnospolu s Giddensem konstatovat (1992, 2003), že strukturální transformacese již odehrála a radikálně ovlivnila podmínky, v jejichž rámci se utváříosobní identita jednotlivce i charakter vztahů dnes.1 Navrátil a Šišláková (2004) například referují o romských párech, v nichž se mnohdyvyskytují velmi silné prvky patriarchálního vztahu s projevy i fyzické agrese vůčiženám.43