Možnosti sociální práce na počátku 21. století - Prohuman

služba je veřejná služba. (Standardy kvality, 2003, s.23) Matouškova(2003, s.214) definice je o něco srozumitelnější, leč neméně výstižná.Zahrnuje pod pojem sociální služba všechny služby, krátkodobé i dlouhodobé,poskytované oprávněným uživatelům, jejichž cílem je zvýšeníkvality klientova života, případně i ochrana zájmů společnosti.Sociální služby jsou stavěny na principech potřebnosti, solidarity,komunity, rodiny a lidské pospolitosti a vychází z židovsko-křesťanskýchtradic, kde pomoc bližnímu má významné místo v žebříčku hodnot. Takéstaví na dobrovolné činnosti a pomoci v naléhavých situacích, které jedinecnení schopen sám, ani za pomoci nejbližších, překonat. Právě z tohotopojetí vycházeli ti, kteří poskytovali sociální pomoc a sociální služby jakojejí neoddělitelnou součást v historii. Byly to zejména různé církve,svépomocná sdružení a později obce jako nejbližší institucionálnězakotvená komunita. Po roce 1948 došlo ve všech oblastech sociálnípolitiky, sociální pomoc a služby nevyjímaje, k postupným změnámznamenajícím přesun institutu sociální pomoci a služeb na stát a jehovykonavatele.Paternalistický přístup sociální politiky v období let budování komunismuna území tehdejšího Českoskoslovenska vystřídala počátkem 90-tých letnová koncepce sociální politiky, postavená na tzv. „třech pilířích“. Rozumíse tím jakási třísložková sociální ochrana obyvatel, zaměřená na různésociální situace. Jeden z pilířů – sociální pojištění - reaguje na předpokládanousituaci (stáří, nezaměstnanost), další na situace, které by mělgarantovat stát (státní sociální podpora) – situace spojené s rodinou,dětmi, narozením dítěte, úmrtím člena rodiny apd. Nejužší pilíř je přenesenna bedra obcí: příjmy pod hranicí životního minima a chudoba, v tomtopřípadě hovoříme o sociální pomoci. Systém sociální pomoci je tedy třetímpilířem nového pojetí sociální politiky státu. Jak impresionisticky uvádí vesvé stati Průša a Víšek (1998, I) „…je to systém, který musí představovatnejjemnější síto schopné zachytit ty občany, kteří propadli ostatnímisystémy, osoby, jejichž základní životní potřeby nejsou zabezpečeny,popřípadě ty, kteří nejsou schopni zabezpečit své potřeby…“ . Podle těchtoautorů základními nástroji v oblasti sociální pomoci bude sociálníporadenství, sociální služby, sociálně-právní ochrana a peněžní nebo věcnésociální dávky. Klíčovou aktivitou sociální pomoci přitom musí býtsociální práce.Převratnou změnou v systému sociálních služeb bylo ukončení dominantníúlohy státu. Od roku 1990, v rámci transformace společnosti, docházíi k transformaci sociálních služeb, projevující se v postupném přesunu33