stáhnout v pdf - Hudební Rozhledy

HUDEBNÍROZHLEDY9/2005Měsíčníkpro hudební kulturuVydává: Společnost Hudební rozhledy,člen AHUV, za finanční podpory MKČR, Nadace ČHF, Nadace B. Martinů,Nadace Leoše Janáčka, Nadace OSAŠéfredaktorka: Hana JarolímkováTajemnice redakce: Marcela ŠlechtováRedakční rada: Jiří Hlaváč,Lubomír Brabec, Ivan Štraus, Jan Vičar,Roman Dykast, Dušan NeumahrExterní spolupráce: Jitka SlavíkováVýtvarné řešení: Jiří FilipAdresa redakce:Radlická 99, 150 00 Praha 5tel. (šéfredaktor): 251 554 088tel. (redakce): 251 550 208,251 552 425tel. (sekretariát): 251 554 089fax: 251 554 088e-mail: rozhledy@volny.czhttp://hudebnirozhledy.scena.czNevyžádané rukopisy se nevracejí.Distribuci a předplatné v Českérepublice provádí v zastoupenívydavatele firma SEND Předplatné,P.O.Box 141, 140 21 Praha 4,tel.: 225 985 225,fax: 267 211 305, SMS: 605 202 115,e-mail: send@send.cz, www.send.czDistribuce a předplatnéve Slovenské republice:Magnet-Press Slovakia, s. r. o.,Šustekova 8,P.O.Box 169830 00 BratislavaCena: 50 SKtel.: 67 20 19 21-22 – časopisy67 20 19 31-33 – předplatnéfax: 67 20 19 10, 20, 30e-mail: predplatne@press.skcasopisy@press.sk, www.press.skObjednávky do zahraničí vyřizujeredakce a MEDIASERVIS, s. r. o.,administrace vývozu tisku,Sazečská 12, 225 62 Praha 10,tel.: 271 199 255, fax: 271 199 902Časopis Hudební rozhledy pro potřebyzrakově postižených zajišťuje prostřednictvíminternetového serveru:www.braillnet.cz Sjednocená organizacenevidomých a slabozrakých ČR,tel.: 266 038 714Tisk: Dvořák & syn, DobříšSazba: Studio Domino Plus s.r.o., BerounCena: 30 KčOdevzdáno do sazby: 5. 8. 2005Evidenční číslo MK ČR E1244ISSN 0018-6996Na titulní straně Václav NeumannFoto Jaroslav PondělíčekA brány škol se opětpomalu otevírajíVážení a milí čtenáři,je tu znovu září, měsíc jásavých barev na paletě MistraPodzimu, malíře s nepřekonatelnou, lidské možnostidaleko přesahující obrazností a fantazií. Měsíc, kdy něcokončí a něco začíná. Zatímco se příroda stejně jakokaždý rok pomalu, ale nezadržitelně připravuje k dlouhémuzimnímu odpočinku, malým i větším školáčkům,školákům, žákům a studentům zasloužený dvouměsíčníodpočinek končí a opět se před nimi doširoka otevírajídveře škol, ony magické brány vedoucí na cestu vzdělávání.Jeho význam, který je v poslední době stále zdůrazňován,ale přesto jakoby se kamsi propadal do nenasytnéhochřtánu konzumní kultury, si odnepaměti uvědomovalyosvícené hlavy všech dob. Jedním z nejvýstižnějších vyjádřeníjsou podle mého soudu slova Ciceronova, kterýkdysi prohlásil:„Studium vzdělává mládež, těší starce, krášlíšťastné chvíle a je útočištěm a útěchou v neštěstí.“ O něcoméně optimističtěji, přesto však s dodnes pociťovanounaléhavostí zní hořké sdělení Jana Masaryka: „Pamatujtesi, že dokud budeme generálům platit více než učitelům,nebude na světě mír.“ A není. A jak se platí učitelům, hudebníkům,lékařům a jiným… Jen málokdy se dočtemeo úspěších talentovaných studentů, kteří sklízejí mezinárodníceny ať již v oblasti umění či vědy. Jsou zastíněnitzv. celebritami většinou z řad politiků, umělců „lehčího“žánru či zcela uměle vytvořených hvězd z různých, víceméněpochybných soutěží… Snad jediné, co poněkuduklidňuje, je neúprosná logika dějin. Rychle zazářivší„superstars“, o nichž se dnes pějí legendy, většinou zítraopět rychle pohasnou…Vše ale není ani dnes tak úplně beznadějné, jak to naprvní pohled vypadá. Důkazem jsou ty „opravdové“ celebrity,mezi nimiž najdeme i celou řadu slavných jmenz oblasti tzv. vážné hudby. Pravda, těch, kteří se dostaliaž mezi ty nejlépe placené hvězdy, zase až tak mnohov porovnání s ostatními není, ale za to se o nich budevědět i za mnoho a mnoho let…Pokud bychom chtěliuvést alespoň nějaké příklady ze současnosti, nemusímechodit ani nijak daleko. Stačí si zajet kousek zahranice k našim sousedům, do Rakouska a Německa.Mám na mysli slavné festivaly v Salcburku a Bayreuthu,kde o takové „špičkové superstars“ vůbec není nouze.Letos se tu střídala totiž taková jména, jako např. KentNagano, Simon Rattle, Riccardo Muti, Nikolaus Harnoncourt,Claudio Abbado, Daniel Barenboim, ValeryGergiev, Christian Thielemann, Pierre Boulez či ThomasHampson, Thomas Quasthoff, Michael Schade, RobertoAlagna, Karita Mattila, Cecilia Bartoli, Deborah Voigt,1Ú V O D N Í KStephen Gould, Roman Trekel, v Praze díky Ringu jižznámí John Wegner a Alfons Eberz, Nina Stemme a všemijako „operní pár snů“ nazývaná dvojice, kterou tvoříruská sopranistka Anna Netrebko a mexický tenoristaRolando Villazón. Jejich umění, které je řadí mezi skutečnouelitu společnosti, přineslo posluchačům zážitkytak mimořádné, že mnozí z nich na ně budou zcela jistěvzpomínat po celý život. A navíc, v zahraničí taková návštěvaLa traviaty s Annou Netrebko a Rolandem Villazónemv hlavních rolích či Parsifala s Pierrem Boulezemza dirigentským pultem patří k neoddiskutovatelnémubontonu všech „výše postavených“ osobností. O poněkudjiném postoji k vážné hudbě tu hovoří i úsilí těch,kteří již vstupenky nedostali a ještě před představením,kde čekají i několik hodin, jsou za ně ochotni zaplatit jakoukolivcenu! Vzhledem k tomu, že jsme od roku 1948ve vývoji za vyspělejšími zeměmi neustále tak troškupozadu a vrháme se do etap, které většina z nich má uždávno za sebou, je docela reálné, že k nám toto osvícenékulturní ovzduší rovněž jednou dorazí a získání finančníchprostředků od bohatých firem či neustále vyprodanáabonmá na úkor sledovanosti komerčních televizí jižnebudou patřit pouze k vytouženým snům…Samozřejmě, že alespoň o některých koncertech čipředstaveních, které v Salcburku a Bayreuthu proběhly,se v příštím čísle dozvíte i Vy, naši čtenáři, pro kteréjsme v rubrice Zahraničí připravili i článek o velice nevšedníKouzelné flétně v madridském Teatro Real, kdese v roli Královny noci představila vynikající slovenskápěvkyně, s níž jsme otiskli rozhovor v únorovém číslenašeho časopisu, Ľubica Vargicová. Můžete se však těšiti na zhodnocení domácí letní scény, které v tomtoroce vévodily festivaly Pražské hudební slavnosti, PragueProms a již tradičně MHF Český Krumlov či na jistězajímavé pokračování seriálu o českých operních divadlech,kde bude tentokrát věnována pozornost Slezskémudivadlu Opava.A co byste si neměli nechat ujít na stránkách následujících?Tak určitě článek, věnovaný Václavu Neumannovi,studii o českém estetikovi a hudebním vědci OtakaruHostinském či rozhovory s novým šéfdirigentemPražské komorní filharmonie Kasparem Zehnderema kytaristou Štěpánem Rakem.Hezké chvíle s Hudebními rozhledy Vám přejeHana Jarolímková, šéfredaktorka

Z F E OS BT SI VA AH LUY , K O N C E R T YLetní slavnosti staré hudby, jenž představujíjednu z nečetných výjimek prázdninové Prahy,která není zaměřena pouze na turisty, vstoupilyletos již do svého šestého ročníku. Tak, jakoi v letech minulých, byla jejich dramaturgienápaditá a neotřelá, a vystupující umělci včetnězahraničních vesměs vynikající. Hlavním tématemjejich letošního ročníku, bylo Španělsko, odkudzde zněla nejenom díla renesančních skladatelů,ale i tvorba autorů století sedmnáctého,osmnáctého a devatenáctého. . . . . . . . . . . . . . 7Václav Neumann, který stál v čele České filharmonieplných dvaadvacet let, to v životě neměl zrovnajednoduché. Svou kariéru zahájil jako violista Smetanovakvarteta, ale již na jaře roku 1948, tedy ve svýchosmadvaceti letech, stanul poprvé na dirigentskémstupínku v Rudolfinu a ještě na podzim téhož roku,pouhých pár týdnů po odchodu Rafaela Kubelíka doexilu, byl jmenován zástupcem uměleckého šéfa. Podvou letech ale z České filharmonie odešel, aby se sempo Ančerlově emigraci v roce 1968, vrátil vybaven jižrozsáhlými dirigentskými zkušenostmi. . . . . . . . . . . 3Letos slaví své významné životní jubileum světověproslulý kytarista, skladatel a pedagog, profesorpražské HAMU, Štěpán Rak. Jeho umělecké začátkyjsou sice na krátkou dobu svázány s houslemi,ale po vystudování Střední odborné školy výtvarnéna Hollarově náměstí, se dostal do party trampůod Berounky a doživotní láska ke kytaře byla nasvětě. Po vystudování konzervatoře a AMU v Praze,kde k tomuto nástroji přibyla i skladba, se vydalna nelehkou dráhu sólisty, díky níž tak procestovaljiž kolem sedmdesáti zemí světa. . . . . . . . . 40Seriál Česká operní divadla pokračuje v zářijovémčísle Hudebních rozhledů již svým devátým dílem,který je věnován Severočeskému divadlu operya baletu Ústí nad Labem, jenž sídlí v pseudobarokníbudově, postavené počátkem 20. století podle projektuvídeňského architekta Alexandra Gráfa. Od roku1945, kdy byla tato instituce převedena pod českousprávu, je to již její jedenáctý název. Velice složitě seale formovala i podoba divadla a jeho zřizovatelskýmodel, který se několikrát zcela obměnil. . . . . . . 32CO SI PŘEČTETE V PŘÍŠTÍM ČÍSLEZ dalších koncertů MHF Český Krumlov – Pražské hudebníslavnosti – Prague Proms – Rusalka před otáčivým hledištěmv Českém Krumlově –Kouzelná flétna v madridském Teatro Real– Z festivalů v Salcburku a Bayreuthu – Slezské divadlo Opava– „Báseň a pravda“ o Janu ZachoviZkrácenou verzi č. 9 najdete od 29. 8. na adresehttp://hudebnirozhledy.scena.czROZHOVORDeset let bez Václava Neumanna . . . . . . . . . . . . . . . 3FESTIVALY, KONCERTYLetní slavnosti staré hudby pošesté . . . . . . . . . . . . 7„Vyvolávač deště“ Ferguson čaroval v Krumlově . . . 9Kdo zářil na Mladém pódiu? . . . . . . . . . . . . . . . . . . 9Bystřické zámecké slavnosti pojedenácté . . . . . . . 11Klavírní soutěž Rudolfa Firkušného . . . . . . . . . . . 12Zadáno pro Pražskou komorní filharmonii:Kaspar Zehnder – nový šéfdirigent PKF . . . 14Zadáno pro Pražský podzim:Nejstarší britský orchestrna Pražském podzimu . . . . . . . . . . . . . . . . . . 16HORIZONTHudba a film na jubilejním MFF Karlovy Vary . . 17DIVADLOOněgin na louce pod hradem . . . . . . . . . . . . . . . . 18Zkouška na divadlo Pražské konzervatoře . . . . . 19ZE ZAHRANIČÍMnichovské operní slavnostní hry 2005 . . . . . . . 24Česká operní smršť v Německu . . . . . . . . . . . . . . . 26Ring po polsku . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 27West Side Story ve Stralsundu . . . . . . . . . . . . . . . . 28Mozart na rozhraní generací . . . . . . . . . . . . . . . . . 29STUDIE, KOMENTÁŘEČeská operní divadlaIX. Severočeské divadlo opery a baletuÚstí nad Labem . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 32Otakar Hostinský bez systému . . . . . . . . . . . . . . . 34RECENZE KNIHLeoš Janáček: Literární dílo . . . . . . . . . . . . . . . . . . 37Jiří Sehnal: Barokní varhanářství na Moravě . . . . 38GRAMOREVUE„Moje začátky hry na kytaru bylynaprosto prozaické“, říká Štěpán Rak . . . . . . 40Recenze CD . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . 442

F E S T I V A L Y , K O N C E R T Y4Václav Neumann v 80. letech na zájezděs Českou filharmonií v USAFoto Jakub Waldmann

F E S T I V A L Y , K O N C E R T YPár vzpomínek z RudolfinaMilan SlavickýKdyž mne redakce HR požádala o párvzpomínek v souvislosti s 10. výročíúmrtí Václava Neumanna, přišlo napředpřekvapení (to je to už tak dlouho?) a pak se těchvzpomínek vyrojil hned celý gejzír. Měl jsem totižpříležitost s „panem šéfem“, jak se mu i v doběvšeobecného soudruhování po celou dobuříkalo, prožít v různých rolích a funkcích skorodvě desetiletí, a to v dobách veselých i méně radostných,a poznat ho a jeho osobnost z různýchúhlů a poloh.Ale, jak se sluší, od obecného ke konkrétnímu:jeho šéfovské období v České filharmoniibylo mimořádně dlouhé (22 let!) a krylo se s významnýmizvraty v dějinách země – Neumannnastoupil po Ančerlově odchodu na podzim1968 a svému nástupci Jiřímu Bělohlávkovi předalorchestr v roce svých 70tin po převratu v roce1990; pod jeho vedením tedy orchestr prožil celounormalizační éru. Neumanna historie vždyckyzajímala (nový sešit Dějin a současnosti bývalna jeho pracovním stole) a historické dimenzesvého konání si byl jistě vědom, na začátku (v létě1968 rezignací na post lipského Generalmusikdirektora)i v závěru tohoto období (podzim-zima1989/90) do ní i aktivně vstoupil.Nebyla to doba snadná a nelakujme si ji„vzpomínkovým optimismem“ narůžovo: neobešlase i bez osobních perzekucí včetně členůorchestru, kteří se angažovali v roce 1968 (bylipotrestáni různě: od vynuceného odchodu poodsun do hloubi orchestrální anonymity), neobešlase bez dramaturgických úliteb a bez privilegovanéhopostavení straníků a „zpravodajů“,které se ne vždy krylo s jejich uměleckými kvalitami.To bylo ovšem převážně věcí jiných; Neumannsám se šarmem proplouval mezi nezbytnoudaní placenou režimu a kritickou distancí,kterou dával při řadě oficiálních i neoficiálníchpříležitostí zřetelně najevo.Při různých obžalobách i obhajobáchFurtwänglerova a Talichova jednání v nacistickééře často myslím na tuto paralelu – její historickézhodnocení nás teprve čeká. Včetně toho, co sezmíněným šéfům podařilo – uchránit lidi a kvalituuměleckého provozu v těžkých časech; to setotiž podařilo i Neumannovi v jeho období: popočáteční generační obměně a jistém zakolísánív prvních letech se orchestr během 70. a 80. letstabilizoval, v koncertním i gramofonovém světěnavázal na renomé z ančerlovské epochy a v tuzemskutelevizními popularizačními pořady přispělk oslovení dalších posluchačských kruhů.Dvořák, Mahler, Janáček, Martinů – to bylyjeho hlavní repertoárové pilíře a zároveň autoři,ke kterým měl silný a „slyšitelný“ vztah. JehoDvořák přirozeně zpíval a tančil (s mimořádnýmsmyslem pro přirozená tempa!), Mahler viděnýjeho očima měl spíš než konfliktní rozervanosturčitý „c.k.šarm“ a tragický smutek, Janáček spíšzpěvnost a nostalgii než prudkost (Bystrouška)a u Martinů zdůrazňoval mužnou lyriku i tragickémomenty hudby z válečných (Třetí!) i poválečnýchčasů (Šestá symfonie).Mám-li být osobní – podstatnou část této dobyjsem s ním měl příležitost prožít v nahrávacírežijní místnosti Supraphonu a mohl tedy záznamyjeho výkonů nejen sledovat, ale vzrůstajícíměrou i spoluvytvářet. I v době, kdy převažovalapéče věnovaná pečlivě vycizelovaným studiovýmnahrávkám a éra live snímků se teprveklubala, Neumann bral totiž nahrávání spíše jakoprovozní nezbytnost a s úlevou se spolehl vevšech ostatních fázích práce (poslechy a výběryzáběrů, schvalování snímků aj.) na tým osvědčenýchspolupracovníků. Je třeba říci, že byl velmizaměstnán a že nahrávání bylo tehdy hodně; přínosemtehdejšího provozu bylo propojení dramaturgieSupraphonu a ČF – zkouškový týdenbyl provázán s nahrávacími frekvencemi, takžeprofitovala kvalita koncertů i nahrávek, protožeobojímu se dostalo víc pracovního času. Rozsahtehdejšího gramofonového nahrávání i četnostkoprodukčních nahrávek se západoevropskýmia japonskými firmami ovšem vyplývaly z tehdejšínenormální politické a ekonomické situace: čs.koruna byla nekonvertibilní a deviz bylo málo,desky vážné hudby se tedy nedovážely a tuzemskégramofonové firmy si musely nahrát celý základnírepertoár vlastními silami (situace, kteráse v normálních poměrech tuzemským interpretůmuž nikdy nezopakuje!). Pro zahraničnífirmy bylo naopak zajímavé dodat své špičkovéumělce (dirigenty, sólisty) a spojit je se zdejšímorchestrem, sborem a nahrávacím týmem. Díkytomuto systému bylo po celé normalizační dvacetiletíRudolfinum určitým ostrovem kvalitníhoa mezinárodně čilého provozu, jehož podmínkouovšem byla umělecká, mentální (a u nahráváníi technická!) kompatibilita.Komplety Mahlerových, Dvořákových a Martinůsymfonií, Janáčkovy opery (Bystrouškaa Mrtvý dům) a celá řada dalších snímků jsoudokumenty nejen Neumannova interpretačníhopřístupu, ale i typu a úrovně tehdejšíhotuzemského interpretačního světa. A je dobředodat, že mu v tehdejším dobovém kontextu bylorozuměno – řada Neumannových nahrávekdostala mezinárodní ceny, a ta evropsky nejvýznamnější(Grand Prix de l´Académie CharlesCros) za největší z těchto kompletů, konkrétněza největší a nejobtížnější jeho součást (zaMahlerovu Osmou s přihlédnutím k celémukompletu symfonií) nás všechny zúčastněné(sólisty, orchestr, sbor, nahrávací tým) tehdyopravdu potěšila.Neumannova dráha ovšem nezačala nástupemk ČF a neomezovala se pouze na práci s ní,zkušenosti z berlínské Komické opery, z lipskéhoGewandhausu a opery, poté ze stuttgartskéopery a z hostování u předních světových orchestrůa operních domů (včetně MET a vídeňskéStátní opery) byly něčím, co Neumannovupohledu a přístupu dávalo po celou dobu jehovrcholné dráhy širší dimenzi; společně ovšemse šíří jeho hudebních i mimohudebních zájmů.Měl jsem příležitost se s ním o nich obšírnějibavit a uveřejnit pak rozsáhlé interview v knížceRozhovory z Domu umělců, jeho vyprávěnínapř. o spolupráci s režisérem Felsensteinema řadou dalších stojí i po letech za osvěžení. Neumannbyl šarmantní společník a vypravěč, jehožprojev ovšem bylo velmi těžké převést do psanépodoby – řadu vtipných point podtrhl gestem,větnou intonací, mimikou a řada jeho typickýchreplik ze zkoušek, zájezdů či nahrávání dodnesputuje po rudolfínských kuloárech a vynořujese v příslušných situacích.Nemohu opomenout i svůj autorský vděkšéfdirigentovi, který s ČF reprízoval mou symfonickouprvotinu (Poctu Saint-Exupérymu) a sezonu83/84 zahajoval premiérou mé Země lidí,z níž Hamletianu pak provedl i na Pražském jaru.Z poválečné (nebo „pomartinůovské“, chcete-li)hudby měl Neumann už jen několik preferencív tuzemské oblasti (Kabeláč, Klusák…) a světovápoválečná hudba už nebyla příliš jeho světem,tím spíš jsem si vážil jeho podpory.K posledním chvílím, které nás svedly krátcepřed jeho smrtí dohromady, patřilo pak mojekrátké dramaturgování ČF (přemluvil jsem homj. k zařazení Kabeláčovy VII. symfonie na jedenz jeho koncertů, k jejímu provedení už pakbohužel nedošlo) a nakonec společné členstvíve správní radě ČF; tam už bohužel nešlo o hudbu,ale o zcela jiné zájmy a problémy a ve vztahuk nim jsme téměř vždycky nacházeli společnouřeč.A úplně naposledy jsem jej spatřil v Rudolfinuu vrátnice postranního vchodu – seděli tamna lavici společně s Rafaelem Kubelíkem, milespolu rozprávěli a čekali na auto, které je měloodvézt na nějakou společenskou akci. Oba už bylistářím a nemocí poznamenaní, ale vyzařovalaz nich osobnost, důstojnost a lidský formát. „Aninevíte, pánové, jak jsem rád, že vás takhle spolu vidím!“,řekl jsem jim tehdy.Snad jim to budu mít příležitost jednou zopakovat!•5

F E S T I V A L Y , K O N C E R T YFoto Jakub WaldmannA co s Václavem Neumannemzažili Zuzana Růžičkováa Ivo MedekJana VašatováZuzana Růžičková ve své vzpomínkové knizeKrálovna cembala, kterou vydalo Ottovonakladatelství, nadepsala kapitolu, věnovanouVáclavu Neumannovi, Mistr tvůrčí fantazie,z níž jsme vybrali alespoň krátký úryvek:„Spolupráce s Václavem Neumannem bylav mém hudebním životě zkušeností zcela výjimečnou.Po prvním, velice intenzivním období zkoušekpři vzniku Pražských komorních sólistů už nikdynebylo třeba jakékoli domluvy, dokonce ani té obvyklé,téměř rituální zkoušky u klavíru před prvnízkouškou s orchestrem, kde si dirigent sólistu vyslechne,udělá si poznámky do partitury a sdělí musvé připomínky.,Já jsem dost chápavý, paní Zuzano‘, odbývalmne Václav Neumann, když jsem se toho přeceněkdy dožadovala, ,a ostatně, já vás slyším myslet,‘dodával. A vskutku, mohla jsem hrát zcela svobodně,artikulovat jakkoli netradičně, improvizovat ozdoby.Neumann byl vždy v dokonalé souhře, téměř nicjsme neopravovali, dokonce ani na nahrávkách. Aleto nebylo hlavní. Toho lze dosáhnout tvrdou pracía taky nám to šetřilo čas. Důležité a jedinečné bylopo mne to, že Neumann reagoval jako v komorníhře na každý můj podnět, rozvinul ho a vrátil zpětk nové replice jako při krásné hře míčem.Václav Neumann v diskusi s Ivo Medkem v Pasekách nad Jizerou v roce 1990,Páni,‘ oslovil třeba orchestr, ,paní Zuzana jednes o něco dramatičtější než jindy, zkusme jít s sebou.‘Vytušil mou náladu dřív, než jsem si ji samauvědomila.Mimochodem, nikdy jsme si netykali. Zprvu proto,aby nevznikl v souboru dojem nadřazenosti násdvou nad ostatními, a potom už se nám to vžiloi zalíbilo.“……„ Po dvě léta jsme vždy čtrnáct dní v létě účinkovaliv Salcburku, na zámku Mirabelle. Když jsmepřijeli poprvé, Neumann zjistil, že pořadatel škrtlz programu Kalabisovu Komorní hudbu pro smyčce.Na otázku, proč se tak stalo, pořadatel řekl, že bymusel za žijícího skladatele platit autorské poplatky.,Kolik?‘ zeptal se Neumann a beze slova vysázel nastůl požadovaný obnos.“Rovněž Ivan Medek, svého času dramaturgČeské filharmonie, znal Václava Neumanna výborně.S krátkými přestávkami se stýkali už odstudentských let až do Neumannovy smrti. Spolus malířem Mikulášem Medkem vytvořili dokoncespolek pro moderní umění, který se –podle Medkových vlastních slov – zabýval pouzeplány do budoucnosti. Po válce Neumannudělal jako houslista konkurs do České filharmonie,začal také hrát ve Smetanově kvartetua vzájemné kontakty byly méně pravidelné. Setkalise opět, když po emigraci Rafaela Kubelíkastanul Neumann na rok v čele České filharmonie,a dále koncem 60. let, kdy se Neumannpo letech působení v Karlových Varech, Brně,Stuttgartu, Lipsku, Berlíně aj. na protest protiokupaci Československa vrátil z Německa doPrahy a po krátké epizodě u FOK převzal poKarlu Ančerlovi šéfdirigentskou funkci v Českéfilharmonii.„Po Ančerlově odchodu do Toronta zbýval Neumannjako jediný logický šéf České filharmonie,měl zkušenosti už z venku, něco uměl – uměl tohohodně – a pro filharmonii to byla vlastně jedinámožnost. Oproti Ančerlovi, který stavěl svádirigentská pojetí na precizním rytmu, opíral seNeumann o velké melodické a tektonické linie,které uplatňoval především v Sukovi, Brucknerovia svém milovaném Mahlerovi. V zahraničí si VáclavaNeumanna velmi cenili pro jeho pohotovosta schopnost reagovat na přebírané i nově studovanéoperní inscenace. Slavná je jeho spoluprácev berlínské Komische Oper s Waltrem Felsensteinem,především na Janáčkově Lišce Bystroušce.Felstenstein si ho oblíbil proto, že Neumann bylschopen a hlavně ochoten akceptovat jeho podmínkytýkající se temp. Felsenstein měl totiž určitoupředstavu o pohybu na scéně a tomuto pohybumusela odpovídat tempa hudby – obvyklýzpůsob je obráceně. Ovšem Neumann toto umělakceptovat a tato představení byla prý velmi krásná.Je zajímavé, že Neumann svou nejslavnějšízahraniční kariéru udělal ve Vídni, kde byl přijatbez jakýchkoliv výhrad. Byl to jediný dirigent,kterého akceptovala Vídeňská filharmonie, cožje orchestr hrdý a naprosto nepřichází v úvahu,že by jim někdo radil, nebo že by se rozhodovalipodle nějakých reklam. Kromě toho byl naprostoakceptován ve vídeňské opeře: tady dělal Fideliaa Pastorkyni, a především Rusalku, která se stalaabsolutním šlágrem. Na toto představení chodililidé i několikrát. Byla to krásná inscenace, zvukověvypracovaná, dokonalá – jeden z největšíchúspěchů Státní opery v těch letech. Pak se Neumannvracel do Vídně častěji, měl veliký cyklusnapř. s Rozhlasovým orchestrem, který byl vyprodaný,přestože hrál třeba celý večer český repertoárs Martinů atd. Vídeňáci ho milovali a on milovalVídeň: ulice, kavárny, měl přesnou představu o restauracíchv centru města, bylo moc zajímavé tams ním chodit. Neumann byl jediný z umělců, kteřípřijížděli do Vídně v době komunismu a ke mněse hlásil naprosto otevřeně. V poslední fázi chodili k nám do bytu a u nás také vydal prohlášení,které jsem okamžitě zveřejnil ve všech hlavníchsvětových tiskových agenturách: že odmítá spoluprácis československými sdělovacími prostředky,pokud budou pronásledováni umělci, kteří podepsali,Několik vět‘. Filharmonie, která byla v tudobu na zájezdě v Německu, se k němu až na dvačleny přidala – a na ústředním výboru strany prýzavládlo veliké zděšení.Do Vídně Neumann jezdil i po té, co už nedirigoval,a tady také v hotelu U krále uherského zemřel.“•6

Foto Zdeněk ChrapekMichaela FreemanováBěhem prázdninových měsíců se pražskýhudební provoz zpravidla orientuje na turisty.Jednou z nečetných výjimek je festivalvýlučně orientovaný na dobové nástroje– Letní slavnosti staré hudby. Letos vstoupilydo svého šestého ročníku – se štítem a s vlajícímiprapory. Tak, jako v předešlých letech byla jejichdramaturgie nápaditá, neotřelá a stejně svěží, jakotým, který festival připravuje (a v průběhuzimní a jarní koncertní sezony na vysoké úrovniorganizuje dva cykly koncertů staré hudby).Hlavním tématem letošních Letních slavnostístaré hudby bylo Španělsko. Zahajovací koncert(2. 7.) nabídl možnost seznámit se s výtečnýmsouborem Amarcord Ensemble z Německa, kterývedle děl renesančních španělských skladatelů(J. del Encina, J. Vásquez, A. de Late Alba), uvedltvorbu anglickou (T. Morley, J. Dowland, JindřichVIII.), frankovlámskou a francouzskou (O. di Lasso,J. des Préz, J. Arcadelt, A. Willaert, P. Passereau,P. Certon), italskou (C. G. da Venosa, A. Banchieri,G. G. Gastoldi, B. Donati) a německou (L.Senfl, H. L. Hassler). Bez nadsázky lze říci, že sevýkon tohoto mladého souboru plně vyrovnalF E S T I V A L Y , K O N C E R T Y• P R A H A , K O N G R E S O V É C E N T R U M Č S O B , V A L D Š T E J N S K Ý P A L Á C , C O L L E G I U MM A R I A N U M , Z Á M E K T R O J A , B Ř E V N O V S K Ý K L Á Š T E R , K O S T E L S V . Š I M O N A A J U D Y ,D I V A D L O P O D P A L M O V K O ULetní slavnosti staré hudby pošestéVystoupení Bartholda Kuijkena patřilo na festivalu k těm vskutku nejlepším.renomovaným anglickým tělesům The HilliardEnsemble a I Fagiolini, která jsme měli v Prazemožnost letos slyšet.Překvapení přinesla dramaturgie druhéhofestivalového koncertu (4. 7.), na kterém proslulásopranistka Marta Almajano předneslavýběr z – i v její domovině málo známých písníšpanělských klasických a romantických skladatelů(V. Martín y Soler, M. del Aldalid, M. de Torres,M. /Rodrigues/ de Ledesma, R. Carnicer, M.Garcia, L. Nunez Robres). Měkký zvuk historickéhokladívkového klavíru, na který zpěvačku doprovázelMichel Kiener, se pojil s jejím hlasemv akvarelově jemných barevných odstínech, kterýchnelze v kombinaci s moderním nástrojemdosáhnout. Třetí koncert (5. 7.) se uskutečnilv sídle pořadatele festivalu, souboru CollegiumMarianum. Flétnové skladby J. S. Bacha a C. P. E.Bacha tu přednesl sólově a za doprovodu cembalistyEwalda Demeyerea jeden z nejvýznamnějšíchsvětových specialistů ve hře na historickéflétny, Belgičan Barthold Kuijken – způsobem,nad kterým se obecenstvu doslova tajil dech.Následující koncert (10. 7.) byl věnován komornítvorbě L. Boccheriniho, s jehož dílem se mělimožnost posluchači seznámit prostřednictvímvýtečného souboru Quartetto Luigi Tomasiniz Maďarska.Na dalším festivalovém večeru (13. 7.) představilsoubor Accentus austria, hrající v typickyiberském obsazení (zobcová flétna, barokní harfaa kytara, viola da gamba), spolu se španělskouzpěvačkou Carmen Botella Galbis u nás dosudnepříliš známou španělskou hudbu renesancePunc výjimečnosti mělo rovněž vystoupení německé sopranistky Moniky Mauch.Foto Zdeněk Chrapek7

F E S T I V A L Y , K O N C E R T YFoto Zdeněk Chrapeka raného baroka (J. Marín, S. Durón, J. Lima deSerqueira, F. Guerau, M. Veana, A. de Cabezón, J.Lima de Serqueira, D. Ortíz, B. Selma y Salaverde,J. Hidalgo, R. Riuz de Ribayaz, G. Sanz). O denpozději (14. 7.) připravila svým posluchačůmnaprosto mimořádný zážitek francouzská gambistkaMarianne Muller s ansámblem Spirale.Program, věnovaný variacím a suitám M. Maraisevynikal nejen virtuozitou, ale i pro francouzskoubarokní hudbu charakteristickou elegancí.Punc výjimečnosti mělo i vystoupení německésopranistky Moniky Mauch (27. 7.). Její pěveckátechnika (zejména messa di voce a lehkost v nasazovánívýšek) a schopnost vyjádřit nejjemnějšívýrazové nuance textu jsou obdivuhodné; jejípodání kantát D. a A. Scarlattiho a S. Albera, zadoprovodu Cadenza Ensemble patřilo k nezapomenutelnýmzážitkům.Letní slavnosti staré hudby pravidelně zahrnujíi jeden hudebně taneční projekt. Letosbyl opět mezinárodní – vedle Collegia Marianase na něm podílely soubory Aura Musicale(Maďarsko) a Solamente Naturali (Slovensko).Umělecký šéf posledního souboru, Miloš Valent,se ujal role koncertního mistra, lépe řečenoprimáše. Krajní díly půvabné podívané, kterouletní slavnosti 31. 7. zakončil znamenitý polskýsoubor Ardente Sole, který se specializuje nahistorický tanec, tvořily instrumentální skladbyJ. J. Fuxe a G. P. Telemanna; vnitřní část byla sestavenaz hungarik, hanatik, kurucik, polonéz,mazurek a cikánských tanců, jejichž doprovodMiloš Valent ozvláštnil autentickými prvky hudebníhofolkloru. Okouzlující závěr festivaluzřetelně naznačil, že i jeho budoucnost by mělabýt nepochybně skvělá. •Pražskákonzervatořbude slavitJan TrojanPražská konzervatoř je jednou z nejstaršíchškol svého druhu a v roce 2011 budeslavit 200 let od svého založení. Zdáse to být daleko, ale nedejme se mýlit. Mají-li seoslavy zdařit, je třeba již nyní pracovat na jejichpřípravách. Proto se od loňského roku scházía pracuje Přípravný výbor pro oslavy výročí v roce2011. Základní scénář oslav zahrnuje řadukoncertních a divadelních vystoupení, výstavu,publikaci o historii školy, televizní a rozhlasovépořady atd.Pražská konzervatoř ale nežije jen historií.Dnes sídlí, jak známo, vedle Rudolfina v budověNa Rejdišti a v Pálffyho paláci na Malé Straně.Část výuky se také zatím uskutečňuje v Křižovnickéulici v budově Taneční konzervatoře. Paradoxněv době, kdy nemálo škol má nadbytekučeben a nouzi o žáky, Pražská konzervatoř zápasís nedostatkem prostoru pro svoje početnéstudenty. Má nejen málo tříd, ale chybí např. i orchestrálnía divadelní sály. A tak nejlepší „oslavou“výročí by bylo zlepšení tohoto stavu. Plánya úvahy v tomto směru již také vznikají.Škola má symfonický orchestr, smyčcový orchestr,několik větších dechových těles, stálý divadelnísoubor (Divadlo konzervatoře, zkráceněDIK, které našlo v posledních letech pěkné zázemív Žižkovském divadle Járy Cimrmana), pěveckýsbor a desítky komorních ansámblů. •Zajímavou rozmanitost dodal festivalu i již na jeho program tradičně zařazovaný hudebně-taneční projekt,na němž mj. účinkovali Krzysztof Antkowiak a Justyna Rzybarz.O aktuálním dění ve škole, koncertech a představeních čizáměrech do budoucna se budete moci nyní pravidelnějinež doposud seznamovat na stránkách Hudebních rozhledů.Necháme se rádi inspirovat i vašimi otázkami, které lzezaslat e-mailem na conserv@prgcons.cz nebo na adresuPražské konzervatoře či Hudebních rozhledů.8

F E S T I V A L Y , K O N C E R T Y• Č E S K Ý K R U M L O V , P I V O V A R S K Á Z A H R A D A„Vyvolávač deště“ Ferguson čaroval v KrumlověVladimír ŘíhaLetošní 14. ročník Mezinárodního hudebníhofestivalu Český Krumlov se konalod 15. 7. do 27. 8., a tak se rozprostřel dorekordních šesti týdnů. Od loňského roku se všakjeho součástí staly i dva dříve samostatné festivaly.Varhanní Organum hydraulicum, který vedleKlášterního kostela Rytířského řádu křižovníkůs červenou hvězdou letos proběhl v Klášternímkostele ve Vyšším Brodě, Klášterním kosteleObětování Panny Marie v Českých Budějovicícha v Klášterním kostele ve Zlaté Koruně a klavírní,pořádaný v Maškarním sále, na němž tentokrátkromě jiných vystoupil např. i Ivan Moravec. Festival,letos zahájený vystoupením slavného violoncellistyMischy Maiského, houslistky Min-JungSuh a Symfonického orchestru Českého rozhlasuřízeného Petrem Altrichtrem, se však podobně jakov minulých letech i tentokrát obracel rovněžna folkové, rockové i jazzové publikum a vedleklasiky připravil kupř. vystoupení Spirituál kvintetua hned o třetím víkendu skutečnou lahůdkupro jazzové fanoušky. Do České republiky se podelší odmlce vrátil skvělý kanadský trumpetistaMaynard Ferguson a se svým Big Bop NoveauBandem zahrál na jediném koncertu u nás podširým nebem v sobotu 30. 7. v Pivovarské zahradě.Můžeme jen litovat, že to byl zatím jedinýkoncert festivalu, který byl nakonec přerušenv nejlepším obrovskou průtrží mračen s bouřkou.Takže kapela se svým leadrem hrála „jen“hodinu a čtvrt, což ale posluchačům, kterých přihrozícím dešti nepřišlo, bohužel, tolik, kolik by sikoncert zasluhoval, úplně stačilo. Již sedmasedmdesátiletýtrumpetista známý nejen z působeníu Stan Kentona, ale i spoluprací s Gustavem Bromemv šedesátých letech, je stále ve skvělé forměa i když se v něčem již věk projevuje (zavalitějšíI ve svých sedmasedmdesáti letech stále skvělý Maynard Fergusonpostava, bílé vlasy, chůze s doprovodem, dušnostpři řeči), hudebně je stále mladý, takže bílé kalhotya barevná košile byly zcela na místě. Šéfujejiž od devadesátých let bandu složenému z protřelýchamerických a kanadských hráčů, nejsouto žádní zajíci a některá sóla byla stejně kvalitníjako Fergusonova. Ten má stále „stratosférické“výšky jako dříve i když se více šetří a přenecháváhodně prostoru mladším, trumpetistovi PatrickuHessionovi, trombonistovi Rogeru Watkinsovia barytonsaxofonistovi Dennisu DiBlasiovi, tenzazářil i bezchybným scatem.Jako šéf desetičlenné kapely (tvoří ji tříčlennárytmika a sedmičlenné žestě a dechy se čtyřmitrumpetisty!) uvádí Ferguson jednotlivá čísla,hraje kratší sóla a po každém sólu kolegů jimpodáním ruky poděkuje. Což by někomu mohlopřipadat teatrální, ale naznačuje vztah učitelea legendy k ostatním. „Vyvolávač deště“, tak prýmu říkali v Newportu, kde rovněž často nedohrálpro déšt, připravil v program průřez různými stylyod swingu až po popjazz a jakoby nebesa jehotrubku již nemohla rouhačsky poslouchat, ukončilakoncert právě při směsi jeho slavných hitů(Maria, Gonna Fly Now z Rockyho aj.). Nádhernýkoncert a po loňském Morrisonovi další trubkovásenzace – Ferguson hrál většinou na trubkua jen jednou na křídlovku. Jak oznámil, po koncertěrovnou z Čech odjížděl s kapelou hrát dolondýnského Ronnie Scott klubu. Dvojnásobnáškoda, že Českou republikou prošel s výjimkouČeské televize za tak malého zájmu médií.Teď už můžeme být jenom zvědavi, čím náspřekvapí dramaturg festivalu Zbyněk Mikuláša jeho ředitel Jaromír Boháč příští rok (Marsalis,Sandoval?) •Foto Libor Sváček• K A R L O V Y V A R Y , L Á Z N Ě I I I , K L U B P A D E R E W S K I , G A L E R I E U M Ě N ÍKdo zářil na Mladém pódiu?Jiří Kopecký33.ročník hudebního festivaluMladé pódium proběhl v KarlovýchVarech ve dnech 29. 7.–5. 8. Organizační tým se pozměnil (VeronikaHyksová předala „ředitelování“ Vladislavě Borkové,jinak je stále jednou z hlavních postav festivalu),ideje zůstaly stejné: namířit světlo slávyna naděje české (ne-li světové) hudební interpretačníscény. Na Mladém pódiu se opět soutěžiloo tři ceny, o cenu Společnosti BohuslavaMartinů, o cenu Fóra mladých a o cenu Karlovarskéhosymfonického orchestru. Týdenní akcese letos zaměřila na kulturu Polska, a tak mělinávštěvníci možnost shlédnout v Klubu Paderewskifilmy Krzysztofa Kieslowského (1. 8.)a Andrzeje Wajdy (3. 8.), setkat se s básníkyBartołomiejem Majzlem a Maciejem Meleckim(31. 7.) atd.Na zahajovacím koncertu v Lázních III předstoupilpřed Karlovarský symfonický orchestrdirigent Marko Ivanović. Symfonická báseňOrawa zapůsobila především díky skladatelskémumistrovství Wojciecha Kilara, koordinace sólovýchsmyčců zpočátku drhla (příliš „lidově“nepřesné violy!). Velkou symfonicky rozevlátouplochu Druhého houslového koncertu Karola Szymanowskéhozvládl Ivanović velmi dobře, vůbecnenastal problém s vyvažováním zvuku mezi9

F E S T I V A L Y , K O N C E R T YFoto Jiří KopeckýVynikajícího mladého basistu Zdeňka Plecha (vlevo)na klavír doprovázel Jan Král.polymetricky rozbouřeným orchestrem a průraznýmsólem Romana Patočky. Tento houslistasi navíc sám uhlídal přesné nástupy, hrállehce a naprosto čistě. Druhou polovinu večeranaplnil Koncert pro hoboj a komorní orchestrH. 353 Bohuslava Martinů a Suita A dur, op. 98bAntonína Dvořáka. Hobojista Vilém Veverka sicepředvedl suverénní show (hra zády k publiku,utírání potu do rytmu, záklony postavy a šoupánípodrážek), ale když jsem zavřel oči, slyšel jsemrovný a lahodný tón a především virtuózní hru.Dvořák zněl místy jako kutálka, místy elegickyniterně. Ivanović má daleko do dirigenta-usurpátora,chybí mu zdravá dávka agrese. Necháváhudbu plynout, jak si sama žádá, ale bez pevnějšíchkontur (odtud i nepovedený nástup poVeverkově kadenci ve třetí větě).Na prvním koncertě, umístěném do Galerieumění, vystoupila klavíristka Jaroslava Pěchočová(30. 7.). Hrála s vlastním názorem na hudbu,kterou interpretovala, a i když mi tento názor nevždy vyhovoval, musel jsem uznat jeho možnosti velikost. Ze skladeb první řady cyklu Po zarostlémchodníčku Leoše Janáčka vytvořila drobné monumenty,nikoli zatěžkané momentky. Pěchočovádávala pozor na celkové obrysy, výrazné motivyse občas ztrácely, postavila však vedle sebebezbarvou asentimentalitu a měkkost impressionismu.Tři z Českých tanců Bedřicha Smetany (Slepička,Medvěd, Dupák) zahrála s přehledem, rozšafněa vitálně. Druhá – chopinovská – polovinaKlavíristka Jaroslava Pěchočová získala za svůj výkoncenu Karlovarského symfonického orchestru.Foto Jiří Kopeckýrecitálu jen potvrdila, že Pěchočová je nejsilnějšíve faktuře, kde má plné ruce práce, kde je maximálněvytížena ve směru motorické koordinace;kantilény trpěly romantickým klišé v nepatrněopožděných nástupech vůči doprovodu (Baladyč. 2, 4, prvních deset preludií z opusu 28).Další skvělý sólista se na Mladém pódiu objevilve středu 3. 8. Basista Zdeněk Plech rezonoval sevšemi prostorami galerie (několikavteřinový dozvuk!),díky svému rozsahu si mohl dovolit i písněpro střední hlas, jeho operní a muzikálová zkušenostse odrazila jen v efektních skocích na drženétóny. Vedle dobře dynamicky odstíněných Písníz Těšínska a nedotažených Písní k loutně Petra Ebenazazpíval s náležitou dávkou pokory i výhružnéhoapelu Biblické písně Antonína Dvořáka. V Písnícha tancích smrti Modesta Petroviče Musorgského rozvinulcelou škálu výrazových poloh, v Trepaku sepo hrůzostrašné gradaci okamžitě uklidnil do ztichléhopianissima, v přízračném Vojevůdci se bezzaváhání přenesl přes vysoké tóny. Na dokonaleprožitém výkonu se podílel doprovazeč, který umídýchat s doprovázeným – Jan Král.Z komorních souborů si zasloužený respektzískal Fiatus kvintet (Helena Mochanová – flétna,Markéta Dvořáková – hoboj, Jan Tihelka– klarinet, Jan Dvořák – fagot, Kateřina Matlosová– lesní roh). Žádný z pětice hráčů nevyčnívá,těžká místa interpretují s představou čerstvěnahozené skici (např. první věta Dechového kvintetuna témata lidových melodií Václava Trojana),pracují s barvou (např. druhá „varhanní“ větaDivertimenta č. 1 Josepha Haydna), nebojí se bujarýchtemp a prodýchávají skoky (např. čtvrtávěta kvintetu Wojciecha Kilara).Večer s Ornitologickým triem v úterý 2. 8.,přes zajímavý program (Lukáš Matoušek, KrzysztofPenderecki, Witold Lutosławski, K. Szymanowski,Igor Stravinskij), nevyšel kvůli příliš slyšitelné disproporciv kvalitě hráčů – výbornou houslistkuAdélu Štajnochrovou doplňovala dobrá klarinetistkas průhledným tónem Anna Ptáková a amatérský(byť muzikální) klavírista Jan Pták.Kaprovo kvarteto přivezlo do Karlových Varůsvůj typický repertoár (K. Penderecki, W. Lutosławski,Jan Kapr, L. Janáček). Janáčkovy Listydůvěrné hráli jeho členové expresivně až šíleně,bohužel nevyužívali pianissimové dynamiky. Nepřirostlami k srdci ani jejich mechanická souhra„na povel“ (hlasité nádechy, významné pohledyatd.), a dost mi byl proti mysli i nejednotný stupeňjejich zanícení (do sebe uzavřená Anna Veverková– první housle, nejistý Alexej Aslamas– druhé housle, vlažný František Jelínek – viola,bezvadný Jan Žďánský – violoncello).Hudbu související s územím Polska v obdobíbaroka zahrál Hipocondria Ensemble 1. 8. v pobořenémkostele sv. Lukáše (A. Vivaldi, G. P. Telemann,J. I. Brentner, A. Jarzębski, S. S. Szarzyński).Samotný prostor svojí vlhkostí nepřál choulostivémuladění, soubor zůstal ve snaze o historickypoučenou interpretaci na půli cesty (proč bassocontinuo realizují violoncellem, když je dnesdobře dostupná gamba? proč se vedoucí souboruhouslista Jan Hádek „bojí“ virtuózních pasáží?…).Jako host Hipocondria Ensemblu vystoupila sopranistkaIrena Houkalová, která rozpačitý dojemkoncertu ještě zdůraznila. Z Houkalové byla cítitvelká snaha a radost z hudby, ale neovládala celýrozsah ve vyrovnané barvě a dynamice.Závěrečný koncert festivalu se uskutečnilv Grandhotelu Pupp a představil se na něm Komorníorchestr Quattro s dirigentem MarkemŠtilcem, jenž hýří energií a svými neunavitelnýmigesty doslova „rve“ náležitou rychlost do orchestru,dobrou hudbu lze však dělat i bez naučenýchpóz (byla by škoda, kdyby Štilcův talent překryla„hra na dirigenta“). Vedle skladeb Josefa Sukaa Wolfganga Amadea Mozarta zaznělo dobře napsanéConcerto dei fiori Sylvie Bodorové (houslista JakubSedláček si také vychutnal polyfonii v pomalémtempu i účinné kadence). Vrchol koncertu tvořilanáročná a interprety zvládnutá Komorní symfonie(resp. 8. smyčcový kvartet) Dmitrije Šostakoviče.Rozhodování poroty (Zdeněk Pachovský,Tomáš Hejzlar, Veronika Vejvodová, VladislavaBorková, Jiří Kopecký) bylo tento ročník neobvykleklidné a přímočaré: V. Veverkovi připadlacena za interpretaci skladby B. Martinů, J. Pěchočovoučeká koncert s Karlovarským symfonickýmorchestrem, Z. Plech získal cenu Fóramladých. •10

F E S T I V A L Y , K O N C E R T Y• P R A H A , K L E M E N T I N U MKlavírní soutěž Rudolfa FirkušnéhoBájní hrdinovéožívajíDita Hradecká„Ze tmy lesa vystupuje skála,na skálu vystoupil bojovník Záboj.Obzíral krajiny na všech stranách,rozjitřil se nad všemi krajinamia zavzlykal pláčem holubičím.“Atmosféru starých bájí navodí úvodníkoncert České filharmonie, který mápodtitul Pocta české hudbě. Co na tom,že Rukopis Královédvorský, z něhož pocházejíúvodní verše a který posloužil Zdeňku Fibichovijako námět jeho symfonické básně Záboj,Slavoj a Luděk, je padělek. Postavám tohotodramatického obrazu z českých dějin tona síle neubírá.Tarase Bulbu má Česká filharmonie na repertoáruuž osmdesát let: pražskou premiérudirigoval v roce 1924 Václav Talich. Leoš Janáčeksáhl při kompozici své rapsodie pro orchestrpo díle svého oblíbeného ruského klasikaNikolaje Vasiljeviče Gogola. Taras Bulba jepříběh vypjatých emocí – což skladateli vždyvyhovovalo. Konflikt otcovské lásky proti vlastenecképovinnosti Janáček mistrně vystihl. Jehooriginální orchestrace pracuje s názvuky slovanskýchlidových písní, s dramatickými výbuchyohně… Z díla cítíme jakousi primární energii,jaká, doufejme, filharmonikům vydrží po celou110. sezonu, sezonu s pečetí. •Jaroslav SmolkaVZrcadlové kapli Klementina v Praze sekonal ve dnech 24.–30. 6. 2. ročník Mezinárodníklavírní soutěže RudolfaFirkušného. Byla tu zřetelná kontinuita s předloňským1. ročníkem. V porotě s týmž předsedouprof. Peterem Toperczerem zasedla většinatýchž porotců, soutěžní repertoár, ve volbě povinnýchi výběrových titulů sice obměněný, byl všakzaměřen k týmž cílům: ke konfrontaci interpretacenejvýznamnějších děl světové a české klavírníhudby ze všech epoch, které daly světu dnes živouklavírní tvorbu až po novátorsky vyhraněnádíla soudobá. Nejnápadnější změnou soutěžníchpodmínek bylo zrušení kategorií podle věku: rovnocennětu soutěžili klavíristé, kteří do 1. 1. 2005dosáhli věku nanejvýš 26 let. Dolní hranice nebylaurčena, účastnili se však vesměs posluchačikonzervatoří a vysokých škol. Soutěž pořádaloSmetanovo hudební sdružení Brandýs nad Labem– Stará Boleslav, jejíž spiritus agens ing. JanFlemr se znovu osvědčil jako spolehlivý organizátor.Hrálo se na zapůjčený nový klavír firmyPetrof, generálního partnera soutěže. Přihlásilose 43 klavíristů z dvaceti zemí světa, soutěžit jichpřijelo a v I. kole hrálo 31. Do II. kola postoupilo19 uchazečů a do finále 9. Všem finalistům bylyuděleny ceny: především tři hlavní v hodnotách75, 50 a 25 tisíc Kč: I. dostala Anastasyia Naplekova,jednadvacetiletá studentka Universityumění v Charkově na Ukrajině u prof. N. Melnykové;II. Jakub Uhlík, odchovanec prof. MagdyŠtajnochrové v Českých Budějovicích a dnes posluchačHudební fakulty AMU v Praze a III. IlzeZvaigznekalne, posluchačka Jurise Kalnciemsena Lotyšské akademii hudby v Rize. Vedle tohobyly uděleny i ceny různých institucí a osobností.Nejatraktivnější z nich, cenu University Florida,spojenou s pozváním ke koncertům v USA, získalavítězka soutěže Anastasyia Naplekova. Dalšívěnovali Prof. Jiří Hlinka, člen poroty, klavíristačeského původu působící nyní v Norsku, ředitelNárodní knihovny, děkan Hudební fakultyAMU v Praze, Hudební nadace OSA, Nadace BohuslavaMartinů, Velvyslanectví Lotyšské republiky,podniky DURABO a GESTAV a Smetanovohudební sdružení. Vedle jmenovaných laureátůs třemi hlavními cenami je získali – v pořadí podlevýše bodového ocenění – Martin Levický, posluchačprof. Petera Toperczera na Hudební fakultěAMU v Praze, Julia Okruashvili, studentkaL. Roščiny na Moskevské státní konzervatoři,Anna Volovitch z Kazaňské státní konzervatořev Rusku, Alicia Witarsa, Indonézanka, studujícína Královské konzervatoři v Haagu, a AndreasDonat, Rakušan, studující na Barrat – Due institutuhudby v Oslo u prof. Jiřího Hlinky. CenaNadace Bohuslava Martinů byla vázána na nejlepšíinterpretaci hudby Bohuslava Martinů; tohove finále nikdo nehrál, a tak porota cenu přiřklavýkonu z II. kola, Magdě Flemrové, posluchačceKonzervatoře v Praze u prof. Jana Novotného,za výkon v kompletním 2. svazku cyklu Etu-Foto archívNa tomto místě, hlouběji než je obvyklé, můžete nahlížetdo dění v České filharmonii. Při psanípříštích textů se rádi necháme inspirovati vašimi otázkami, které lze zaslate-mailem na sekretariat@cfmail. cz,nebo poštou na adresu České filharmonieči Hudebních rozhledů.Rudolf Firkušný, jehož jméno soutěž nese…12

F E S T I V A L Y , K O N C E R T Ydy a polky. Vynikající úroveň měl koncert vítězůpřed téměř zaplněným parterem Dvořákovysíně v pátek 30. 6. večer. Z Bedřicha Smetany tuhrál skvěle nejen Martin Levický Slepičku z Českýchtanců, ale i Polku g moll z Poetických polekIndonézanka Alicia Witarsa, 3 větu z Janáčkovacyklu V mlhách Hlinkův rakouský studentAndreas Donat, pozoruhodně zralá a stylovábyla Uhlíkova interpretace Debussyho ObrazůI, Ilze Zvaigznekalne překvapila překrásnouskladbou lotyšského soudobého skladatele E.Ešenvaldse Přímořská krajina, nápaditě využívajícíklavírních možností Nové hudby. Výtečně zahráliJulia Okruashvili Preludium a fugu Des durze slavného op. 87 Dmitrije Šostakoviče a MartinLevický Etudu op. 2 č. 3 Sergeje Prokofjeva. Nakoneczazněla hudba pro můj vkus romantickypřeslazená a přepatetizovaná: dvě věty Sonáty bmoll Sergeje Rachmaninova; vítězka AnastasyiaNaplekova je však zahrála suverénně, s nejlepšímipianistickými kvalitami •• Z L A T É H O R Y , Z U Š F R A N Z E S C H U B E R T A , P O U T N Í M Í S T O M A R I A H I L FMezinárodních mistrovské klavírní kurzyAntonína KubálkaJarmila PohlováPod záštitou místopředsedkyně poslaneckésněmovny ČR Miroslavy Němcové a starostyZlatých Hor Milana Ráce se v malebnémměstečku v těsné blízkosti polských hranicuskutečnilo další setkání zájemců o studium klavírníhry a angličtiny.Třetí ročník odstartoval klavírní recitál AntonínaKubálka, který kurzům propůjčil své jméno.Experimentálně byla do rozvrhu zařazena výukatechniky klavírní hry. Od příštího ročníku,jež ve Zlatých Horách proběhne od 3. do 24. 7.2006, se hodiny klavírní techniky s profesoremJanáčkovy akademie múzických umění v BrněZdeňkem Hnátem stanou samozřejmostí. Dalšínovinkou bude „přírůstek v pedagogickém sboru“.Naší žádosti vyhověl vítěz Mezinárodní klavírnísoutěže 2004 Pražské jaro Ivo Kahánek.Z původně 17 přihlášených se setkání ve ZlatýchHorách zúčastnilo nakonec 12 uchazečů sezájmem o prohloubení nejen vyspělosti klavírníhry ale i znalostí angličtiny, kterou tu vyučovalarodilá Kanaďanka, profesorka angličtiny a historiePatricie Kubálková.Kromě úvodního vystoupení Antonína Kubálkajsme mohli obdivovat precizní interpretaciZdeňka Hnáta, umocněnou prostředím svatyněMaria Hilf u Zlatých Hor. Závěrečným koncertemúčastníků kurzů, který měl vysokou uměleckouúroveň, skončilo další setkání mladých klavíristůve Zlatých Horách. Jako nejvyzrálejší pianista byljmenován Robertas Šiurys z Litvy, jenž obdrželplné stipendium pro rok 2006.Příští ročník se bude konat ve znamení WolfgangaAmadea Mozarta a to počínaje úvodnímrecitálem, kdy se představí interpreti České republikya USA. V jejich podání zazní skladatelůvklavírní kvartet g moll.Zájemcům o účast v kurzech studovat díla W.A. Mozarta doporučujeme, neboť jejich nejlepšíinterpret obdrží v roce 2007 cenu v podoběúvodního sólového recitálu. Více na www.kubalekpianocourses.com.Samozřejmě bez mecenášů by se tento zajímavýprojekt neuskutečnil, a tak patří dík Ministerstvukultury, Fenix Group a. s., Městu Zlaté Hory,Studuješ Státní konzervatoř v Brně. Kroměvýuky klavíru máte také předměty, kde vásučí teorii, a tak předpokládám, že o AntonínuKubálkovi jsi se dozvěděl právě v těchtohodinách?Měl jsem to štěstí poznat pana Kubálka osobnějiž před III. ročníkem kurzů. Nejprve to bylov rámci jeho nezapomenutelného klavírníhorecitálu v Brně v Besedním domě a den poté nakonzervatoři, kde byl přivítán jako host jejímvedením a zástupci klavírního oddělení. Stráviljsem s ním tehdy příjemné dopoledne a navícjsem měl možnost zahrát si i na jeho MasterClass – veřejné hodině.Proč jsi se rozhodl právě pro tyto kurzy, kdyžjiž několik let jezdíš studovat klavírní hru do Mikulova?Klavírní kurzy v Mikulově pro mě byly vůbecprvními kurzy, které jsem kdy navštívil a musímříci, že mě velice obohatily. Účastnil jsem se dokoncejejich pěti ročníků, které dnes vnímámjako celek. Po první větě však přichází druhá…Kurzy ve Zlatých Horách slibovaly nové prostředí,pedagogické vedení, přátele. Zaujal mě kurzangličtiny a také nás bylo postupně více – prostěpár přátel, kteří do toho společně chtěli jít.Máš pocit, že Tě kurzy ve Zlatých Horách nezklamaly?Pokud je to tak, proč?Kurzy zde byly skvělé. Když nastal jejich poslednívečer a seděli jsme společně v sále, řekljsem (v angličtině), že nikdy na zážitky a pocity,Olomouckému kraji, Sdružení měst a obcí Jesenicka,Řetězárně Česká Ves, Mlékárně Olešnice,Rona Zábřeh, Řádu svatého Lazara Jeruzalémského,časopisu Hudební rozhledy, Českémurozhlasu a České televizi Ostrava. •Několik otázek pro jednoho z účastníků kurzu, Miroslava Míčekteré jsem zde prožil, nezapomenu a s vděčnostína ně budu vždy vzpomínat.Co si myslíš o výuce klavírní techniky, kterou jsmeexperimentálně zařadili tento rok a chceme ji nabídnoutzájemcům o kurzy jako studijní předmět?Myslím, že výuka klavírní techniky, kterouzde naprosto jedinečným způsobem „provozoval“pan prof. Hnát, by se měla platit zlatem.A jaký názor máš na to, že Zlaté Hory mají v průběhuprázdnin další vzdělávací akci podobnou té naší,ale zaměřenou především na komorní hru?Ano, o kurzech komorní hry jsem se doslechl.Skutečnost, že se konají zde, hovoří o tom,že Zlaté Hory mají nejen prostředky a podmínkyk jejich realizaci, ale také jistě – pro kurzy vůbec– vhodné a příjemné prostředí. Nezbývá než jimpopřát mnoho úspěchů.Jsme zřejmě jediný klavírní kurz, kde mášmožnost studovat také angličtinu. Myslíš, že jeto pro jeho účastníky přínosné a atraktivní?Myslím si, že je to báječný nápad. Po celoudobu kurzů jsem angličtinu aktivně slyšel a používalji. Stala se běžnou záležitostí. Ani nechciříci „výuka“, jelikož to pro mě bylo spíše Setkánís úžasnou paní Patricií Kubálkovou, která angličtinupředstavila z té nejhezčí stránky.Co bys uvítal, abychom Ti v příštích letechnabídli?Řekl bych, že asi o něco slunečnější počasí. •13

Z A D Á N O P R OKaspar Zehndernový šéfdirigent Pražské komorní filharmonieVe Švýcarsku o něm říkají,že je maniak české hudbyPražská komorní filharmonie má po desetileté éře svého zakladatele Jiřího Bělohlávkanového šéfdirigenta. Od podzimu se jím stal – zatím na tři sezony– pětatřicetiletý Švýcar Kaspar Zehnder. Novým stálým dirigentem je JakubHrůša a Francouz Michel Swierczewski zůstává hlavním hostujícím dirigentem. Podleprofesora Bělohlávka, ponechávajícího si funkci čestného dirigenta, přichází do čelatělesa umělec v plném rozletu tvůrčích sil, který povede filharmonii v dosavadnímduchu a bude rozvíjet její bohatý potenciál. Jiří Bělohlávek, od roku 2006 šéfdirigentSymfonického orchestru BBC v Londýně, původně myslel, že povede „svůj“ pražskýorchestr, založený roku 1994, pět let. Po deseti letech už je podle něj opravdu načase,aby přišly další umělecké síly.Kaspar Zehnder, školený flétnista a dirigent, nastoupil profesionální dráhu jako asistentCharlese Dutoita v pařížském Orchestre National de France, přičemž zároveň působilve funkci hudebního koordinátora Evropské mozartovské akademie. V roce 1997byl jmenován uměleckým ředitelem orchestru Hudební akademie v Bernu, v roce 1999se stal uměleckým ředitelem Murtenského festivalu klasické hudby, od roku 2002 pakje hlavním hostujícím dirigentem Filharmonie Sibiu. Od roku 2004 je i hudebním ředitelembernského Centra Paula Kleea. Pravidelně pohostinsky spolupracuje s některýmiorchestry, například v Moskvě, Bratislavě, Krakově, Bernu a Lausanne. Od roku 2003se věnuje i opeře. PKF dirigoval poprvé v létě roku 2001. „Jsem schopen syntézy mezioběma,“ prohlašuje na adresu přístupů Jiřího Bělohlávka a Michela Swierczewského.Foto archívPetr VeberMáte novou práci v Praze. Jaké si pro ni kladetehlavní cíle?Nástroj zvaný Pražská komorní filharmonie je– automobilovou terminologií – Rolls Royce a jakoo takový je potřeba se o tento nástroj starat.Protože jsem ale reprezentantem mladé generace,užívám možná občas kousek motoru z Porsche…Mým hlavním uměleckým cílem je vyvolatobecnou aktuální diskusi o hudbě: vždyť hudbaje vynikajícím vyslancem pozitivní energie – a tose musí ukazovat při každé příležitosti. Hudbamůže dávat odpovědi na – někdy příšerné – dennízprávy. Hudba nezná hranice mezi náboženstvími,mezi politickými a etickými vyznáními.Hudba nepotřebuje překlad do žádného jinéhojazyka. Hudební interpretace dává základ současnémua celosvětovému uvažování o lidství.Hudba je krásná, ale také bývá vzrušující… Budevelkou částí naší společné práce zvyknout si nasebe navzájem v tom, co je za notami, tedy v tom,co společně považujeme za umění. A protože nelzeoddělit umění a ekonomiku, tak dám takéveškeré své schopnosti do služby tomu, aby mělorchestr stabilní finanční základnu.Jak důležité je pro vás pražské dědictví šéfdirigentaJiřího Bělohlávka?Tak na to musím odpovědět ve třech bodech.Maestro Bělohlávek je jedním z mých nejoblíbenějšíchdirigentů, a to už od počátků mých studií.Je pro mě tedy patrně tou největší možnoupoctou být u jakéhokoli orchestru jeho nástupcem.Praha je jedním z mých nejmilejších měst,velmi osobně. Cítím se v Praze jako doma, takjako stěží kde jinde. A Pražská komorní filharmonieje nejen jedním z nejlepších orchestrův rámci České republiky a v rámci Evropy, aleje výzvou pro mě osobně. Když jsem ji poprvédirigoval, cítil jsem, že jsem našel něco, co jsemdlouho jako dirigent hledal: svůj vlastní hlas.Mohu mít spoustu krásných koncertů s mnoharůznými soubory, ale nikdy jsem necítil tak silnépřání pohroužit se mnohem víc do společnépráce. Jedním slovem – pražské dědictví JiříhoBělohlávka je pro mě důležité jak ve smyslu osobním,tak profesionálním.Co z toho by podle vás mělo pokračovat, co bymělo být nové či jiné?Před několika lety, po provedení BeethovenovyEroiky, jsem Jiřímu Bělohlávkovi napsaldopis s poděkováním za to, že mi svůj nástrojpůjčil. Měl jsem dojem, že oproti jiným provedenímtito hudebníci znali partituru o tolik vícv komorním slova smyslu, že mi stačilo hrát naklaviaturu a pohrávat si s rejstříky, že nebylo potřebazkoušet skladbu jako konstrukci. Orchestrzněl nicméně odlišně. Je těžké uvěřit, že by pouhápřítomnost dirigenta mohla změnit zvuk. Určitězvuk pozměním, ale doufám, že ho nikdy neponičím.A ovšem, že se nebudu zaměřovat předevšímna repertoár, hraný často Jiřím Bělohlávkem,ale naopak, že budu objevovat nové oblasti, kterébudou pro naše publikum také zajímavé.Jak hodláte spolupracovat s Michelem Swierczewským?14

Z A D Á N O P R OOn je expertem v hudbě dvacátého století,stejně tak jako v hudbě klasicismu. Seznámilorchestr s moderním stylem klasické interpretace.Je úžasné diskutovat s ním o programecha koncepcích. Těším se na plodné partnerstvía přátelství. Já nejsem expertem v ničem – šéfdirigentostatně musí být otevřený a připravený navšechny úkoly – od abonentních koncertů přesaktivity pro děti a rodiče nebo zvláštní akce prosponzory až po turné po světě. Zprvu bych chtěldělat tak mnoho různých věcí, jak jen to budemožné, abych zjistil, co orchestru a co mně sedínejlépe, případně co vůbec.Jak často dovolíte – a to myslím samozřejměv uvozovkách – dirigovat Jiřímu Bělohlávkovi?Jak často mi dovolí ho požádat… Ale vážně.To je samozřejmě především otázka termínů, neotázka umělecká. Skutečnost, že Jiří Bělohlávekodchází od orchestru v přátelství, dává samozřejměvelice dobrý základ tomu, aby se společněs PKF objevil, kdykoli to bude možné.Jaké jsou mezi vámi podle vašeho názoru odlišnosti?Jiří Bělohlávek je nebo byl původně hráčemna smyčcový nástroj, já hráčem na dechový nástroj.Vede orchestr s balíkem zkušeností, je taképrofesorem, zato já sbírám nové zkušenostikaždý den a můj baťoh je ještě poloprázdný. Jepro mě osobou hodnou respektu, mohl by býtmůj učitel a rádce, dokonce můj otec. Pokud bychombyli podobní nebo stejní, což není možné,byl bych jeho kopií. Já ale musím jít svou vlastnícestou a respektovat přitom rady svých přátela kolegů a být za ně vděčný.Máte nějaké zvláštní představy o nových teritoriích,kam byste mohl PKF přivést? Vidíte nějakéšance na nahrávání?Mou speciální doménou určitě bude vídeňskýklasicismus, nejdříve Haydn a Mozart, Beethovenmožná o něco málo později, potom Schubert,který obzvláště potřebuje objevovat, co jeza notami, Schumann, Brahms a Dvořák – pročto nedělat velmi zřetelně s orchestrem střední velikosti?Protože je pro mě důležité náboženstvía víra v Boha, třebaže neakceptuji ani nechápujakékoli náboženské konflikty, rád bych uváděloratoria od Bacha po Pendereckého. Mám rádhudbu dvacátého století se speciálním zaměřenímna francouzskou a českou tvorbu, myslím,že znám naprosto dobře lehčí repertoár, jakojsou operety a salonní šlágry, blízký je mi jazz,také řecká, arménská, cikánská, rumunská, sardinskáa arabská hudba… Můj bože, svět hudbyje tak bohatý! Budeme natáčet to, co je nejlepšía v čem budeme společně nejlepší. Jsem protivětám typu – je dobré mít nahrávky.Co česká hudba?Když jsem před deseti lety viděl v Národnímdivadle Prodanou nevěstu, hluboce mě to osloviloa poznamenalo. Nebo to mám už z předchozíhoživota? Každopádně jsem začal shromažďovatčeskou hudbu – partitury, desky… Nyníznám velkou část děl Dvořáka, Janáčka, Smetanya Martinů, ale taky se hodně zajímám o málonebo vzácně hraný repertoár. Ve Švýcarsku o měhovoří jako o maniakovi české hudby. Když jsemdával dohromady program svého Festivalu MurtenClassic 2004 s českou hudbou jako hlavnímtématem, ponořil jsem se znovu velmi hlubokoa objevoval české barokní a předklasické skladatele,českou hudbu z doby druhé světové války,zvláště takzvané terezínské skladatele, i hudbuz období socialismu. Podnikám nyní rozsáhlý výzkumsoučasné české hudby. Potřebuje to svůjčas, ale je to spolu s francouzskou hudbou mojehlavní oblast. Mnoho českých děl je psáno provelký orchestr a zdaleka jich není tolik pro našemenší klasické obsazení – ale právě to by třebamohla být příležitost pro hledání nových děl.Jak důležité je pro vás zázemí instrumentálníhohráče?Jakožto flétnista jsem zvyklý dýchat a posilovat,což je důležité pro všechny muzikanty, nejenpro zpěváky a dechaře. Ještě stále na nástrojhraji, vystupuji velice sebekriticky, ale zoufale topotřebuji. Coby instrumentalista účinkuji bezkompromisů. Cokoli se stane, je prostě má chyba.Pro dirigenta je obecně bez znalosti hry naklavír těžké pronikat do partitur. Já sám nejsemdobrý pianista, ale při hraní na klavír se dovídámmnoho o hudbě, o instrumentaci, o orchestrálníchbarvách. Všichni velcí skladatelé psali proklavír. Dokonce i z menších skladeb lze získatbezprostřední dojem o osobnosti autora.Můžete přiblížit plánovaný rozsah své uměleckéčinnosti a povinností v Praze?Kontrakt mám na šest až osm koncertů – v sezoněv abonentním cyklu A dva, v abonentnímcyklu O jeden až dva, stejně tak v cyklu S a dvakoncerty v cyklu D/E. Rád bych dělal hodně mimořádnýchakcí – festivalová vystoupení, koncertypro sponzory, speciální galakoncerty a podobně.Jsem odpovědný za uměleckou stránkuprogramů – za výběr děl, sólistů a dirigentů.Udělám, co budu moci, pro propagaci orchestruv ekonomické sféře. Pojedu s tělesem do ciziny– a jsem si jistý, že pak budu každého hudebníkaznát lépe. Vedle toho bych chtěl začít dialogs médii a v kulturně-politické oblasti, abych poznallépe naše partnery.Líbí se vám zvuk a profil tělesa? Chcete natom něco měnit?Jak už jsem řekl, obojí se mi velice líbí. Myslím,že zvuk se bude rozvíjet automaticky, pokudna něm nezapomeneme pracovat. Profil orchestrumá dvě stránky – velikost a repertoár.Velikost nechci měnit, ale možná bych šel dáldo oblastí, které ještě nejsou tak prozkoumánya kterým se v České republice často věnují většíorchestry. Ve všem, co děláme, musí být na prvnímmístě kvalita.Zachováte pro Pražskou komorní filharmoniiještě stále typický nižší věkový průměr, nebo budeorchestr stárnout?Na prvním místě je kvalita, teprve pak otázkavěku. Naši hudebníci nemají celoživotnísmlouvy, teoreticky mohou být měněni každýrok. Jak budou stárnout, budou zkušenější,ale někdy se může ztrácet jejich motivace,čemuž dovedu rozumět. Respektuji osobnost,charakter, názory, problémy, umělecké prioritykaždého jednotlivce, ale současně požadujijeho nejlepší možnou profesionalitu a kvalitu.Pokud naši hudebníci zůstanou schopni soupeřits přicházející mladou generací, pak jejichvěk nebude důležitý.Jaká je vaše nejoblíbenější hudba?Dobrá hudba, dobře interpretovaná. Všechna,která nenudí. Ať je to v klasice, jazzu, rocku,nebo folku a podobně.A co je pro vás typické vedle hudby, vedle vašípráce?Velmi hluboce lnu ke své rodině – ke své ženě,k rodičům, sestře a bratrům i k přátelům, kteřívětšinou nepatří mezi hudebníky. Mám rádklasické jazyky – řečtinu a latinu a etymologii.Jsem vášnivý čtenář veškeré literatury, momentálnězrovna asi nejvíc španělské. Rád obdivujistředověkou architekturu, tedy románskou a gotickou,a malířství všech epoch. Rád chodím popřírodě, lyžuji nebo jsem rád na malém ostrověve Středozemním moři. Mám rád dobré vínoa ovšemže také české pivo.PKF nebude vaším jediným pracovištěm. Kdevás ještě bude možné vídat?Praha bude pro nadcházejících několik letmým hlavním pracovištěm. Zůstávám ovšem veŠvýcarsku v uměleckém vedení hudební doményCentra Paula Kleea v Bernu a Festivalu MurtenClassic. Protože jsem hodně pracoval s filharmoniív rumunském městě Sibiu, zůstávám s nimiv kontaktu pro projekt Sibiu – kulturní metropoleEvropy roku 2007. Pokud se týká dalších míst,koncertů a orchestrů, zeptejte se, prosím, méhoagenta. Není pro mě tak důležité být slavný nebodělat co nejdříve velkou kariéru. Jen bych ráddělal dobře to, oč jsem žádán. •15

HZ AO DR ÁI ZN O N PTR O P R A Ž S K Ý P O D Z I MNejstarší britský orchestr na Pražském podzimuVladimír ŘíhaNa 15. ročníku Mezinárodního hudebníhofestivalu Pražský podzim budouv září hostovat dva britské orchestry– známý Royal Philharmonic Orchestra z Liverpoolu,který u nás vystoupil již několikrát,a Bournemouth Symphony Orchestra. Ten sicev tehdejším Československu byl v roce 1965, aleod té doby naší zemi nenavštívil, přestože patřík nejlepším orchestrům na britských ostrovech.Jeho letošní návštěva bude magnetem hned zedvou důvodů: oba koncerty bude dirigovat v Rudolfinu20. a 21. 9. současná šéfdirigentka orchestruAmeričanka Marin Alsopová a sólistouprvního bude i náš klavírista Martin Kasík. Tenpřednese Chopinův Klavírní koncert č. 2.Nejstarší symfonický orchestr ve Velké Britániiexistuje již od roku 1896 a sídlí na jižnímpobřeží Anglie ve městě Bournemouth. Měli bychomříci sídlil, protože v současnosti se posunuljen o několik kilometrů dále do města Poole, kterétvoří s Bournemouthem jeden celek a kde vyrostlonové moderní sídlo orchestru i s krásnýmsálem. Bournemouth je známý především milovníkůmliteratury, v tomto oblíbeném přímořskémletovisku s nejteplejším počasím v Anglii jsou několikkilometrů dlouhé pláže a rádi sem jezdililiteráti a herci stejně jako příslušníci královskérodiny. Ze spisovatelů jmenujme například R. L.Stevensona, Th. Hardyho, J. R. Tolkiena či OscaraWildea, dosud tu také ukazují bývalou vilu JohnaLennona či smutné místo – hotel, kde za válkypo jediném bombardování města zahynulo několikdesítek kanadských letců při přímém zásahu.Mimochodem za války byl zdejší přístav jednímz výchozích bodů při Dni D – invazi. Město je sicezároveň i nejdražším místem v Anglii, což by měloznamenat určitý konzervatismus, ale není tomutak. Dokazuje to, že místní radní schválili bezproblémů v roce 2002 jmenování AmeričankyMarin Alsopové šéfdirigentkou orchestru, čímžse stala jedinou ženou v Británii na takovém postě.S Marin Alsopovou a výkonným ředitelem orchestruMichaelem Hensonem si malá skupinkapražských novinářů povídala v Lighthouse Poole,sídle orchestru, při nedávné návštěvě.„Postavení BSO je dost výjimečné, je to totiž rezidenčníorchestr, který není vázán pouze k jedinémumístu, ale k celé oblasti jihozápadní Anglie,“ říkáHenson. „Jsme povinni hrát ještě na dalších devítimístech poblíž jako např. v Portsmouthu, Southamptonu,Exeteru či Weymouthu, takže během rokuhodně cestujeme. Máme také specifické publikum,které nám dost fandí, členové Klubu přátel orchest-Foto archívAmerická dirigentka Marin Alsopová nad Bournemouthemru s námi dokonce jezdí i do ciziny a přijedou v zářírovněž do Prahy,“ vysvětluje. „To vázání k více místůmnám ale ulehčuje i financování, kromě základnídotace od British Council of Arts a obecní radyv Bournemouthu na nás přispívají i další města poblíža máme také podporu jedné velké stavební firmya velké banky,“ pokračuje. Na otázku po složeníorchestru říká: „Jsme typickým britským orchestremsloženým z Britů a pár Australanů, cizince z Asie čivýchodní Evropy nemáme žádné.“Ostříhaná Američanka – při koncertech v kalhotovémkostýmu působí spíše chlapecky – MarinAlsopová vypráví o tom, jak se dívka z NewYorku dostala do Anglie:„Často jsem vedle USAdirigovala jako host i ve Velké Británii, BSO poprvév roce 1997. Když orchestr hledal po odchodu YakovaKreizberga náhradu, vybrali si od podzimu 2002mne. V USA jsem dirigovala v Oregonu, působímdále v Denveru v Coloradu a v Cabrillu v Kalifornii,kromě toho diriguji další americké i evropskéorchestry,“ říká žena, která se hudbě snad muselavěnovat. Její oba rodiče jsou totiž muzikanti, hráli(matka prý ještě hraje) v New York City BalletOrchestra, otec působí jako houslista (koncertnímistr), matka jako cellistka.Na ožehavou otázku o postavení žen – dirigentekv povolání dosud vyhrazeném převážněmužům odpovídá:„Rozdíl mezi USA a Anglií jedost velký, tady jsem žádnou formu sexismu nepoznala,nakonec v zemi s královnou a v níž dlouhožena byla i premiérkou, to ani nepřekvapuje.V USA ale stále trvá představa, že v čele orchestrumá být muž, který má u převážně mužských orchestrůrespekt a dovede i zvýšit hlas. A přestože je dnesv orchestrech již hodně žen, dirigentek je stále máloa chvíli to ještě potrvá, než si veřejnost zvykne.“V jejích muzikantskýchzačátcích ji nejvíceovlivnil příkladLeonarda Bernsteina.„Pamatuji se, že jako dítějsem byla s rodiči najeho výchovném koncertěpro mládež a zapůsobilna mne tak, že jsemse rozhodla, že budu dirigentemjako on.“ Žebyla nadanou žákynídokazuje fakt, že postudiích houslí a dirigovánína Yale a JulliardSchool of Musicvyhrála dvě soutěže Stokowského a Kusevickéhoa začala studovat soukromě u Bernsteina. Několiklet s ním spolupracovala, byla s ním i v Japonsku.„Obdivovala jsem i jeho vztah k jazzu, muzikálua filmu, to vše souznělo s mou představou, samajsem měla ráda jazz, hrála jsem postupně ve dvou kapelách,tu druhou jsem dokonce vedla a hodně jsemse tam jako dirigentka naučila,“ vypráví.Jak dopadá srovnání amerických a britskýchorchestrů? „Vyhrávají to u mne Britové, v USA jevšechno organizačně mnohem složitější, úřednější, jetam mnoho lidí ve vedení, do toho ještě mluví odbory.Tady stačí, když promluvím s výkonným ředitelemMichaelem Hensonem a vše je zařízeno, hráči v orchestruberou své povolání jako poslání a nemusímse s nimi dohadovat o každou maličkost.“S českou hudbou se s výjimkou Dvořáka ještěnesetkala, ale má zájem o Janáčkovy operya o soudobou hudbu, kterou favorizuje. V květnudoprovázel BSO v Anglii pod jejím vedením mladéhočeského pianistu Lukáše Vondráčka. Snažíse více prorazit i na nahrávacím trhu a v rozhlase.Pod jejím vedením se to podařilo, BSO vycházívíce CD (naposledy s Bernsteinovou hudbouk filmům a Chichesterské žalmy). „Mrzí mne jen,že nemám více času na operu, v USA jsem nastudovalatřeba v St. Louis operu Johna Adamse Nixonv Číně, scénicky i Bernsteinovu Mši. Tady v Bournemouthuse dostanu jen ke koncertním či poloscénickýmprovedením. Dává se zde přednost různýmefektním koncertům open air v létě, třeba s laseryjako u Holstových Planet, ale u toho být nemusím,“uzavírá dirigentka, jejíž koncerty často přenášíBBC. Pro nás je zajímavé, že v roce 2003 získalabritskou cenu Umělec roku, kterou opakovaněobdržela i letos (viz. HR č. 6/05). Poznamenejmeještě, že v Praze zazní pod její taktovkou skladbyStrausse, Rachmaninova, Chopina, Gershwina,Elgara a Stravinského. •16

Foto archívVladimír ŘíhaDalší článek našeho „seriálu“ o hudbě nakaždoročním filmovém festivalu v KarlovýchVarech se již v názvu oproti loňskuzúžil o jedno slovo. Vypadl z něj termín tanec,který letos překvapivě neměl samostatnousekci. Snad proto, že přibylo několik dalších Pocta sekcí, takže tanec přišel zkrátka – zůstala všaksekce nejdůležitější: 2005: Hudební odysea. Kromění však festival opět přinesl další hudebnízážitky, jež spolu s ostatními nehudebními tvořilyi scénář jubilejního 40. ročníku MFF KarlovyVary.Ten se konal od 1. do 9. července a přinesl rekordních242 celovečerních a 36 krátkých filmův 517 představeních, počet diváků dle zakoupenýchvstupenek se zvýšil až na 142 506. Žádná ze17 sekcí a poct včetně hlavní soutěže si nemohlaztěžovat na nezájem a na počátku festivalu se dokoncepodařilo dovést i mimořádné hosty prvníhokalibru – hvězdy Roberta Redforda, SharonStoneovou a Liv Ullmanovou.Vraťme se ale k hudbě – zmíněnou sekci2005: Hudební odysea letos připravil již potřetíza sebou Pavel Klusák a jako v předchozíchročnících poskytla rozporuplný obraz hlavněsoučasné populární scény v jejích spíše alternativnějšíchpodobách, což asi ne každému padlodo noty. Vedle prvotřídních dokumentů, jakýmibyly nizozemský snímek Lovec písní Alan Lomax(režie Rogier Kappers) o legendárním americkémsběrateli lidových písní, jenž ovlivnil hudbu20. století jako málokdo (blues, folk, etnickáhudba) či americký dokument o freejazzovémklavíristovi Cecilu Taylorovi Veškeré noty (režieChristopher Felver) nabídla i dost „ujetá“ pásmatěch okrajových subkultur typu Sonic Fiction čiRadiohead TV. Že ale i tady lze nalézt nové pokladya hodnoty, dokázal Klusák skvělým výběremklipů nekomerčních písničkářů současnostiu nás vesměs neznámých nazvaným Les & tuš:H O R I Z O N T• K A R L O V Y V A R Y , H O T E L T H E R M A L , G R A N D H O T E L P U P P , D I V A D L O H U S O V K A ,D I V A D L O K A R L O V Y V A R Y , K I N O Č A S , L Á Z N Ě I I I , P A N A S O N I C , R I C H M O N DHudba a film na jubilejním MFF Karlovy VaryPauline Malefane, která je i spoluautorkou scénářefilmové úpravy, v hlavní roli jihoafrické CarmenFoto archívvideoklipy 2005 nebo snímkem o britské postpunkovéscéně 80. let Made in Sheffield (režieEve Woodová, Nizozemsko).Trochu překvapivě letos nebylo žádné hudebnítéma v samostatné sekci Dokumentární film,takže další hodnotný dokument obsahovala ažsekce Fórum nezávislých. Snímek americké režisérkyOndi Timonerové Dig! portrétoval přátelstvídvou undergroundových postav americké alternatívníscény Antona Newcomba a CourtneyTaylora a postavil řadu otázek o sebedestruktivnísíle současného showbusinessu.Největší hudební událostí letošního festivaluse ale stal film, jenž měl za sebou již Zlatéhomedvěda z letošního festivalu v Berlíně. JihoafrickáCarmen z Knayelitshe britského divadelníhorežiséra Marka Dornforda-Maye uvedená v sekciHorizonty je jakousi Carmen po africku natočenouse souborem Dimpho di Kopane a není anitak další verzí známé Bizetovy opery jako spíšedokumentem o etnické skupině Xhosa v jejím jazyces mnoha mlaskavými souhláskami, kde hercicivilně bez operního patosu podávají známéárie upravené pro ně Charlesem Hazlewoodem. Jense vše odehrává na sídlišti takřka pod širým nebem,místo krásných Španělek vidíme zavalitějšíčernošky a vojáky nahradili jihoafričtí policisté.Kupodivu toreador, i když černý, zůstal.Ve stejné sekci byl uveden i americký hranýsnímek Poslední dny režiséra Gusa Van Santa,jenž je inspirován v hlavní postavě rockovéhohudebníka Blakea životem a hlavně poslednímidny Kurta Cobaina. Rocková hudba je důležitýmprvkem děje i snímku Devět písní (V. Británie, režieMichael Winterbottom), jehož hlavní hrdinovékromě nevázaného sexu holdují i koncertůmv londýnské Brixton Academy, kde se objevujískupiny jako Primal Scream, Franz Ferdinandči dokonce i Michael Nyman.Pokud jde o samotnou filmovou hudbu, lzeletošní festival nazvat návratem již zavedenýchautorů. Tak se objevily snímky s hudbou Miche-la Legranda (Kavalkáda, Fr. Steve Suissa), příběhunepohyblivého muzikanta po nehodě, dále staršíchklasiků jako Bob Dylan (Pat Garett a Billy theKid) a Jerry Fielding (Strašáci) v retrospektivě režiséraSama Peckinpaha či Ennio Morriconehov novém maďarskoitalském Člověku bez osudu(rež. Lajos Koltai) podle románu Imre Kertésze.Jen o něco mladší autority filmové hudby zastupujíBrian Eno v americké Svěrací kazajce (režieJohn Maybury), Rus Eduard Artěmjev v Řidičipro Věru (režie Pavel Čuchraj) a Jocelyn Pookováv dokonale natočené nové verzi ShakespearovaKupce benátského s Al Pacinem v roli Shylocka(rež. Michael Radford, V. B:). Sem by mohla patřiti hudba polského Zygmunda Konieczného využívajícímaďarských folklorních motivů v decentněnatočeném maďarském Nepohřbeném mužiaž dokumentárně zachycujícm poslední měsíceživota popraveného vůdce povstání v roce 1956Imre Nagye (režie Marta Meszárosová).Velkou popularitu mezi publikem získalydva snímky nehudební ale se silnou hudebnísložkou. První byl soutěžní kanadský Můjživot s otcem, který si odnesl diváckou cenu,o vztahu syna a stárnoucího otce, jenž si ztrátusexuální aktivity vynahrazuje mj. i poslechemoblíbených operních árií (režie Sébastien Rose).Druhým byl brazilský koprodukční Motocyklovédeníky (opět Horizonty) režiséra Waltera Salleseo mladém Ernestu Che Guevarovi, který ještějako neznámý student medicíny absolvuje s kamarádemcestu na motocyklu Jižní Amerikou,hudbu charakterizující jednotlivé státy i situacenapsal Jorge Drexler.A přestože taneční sekce letos chyběla, jedenslavný taneční snímek jsme přece jen viděli. V sekciZaostřeno na kanadský film byl promítnutDracula: stránky z deníku panny (režie Guy Maddin)zachycující taneční verzi známého horroruv provedení kanadského Royal Winnipeg Balletu.Jen autorům katalogu uniklo, že snímek zvítězilpřede dvěma lety na televizní Zlaté Praze.A to nejdůležitějšína závěr – kdo vyhrál?Letos to byli Poláci, jejichžsnímek Můj Nikifor(režie KrzysztofKrauze) získal hnedněkolik cen. Tento biografickýpříběh naivníhomalíře 60. letNikifora doprovodilahudba u nás neznáméhoBartlomieje Gli-Cecil Tailorniaka. •17

D I V A D L O• L O K E T , A M F I T E Á T ROněgin na louce pod hrademJosef HermanPošesté se pod siluetou hradu konalo Loketskékulturní léto, které spolu s městemLoket a dalšími organizacemi a sponzorypořádá umělecká agentura JAN. Její majitel, pěvecJan Ježek, se snaží obnovený prostor areálutechnicky stále vylepšovat a každoročně připravitnovou premiéru.Letošní nový titul byl vzhledem k prostorupřekvapivý, operu, či přesněji „lyrické scény“Eugen Oněgin P. I. Čajkovského, si lze spíše představitv komornějším prostředí. Jan Ježek doufal,že titul sblíží festival s ruskými obyvateli blízkýchKarlových Varů, festival tohoto typu se o sebemusí finančně postarat a divácký zájem je doslovaexistenční. A potom – nelze hrát jen operyz hradu a podhradí, tedy ty, které do loketskéscenérie patří jaksi z popisného hlediska. Základemnové produkce se tentokrát stala úspěšnáinscenace Severočeského divadla opery a baletuÚstí nad Labem, včetně většiny sólistů. JitkaBurgetová je stále lepší Taťánou, s touto rolíse potkala ideálně stejně jako Aleš Brisceins postavou Lenského. V titulní roli se k nim proloketská dvě provedení přidal neméně inspirovaněVladimír Chmelo a už tato trojice by zajistilaúspěch. A to je výtečně podpořila v roli Olgyještě Veronika Hajnová Fialová. Pěvecky, jak jetu dobrým zvykem, vyzněla premiéra v danýchpodmínkách bezchybně, orchestr vedl NorbertBaxa precizně, jen bych osobně uvítal více dynamikyve zvuku i v temporytmu. A také dvě přestávkyv tomto prostoru představení neúnosněprodlužují, končilo se před půlnocí.Inscenace však z těch dosavadních byla nejméněpřizpůsobena možnostem loketského amfiteátru.Scénické prvky, jakými jsou např. v poslednímjednání sloupy plesové síně u knížeteGremina, tu vyznívají skoro humorně. U vlonipremiérovaného Rigoletta jsem pochybovalo hraní intimních výstupů daleko od diváků,to jsem netušil, že stejně Otava umístní dopisovouscénu Taťány! Podle mne by nebylo od věcivyzkoušet tu také jiného režiséra, Martin Otavanakládá s loketským prostorem pořád stejně,což jednak dokládá, že málo vychází z danostíkonkrétního titulu, a hlavně to stálé diváky můžečasem omrzet. Dobře vyzněly scény s využitímbryčky, která přivážela Oněgina, také scénasouboje a nakonec i árie Lenského na úpatí zdejšíhokrásného skaliska. Vcelku však inscenace zapředchozími zaostala.Kromě dvou představení Eugena Oněginafestival nabídl po dvou představeních Rigoletta(22.–23. 7.) a zde pochopitelně nejpopulárnějšíRusalky (29.–30. 7.). •Loketské kulturní léto – P. I. Čajkovskij: Eugen Oněgin.Dirigent Norbert Baxa, režie Martin Otava, scéna a kostýmyJana Zbořilová, choreografie Vladimír Nečas, sbormistrPavel Baxa. Premiéra 15. července 2005 v amfiteátruLoket.Jitka Burgetová (Taťána) a Vladimír Chmelo (EugenOněgin)Foto Oldřich PernicaSoumrak opery v ČecháchZbyněk BrabecNení tomu tak dávno, co dozněly poslední tónyslavnostního závěrečného koncertu 7. ročníkufestivalu Opera, který jako bienále pořádáJednota hudebního divadla. V rušné době společenskýchproměn před čtrnácti lety byl tento festivalzaložen, aby zachránil v našich divadlech operu, kteráse tehdy, jako poměrně nákladná záležitost, cítilav ohrožení. Opera onu kritickou dobu přežila a patnáctlet po sametové revoluci můžeme říci, že nezanikl jedinýoperní soubor a dokonce byla dána možnost nejrůznějšímsoukromým produkcím. Zdálo by se tedy,že vše je v nejlepším pořádku. Jenže, jak se říká, zdánímnohokrát klame. V souvislosti s budoucností operyv českých a moravských divadlech se mi stále častěji namysl vkrádá řada znepokojujících otázek.Především si myslím, že operní divadla jsouv ohrožení i nadále a to hned z několika důvodů: jeto především stále nedořešené financování divadel,úplná absence vůdčích uměleckých osobností a obavao budoucí publikum.Podívejme se na jednotlivé body trochu podrobněji.Co se týká financí, můžeme konstatovat, ževětšina našich divadel je podfinancovaná – není dostatekprostředků na výrobu dekorací a kostýmů, nahonoráře kvalitních umělců, na neustále se zvyšujícípoplatky za provozování některých děl. Naše vládaby se měla zastydět, protože kultuře poskytuje stáleméně prostředků. V Evropě jde na kulturu běžně1% státního rozpočtu, u nás to bylo loni něco málopřes 0,5%, letos to bude dokonce pod 0,5%. Jistě tosouvisí s celkovým morálním úpadkem společnosti,která stále méně potřebuje kulturu k životu a vítězíjen vše ziskové a komerční.Právě z ekonomických důvodů jsou počty zaměstnancův divadlech sníženy na minimum a vedení divadeljsou i nadále nucena k restriktivním opatřením.Počty operních sólistů klesly většinou o třetinu, potřebnýzbytek se nahrazuje hostujícími umělci. Nastávajítak paradoxní situace, že některý pěvec zkoušíi ve třech divadlech, vzdálených od sebe minimálně100 km, současně, což samozřejmě ke kvalitě studovanýchinscenací příliš nepřispívá. Nejhorší však natomto jevu je, že si na to někteří pěvci zvykají a anipak do stálého angažmá nechtějí, protože jim jde předevšímo rychlý výdělek a nemyslí na budoucnost.V čele operních divadel postrádám umělce, kteříby soubory profilovali. Postrádám dirigenty, kteřímají smysl pro operu, rozumí zpívání a s pěvcina roli pracují. Na menších scénách by pak mladéumělce vedli pedagogicky a obsazovali do vhodnýchrolí. Nemáme operní režiséry s osobitým rukopisem(výjimky jen potvrzují pravidlo). Proto stále v některýchdivadlech vidíme bezduchá konvenční aranžmáv kašírovaných dekoracích. Nebo naopak úlety odexperimentátorů, kteří pod zástěrkou moderníhopohledu zakrývají svou neznalost řemesla.Je jistě potěšitelné, že se v poslední době u nás objevilařada mladých, velice perspektivních operních18

D I V A D L O• P R A H A , K O N Z E R V A T O ŘZkouška na divadloJosef HermanNa pěveckém oddělení Pražské konzervatořevědí, jak je pro adepty operních jevišťdůležité vyzkoušet si divadelní prknaa všechno praktické, co k přípravě operní inscenacepatří a co se nedá názorně vysvětlit ve školníučebně. E. F. Burian blahé paměti předpokládal,že mladý divadelník se jen z poloviny učí ve školníchškamnách, z druhé důležitější poloviny pakv divadle formou asistování, malých roliček, okukovánítěch starších. Potíž však u nás je nejen v penězích,ale také v zastaralých představách, že hrátdivadlo se mladý pěvec naučí až v praxi.Pražská konzervatoř naštěstí má Reginu Szymikovou,která učí studenty vskutku modernímzákladům herectví (a ty jsou stejné pro činohercejako pro operní zpěváky, ať už hodně píchnudo vosího hnízda!) a snaží se alespoň jednou zarok s nimi nastudovat inscenaci. Vlastní jevištěnemají, což je absurdní (představte si jakéhokoliřemeslníka, který by se neučil v dílně!), proto sipronajímají pro operu ne zrovna vhodné DivadloSolidarita. Na druhou stranu těžko na cvičišti,lehko na bojišti. Na orchestr tentokrát nebylo(nerozumím tak zcela argumentům, proč školníoperu nemůže doprovázet školní orchestr), dvěméně frekventované, ale pro studijní účely výtečněvybrané aktovky, se tedy hrály za spolehlivéhoklavírního doprovodu Martina Rady.Zkouška na operu Gustava Alberta Lortzinga jeZ inscenace Zkouška na operu – zleva Dana Vaculíková (Hraběnka), Dušan Růžička (Baron Adolf), MichalKřístek (Johann), Ladislava Šindelková (Žaneta) a Veronika Némová (Louisa)takřka operní groteskou o dvou podvodnících,kteří se vetřeli do přípravy operního představeníhudbymilovného hraběte, čímž způsobí různánedorozumění a zápletkové situace. Právě ty hrajístudenti fyzicky uvolněně, což dokládá dobré rozvíjeníjejich psychofyzických schopností. Szymikovázjevně dbá i na mluvenou řeč, byť ještě je covylepšovat. Hlavně že mladí pěvci dokážou udržetsvůj herecký projev ve věcných akcích a mají smyslpro dramatický charakter postavy. A vesměs nasvůj věk dobře zpívají, takový Adam Plachetka čiMichal Křístek, oba dobří herci. Portrét Manon JuleseMasseneta je naopak lyrickou hříčkou o stárnoucímrytíři Des Grieux, který dopomůže k lásce mladýmmilencům, a vážná poloha opery i stylové požadavkyzpěvu už studentům tolik nesvědčily. Vydatněv obou aktovkách vypomáhal Tomáš Křovina. Škoda,že jsem nestihl alternace v druhém představenío den později. A škoda, že se hrálo jenom dvakrát,vždyť hodně se dá naučit právě reprízováním. •Pražská konzervatoř – Gustav Albert Lortzing: Zkouškana operu. Jules Massenet: Portrét Manon. Režie ReginaSzymiková, hudební nastudování Robert Jindra, scénaZbyněk Simčišin a Regina Szymiková, kostýmy Patre Vlachyňskáa Lenka Valevská, klavírní doprovod Martin Rada,Divadlo Solidarita 10. června 2005.Foto M. Tomičpěvců. Co je čeká? Když nedostanou stálé angažmá,budou putovat od divadla k divadlu a brát vše, abyse uživili, včetně pochybných komerčních podnikůněkterých našich agentur, určených pro cizí publikumu nás i v zahraničí. Zde vzniká nebezpečí, žejejich talent bez systematického odborného vedeníbrzy zplaní a zcela zapadne. V zahraničí existujíu velkých operních domů tzv. operní studia, kterátvoří jakýsi mezistupeň mezi školou a praxí.Ostatně i přes některé úspěšné jednotlivce nenív pořádku ani naše umělecké školství. Na konzervatoříchi vysokých školách stále učí někteří pedagogové,kteří léta nemají žádné výsledky. Když potomstudenti z vyšších ročníků předzpívají v divadlech,je tristní, s jakými nedostatky tito mladí lidé předstupujípřed šéfy a dirigenty: často zpívají naprostonevhodný repertoár (ve 20 letech Tosku!), árie majínenastudované po hudební stránce, mají intonačnía technické problémy, nezvládají výslovnost v mateřském,natož v cizím jazyce, často neumí ani přijítna jeviště a pozdravit. Je jejich vzdělání systematickéa koncepční?Velmi znepokojující je i absence výchovy dětía mládeže k hudbě a umění vůbec. Vždyť již učí generaceučitelů, kteří v drtivé většině sami o opeře nicnevědí a vůbec ji k životu nepotřebují. Je pak zákonité,že pro ni nemohou ani mladé lidi nadchnout. Veškolách se nezpívá, je málo dětských sborů (o amatérskýchsborech dospělých ani nemluvě), přirozenádětská muzikalita se nerozvíjí. Děti také stále méněchodí se školou do divadla. Když titul pro mládež vybírajíučitelé, jdou s dětmi raději na muzikál než naoperu. Pokud už se děti na operu dostanou, přicházejínaprosto nepřipravené a o opeře nemají ani základnívědomosti. V Německu je v každém divadle tzv. divadelnípedagog, který systematicky pracuje s mládežíi s učiteli, kteří musí jako součást dalšího vzdělávánípovinně absolvovat divadelní semináře. Tito pedagogovénavíc organizují v divadlech různé workshopy,děti se účastní nejen představení, ale i zkoušek, kdesi uvědomí, jak je práce operního pěvce náročná a jaksložité je vůbec operní inscenaci vytvořit. Jistě není cílem,aby všechny děti šly studovat na konzervatoř, jdepředevším o to, aby se mládež pro divadlo nadchlaa aby i v budoucnu bylo pro koho v našich divadlechhrát. Ostatně i divadla v cizině, např. v Curychu či veVídni, pravidelně vytvářejí repertoár či speciální pořadypro děti. Myslí na publikum budoucnosti.Již není naštěstí nemožné zajet na operní představenído zahraničí. A někteří naši operní fandovétuto možnost využívají. Jezdí za kvalitou. Uvědommesi také, že i ceny vstupenek v některých našichdivadlech, jakkoli jsou oproti západní cizině levné,absolutně neodpovídají kvalitě představení.Nechci psát o finančním ohodnocení divadelníků,ale je fakt, že právě ono podhodnocení jejich práce (častopod průměrným celostátním platem) nutí dirigentya sólisty brát další „přivýdělky“, podobně i členy orchestrua sboru. Pracovat v opeře nemá žádnou prestiž.Zodpovědnost za tento stav pochopitelně nesekulturní politika státu. Ministerstva školství a kulturyby měla mít jasný program, jak pečovat o výchovumládeže v této oblasti a jak umění podporovata přibližovat občanům.(Autor je sólistou a dramaturgem plzeňské operya členem výboru Jednoty hudebního divadla). •19

Z P R Á V Y Z D O M O V AZA PAVLEM ČOTKEM12. 3. 1922–20. 7. 2005Ve věku 83 let zemřelpo krátké těžké nemoci 20. 7.významný olomoucký hudební skladatela vysokoškolský pedagog docentPavel Čotek. Narodil se 12. 3.1922 ve Fryšavě pod Žákovou horou,okres Žďár nad Sázavou, studovalna Pražské konzervatoři a vysokoškolskévzdělání v oboru kompozicezískal na brněnské JAMU(1965).Svou záslužnou pedagogickou a organizačníčinnost vyvíjel zpočátkuve východních Čechách – na hudebníchškolách ve Slaném, Poličce, Litomyšli,a zejména jako ředitel hudebníškoly v Chocni. V roce 1958 přesídlildo Olomouce a pracoval zdenejprve jako metodik na Krajskémvojenském osvětovém středisku.Z podnětu Roberta Smetany nastoupilv roce 1960 na Katedru hudebnívědy a výchovy Filozofické fakultyUniverzity Palackého a zde se takév roce 1974 habilitoval. V osmdesátýchletech vyučoval na Pedagogickéfakultě, odkud odešel v roce1987 do důchodu. Pro potřeby nověustavené Katedry muzikologie Filozofickéfakulty byl v roce 1991 reaktivována dalších dvanáct let znovuvyučoval harmonii a kontrapunkt.V šedesátých a sedmdesátých letechpůsobil i jako příležitostný hudebnírecenzent olomouckého hudebníhoživota pro Hudební rozhledy.Olomouc jako významná kulturnímetropole Pavlu Čotkovi poskytlamnohé tvůrčí inspirace. Postupnětu rozvinul skladatelskou spoluprácinejen s nejrůznějšími sólisty,komorními soubory či pěveckýmisbory, ale i se všemi olomouckýmihudebními institucemi a festivalyMoravskou filharmonií počínajeHudba v Prazea Podzimním festivalem duchovníhudby konče. Podílel se také naaktivitách krajské pobočky Svazučeských skladatelů a koncertníchumělců v Ostravě, která pořádalakaždoroční skladatelské přehlídkyHudební současnost, a v devadesátýchletech na činnosti Tvůrčího centraOlomouc.Pavel Čotek napsal více než osmdesátorchestrálních, komorních,sborových i jiných skladeb. Mnohéz nich byly vydány tiskem, nahrányrozhlasem nebo na gramofonovédesky a získaly kritické uznání domai v zahraničí. Připomeňme alespoňSymfonické etudy pro velký orchestr(1965), Koncert pro dva hráče nabicí nástroje a orchestr (1967), melodramna Prévertovu báseň Podobiznaptáka (1963), dětské sborovéSolfeggi s vitálním Jubilosem (1979)či Olomoucí inspirované Olomouckébarokní ozvěny (1993) a desítkuznělek a fanfár k olomouckým slavnostnímakcím a hudebním festivalům.Za sborový cyklus Všemi hlasy(1975) získal v roce 1977 CenuSvazu českých skladatelů a koncertníchumělců. Po tradicionalistickýchzačátcích se v šedesátých letech vyvinulv avantgardního skladatelea konstruktivistu, vypracovávajícíhosvé koncízní a graficky úhlednépartitury do nejjemnějších podrobností.Se stejnou noblesou a elegancípůsobil i jako člověk a pedagog.Ač byl nestraník a žil mimo rozhodujícícentra české hudební kultury, bylomu v roce 1982 uděleno vyznamenáníZa vynikající práci. Byl rovněžnositelem Zlaté medaile UniverzityPalackého a Ceny Olomouce. Jehoosmdesátiny byly před třemi lety připomenutydvěma autorskými večery,konferencí a sborníkem Hudbav Olomouci. Historie a současnostI. In honorem Pavel Čotek.Jan VičarČESKÁ KOMORNÍ FILHARMONIEuspořádala v Rytířském sále Valdštejnskéhopaláce (3. 8.) mimořádnýkoncert nazvaný Procházka hudebníEvropou (Bizet, Offenbach, Brahms,Schumann, Mozart, Strauss, Rossini,Albinoni, Glinka, Čajkovskij, Dvořákad.). Vystoupení dirigované a slovemprovázené V. Spurným bylo součástíkomorního cyklu Koncertů ze Senátu.Uskutečnilo se u příležitosti 100.výročí založení organizace Rotary International.SKUPINA PARANEURO (tvořená tuzemskýnia norskými hráči na žesťovénástroje, perkuse a violoncello) se odvzniku v roce 1998 zaměřuje na čistěimprovizovanou hudbu napomezí freejazzu, elektronické hudby a industriálníchprojevů. Hrála (19. 7.) ve Veletržnímpaláci v rámci programu k Mezinárodnímubienále současného umě-ní. Při stejné příležitosti tam vystoupilo(23. 7.) norské ženské kvarteto Sprunk,provozující hravé improvizace s nástroji,přístroji a předměty. Tento souborslaví letos deset let existence.MEZINÁRODNÍ VARHANNÍ FESTI-VAL přivede do Prahy v desátém ročníku(4. 8.–22. 9.) interprety z Nizozemska,Belgie, Polska, Německa, Itáliea Švýcarska. Dva z celkového počtuosmi koncertů byly svěřeny českým varhanicím.V každém z programů, kterése konají vždy ve čtvrtek večer v chrámusv. Jakuba na Starém městě, zní hudbaJ. S. Bacha, velký prostor má českáa francouzská tvorba. Titulární varhanicetohoto katolického chrámu a zakladatelkaa umělecká ředitelka festivaluIrena Chřibková uvede mimo jiné na závěrpřehlídky s komorním orchestremKoncertantní symfonii Jana Hanuše.MEZINÁRODNÍ FESTIVAL SMYČCO-VÝCH KVARTET (21.–28. 8.) se letoskonal 12. rokem. Byl věnován poctě AntonínaDvořáka. Jedním z hlavních důvodůvzniku této akce je skutečnost, žese česká smyčcová kvarteta od počátku20. století řadí mezi absolutní špičkuoboru v celosvětovém měřítku. Cílemfestivalu, zaměřením v Evropě ojedinělého,je prezentace tuzemských i zahraničníchsouborů a možnost porovnávánírůzného interpretačního a stylovéhopojetí komorní hudby. V uplynulýchročnících účinkovala na festivalu kompletnídomácí špička, ale i řada vynikajícíchsouborů a sólistů ze zahraničí. Pořadatelédávají příležitost také mladýmnastupujícím souborům, které se taksnaží prosadit na domácí i zahraničníscéně. Dramaturgie festivalu zahrnujedíla skladatelů od klasicismu až po současnost,ale její základ tvoří dílo AntonínaDvořáka. Spolupořadateli letošníhoročníku byly Rakouské kulturní fórum,Národní knihovna a Obecní dům.NOVÝ FESTIVAL THREE RINGSARTS, který se konal v Praze od 2.do 12. července, měl za úkol spojit třikultury – křesťanskou, židovskou a islám.V Rudolfinu, Španělské synagozea kostele sv. Šimona a Judy se konalo21 koncertů a představení. ZahajovalaSeveročeská filharmonie Teplice(dir. Charles Olivieri-Munroe), v dalšímprogramu zaujaly koncerty vokálníhokvarteta Q VOX, orchestru Berga hlavně dvě operní inscenace: jednoaktováopera Bílá růže Udo Zimmermannaa operní monodrama GrigorijeFrida Deník Anny Frankové. (vla)VIKTOR KOČÍ25. 12. 1920 – 9. 8. 2005Narodil se 25. prosince1920 v Praze. Zpěv studovalsoukromě v letech 1942-45 u JanaBerlíka a poté od roku 1946u Marie Langové. V roce 1951 sestal členem operního sboru Národníhodivadla. V témže roce bylpřijat jako sólista do operníhosouboru v Plzni, kde působil aždo roku 1955, kdy se stal sólistouopery Národního divadla.Po dlouhá desetiletí patřil k nejvýraznějšímosobnostem českéoperní interpretace. Na jevišti Národníhodivadla vytvořil desítkyrolí českého i světového repertoáru.Ke každému svěřenému úkolupřistupoval s velkou pokoroua láskou k řemeslu, kterému serozhodl zasvětit celý svůj aktivníumělecký život. Mezi jeho nezapomenutelnéjevištní kreacev českém repertoáru patřil napříkladJeník ve Smetanově Prodanénevěstě, Jiří v Dvořákově Jakobínu,Michel v Martinů Juliettě neboŠteva Buryja v Janáčkově Jejípastorkyni. S velkým úspěchemzpíval také v operách GiuseppeVerdiho (Alfréd Germont, La traviata;Vévoda mantovský, Rigoletto),Wolfganga Amadea Mozarta(Don Ottavio, Don Giovanni; Ferrando,Così fan tutte; Belmonte,Únos ze serailu) nebo Petra IljičeČajkovského (Lenský, EvženOněgin). V letech 1961–65 pravidelněhostoval v Komische Operv Berlíně (Rudolf, Bohéma), kdespolupracoval s legendárním režiséremWalterem Felsensteinem.V sedmdesátých letech se ViktorKočí začal věnovat charakternímuoboru, v němž vytvořil řadupsychologicky promyšlenýchkreací (Benda, Jakobín; Jurodivý,Boris Godunov). Díky svým mimořádnýmhereckým schopnostembyl vyhledávaným interpretemrolí také v televizních operníchinscenacích. V Národnímdivadle působil až do konce sezony1990/91. S Viktorem Kočímodchází nejen vynikající umělec,ale také laskavý člověk a vstřícnýkolega. Jeho umělecký odkaz zůstanenavždy spjat s operou Národníhodivadla!Daniel Jäger20

Z P R Á V Y Z D O M O V AFESTIVAL JAZZ BRIDGE FROM PRA-GUE TO EU 2005 měl jako předposledníkoncert (28. 7.) pražské vystoupenízúčastněných hudebníků. O den pozdějiputovní přehlídka skončila v Mnichově.Festival, který předtím začal v KarlovýchVarech, navázal na loňskou akci uspořádanouu příležitosti vstupu Česka doEvropské unie. Význam festivalu jehoorganizátoři spatřují v setkání jazzovýchhudebníků všech generací a jejich publikaza účasti české a zahraniční veřejnosti.V pražském Mánesu se vystřídalo nakoncertě na 70 muzikantů – Trio PetraKořínka, mnichovský soubor Bavarian„First Herd“ Big Band s dívčím vokálnímkvartetem, Mazačův orchestr Kentonmania,jazzoví houslisté z Prahy a další sólisté.* Vedle saxofonů, trubek, trombonů,tuby a rytmické skupiny je v orchestruKentonmania i osm hráčů na lesní roh.Hraje na něj také Mazač. Soubor nesejméno po Stanu Kentonovi, progresivnímjazzovém skladateli a pianistovi, kterýv 50. a 60. letech jako první ve svémorchestru lesní rohy obsadil.Hudba v ČecháchVELKOLHOTECKÉ KULTURNÍ LÉ-TO v evangelickém tolerančním areáluve Velké Lhotě na Jindřichohradecku uzavřely(30. 7.) dvě slovenské varhanice –Olga Jackuliaková a Lívia Teigiszerová,studentky JAMU v Brně. K programu 3.ročníku Festivalu řemesel a vyznání přispějeVelká Lhota (10. 9.) koncertem pěveckéhosboru Cordia z Telče a pak (17.9.) vystoupením dívčího souboru barokníhudby Musica Puella. Uskuteční se také(11. 9.) varhanní seminář, který u památkověchráněných varhan v takzvanémhorním kostele povede tamní varhaniceJitka Plánská. * V červnu se díky benefičnímkoncertům a díky mnoha drobnýmpříspěvkům podařilo tyto varhany, postavenéroku 1874 Františkem Svítilemz Nového Města na Moravě, nově naladit.Organizátoři přehlídky to pak oslavili (16.července) varhanním koncertem.HORNOVÉ OKTETO České filharmonievystoupilo (4. 8.) v Praze na Bertramcea o den později při zahajovacím koncertukursů Hornclass v Novém Strašecí.Na podzim (18. 10.) chystá souborspolečný koncert se sólisty (A. Shikolperem,M. Kejmarem a K. Malimánkem)v Rudolfinu. Soubor tvoří hráči na lesnírohy O. Vrabec, J. Vobořil, S. Suchánek,P. Čermáková, J. Kolář, P. Duda, Z. Divokýa L. Korec). Účinkovali také (23. 7.)na zahajovacím koncertě letního festivaluve Strattonu v Anglii.Foto archívANDREA BOCELLIopět zavítá do Prahy.Letos vystoupí tentovynikající tenorista,který prohlašuje, ževěci, které nevidí, citísrdcem, 2. 10. v SazkaAréně. Příběh jednohoz nejslavnějšíchzpěváků světazačal v Toskánsku,na venkově. V místě,které často zachycujímalíři, kde se odehrávářada nádhernýchoper. Pochází z vesniceLajatico nedalekoPisy. Narodil ses nevyléčitelnou očníchorobou, která způsobila,že ve dvanáctiletech oslepl.V současnosti mádoma malé nahrávacístudio, klavíra rozsáhlou sbírkudesek s vážnou hudbou.Vystudoval sicepráva na univerzitěv Pise, nicméněhudba ho přitahovalastále víc a víc.„Inspirovaly mě operní árie z Pucciniho a Verdiho tvorby. Jsou nádherné,“ říká Andrea Bocelli a dodává:„Tehdy jsem byl také fascinován hlasem italského tenoristy Franka Corelliho. Moje matka na to dnes moc nevzpomíná,ale tenkrát nebyla ráda, že mě přitahuje hudba. Chtěla, abych dostudoval univerzitu. Život zpěvákají připadal nejistý. Chápu ji. Na drsném toskánském venkově by tahle profese nikoho pořádně neuživila.“Po absolutoriu univerzity pracoval rok jako právník. Jednoho dne však zjistil, že jeho idol, tenor Franco Corelli, dává nedalekojeho bydliště soukromé hodiny zpěvu. Andrea k němu začal chodit. Po večerech si vydělával hrou na piano v pisánskýchbarech (hrál melodie od Sinatry, Aznavoura…), přes den se učil správně zpívat. Rodiče však byli proti. „Byl jsempevně rozhodnutý. Pochopi1 jsem, že zpívání je pro mě obrovsky důležité. Neměl jsem ale odvahu říci to svému otci do očí.Napsal jsem mu proto dopis. Byla to doba, kdy jsem měl neustále dojem, že se rodiče až příliš strachují o moji budoucnost.“Superhvězda jménem Bocelli se zrodila v roce 1992. Od barového piana se v průběhu několika měsíců vyšvihl na mezinárodnípěvecké nebe. Vše začalo tím, že italskému zpěvákovi Zuccherovi poslal Andrea svou nahrávku. Zucchero tehdypotřeboval druhý hlas do duetu Miserere, do písně, která se dodnes zpívá po celé západní Evropě při různých slavnostníchpříležitostech. „Zucchero mi zavolal, nabídl mi spolupráci a já byl v sedmém nebi,“ vzpomíná Bocelli. Druhý velkýúspěch přišel o dva roky později, v roce 1994. Andrea byl pozván na písňový festival v San Remu. Dosáhl absolutně nejvyššíhopočtu bodů v historii této soutěže a suverénně vyhrál první cenu. Objevil se ze dne na den a svým krásným hlasemsmetl všechny své evropské konkurenty. Brzy nato nahrál své debutové album „Il mare calmo della sera“. Pořádá šňůruúspěšných koncertů. Jeho školený hlas v pop písničkách se rázem zalíbil italskému publiku. A nejenom italskému. AlbaRomanza nebo (nejnovější) Sacred Arias s nenapodobitelně zazpívanou vánoční písní Tichá noc mají obrovský úspěchv Německu, Francii, Británii, Nizozemsku…Bocelli se stal jedním z nejvýraznějších pěvců. Natočil řadu duetů s hvězdami jako Luciano Pavarotti, Bryan Adams, CelineDion, Sarah Brightman nebo Eros Ramazzotti. Velice rád objevuje nepoznané. Není to tak dávno, co přijal pozvání do jednohoparašutistického klubu. Bez jakýchkoli předchozích příprav se ještě téhož odpoledne vrhl střemhlav z letadla letícíhoněkolik tisíc metrů nad zemí. Sám říká:„Vždy jsem měl rád maximálně aktivní život a nesnáším čekání. Má profese mětrochu omezuje. Posuďte sami: letiště, hotelový výtah, vybalit kufr, pódium a zase letiště, další hotel… Pokud jste na výsluní,musíte cestovat po světě, zpívat v divadlech a bojíte se, že byste mohli jednoho dne ztratit kontakt s obyčejným životem.Proto si pokaždé vychutnávám chvilky, kdy jsem zase zpátky doma, v Toskánsku, a mohu sedět za pianem a zpívat jen takpro radost několika přátelům,“ dodává skromně zpěvák, jehož nádherný hlas obdivují miliony lidí po celém světě.Jako tenorista je Andrea Bocelli v nejlepších letech a jeho výkony na jevištích měst nejrůznějších kontinentů jsou famózní.Naposledy mu v Praze vstoje aplaudovala vyprodaná T-Mobile Arena. Pokud jste tam nebyli máte co dohánět, pokudano, pak víte, že tento zážitek si nenecháte ujít.Více o umělci na www.andreabocelli.com. Vstupenky v cenových kategoriích 750, 990, 2000, 3000, 4500, a gold za 7000a platinum za 9000 Kč v prodeji na všech prodejních místech Sazka a. s., online na www.sazkaticket.cz a telefonickyna callcentru 266 121 122.21

Foto Zdeněk ChrapekZ P R Á V Y Z D O M O V ARugierro Ricci v RudolfinuNa pozvání Společnosti Jana Kubelíka zavítal 18. července do pražského Rudolfinaslavný americký houslista Rugierro Ricci. Byl slavnostně uveden doKubelíkovy síně, kde převzal od předsedy Společnosti Jana Kubelíka, koncertníhomistra České filharmonie Miroslava Vilímce, čestné členství. SpolečnostJana Kubelíka tím ocenila nejen jeho celoživotní interpretační dráhu, alei konkrétní přínos pro dílo Jana Kubelíka – nahrávku jeho kadence k Brahmsověhouslovému koncertu.Rugierro Ricci vystoupil v Praze několikrát ve spolupráci s ČF, v r. 1958 tunapř. provedl Čajkovského koncert D dur. Vzpomněl však i na své dřívější vystoupenív Praze s orchestrem a dirigentem Szellem v r. 1932. Jeho recitály naPražském jaru v 80. letech zůstaly již v živé paměti jeho současných příznivců.Památnou událostí bylo též souborné provedení 24 capricií N. Paganinihov r. 1982. R. Ricci se proslavil právě skladbami Paganiniho a zásadně ovlivnilzpůsob interpretace těchto děl.Účastníci milého setkání v Rudolfinu ocenili i Ricciho nadhled a smysl pro humor.Po vstupu na pódium Dvořákovy síně na informaci, že od jeho vystoupenípřed 18 lety byl sál opraven a zrenovován, reagoval s úsměvem:„To je škoda, žebyl zrenovován pouze sál, bez tehdejšího interpreta“. Navzdory svým 87 letůmse však těší dobrému zdraví i fyzické kondici. Svoji energii uplatňuje při četnýchpedagogických aktivitách. V průběhu července např. vyučoval v rámci Mezinárodníhudební akademie v Plzni, kterou tu pořádala konzervatoř.MĚSTO JINDŘICHŮV HRADECA STÁTNÍ HRAD A ZÁMEK V JINDŘI-CHOVĚ HRADCI ve spolupráci s Národnímdivadlem v Praze připravují mimořádnoukulturní událost. V podánípředních umělců Národního divadlav Praze uvádějí operu W. A. MozartaFigarova svatba. Toto jediné představenípod širým nebem se koná v sobotu3. září na III. nádvoří Státního hradua zámku v Jindřichově Hradci. Půjdeo jednu z vrcholných kulturních akcíJihočeského kraje, která svým významempřesahuje rámec regionu a potěšínejen milovníky operního umění z jižníchČech, ale i z přilehlého Euroregionu,zejména Rakouska.„Jsem rád, že Mozartova opera Figarovasvatba zazní na Jindřichohradeckémzámku, jehož III. nádvoří je ideální scenériípro tuto operu,“ uvedl sólista Národníhodivadla Vratislav Kříž, iniciátorprojektu Opera Jindřichův Hradec.„Navazujeme na slavnou tradici zdejšíchoperních představení, která se v tomto unikátnímprostředí konala s velkým úspěchemv polovině minulého století,“ dodalVratislav Kříž.Tato pozoruhodná kulturní tradice bylaobnovena v loňském roce, kdy bylou příležitosti 100. výročí úmrtí skladateleAntonína Dvořáka uvedenonastudování opery Jakobín se sólistyNárodního divadla Evou Urbanovoua Vratislavem Křížem. Více informacíje možné získat na internetových stránkáchwww.operajindrichuvhradec.cz.11. ROČNÍK FRANCOUZSKO-ČESKÉHUDEBNÍ AKADEMIE se konal v Telčiod 1. do 11. července. Mistrovskýchkursů pro studenty hudebních škol seúčastnilo 70 studentů z Čech, Francie,Slovenska, Polska, Švýcarska, Belgiea Koreje. Mezi vyučujícími byli čtyřifrancouzští profesoři (mj. i André Cazalet,horna, Michel Raison, klarinet)a naši Jan Talich (housle), Vladimír Bukač(viola) a Petr Prauze (cello). V Telčii Kostelním Vydří se konaly koncertyprofesorů a studentů, proběhla i výstavafot Portrét Francie. Akademii pořádáměsto Telč a Francouzský institutv Praze.(vla)JAZZOVÝ FESTIVAL NAZVANÝ JAZZ-FE se uskutečnil (15.–17. 7.) třetímrokem v zámeckém parku v jihočeskéBechyni. Uspořádala jej společnostPanství Bechyně. Mezi účinkujícímibyl kontrabasista Marcus Miller,altsaxofonista Henryk Miskiewicz, JanaKoubková, Roman Holý, FrantišekKop, Petr Malásek, Jan Spálený a několikformací. V jednom z programůdostaly prostor i mladé začínající kapely.KARLOVY VARY se 8. července stalysvědkem dramaturgicky zajímavéhokoncertu. Účinkoval na něm PiKapQuartet, jehož členy jsou houslisté MartinKaplan a Lenka Šimandlová, violistaMiljo Milev a violoncellista Petr Pitra. Zatři roky pečlivé přípravy vyspělo kvartetov kvalitní komorní soubor vyváženéhozvuku a bohaté dynamiky. K úspěchůmansámblu patří jarní hostování naIslandu, kde jeho partnerem byla vynikajícíhobojistka Eydís Franzdóttir. Islandskáumělkyně účinkovala i na karlovarskémkoncertu v Mozartově KvartetuF dur, Šesti studiích R. V. Williamsea nové skladbě Karla Šimadla „Peccatamundi“ pro hoboj a smyčcový kvartet.Dílo karlovarského skladatele využíváVladimír Strnad, Martin Sedláka Lucie Sedláková Hůlová v souvislostis uzavřením Dohodyo narovnání vztahů uveřejňují:„Omlouváme se panu MiroslavuMatějkovi, že jsme šířili v říjnu1998 nepravdivou informacio tom, že ENSEMBLE MARTINŮukončil svou činnost. A omlouvámese rovněž za to, že jsme neoprávněněužili označení a ochrannouznámku MARTINŮ PIANOENSEMBLE, a to při koncertechkonaných v říjnu 1998 ve Španělsku.Na svou omluvu uvádíme,že název de facto užila španělskáagentura, a to umístěním dřívějšíhonázvu na plakáty bez respektovánínového jména tria, kteréjí bylo, bohužel, českým zástupcemsděleno po výrobě plakátůa koncertní ročenky. Nebylo námznámo, že uvedený název je chráněnouregistrovanou známkoupana Matějky. Avšak současněk tomuto výslovně uvádíme, žejsme si vědomi, že taková neznalostnemůže být naši omluvou.Vladimír Strnad, Martin Sedlák,Lucie Sedláková Hůlová.“Vladimír Strnad, Martin Sedlák,Lucie Sedláková Hůlová potvrzují,že v souvislosti s uzavřenímDohody o narovnání vztahůupustili od žalobního návrhuz titulu nároku na náhradu škodyproti panu Miroslavu Matějkovizpůsobené neoprávněným jednánímpana Miroslava Matějkyjménem a na účet sdružení EN-SEMBLE MARTINŮ.22

Z P R Á V Y Z D O M O V ADEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ V INSTITU-TU BOHUSLAVA MARTINŮ v Praze se koná12. října. U příležitosti 10. výročí založeníinstitutu zpřístupníme návštěvníkům kopienově objevených rukopisů skladeb BohuslavaMartinů, databáze skladatelovy korespondence,ohlasů v dobovém tisku či obrazovýchmateriálů (dobové fotografie skladatele a jehopřátel, snímky z operních a baletních inscenací,pohlednice). Představíme vám knihovnu institutu zaměřenou na hudbu20. století, dále rozsáhlý fond nahrávek děl Bohuslava Martinů včetně historickýchsnímků, VHS a DVD inscenací skladatelových oper a baletů. Seznámímevás s našimi hlavními projekty, provedeme vás institutem a dostanete propagačnímateriály o B. Martinů včetně Newsletteru, který vydáváme. Institutbude otevřen od 11 do 17 hod. Více informací vám rádi poskytneme na adresemartinu@martinu.cz, info rovněž na www.martinu.cz.Adresa: Institut Bohuslava Martinů, Náměstí Kinských 3, Praha 5Telefon: 257 313 104, 257 320 076.Všichni zájemci jsou srdečně zváni!moderních racionálních postupů, kterému dávají přehlednou formu, ale zároveňje podloženo hudebním a emocionálnímzaujetím. Setkalo se s neobyčejněvřelou odezvou u posluchačů. Ti nabylidojmu, že kdyby „hříchy světa“ mělipodobu Šimadlova opusu, byl by pravýráj na zemi. V programu zazněl ještěSmyčcový kvartet islandského skladateleJóna Leifse, absolventa lipské konzervatoře.Kvartet s názvem „Smrt a život“,jehož ponurými partiemi prosvítajítóny naděje, má expresivní a pozdněromantické zabarvení. Nahlédnutí dohudební kultury Islandu bylo poučnéa zajímavé.(ZP)Hudba na Moravěa ve SlezskuXIV. MEZINÁRODNÍ KYTAROVÝ FES-TIVAL a kursy v Brně zahájila (7. 8.) andaluzskáflamenková skupina JavierConde y grupo vystoupením na nádvoříŠpilberku. Skupinu vede šestnáctiletýkytarista Conde, „Zázračné dítě flamenka“.K hvězdám festivalu patřily ŠpanělRafael Andia (de Falla), Boris Gaquerez Belgie v duu s brazilským hráčem naperkuse Renatem Martinsem, letošníosmdesátník Jiří Jirmal, švýcarsko-chilskéduo cembalo – kytara, které tvoříDaniel Thomas a Alexander Tapia, kytarovéduo z Mexika Raul a Daniel Olmos(otec a syn) a Ital Stefano Palamidesi.Představil se rovněž loutnista HopkinsonSmith. * V rámci programu byl ojedinělýmprojektem večer Vídeňskýchkoncertů pro kytaru a orchestr (Haydn,Mozart, Kohout, Pesec), v jehož rámciúčinkovali Gabriel Guillen z Venezuely,Vladislav Bláha a Heinz Irmler, profesoruniverzity ve Štýrském Hradci. *V konventu milosrdných bratří se taképředstavilo (9. 8.) kytarové duo Jiří Jirmala Miroslav Klaus s hráčem na bicíVladimírem Žižkou.ČESKÉ KLARINETOVÉ KVARTETOa duo ze Senegalu – Sadio CissokhoBrothers – uvedly multimediální koncert(29. 7.) v rámci festivalu Prázdninyv Telči.PETER DVORSKÝ připravil pro sedmýročník svého mezinárodního hudebníhofestivalu v Jaroměřicích nadRokytnou (13.–27. 8.) vystoupení řadyznámých osobností a souborů – ĽubiciVargicové, Geghama Grigoryana, donskýchkozáků atd. Závěr festivalu bylkoncipován jako multimediální vizuálníprojekt přibližující Mozartovo dílo.DivadloMUZIKÁL KAZATEL připravený (5. 7.)do Divadla O. Nedbala v Táboře, napsalZdeněk Plech k 590. výročí upálení MistraJana Husa. Do hlavních rolí obsadilsebe, Ditu Hořínkovou, Romana Říčaře,Danielu Šinkorovou a další interprety.RůznéJIŘÍ STÁREK je od 1. 6. šéfdirigentemKarlovarského symfonického orchestru.Do funkce ho jmenoval ředitel KSOMiloš Formáček.(veb)PRAŽSKÝ STUDENTSKÝ ORCHESTRA SBOR NEW JERSEY CHORAL SOCIE-TY spoluúčinkovaly na koncertu česko--amerického přátelství konaném 4. červenceve Dvořákově síni Rudolfina. K sólovémuvystoupení dostali v první částikoncertu příležitost mladí čeští hudebníci:houslista Stanislav Lukš ve DvořákověMazurku a dále Tomáš Jamník,Jakub Mayer a Zuzana Virglerová v PopperověRequiem pro tři violoncella a orchestr.Tomáš Jamník sklidil zaslouženéovace za velmi zdařilé provedení Saint--Saënsova Violoncellového koncertu. Zadirigentským pultem se vystřídali EricDale Knapp, Marko Ivanović a teprvesedmnáctiletá Nikol Ščerbová.Ve druhé polovině programu provedlypěvecký sbor The New Jersey Choral Societya Pražský studentský orchestr podtaktovkou Erika Dale Knappa rozměrnéGloria Antonia Vivaldiho a AntiphonH u d e b n í n a k l a d a t e l s t v íEDITIO BÄRENREITERPRAHA, spol. s r. o.Ralpha Vaughana Williamse.Koncert věnovaný americkému „Dninezávislosti“ měl sympatickou atmosféruinternacionální vzájemnosti, pořádajícíagentuře Kingsway Internationalse první prázdninové pondělí podařilozaplnit pražské Rudolfinum skutečněmezinárodním publikem.LETNÍ FILMOVÁ ŠKOLA V UHER-SKÉM HRADIŠTI proběhla letosod 22. do 31. 7. a jejím hlavním tématembyla irská kultura –film, literaturaa hudba. Přijely i desítky kapel a sólistůz Irska mj. i Glen Hasard. Jiný Ir (i kdyžamerického původu) Michael Fletley,tanečník, stepař a flétnista připravovalna 12. 7. světovou premiéru novéhoprogramu Keltský tygr pro stadionE. Rošického na Strahově. Na posledníchvíli byla premiéra odvolána, přesunutana 27. 8. a poté i zrušena. (vla)V Á M N A B Í Z Í N O V I N K UAntonín DvořákSLOVANSKÉTANCE op. 46první řadaV úpravě pro tři nástroje a klavírPrvní řadu Slovanských tanců op. 46 Dvořák původně zkomponoval pro čtyřruční klavír. Ještěv roce jejich vzniku (1878) tance zinstrumentoval také pro velký symfonický orchestr. Novinkav podobě aranžmá určeného pro univerzální obsazení typu klavírního kvarteta vychází vstříc hudebnípraxi a nabízí až 12 možných nástrojových sestav. Klavír slouží jako harmonicko-rytmickýzáklad, nad kterým hrají tři melodické nástroje, ať už dechové (flétna, klarinet, fagot) nebosmyčcové (první housle, druhé housle /popř. viola/, violoncello), a jejich vzájemné kombinace.Autorem úpravy Slovanských tanců pro univerzální obsazení je Martin Hybler.H 7836, ISMN M-2601-0337-5počet stran 100 (partitura) + 24/24/24/24 (hlasy), cena 600 KčSlovanské tance op. 46 nabízíme dále:– v původní čtyřruční verzi (H 592, ISMN M-2601-0135-7, rozsah 92 stran, cena 210 Kč)– v úpravě pro dvě ruce (H 1359, ISMN M-2601-0314-6, rozsah 52 stran, cena 180 Kč)Kontaktujte nás na adrese:Editio Bärenreiter Praha, spol. s r. o. – Zákaznické centrumBěchovická 26, 100 00 Praha 10tel.: 274 001 932, 274 001 933, fax: 274 001 920, GSM: 603 179 265e-mail: zcentrum@ebp.cz, www.noty-knihy.cz, www.editio-baerenreiter.cz23

Z E Z A H R A N I Č Í• M N I C H O V , B A Y E R I S C H E S T A A T S O P E R ( N A T I O N A L T H E A T E R , P R I N Z R E G E N TT H E A T E R )Mnichovské operní slavnostní hry 2005Foto archívZbyněk BrabecJiž od roku 1875 se v Mnichově na závěr opernísezony pořádají Mnichovské operní slavnostníhry, které jsou vrcholnou přehlídkounejúspěšnějších operních inscenací Bavorskéstátní opery s mnoha špičkovými světovýmioperními pěvci. Operní inscenace jsou doplňoványcelou řadou dalších akcí – koncerty, přednáškamiči celým cyklem Festpiele+, většinouvěnovaným moderní hudbě. Během 37 dnů sekonalo 74 pořadů, které zhlédlo 82 200 diváků(návštěvnost byla 95 %).V letošním roce byly Mnichovské operní slavnostníhry zahájeny 27. června hostováním Státníopery ze Stuttgartu s inscenací K. A. HartmannaSimplicius Simplicissimus a zakončeny tradičněvyprodaným uvedením Wagnerových Mistrů pěvcůnorimberských 31. července. Návštěvníci z celéhosvěta mohli tak vidět celkem 18 operníchinscenací počínaje díly Cavalliho a konče tvorbouBrittena a Hartmanna, 2 baletní představení a řadudalších koncertů včetně pěti písňových, naJosé Cura (Otello)nichž vystoupili Diana Damrau, Ian Bostridge,Magdalena Kožená (její recitál byl mimochodemvysoce oceňován odbornou kritikou), KurtMoll a Felicity Lott.Festival je též otevřen široké veřejnosti – jižtradičně pod heslem Opera pro všechny pořádázdarma přenos jednoho představení na velkoplošnouobrazovku před budovu Národníhodivadla (velice diskutovaná inscenace VerdihoRigoletta) a koncert (letos s díly Richarda Straussepod taktovkou Zubina Mehty).5. července byl několika pěvcům propůjčentitul Bavorský komorní pěvec (např. VesselinaKasarova), 23. července byla významnému německémubarytonistovi Dietrichu Fischeru--Dieskauovi u příležitosti jeho životního jubilea(80 let) udělena tzv. Meistersinger-Medaille.Připomeňme, že tento pěvec v Mnichově zpívalv letech 1952/92.Festivalové publikum je nesmírně náročnéa vzdělané a pokud je výkony umělců nadšeno, nešetřívoláním bravo a bouřlivým aplaudováním (poopeře Billy Budd trval aplaus celých 22 minut).Repertoár Mnichovských slavnostních her jevelice pestrý. Pochopitelně nemohou chybět operyGiuseppa Verdiho – letos přibyla ke starším inscenacímOtella a Falstaffa ještě Síla osudu. Otellobyl v obou představeních špičkově obsazen: titulníroli zpíval José Cura, Desdemonu BarbaraFritolli a Jaga Sergej Leiferkus. Lepší obsazenídnes ve světě určitě nenajdeme a přestože všichnitři protagonisté podali vynikající výkony, nelzesi nevzpomenout nejen na Placida Dominga, alezejména Ramóna Vinaye a Maria del Monaca, RenatuTebaldi a Mirellu Freni, Leonarda Warrenaa Piera Cappuccilliho. Pěvci této úrovně prostědnes nikde nejsou. Působivou inscenaci vytvořilasvětově uznávaná režisérka Francesca Zambello,skvěle dirigoval Zubin Mehta.Síla osudu zaujala především hudebním nastudovánímFabia Luisiho, v jehož interpretacijiž předehra zazněla v neuvěřitelné plasticitě.Opera byla hrána bez škrtů a tak, jak ji Verdinapsal, což ukázalo určité dramaturgické slabinydíla a položilo otázku, zda dnes v operáchškrtat či nikoli. V režii Davida Aldena jakoby sepěvci postupně rozezpívávali, což platí zejménao tenoristovi Frankovi Farinovi, jehož výkondominoval zejména v druhé části opery, podobnějako výkon Violety Urmany v roli Leonory.Spolehlivé výkony podali Kurt Moll (Guardiano)a Franz-Josef Kapellmann (Melitone), naopakvýkon barytonisty Marka Delavana (Carlo) sezdál hluboko pod obvyklou mnichovskou úrovní.V obou inscenacích vystoupily i české mezzosopranistky– Hannah Esther Minutillo zpívalaEmílii v Otellu a Dagmar Pecková byla temperamentníPreziosillou.Velkému zájmu publika se těšila dvě představenírok staré inscenace Donizettiho opery RobertoDevereux, v nichž dominoval výkon slovenskésopranistky Edity Gruberové, jejíž koloraturymají neuvěřitelnou lehkost, výšky jsou naprostospolehlivé, hlas je schopný vyjádřit lyrickouněhu, vzrušený dramatismus a v závěrečné áriii zoufalé šílenství. Její výkon byl naprosto dokonalý!Ostatně Gruberová měla i spolehlivé partneryv mezzosopranistce Jeanne Piland (Sara),tenoristovi Zoranu Todorovichovi v titulní rolia v neposlední řadě v barytonistovi AlbertuSchagidullinovi. Představení dirigoval znalecitalského belcanta Friedrich Haider a velice působivourežii vytvořil Christof Loy.Poslední premiérou letošní mnichovské sezonybyla inscenace Händelovy opery Alcina v Divadleprince regenta. Nastudoval ji v Mnichovědobře známý specialista na barokní operu ang-24

Z E Z A H R A N I Č ÍFoto archívDagmar Pecková (Preziosilla) ve Verdiho Síle osudulický dirigent Ivor Bolton, režii měl opět ChristofLoy. Operu nastudovali bez škrtů (představenítrvalo se dvěma pětadvacetiminutovými přestávkamičtyři hodiny a dvacet minut) a divákse ani na okamžik nenudil. Zde se ukázalo, žepokud pěvci své party skvěle zazpívají a režisérdokáže jednotlivé scény naplnit, i sebedelší operaani dnes nemusí být nudná. Alcina je sice většinousledem jednotlivých árií, ale ty jsou součástívětších výstupů, takže na jevišti bylo vždyvíce postav, které vyhrávaly a dokreslovaly dějtéto zápletkové a převlekové opery v druhýchplánech. Všichni pěvci podali suverénní pěveckévýkony, i při nejtěžších koloraturách nepřestávalihrát divadlo, prakticky nic jim nebylonemožné. Režisér Loy je vedl velice citlivě, maximálněreagoval na Händelovu citovou barokníhudbu, celé představení působilo jako jedenorganický celek. Stalo se jistě vrcholem letošnímnichovské operní sezony. Z vyrovnaných pěveckýchvýkonů si zcela určitě prvenství odneslaAnja Harteros v titulní roli, která dokázala dáttéto kouzelnici bohatou výrazovou škálu, lyrickouněhu i potřebný dramatismus. Její rovnocenoupartnerkou byla Vesselina Kasarova v roliRuggiera, z dalších pěvců jmenujme VeronikuCangemi, Soniu Prinu, Deborah York a JohnaMarka Ainsleyho.Myslím, že vedení Bavorské státní opery můžebýt na letošní Mnichovské operní slavnostníhry právem hrdo. •Giuseppe Verdi: Síla osudu – Národní divadlo Mnichov– premiéra 28. června 2005, recenzované představení 1.července 2005; Giuseppe Verdi: Otello – Národní divadloMnichov – premiéra 1. července 1999, recenzovanépředstavení 2. července 2005; Gaetano Donizetti: RobertoDevereux – Národní divadlo Mnichov – premiéra 19.ledna 2004, recenzované představení 8. července 2005;Georg Friedrich Händel: Alcina – Prinz Regent Theater– premiéra 17. července 2005, recenzované představení30. července 2005.25

Z E Z A H R A N I Č Í• N Ě M E C K O , S T A D T H E A T E R H E I D E L B E R G , S T A A T S O P E R S A A R B R Ü C K E N , O P E R AF R A N K F U R TČeská operní smršť v NěmeckuPavel HorníkTři operní tituly našich největších skladatelův bezprostředně následujících dnechv různých městech u našich sousedů. Zníto jako pohádka, ale je to skutečnost. Po šestihodinovéjízdě vystupuji z auta před nevelkou, alepěknou klasicistní budovou městského divadlave starobylém univerzitním městě Heidelbergu.Silný vítr lomcuje velikým látkovým poutačems nápisem Rusalka a alespoň trochu zmírňujenepředstavitelné vedro sobotního červnovéhodne. Divadlo je zaplněno do posledního místa.Dirigent Volker Christ velmi kvalitně až téměřsnivě zahrál s místním orchestrem předehru, aletím sen skončil. Celá plocha jeviště byla pokrytařadami stříbrných závěsů do výše asi metrua úhlopříčně procházel scénou ve středové osese točící kmen stromu, na kterém se odehrávalavětšina hereckých akcí. Mezi stříbrnými závěsyznázorňujícími jezero se občas vynořoval vodníka také tři žínky, které ovšem musí na pohybujícíse kmen vylézat a zase seskakovat, což jim dělalonemalé obtíže. Žádné pohádkové bytosti, žádnáprincova lovecká družina, žádný zpěv lovceza scénou. Režisér a zároveň scénograf ThomasSchulte-Michels se pokoušel o jakýsi komornía jednoduchý výklad díla, ale zřejmě šlápnulvedle. Hudební stránka byla lepší, dobrý výkonodvedla představitelka hlavní role hezká SteffiStieber a také Bulharka Gergana Geleva jako cizíkněžna. Wilfried Staber podal vodníka dostinevýrazně a Michael Putsch jako princ dobřevypadal, ale jeho výkon byl značně nevyrovnaný.U publika obrovský úspěch.Z Heidelbergu jsou do Saarbrückenu dvěhodiny pohodlné jízdy po dálnici, a tak nebyložádným problémem v klidu dorazit na odpolednípředstavení Dalibora v tamním velkém opernímdomě. Divadlo převzalo loňskou inscenaciz vídeňského divadla Theater an der Wien, alesólisté byli úplně jiní. O této inscenaci režiséraTorstena Fischera a scénografa Herberta Schäferasituované do dnešní doby se již v loňskémtisku psalo. Je to sice trochu extravagantní, alezároveň velmi působivé a akceptovatelné pojetí.Hlavním vkladem této koprodukční inscenace,kterou řídil dirigent Michelle Carulli, bylo vynikajícíobsazení některých rolí a báječný výkonsboru. Největším překvapením byl ovšempředstavitel Dalibora, rakouský pěvec RudolfSchasching, který od nové sezony přechází doopery v Curychu, kde řadu let s úspěchem hostoval.Pěvecky je to téměř ideální představitelDalibora. Krásný hrdinný tenor s bezproblémovýmivýškami, který se umí ztišit do vroucího pianissima,výborná dikce. Zpívalo se německy veWenzigově překladu. Výbornou partnerkou mubyla Jayne Caselmann, která je obdařena velkýmdramatickým hlasovým fondem. Bohužel někdyjí nebylo dobře rozumět, ale odpustil jsem jí to,protože při dvojzpěvu Milady a Dalibora mi běhalmráz po zádech, což na našich jevištích bohuželneprožívám. Krále Vladislava zpíval pěkněpolský basbaryton Tomasz Konieczny. Tohotopěvce nebývalého hlasového rozsahu jsem slyšelv Lipsku zpívat výborně Kecala v Prodanénevěstě. Samozřejmě to nebyla ta nádherná kantilénaVáclava Bednáře, na kterého nemohu zapomenout.Ani žalářník Patrika Simpera nebylnikterak výrazný. Zklamala mne představitelkaJitky Ukrajinka Oxana Arkajeva, ověnčená dleživotopisu vavříny v různých pěveckých soutěžích.Její hlas je sice pěkný a má zářivé výšky, alezcela chybí střední polohy, ve kterých není vůbecslyšet. Celkově ale vyzněla inscenace velmiVELKÁ SOUTĚŽHudebních rozhledůVážení čtenáři,děkujeme za četné odpovědi, které byly tentokrát všechny správné. Vedle svých sedmdesátinoslaví v tomto roce Vladimír Válek i dvacet let u Symfonického orchestru Českéhorozhlasu, kde byl v roce 1985 jmenován šéfdirigentem. Blahopřejeme všem a výhry posílámedo Chotěboře, Havlíčkova Brodu a Včelné trojici soutěžících:1Mgr. Milan Moc, Chotěboř2Jaroslav Pecina, Havlíčkův Brod3Ing. Milan Pokorný, Včelnásugestivně. Škoda, že prostorné hlediště nebylona odpoledním představení zcela zaplněno.Další den jsem se pohodlně přesunul doFrankfurtu, kde se hrála druhá repríza novéhonastudování Janáčkovy Jenůfy v češtině. InscenaceTilmana Knabeho a výtvarníka AlfredaPetera je posazena do současnosti. Dekorace jetvořena řadou realistických architektonickýchfolklorních prvků, tomu ale neodpovídají leckdyne moc vkusné kostýmy. Velkým problémem bylascéna postavená do dvoumetrové výšky nadúrovní jeviště, takže ze čtvrté řady nebylo vidětcelé postavy, hlasy se nesly nad diváky v parterua nebylo dobře slyšet. Bohužel ignorance některýchsoučasných inscenátorů vůči zpěvákůma divákům se snahou prosadit za každou cenusvoje představy je dnes častá. S Janáčkovou hudbousi velmi dobře rozuměl dirigent čínskéhopůvodu Shao-Chia Lü. Měl k dispozici několikvýborných sólistů. Jenůfku ztvárnila velmi přesvědčivěmladá Ann-Marie Backlund a hlasověvynikající byl Australan Stuart Skelton jakoA máme tu první otázku v novém školním roce:V jaké roli se Václav Neumann objevil v České filharmonii poprvé?Své odpovědi zasílejte do 16. září na adresu Hudební rozhledy, Radlická 99,150 00 Praha 5 nebo na e-mailovou adresu rozhledy@volny.czPravidelnou soutěžní otázku najdete i na našich webových stránkách http://hudebnirozhledy.scena.cz,kde je zkrácená verze každého čísla uveřejněna již o pět dnů dříve,než se objeví v prodeji nebo ve vašich schránkách.26

Z E Z A H R A N I Č ÍLaca. Dnes je žádaným představitelem wagnerowskýchrolí. Na podzim bude v Paříži zpívatprince v Rusalce. Z postavy Kostelničky vytvořilaznámá americká pěvkyně Nadine Secunde výtečnoupěvecko hereckou kreaci. Števu ztvárnildocela přesvědčivě Belgičan Yves Saelens. Působivěvyznělo hlavně po hudební stránce druhédějství, kde byla na jevišti posunutém již o metrníže postavena malinká světnička jako vystřiženáz historického skansenu. Jediným prvkem připomínajícímsoučasnost byl ošklivý elektrický radiátor.V posledním obraze je světnička postavenado reálu nádvoří statku. Musím ale pochválit orchestr,který zahrál závěrečné tóny tak, že všichnizůstali sedět jako opaření a teprve po delší chvílipropukl aplaus. Bohužel hlediště opět nebylo plné.Toho jsem byl při uvádění Janáčka v zahraničísvědkem málokdy.Foto Pavel HorníkA. Dvořák: Rusalka, Stadtheater Heidelberg, režie a scénaThomas Schulte-Michels, dirigent Volker Christ. Premiéra18. 12. 2004 (psáno z reprízy 25. 6. 2005).A. Dvořák: Dalibor, Staatsoper Saarbrücken, režie TorstenFischer, scéna Herbert Schäfer, dirigent Michelle Caruli.Premiéra 11. 6. 2005 (psáno z reprízy 26. 6. 2005).L. Janáček: Jenůfa, Opera Frankfurt, režie Tilman Knabe,scéna Alfred Peter, dirigent Shao-Chia Lü. Premiéra 19. 6.2005 (psáno z reprízy 27. 6. 2005).Ann-Marie Backlund (Jenůfa), Stuart Skelton (Laca), Lisa Wedeking (Karolka) a Yves Saelens (Števa)• W R O C L A V , H A L A L U D O W ARing po polskuPavel HorníkZatím co letošní uvedení Wagnerova Ringuv Praze prezentovalo vedení Národníhodivadla téměř jako událost století, menšía méně slavná Wroclaw potichu představilapředposlední díl Wagnerovy tetralogie Siegfrieda.Příští rok pak uvede Soumrak bohů a celédílo provede kompletně. Soubor wroclawskéopery byl z důvodu rozsáhlé rekonstrukce starobylédivadelní budovy nucen hrát v různýchnáhradních prostorách. Jedním takovým místemje Hala ludowa, zajímavá kruhová stavbapostavená v roce 1912 k veletržním účelům. Pojmeaž šest tisíc diváků a dnes je přizpůsobenak velkým hudebním a divadelním produkcím.Wroclavský operní soubor zde již uvedl monstrózníprojekty Carmen, Trubadúra, Fausta,Giocondy, Carminy burany a také prvních dílůWagnerova Ringu. Velké operní produkceuskutečňované na velkých stadionech a v haláchmají výhodu v efektních scénografických možnostech,představení může sledovat velký početdiváků a přitáhne i ty, kteří by v kamenném divadleoperu třeba ani nenavštívili. Oproti tomuvelikým problémem může být umělá akustika.Mikrofony a mikroporty jsou velikým nebezpečíma mohou v případě špatného vyvážení celédílo degradovat. Playback není v případě živéhoorchestru možný. Dokonalý zvuk má napříkladamfiteátr v Bregenzi.Ve Wroclavi byly hlasy zpěváků bohužel přílišzesílené a překrývaly zvuk orchestru. Inscenacídíla byl pověřen německý režisér Hans-PeterLehmann, a ten volil zlatou střední cestu, ani vyslovenámoderna, ale také ne těžká klasika. ScénaPoláka Waldemara Zawodzińského byla zajímavá,využívala projekcí a různých světelnýchefektů. Bočně umístěné kamery snímaly běhempředstavení detaily zpěváků a ty se pak promítalyna boční plátna. Zajímavě byl pojat souboj Siegfriedas drakem vypadajícím jako obrovitá plechováhousenka, která se pak rozpadne na mnoho článků.Hudebně dílo nastudovala šéfka opery, známápolská dirigentka Eva Michnik, která je žákynívýznamného dirigenta Hanse Swarowského veVídni a má k německé hudbě velmi blízko. Operníorchestr byl značně rozšířen, harf bylo dokoncešest. Pěvecké obsazení bylo mezinárodní, a přesto,že se nejednalo o hvězdy první velikosti, bylaúroveň vysoká. Vzhledem k tomu, že se dávají posobě čtyři představení, byly role obsazeny dvojmo.Já jsem navštívil premiéru, kde byla titulní role Siegfriedaobsazena ruským tenoristou LeonidemZakhozajevem, členem Gergievova souboru v Petrohradě;stejný part zpíval při hostování ruskéopery v Baden Badenu. Má ovšem nastudoványi jiné wagnerovské role. I přes zkreslující mikroportybylo poznat, že se jedná o poměrně velkýdramaticky zabarvený hlas, který neměl ani problémys německou výslovností. Umělec je štíhléurostlé postavy a má pochopení pro živý hereckýprojev. S ním alternuje známý americký pěvecLouis Gentile. Nejvýraznější postavou večera bylMime v podání nesmírně komediálního NěmceUweho Eiköttera. To, co na jevišti prováděl, bylofantastické a pěvecky dokonalé. Problematický bylale Poutník významného polského pěvce BoguslavaSzynalského. Tento muž mohutné postavya velkého hlasu sice hodně zpívá na německýchscénách a má s Wagnerem zkušenosti, ale jehohlas zněl tentokráte ploše bez větší dynamičnos-27

Z E Z A H R A N I Č Íti. Role Albericha se zhostil pěvecky i herecky výborněna skřeta až příliš vysoký Thomas Jesatkoz Národního divadla v Mannheimu, kde s úspěchemzpívá například Bludného Holanďana. Fafnerapředstavoval Vladimír Pinčuk, Brünnhildupřesvědčivě ztvárnila Brigit Schneider Hofstetter.Do role Erdy byla obsazena polská pěvkyněAlžběta Kaczmarzyk-Janczak. Zajímavě byl pojatWaldvogel. Jeho představitelka, mladá a pohlednáAlexandra Buczek nezpívala za scénou, jak jeobvykle zvykem, ale prováděla baletní kreace přímona jevišti. Má k tomu pěknou postavičku, pohybovýtalent a hezký hlas. A abych nezapomněl,autorkou vkusných kostýmů byla MalgorzataSloniowska. Obecenstvo, jehož velkou část tvořiliněmečtí návštěvníci, odměnilo umělce velikýmaplausem a o volání bravo nebyla nouze.Ještě malá poznámka. Byl jsem překvapen,jak perfektně bylo publikum oblečeno. Jednalose sice o premiéru, ale v halách se na bonton zasetolik nedbá. •Foto Pavel HorníkRichard Wagner: Siegfried, Wroclaw, Hala ludowa. RežieHans-Peter Lehmann, scéna Waldemar Zawodzińsky,kostýmy Malgorzata Sloniowska, dirigentka Eva Michnik.Premiéra 18. 6. 2005.Zleva Uwe Eikötter (Mime) a Leonid Zakhozhaev (Siegfried)• S T R A L S U N D , S E E B Ü H N EWest Side Story ve StralsunduLenka ŠaldováTheater Vorpommern je vícesouborové divadlo,které střídavě hraje ve dvou přímořskýchměstech na severu Německa,ve Stralsundu a v Greifswaldu. Od sezony 2005/2006 má nového intendanta: Antona Nekovara.Ano, režiséra, jehož české publikum dobřezná – připomeňme alespoň libereckého Otella,který získal cenu za nejlepší inscenaci na festivaluOPERA 2001, nebo jeho zatím poslední inscenaciu nás, Lucii z Lammermooru ve Státníopeře Praha.Sezonu v září zahájí Giordanovou operou AndreaChénier (a přizval si také interprety, se kterýmititul nastudoval v Liberci: Michaela Reniéra,Dagmar Žaludkovou a Anatolije Orla), nicménějako režisér slavil ve Stralsundu úspěchy již předsvým nástupem: na tzv. Seebühne, přímořskéscéně před dvěma lety inscenoval LortzingovaCara a tesaře a letos West Side Story.V malebném, někdejším hanzovním městečkuna břehu Baltského moře již po třetí vyrostlatribuna pro více jak šestnáct set diváků. Na lodiUršula postavila Susanne Thomasberger jednoduchoukovovou konstrukci a 9. července, kdypršelo snad v celé střední Evropě, včetně většinyněmeckého území, se tu pod modrým nebemodehrála premiéra Bernsteinova muzikálu. Kolemtu a tam projela lodička, poletovali rackové, zapadajícíslunce zabarvilo mráčky do červena…Ostsee Festspiele jsou každopádně velmi příjemnáletní atrakce. Ale zdaleka nejen to: inscenátořik produkci přistoupili s velkou vážností,s ambicí nabídnout i ve ztížených podmínkáchopravdu dobré divadlo. Jejich West Side Story jeintenzivním příběhem lásky Marie (zvláště kdyžji hraje křehká, droboučká Bini Lee) a Tonyho(urostlý, ramenatý blonďáček Tillmann Schnieders)i hořkou výpovědí o rasové (a vůbec jakékolilidské) nesnášenlivosti.Sympatie při tom nejsou jednoznačně na straně„Portorikánců“ v koženém nebo „Amerikánů“v džínsovině (uvozovky proto, že oblečení a některépunkové účesy odkazují spíše k současnýmskupinám v Německu). Jsou všichni lehkomyslnía nedospělí. A plní strhující energie – při tanci,při rvačkách. Je jen otázka času, kdy vzájemnépotyčky někdo nepřežije – a je ironií osudu, žepoté, co Bernardo (Ramesh Nair, krásný tmavookýherec a choreograf indického původu) vlastněnáhodou zabije Riffa, stává se vrahem Tony,který už z války gangů vyrostl a dospěl v miléhopracovitého kluka. Na konci nepřipustil režiséržádný happy end – ani smrt Tonyho a Mariinnářek dva gangy nemůže usmířit, jen se všichniotočí, aby Marii v jejím smutku nerušili. Ažpři děkovačce přeci jen zazní naděje v písni Somewhere.Sen Tonyho a Marie o místě pro jejichlásku patří k nejpůsobivějším scénám – na jevištise gangy promísí ve vespolném tanci, společněpak hledí vstříc krásné budoucnosti, jakoby naslouchajepísni, kterou zpívá žena v bílém na zádi(rozpřáhne ruce a vypadá jako anděl). A pak sevšechno zvrtne, v chumlu gangy demolují panny,které stály v krejčovství, až všichni skončí na jednéhromadě s utrženými umělohmotnými kusytěl. Přes tu spoušť se ženou mraky kouře – a jenTony s Marií to nevidí, v pokojíčku se drží za rucea sní o budoucnosti.Příští léto patrně ožije přístav ve Stralsunduvelkolepou operní podívanou: Anton Nekovartotiž chystá inscenaci Verdiho Aidy. Kdo sechystá na písečné pláže na Rujáně, neměl by siji nechat ujít. •L. Berstein: West Side Story, Stralsund, Seebühne. RežieAnton Nekovar, scéna Susanne Thomasberger, choreografieRamesh Nair. Premiéra 9. 7. 2005.28

• V Í D E Ň , T H E A T E R A N D E R W I E NMozart na rozhraní generacíJiří VitulaVe víru všedních událostí došlo koncemuplynulé sezony ve Vídni celkem nenápadněk vrcholné akci mezinárodního významu.V operním Divadle na Vídeňce byl nastartovánjubilejní rok 250. výročí narození WolfgangaAmadea Mozarta. Skladatelova tvorba a životníosudy budou v příštích týdnech a měsících zaměstnávatcelý umělecký svět. K závažnému výročíje koncipován na široké bázi velkolepý projekt,který přinese v tradičním i moderním pojetí řaduojedinělých událostí a uměleckých počinů. Naplního domácí i zahraniční sólisté a soubory, kteříchtějí demonstrovat své uznání a obdiv k tvůrci,jehož dílo zakotvilo jako trvalé dědictví v povědomía dějinách umění. Projekt Mozart 2006 serodí v širokém operním, dramatickém i koncertnímspektru. Po stránce odborné a vědecké máumožnit znovu nahlédnout do obdivuhodnéhoodkazu, který se stal majetkem generací.Mozartovský jubilejní akcent zazněl poprvéve Vídni. Bude se odtud šířit do dalších osmizemí, spjatých s legendárním tvůrcem, skladatelema interpretem, který tyto země navštívil.V čele odkazu zaznamenáváme také populárnítéma Mozart a Praha, které budeme nyní častějislyšet v iniciativě patnácti různých institucí, ježspojily své úsilí se jménem Mozart.Vídeň uspořádala jako startovní programmozartovského projektu galapremiéru ranéhoskladatelova operního díla Lucio Silla. Autor jevytvořil na italský popud ve svých šestnácti letech,krátce po prvním scénickém díle Mithridate.Dílo bylo poprvé uvedeno v historickémDivadle na Vídeňce. Ve zcela mimořádném obsazenía novém nastudování Nikolause Harnoncourtaje nyní připravila pro slavnostníokamžik Vídeň v tomtéž historickém prostředíjako před 180 lety. Byla to hudební lahůdka, kteroumusí divák a posluchač ocenit jako božskýumělecký dar. Inscenace totiž splňovala všechnyideální aspekty, které návštěvník od výjimečnéhooperního večera očekává. Fulminantníhudební nastudování Nikolausem Harnoncourtem,citlivě vybraná homogenní šestice skvělýchsólistů, mezi nimiž figurovala i sebejistá sopranistkaMartina Janková, vynalézavá moderníscéna, jemně modelovaná jednoduchými složkami,které chytře rozehrávala režie Clause Gutha– to byl výsledný dojem magicky působivéhočtyřhodinového představení, jež můžeme pokládatza jeden ze základních kamenů očekávanéhoMozartova slavnostního roku 2006. Dílo samo jeukázkou autorova vrozeného operního talentu,Zleva Patricia Petibon (Giunia) a Kurt Streit (Lucio Silla)Z E Z A H R A N I Č Ína kterém nemohl mnoho změnit ani další pokročilývěk. Cit pro dramatickou látku, plnouobsahových erupcí, střídají v sólových partechnádherně melodické kreace a koloratury, kterécitlivě tlumočí Harnoncourtův orchestrální doprovod.Mezi vzorné sólové partie lze rozhodnězařadit výkon Bernardy Finkové a Patricie Patybon,která převzala svou roli po někdejším triumfálnímvýkonu Edity Gruberové.Mezinárodní projekt Mozart 2006 bude veVídni pokračovat v lednu příštího roku novýmnastudování oper Kouzelná flétna, Zaida a Cosìfan tutte. Vídeňská státní opera se chystá nastudovatoperu Idomeneo, La Clemenza di Tito a DonGiovanni ve spolupráci s frankfurtskou operníscénou. Hamburk připraví pro zmíněný projekttaneční kreaci Mozartova Requiem.Jak nás informoval generální sekretář Mezinárodníhohudebního centra Franz Patay, rakouskámetropole rozdělila mozartovské oslavydo sedmi kategorií a tematických okruhů, nanichž bude jako partner participovat i naše země.V plném proudu jsou již přípravy k otevřenírekonstruovaného Divadla na Vídeňce, jež máv budoucnu fungovat výhradně jako scéna proMozartův repertoár a ke koncertnímu vystupovánívýjimečných sólistů a dirigentů. Počítá se tui s hostováním zahraničních souborů. V závěrečnéfázi rekonstrukce je ve Vídni dům s někdejšímMozartovým bytem, kde bude zřízeno skladatelovomuzeum, neboť zde komponoval svouoperu Figarova svatba. Kolem 400 uměleckýchpořadů zazní ve vídeňských koncertních sálechjako Mozartovský maratón. V paláci Albertina seshromažďuje materiál pro soubornou výstavupozdní romantiky 18. století, související s Mozartovoudobou, režisér Peter Selars koncipujeosobitý pořad New Crownid Hope, který zachytímoderní tvář Mozarta a jeho hudby.V rámci bilaterálních iniciativ se spojí Vídeňa Salcburk s Prahou na uspořádání Mozartovafestivalu pod širým nebem v Praze na Ovocnémtrhu v srpnu 2006 před Stavovským divadlem,který má přinést mnohá překvapení. Projektv Praze, na jehož realizaci se má podílet patnáctrozličných institucí, se stane nejmohutnější akcíhudebního roku, jež spojují naše země s odkazemvelkého hudebního génia. •W. A. Mozart: Lucio Silla, Theater an der Wien. Hudebnínastudování Nikolaus Harnoncourt, režie Claus Gutha,scéna a kostýmy Christian Schmidt. I. premiéra 12. 5.2005 (psáno z reprízy 14. 5. 2005).Foto archív29

Z P R Á V Y Z E Z A H R A N I Č ÍFestivalySPOLETO A POCTA GIAN CARLOMENOTTIMU. Letošní ročník Festivaludvou světů v italském Spoletu v krajiUmbria vzdal poctu svému zakladateli,skladateli Gian Carlo Menottimu, kterýletos oslavil 94. narozeniny. Menottizaložil festival v roce 1958 a pojmenovalho Festival dvou světů jako symbolsvého záměru přivést dohromadyumělce z Evropy a Ameriky. Festival veměstě Spoleto, vzdáleném kolem 130kilometrů severně od Říma, se stal výkladnískříní pro mladé talentovanéumělce z celého světa a pro novátorskounetradiční hudbu, tanec, poeziia ostatní umění. V roce 1997 převzalřízení festivalu skladatelův syn, FrancisMenotti. Rodák z města Cadeglianou Milána, Gian Carlo Menotti začalskládat už ve věku 6 let a ve 12 letechnapsal svou první operu. V roce 1928odešel do USA a záhy se proslavil naBroadwayi s díly jako například TheConsul a The Saint of Bleecker Street,které získaly Pulitzerovu cenu. Psal takébalety a dirigoval opery. V roce 1977založil v USA Charleston-Spoleto Festivaljako protějšek původního italskéhofestivalu.DivadloLA SCALA neplánuje zatím žádnéhonástupce po Richardu Mutim, kterýmilánskou operu opustil po 19 letech,a za dirigentským pultem se v sezoně2005/06 objeví mladí umělci i světověproslulí Mistři taktovky. Sezona budetradičně zahájena 7. 12. 2005 na sváteksv. Ambrože, patrona města Milán,a to Mozartovým Idomeneem pod taktovkoudevětadvacetiletého britskéhodirigenta Daniela Hardinga. RiccardoChailly a Lorin Maazel budou dirigovatRigoletta a Tosku a v závěru sezonyse ujme Dona Giovanniho teprvečtyřiadvacetiletý venezuelský dirigentGustavo Dudamel, vítěz Mahlerovy dirigentskésoutěže v Bambergu v roce2004. Na tradičním vánočním koncertěbude Beethovenovu Devátou symfoniiřídit Daniel Barenboim, který sedo La Scaly vrátí i v prosinci 2007 k dirigováníTristana a Isoldy. Uměleckýředitel La Scaly Stephane Lissner prohlásil,že s jmenováním nového šéfdirigentanikterak nepospíchá: „Nemůžetenahradit někoho, jako je Muti“,řekl na tiskové konferenci k plánu třídalších sezon. Dodal, že najít umělcestejné úrovně nějaký čas potrvá. Zároveňřekl, že chce obnovit někdejšíslávu La Scaly, které se v uplynulé doběnedařilo angažovat špičkové pěvceani elektrizovat hudební svět novýmiprodukcemi. Mezi možnými Mutihonástupci jmenoval Richarda Chaillyho,Daniela Barenboima a LorinaMaazela.FRANZ WELSER-MÖST, dosavadníšéfdirigent Curyšské opery, byl jmenovánod září 2005 generálním hudebnímředitelem tohoto švýcarského operníhodomu, a to do roku 2011. O rok déle,tj. do roku 2012, trvá jeho kontrakt namísto hudebního ředitele Clevelandskéhoorchestru.EVANS MIRAGEAS, bývalý viceprezidentfirmy Decca, se stane od 1. 9.uměleckým ředitelem Cincinnati Opera.Od roku 1999 byl Mirageas nezávislýmuměleckým poradcem dirigentů,instrumentalistů, pěvců, orchestrůa operních společností. Před působenímve firmě Decca byl uměleckým administrátoremBostonského symfonickéhoorchestru a Seiji Ozawy.ANTHONY FREUD byl jmenován generálnímředitelem Houston Grand Opera.Freud, který se narodil v Londýně,byl 10 let generálním ředitelem Velšskénárodní opery. Nového ředitele na místoPamely Rosenberg hledala HGO plnýchpět měsíců a jmenování Freudase shodou okolností kryje s oslavami50. výročí existence HGO. Ta od roku1973 uvedla 33 světových a 6 americkýchpremiér.Foto archívÚSPĚCH PRAŽSKÉHO FILHARMONICKÉHO SBORU V IZRAELI. Pěvecké umění PFS je v Izraeli přijímáno s nadšením a ovacemi. Své kvality tu sbor potvrdil již podvanácté – tentokrát na prestižních letních koncertech, které jsou vyvrcholením izraelské hudební sezony a kde vystoupil společně se špičkovými sólisty a Izraelskýmfilharmonickým orchestrem řízenými Zubinem Mehtou. Na 14 koncertech tu ve vyprodaných sálech v Tel-Avivu, Haifě, Jerusalémě a v Kibucu Emec Ysrael předvedldíla, která patří k jeho kmenovému repertoáru – Verdiho Requiem a Beethovenovu 9. symfonii.Od počátku devadesátých let do dnešní doby se mezi sborem a orchestrem vytvořily nadstandardní vztahy. Jak bylo napsáno v jedné z recenzí:„…Pražský filharmonickýsbor je v sále Man Auditoria v Tel Avivu již jako doma“ (Ha’Aretz, Noam Ben Zeev, 14. 7. 05). Vzájemná sympatie mezi sborem a Zubinem Mehtou byla tentokrátkorunována společnou večeří v indickém restaurantu v Tel Avivu, kam po závěrečném koncertu maestro Mehta pozval všechny jeho členy.Výkon PFS byl oceněn nejen spontánním izraelským publikem, ale vyzdvižen i odbornou kritikou: „…především bych upozornil na fantastický Pražský filharmonickýsbor, povznášející Izraelskou filharmonii a dirigenta Zubina Mehtu, který vedl obrovský ansámbl k takové interpretaci, která obsahovala vše, co by si člověk mohlpřát.“ (The Jerusalem Post, Omer Shomrony, 13. 7. 2005). „…Verdiho Requiem jsem slyšel v podání Izraelské filharmonie bezpočtukrát, poprvé ve dvacátých letechv Tel-Avivu v ZOA House, některá provedení byla skvělá, některá méně. Tento koncert patřil k těm nejlepším: výteční sólisté, skvělý Pražský filharmonický sbor a samotnýIzraelský filharmonický orchestr úžasně vedený Zubinem Mehtou.“ (Izrael Radio, Danny Bloch, 14. 7. 05)30

Z P R Á V Y Z E Z A H R A N I Č ÍJEFFREY TATE nastoupil po zemřelémGary Bertinim do funkce hudebníhoředitele Teatra di San Carlo v Neapoli.Britský dirigent Jeffrey Tate je známzejména jako vynikající interpret francouzskéopery a operních děl Mozarta,Richarda Strausse a Wagnera. Původnímpovoláním lékař (pracoval v Nemocnicisv. Tomáše v Londýně), se alenakonec rozhodl cele věnovat hudbě.Kariéru začal v londýnské Covent Gardenjako korepetitor, poté sbormistra posléze asistent sira George Soltihoa sira Colina Davise (do roku 1977).Byl rovněž asistentem Pierra Boulezev Bayreuthu (1976, kompletní PrstenNibelungův), Herberta von Karajanav Salcburku, Jamese Levinea v Metropolitníopeře a Johna Pritcharda v Kolíněnad Rýnem. Jako dirigent debutovalv roce 1978 v Göteborgu (Carmen).V roce 1983 již hostoval v Metropolitníopeře (Don Giovanni), v roce 1984v Paříži (Ariadna na Naxu) a v dalšímroce v Salcburku (Monteverdi/Henze:Odysseův návrat do vlasti). Od roku1991 byl hlavním hostujícím dirigentemCovent Garden, diriguje v Bayreuthu,Teatro Colón v Buenos Aires, LaScale ad., četná je jeho spolupráce sesymfonickými orchestry (Londýnštísymfonikové, Berlínská a Los Angeleskáfilharmonie, Bostonský symfonickýorchestr, Clevelandský orchestr, Izraelskáfilharmonie ad.).OsobnostiPAMELA ROSENBERG, generální ředitelkaSan Fransciské opery, budeprvní ženou a prvním americkým občanemv historii Berlínské filharmoniena postu intendanta. Její jmenování vřeleuvítal umělecký ředitel Berlínské filharmonie,sir Simon Rattle. Dnes šedesátiletáPamela Rosenberg se narodilav Los Angeles a než se v roce 2001 stalagenerální ředitelkou opery v San Francisku,působila na ředitelských místechv Evropě, včetně Deutsche Schaulspielhausv Hamburku, Frankfurtské operya Stuttgartské opery. V červnu 2004oznámila, že již neprodlouží svůj kontraktv San Francisku a že chce pracovatv Evropě. V San Francisku ji vystřídáDavid Gockley, který od roku 1972 řídilHouston Grand Opera. Místa v Berlíněse Rosenberg ujme od srpna 2006.PLÁCIDO DOMINGO by rád jednoustanul za dirigentským pultem Wagnerovafestivalu v Bayreuthu. „Už jsem tuzpíval. Proč bych i nedirigoval“, prohlásilslavný čtyřiašedesátitelý španělskýtenorista, který se stále více věnuje dirigování.Z Wagnera má zatím v jinýchoperních domech v plánu Lohengrinaa Valkýru a poté celý Prsten.SIR CHARLES MACKERRAS byl jmenovánprvním nostitelem Hudební cenykrálovny Alžběty II., a to za „obrovskýpřínos pro hudební život Británie“.Předseda poroty pro udílení této ceny,skladatel Sir Peter Maxwell Davies, řekl,že Mackerras je „jedním z nejrespektovanějšícha nejoblíbenějších hudebníkůnaší doby“. Dodal, že i když Siru Charlesovije už 80 let, stále má tolik energiea uměleckých závazků, jako hudebnício polovinu let mladší. Dnes čestný dirigentSkotského komorního orchestrupřevezme stříbrnou medaili na soukroméaudienci u královny 22. 11., v den sv.Cecílie, patronky hudby.VASILY PETRENKO byl jmenován šéfdirigentemRoyal Liverpool PhilharmonicOrchestra. Nastoupí po GerarduSchwarzovi, jehož pětileté období provázelyhluboké spory s hudebníky. VedeníRLPO prohlásilo, že jmenování Petrenkabude znamenat pro orchestr novýzačátek. Devětadvacetiletý Petrenkose stane prvním ruským šéfdirigetemve 160leté historii orchestru. Souběžněse svým novým postem bude nadále vykonávatfunkci šéfdirigenta Státní akademiev Petrohradě, kterou zastává odroku 1994. Petrenko prohlásil, že chcena koncerty přivést mladé publikum,mj. i tím, že rozšíří repertoár za hraniceklasické hudby o skladby například Beatles.Hráči přivítali Petrenkovo jmenovánís nadšením a již po první společnézkoušce vysoce oceňovali jeho klidnoua milou povahu, nepochybné hudebníkvality, otevřenost a energii.SIR EDWARD HEATH, někdejší britskýpremiér v letech 1970–74, zemřel 17. 7.ve věku 89 let. Edward Richard GeorgeHeath se narodil v Broadstairs, přímořskémměstě v jihovýchodním anglickémhrabství Kent, 9. 7. 1916. Jakomalý chlapec se začal učit hrát na klavír,studoval i hru na varhany a dirigovalškolní orchestr. Hudba se stala jehoceloživotním zájmem. V době, kdybyl premiérem, se zařadil k významnýmhudebníkům – amatérům a častopohostinsky řídil London SymphonyOrchestra. Natočil rovněž několikLP. S tehdejším německým kancléřemHelmutem Schmittem hrál Mozartůvkoncert pro dva klavíry, KV 365. Vlastnildvě křídla Steinway, jedno ve svémdomově v Salisbury a druhé v londýnskémbytě v Belgrave. Jeho biografiez roku 1976 a názvem „Music, a Joy forLife“ se stala bestsellerem.PIERO CAPPUCCILLI, nazývaný králembarytonů, zemřel 12. 7. ve věku 75let. Během své šestatřicetileté kariéryproslul zejména jako verdiovský pěvec(Boccanegra, Germont, Renato,Macbeth, Rigoletto ad.), řadu z těchtorolí natočil i na desky. K legendárnímnahrávkám patří zejména jeho Nabuccopod taktovkou Giuseppe Sinopoliho,Rigoletto (Carlo Maria Giulini),hrabě Luna, markýz Posa a Amonasro(Herbert von Karajan), Macbeth a SimonBoccanegra (Claudio Abbado).Nezapomentulná byla i jeho ztvárněníCavaradossiho v Tosce a Enrikav Lucii di Lammermoor, 23. 7. námČRo3-Vltava ve svých sobotních operníchvečerech zprostředkovala jinoujeho parádní roli, Franceska ve VerdihoLoupežnících. Cappuccilli se narodil9. 11. 1929 v Terstu. Debutovalpoměrně pozdě, v roce 1956 v Miláně(Tonio v Komediantech). Vystupovalna největších operních scénách včetněMetropolitní opery, Covent Gardena Salcburského festivalu. V roce1992 opustil v důsledku automobilovéhavárie operní jeviště a věnovalse pedagogice.RůznéPRÁVNÍ SPOR O VIVALDIHO OPERU.Operu Montezuma od Antonia Vivaldiho(1678–1741) plánoval uvést tentorok německý Festival Altstadtherbst.Proti tomu protestoval berlínský sborSing-Akademie, který vlastní autorskápráva. Rukopis opery, poprvé provedenéroku 1733, byl považován téměř 250let za ztracený. Teprve v únoru 2002objevil hamburský muzikolog SteffenVoss kopii partitury v archívu Sing--Akademie. I když sbor dal svolení kekoncertnímu provedení opery v červnu2005 v Rotterdamu, rozhodl poté,že další provedení smí být výhradněscénické, a to pouze v operním doměmezinárodního významu. OrganizátořiFestivalu Altstadtherbst plánovali uvedeníMontezumy v koprodukci s italskýmfestivalem ve městě Barga, kdeměla být opera inscenována v červenci,a poté v Düsseldorfu v září. Proti tomuse Sing-Akademie vzhledem k výšeuvedenému rozhodnutí odvolala u düsseldorfskéhosoudu a ten vydal zákazprovedení. Organizátoři festivalu s tímnesouhlasí a poukazují na to, že Sing--Akademie vlastní pouze kopii partitury,a tudíž její autorská práva na originálnídílo jsou neplatná. Vivaldi je známpředevším svou rozsáhlou instrumentálnítvorbou. Přesto byl značný i jehozájem o operu – podle vlastního vyjádřeníjich napsal 94. Opera Montezumabyla inspirována podrobením aztéckéříše španělským dobyvatelem HernánemCortésem v 16. století a odborníciji považují za jedno z nejvýznamnějšíchděl posledního Vivaldiho tvůrčího období.V berlínské kopii chybí prvníchsedm scén.HAMBURK DOSTANE NOVÝ KUL-TURNÍ KOMPLEX. Druhé největšíněmecké město a nejhlavnější přístavbude mít nový kulturní dům, která zahrnekoncertní síň pro Hamburskoufilharmonii, ale také hotel a luxusní byty.Stavba – podle plánů značně futuristickéhokomplexu – na břehu Labe mábýt zahájena na jaře 2007, dokončenakoncem roku 2009. Náklady jsou odhadoványna 186 milionů euro.Česká hudbav zahraničíENSEMBLE MARTINŮ byl ministerstvemzahraničních věcí jako jediný zástupceČR vybrán na představení středoevropskéŠestky (Polsko, Slovinsko,Maďarsko, Rakousko, Slovensko) nakoncert v rámci prestižního festivaluv Zakázaném městě v Pekingu. Po loňskémpředstavení a uvedení české kulturyv Číně, kdy reprezentovala republikuČeská filharmonie pod vedenímZdeňka Mácala, je to další významnéuvedení české hudby a českého souboruv Číne. Ensemble Martinů vystupujícípod uměleckým vedením flétnistyMiroslava Matějky ve vynikajícím obsazení(violoncellista Bledar Zajmi –koncertní mistr skupiny violoncell orchestruOpery ND v Praze, klavíristkaMarkéta Janáčková – progresivní představitelkamoderní české klavírní školya houslistka Radka Preislerová) uvedev Číně skladby B. Martinů, A. Dvořáka,J. Haydna a Václava Riedlbaucha, kterýje zde dosud znám a respektován zejménajako ředitel České filharmonie.SMETANOVO TRIO (Jitka Čechová –klavír, Jana Nováková – housle, Jan Páleníček– cello) se vrátilo z úspěšnéhoturné po Japonsku, kde vedle řady koncertů,na kterých prezentovalo hudbučeských autorů (Suk, Dvořák, Smetana),vystoupilo v rámci Týdne české hudbyna světové výstavě EXPO – Aichi.(sla)31

S T U D I E , K O M E N T Á Ř EČeská operní divadlaIX. Severočeské divadlo opery a baletuÚstí nad LabemFoto archívLenka ŠaldováSeveročeské divadlo opery a baletu Ústí nadLabem sídlí v pseudobarokní divadelníbudově, postavené začátkem dvacátéhostoletí podle projektu vídeňského architekta AlexandraGráfa. Od roku 1945, kdy byla institucepřevedena pod českou správu, je to již její jedenáctýnázev. Podoba ústeckého divadla a jehozřizovatelský model se po válce velmi složitě formoval:v roce 1945 zřízený činoherní soubor bylpo roce rozpuštěn a divadlo pod názvem Ústecko-Karlovarskázpěvohra v zimě působilo v Ústínad Labem, v létě zajíždělo do Karlových Varů.Vedle operního tu existoval ještě soubor operetnía baletní – po reorganizaci v roce 1948 byl operetnípřestěhován do Teplic, baletní zrušen, alezáhy znovu založen. V roce 1949 bylo divadloadministrativně sloučeno s teplickým a mosteckýmpod jedno ředitelství – osamostatnilo se ažna začátku sezony 1952/1953.Vysídlením původního německého obyvatelstvadivadlo po roce 1945 ztratilo původnídivácké zázemí – a nové obyvatele města se vlastněnikdy nepodařilo získat úplně, ať byla úroveňsouborů a inscenací lepší či horší. Problém přetrvávádodnes, i proto soubor pravidelně hostujev mnoha dalších českých městech (v Teplicích,Mostě, Děčíně, Jablonci nad Nisou, Mladé Boleslavi,Karlových Varech, Hradci Králové, Tábořead.) i v zahraničí (především v Německu, Belgiia Holandsku – v roce 2003 uskutečnil ústeckýsoubor premiéru Netopýra přímo v Haagu) – nazájezdech v současné době odehraje téměř třetinusvých představení.Významná období ústeckého operního souborujsou spojena se jménem ředitele a šéfa JosefaBartla (1946--1952, 1956--1960), který s dirigentema dramaturgem Václavem Noskem vybudovalv krátké době výborný soubor (na přelomu50.--60. let zde působili např. Alena Miková, NaděždaKniplová, Lubomír Havlák, Václav Zítekči Vilém Přibyl, do angažmá vstoupila Květa Koníčková).Do historie ústeckého divadla se poté(v letech 1962--1973) významně zapsal dirigentFrantišek Vajnar se svými spolupracovníky: dirigentyMiroslavem Homolkou a Jaroslavem J.Wolfem, výtvarníky Vladimírem Landou a RůženouBrychtovou a režisérem Norbertem Snítilem,který byl hlavním inscenátorem také zašéfovské éry dirigenta Pavla Vronského (jednímz jejích vrcholů je uvedení Donizettiho RobertaDevereux) a poté se šéfem sám stal. Z osobností,které určovaly profil divadla v osmdesátýchletech, jmenujme alespoň dirigenta Petra Jonáše(šéf 1984--1990, ředitel do 1994 a opět od roku1998) a režiséra Josefa Nováka. Vedle klasickýchtitulů (Rusalka, Hoffmannovy povídky či Bohéma)se na repertoáru objevili také Verdiho Loupežníciči Donizettiho Marie Stuartovna (obojív československé premiéře).Po listopadu 1989 prošel soubor mnoha peripetiemi,do roku 1999 se v jeho čele vystřídaloosm šéfů (Petr Jonáš, Jaroslav J. Wolf, VáclavUrban, opět Jaroslav J. Wolf, František Babický,Paul Maffray, Trevis Hatton, Lubomír Havlák)– průměrná doba jednoho šéfovského obdobítak činila pouze něco přes rok! Situaci komplikovalarekonstrukce divadelní budovy, která začalav roce 1987 – soubor hrál v provizorníchpodmínkách divadelního sálu Domu kultury.Znovuotevření divadla, plánované na počátek sezony1992/1993, se navíc zdrželo (spor, který sekolem něho odehrával, skončil odvoláním PetraJonáše z funkce ředitele), nájem v kulturním doměv prosinci skončil, a tak po zbytek sezony, vekteré se neodehrála žádná premiéra, bylo divadloodkázané pouze na zájezdy. Navíc: v druhé půliosmdesátých let sice souborem prošli pěvci jakoZdena Kloubová, Hana Jonášová, Dalibor Tolaš,Vojtěch Nalezenec či Ladislav Mlejnek, v této sezoněse ale soubor opět ztenčil jen na deset interpretůpřevážně střední či starší generace.V nových společenských podmínkách muselsoubor intenzivně bránit svou existenci v diskusíchs radnicí, patřil k nejohroženějším v republice.Zřejmě také vědomí nedostatečného diváckéhozázemí se v devadesátých letech jasně projevilona dramaturgii, která byla ještě opatrnějšínežli v ostatních divadlech – na repertoár takpřibyly jen světové hity: Rigoletto (tři inscenacev průběhu sedmi let!), La traviata, Tosca (dvě inscenace),Madame Butterfly, Bohéma, Carmen,Faust a Markétka, Maškarní ples, Trubadúr, Komedianti(pravda, v kombinaci se Sestrou Angelikou,u nás uvedenou poprvé), obnovené premiéryFigarovy svatby a Dona Giovanniho a několikklasických českých titulů: Hubička, Tajemství,Čert a Káča, Jakobín. V sezonách 1994/95 až1996/97 nastudoval soubor po dvou operetách(v sezoně 1995/96 tak opereta tvořila dokoncedvě třetiny premiér) – spočteme-li reprízy, operetyod této chvíle vlastně tvořily základ repertoáru(v sezonách 1998/1999 a 1999/2000 kolemčtyřiceti procent): např. takový Orfeus v podsvětíse ve třech sezonách hrál celkem 29krát.32

Foto archívZ ústecké premiéry Händlova Xerxa v titulní rolis Denisou Hamarovou, 2003Xerxes spadá již do šéfovské éry dirigentaNorberta Baxy, který stanul v čele souboru v roce1999 ve svých 25 letech, rok po svém absolutoriuHAMU, a vede ho dosud. Na repertoárunadále přibývají osvědčené tituly české i světové,nicméně kromě nich i vícero titulů dramaturgickyodvážných – k nejvýznamnějším premiérámpatří Martinů Hry o Marii (v roce 2001) a českápremiéra opery R. Warda Hon na čarodějnice(v témže roce). Na inscenaci Her o Marii (v režiiJosefa Nováka) se jedním obsazením podílelapražská HAMU, s níž ústecké divadlo navázalorozhodně oboustranně přínosnou spoluprácijiž v roce 1999 při nastudování Fibichovy Helgy:studenti HAMU mají možnost zapojit se dostudia inscenace a vystoupit v regulérním divadelnímprostoru (který škole chybí) a ústečtí divácimají možnost poslechnout si mladé operníhlasy. Premiéra Honu na čarodějnice byla zasevýsledkem spolupráce s The University of BritishColumbia z kanadského Vancouveru: narozhraní května a června se již šestým rokemkonají pěvecké kurzy, přičemž zahraniční studentipod vedením českých a kanadských inscenátorůpřipraví vlastní představení a vstupují doběžných repríz dalších titulů – na repertoár ústeckéhodivadla takto přibyly Mozartovy operyZahradnice z lásky a Così fan tutte a MassenetovaManon.Převážná část ústeckých inscenací nadále vycházíz vyhroceně tradicionalistických představ,což na jedné straně patrně souvisí s obavami,aby divadlo neztratilo diváky, na druhé stranějistě s divadelní vizí vedení divadla (ředitelem jePetr Jonáš) i souboru. K režii se nicméně dostávajíi mladší inscenátoři (Jaroslav Brych či KarlaS T U D I E , K O M E N T Á Ř EŠtaubertová-Sturm) a na místo svých začátků se(inscenacemi Kouzelné flétny, Rusalky a Prodanénevěsty) vrátil také Ladislav Štros, který sice dnesuž nepatří k nejinspirativnějším domácím tvůrcům,ale od šedesátých let se výrazně podílel nainscenačním stylu pražského Národního divadla.Mnohé ústecké inscenace z posledních let jsou,bohužel, spíše více či méně obratným aranžmánežli třebas tradičním, ale poutavým výklademdíla – ten představuje např. Evžen Oněgin režiséraMartina Otavy a výtvarnice Jany Zbořilové (inscenacezískala cenu laické poroty na 6. ročníkuFestivalu hudebního divadla Opera 2003) neboPlášť/ Gianni Schicchi v režii Josefa Průdka.Je to škoda také proto, že se Norbertu Baxovidaří přilákat do Ústí tvárné interprety, kteří byjistě dokázali dostát i vyšším požadavkům, nežlina ně inscenátoři často patrně kladou. Základsouboru na přelomu tisíciletí tvořili interpreti angažovanípřevážně v 90. letech: sopranistky JarmilaMrkusová (nyní Baxová) a Ivana Hybešová,altistka Věra Páchová, tenorista Michael Klamoa barytonisté Damir Bassyrov a Petr Matuszek.V poslední době v angažmá či jako stálí hostévystupují interpreti jednak zahraniční (AlexandrProklov, Nikolaj Nekrassov, Jordanka Derilova,Igor Ján), jednak nedávní absolventi našich uměleckýchškol (Anna Janotová, Martin Matoušek,František Zahradníček, Jitka Burgetová, KláraNovotná, Eliška Weissová ad.). Pod částí premiérposledních sezon je podepsán původemchorvatský dirigent Tvrtko Karlovič, nicméně zadirigentským pultem kraluje především sám šéfopery, který již v Ústí nad Labem nastudoval na20 (!) operních a baletních děl a směřování souborutak má pevně v rukou. •Oživení dramaturgie přinesla pouze spoluprácese zahraničními partnery –Tajné manželstvíDomenika Cimarosy spolunastudovali (v roce1994) díky iniciativě Josefa Nováka mladí finštísólisté, inscenace opery Ezio J. A. Hassehovznikla (v roce 1998) – z iniciativy režiséra MartinaOtavy – v koprodukci s barokním divadlemv Bayreuthu.Otavova inscenace barokní opery Ezio má takéz divadelního hlediska v ústeckém kontextuzvláštní postavení, stejně jako jeho o pět let pozdějšíinscenace Händlova Xerxa (v koprodukcis Alber Concert München a Komorní operouPraha): spolu s výtvarníkem Jánem Zavarskýmdo divadelně konzervativního prostředí přinesliosobitou jevištní poetiku vzdálenou tradicionalistickémuinscenačnímu stylu, který zde i v devadesátýchletech formovali převážně režiséřistarší a nejstarší generace: Rudolf Málek, AlexejNosek, Martin Dubovic a především Josef Novák.S protitradičním výkladem klasického dílase v sezoně 1996/97 příliš neprosadil režiséra choreograf Peter Maťo: z Rigoletta učinil kustodaorchestru, z Gildy harfenistku a z Vévodyzhýralého dirigenta. Spíše nežli o nový koncíznívýklad šlo ale o vnějškové ozvláštnění, které seponěkud sráželo s reáliemi díla. Zvláště Xerxes jenaproti tomu ukázkou jedné z inspirativních podobmoderního operního divadla: jednoduchásymbolická scéna, sugestivní plošné, barevné svícenía precizně rozehrané situace, v nichž se dávnépostavy stávají lidmi veskrze dnešními. Z inscenace Čerta a Káči s Hanou Peškovou (Káča) a Daliborem Tolašem (Čert), 2004Foto archív33

S T U D I E , K O M E N T Á Ř EOtakar Hostinský bez systémuI. VyznáníJiří KopeckýDne 17. září 1902 napsal Otakar HostinskýZdeňku Nejedlému: „Že já sám na systematickéknihy nekladu váhu tam, kde běží o pokrok vědy,víte sám nejlépe, ale většina lidí, také odborníků,přece jinak na to pohlíží. Ale ani to by nerozhodovalo,spíše jiná, docela subjektivní, osobní, chcete--li: intimní otázka. Byl jsem totiž opět jednou přivedenk tomu, že jsem pohlédl na bilanci své prácea neshledal ji takovou, jakou jsem kdysi míti chtěl,a jakou jsem snad i míti mohl. V službě okamžitých,namnoze příležitostných potřeb literárních ztráceljsem tolik času, vyplýtval tolik práce, že ve vážnémoboru vědeckém vznikaly mi mezery, které asi již nikdynevyplním; nejeden totiž z těch systematickýchspisů, na jichž zhotovení jsem ještě před desetiletímpevně počítal, musil jsem ze svých plánů škrtnouti.“(citováno podle Pečman 1982, s. 35).Rozptyl aktivit Otakara Hostinského (1847–1910) byl jistě způsoben potřebami doby, na kteréHostinský živě reagoval. Ovšem nejen to. Hostinskýse – ke svému prospěchu – dogmatickyneuzavřel do žádného filozofického či estetickéhosystému a celý život hledal pevnou půdupod nohama na poli empirického výzkumu. Toho vedlo k velmi pozornému sledování a kriticesoudobých teorií, na druhé straně mohla určitá„bezsystémovost“ vést k bezbřehému těkání odmyšlenky k myšlence. Teze o „bezsystémovosti“je samozřejmě nadsazená, Hostinský se po stráncemetody jeví jako velmi solidní badatel, tato tezemá pouze zdůraznit Hostinského nezávislosta otevřenost, neustálou připravenost reagovatna pozoruhodné výsledky jakéhokoli vědníhooboru. Hostinský se jakoby držel z jedné stranysvého předmětu a ze strany druhé pouze neodvolatelného,descartovského fundamentu. Hostinskýsi byl nepopiratelně vědom nepřekonatelnéomezenosti poznání, nepřeceňoval možnostičlověka vůči světu, zároveň se ale houževnatěpídil po všem novém, neobvyklém, okrajovém.Elegance, střízlivost a skromnost byla nutnýmprotikladem „… vzletu a ohně profesora Hostinského;…“(Hoffmeister 1936, 20).II. Herbart a formalismus, obsaha forma. Systematika?Johann Friedrich Herbart (1776--1841) nenapsalžádný speciální spis o estetice, přesto založilestetickou školu, která zapustila silné kořenyprávě v našem prostředí. K herbartismu patřili Hostinský, ačkoliv jeho poměr k této škole bylznačně kritický, ne-li protikladný. Pokud Nejedlývelebil hegelianismus, proti dožívajícímu a škodlivémuherbartismu druhé poloviny 19. století,neznamenalo to nutně kritiku Hostinského. Jakérozdíly panovaly uvnitř tohoto směru, ukážestručné srovnání Durdík – Hostinský.Spekulativní duch Josefa Durdíka vedl tohotomyslitele k tzv. abstraktnímu herbartismu.Přijal aplikaci pěti Herbartových etických idejína estetiku (idea dokonalosti, vnitřní volnostia blahovůle, dobrotivosti, práva, slušnosti a odplaty),přestože sám Herbart zdůrazňoval různýpočet principů pro jednotlivé vědní obory. Hostinskýzase podnikl cestu „ad fontes“ a z Herbartovýchspisů vybral názory týkající se estetiky.Vznikl spis Herbarts Aesthetik (1891), ve kterémHostinský zjistil značné rozdíly mezi Herbartema Zimermannnem. Hostinský tuto situaci výstižněokomentoval: „… držím se více ducha Herbartovanež jeho – školy.“ (citováno podle Jůzl 1980,s. 100). Tzv. konkrétní herbartismus poskytovalHostinskému dostatečný teoretický základa umožňoval rozsáhlý empirický výzkum, i kdyžse Hostinský určitému napětí neubránil.Hostinského dílo jasně ukazuje, že jeho tvůrcepotřeboval ke své práci impuls silné myšlenky(Hanslick a hudební krásno, Darwin a drama,Fechner a experimentální estetika, Wagner a hudebnídrama). Tyto autory ale dokázal zpracovata dále rozvíjet, polemizovat s nimi. Hostinskéhodílo dále ukazuje, že byl především autoremmenších studií, přednášek atd. Hostinský jakobyměnil přístupy podle předmětu, kterým sezabýval. Každá studie je zvládnutá. VystihnoutHostinského pozici však znamená zůstat někde„mezi“. Určitá rozpornost je dána tím, že Hostinskýnemohl „vyskočit“ sám ze sebe (ze svýchzkušeností kritika a umělce), aby bezvýhradněpřijal Herbarta. To, na co neustále narážím, dokonalevystihl Jaroslav Volek: „Hostinský teoretickya vědomě nikde půdu herbartovského formalismuneopustil. Průběžně však v praxi formalismus zrazuje,není si toho však vědom a nevyvozuje z tohodůsledky.“ (Volek 1985, s. 216).Proč Herbart tolik Hostinského přitahoval?Opomíjím nepopiratelný vliv vídeňských vládnoucíchkruhů. Z takového pohledu by se Hostinskýjevil jako vězeň, který má rád svoji celu,protože mu nic jiného nezbývá. HerbartismusHostinskému vyhovoval, i když mu byl trochutěsný. Herbartovci sice nevyloučili spekulaci, aleotevřeli dveře empirii, čehož Hostinský jako dítěsvé doby, a tedy člověk přírodovědně orientovaný,bohatě využil. Metoda pak byla předpoklademk vymezení estetiky jako samostatné vědy.Estetický princip označovaný jako herbartovskýformalismus zformuloval Hostinský takto:„Všechno krásno je složeno z většího nebo menšíhopočtu představ a jenom způsob tohoto složení, tedyvzájemné poměry a vztahy představ, čili forma celku,nikoli povaha jednotlivých představ samotnýchčili látka, rozhoduje o kráse a nekráse předmětu,o estetické zálibě a nelibosti naší … A jelikož shledalijsme býti první úlohou moderní estetiky, abypo příkladě věd přírodních složitější celky rozkládalav jich prvky, stopujíc zákony krásy ve zjevechnejpřístupnějších, tj. nejméně složitých, přisvědčímezajisté tomu bez váhání, že těmito estetickými prvkymohou býti opět jenom poměry, jenom formy, a siceformy nejjednodušší, základní. Od těchto pak postupovatizase nazpět ku zjevům vždy složitějším a vždyrozsáhlejším jest účelem dalšího bádání krasovědného.“(podle Jůzl 1980, s. 102).Nebude jistě na škodu připomenout, žeHerbart byl považován za kantovce, přestožepopřel význam poznávajícího subjektu, kterýmu přisuzoval Kant, a naopak „… obnovil názor,že poznání je závislé na vnějších objektech, …“(Neff 1993, s. 134). Pro Hostinského byla nejautoritativnějšívětou Herbartova estetickéhoformalismu věta první: „Jen o poměrech, ne o jednoduchém(jen o složení, ne o materiálu) může seprovésti estetický soud.“ (Jůzl 1980, s. 103). KnihaOtakara Hostinského Esthetika (vydána roku1921 péčí Z. Nejedlého) se nám dnes zdá velmivzdálená kvůli poněkud vypreparovaným estetickýmprvkům (resp. vztahům) a marné snazevytvořit z nich smysluplnou syntézu. Pokudse chtěl Hostinský dostat k uměleckému dílujako celku, musel hledat jinou cestu. Našel ji– alespoň z části – v semperovsky pojaté filozofiidějin umění.Do jakých svízelných situací vedlo Hostinskéhojeho formalistické hledisko, je možné ukázatna jeho habilitačním spisu Hudební krásno a soubornéumělecké dílo z hlediska formální estetiky. Nadůležitých místech textu (úvody, závěry) Hostinskýjasně deklaruje své stanovisko: „Naše zkoumánínás všude vedlo k jednomu výsledku: že totižjen poměry mezi tóny, tedy hudební tvary, mohoubýt tím, co je na nějaké skladbě esteticky účinné.“(Hostinský 1961, s. 60). Zásadní obrat v polemices Hanslickem nastává, když Hostinský říká:„V jedné z dalších otázek se sice nejprve postavímena stanovisko vytčené Hanslickem s výstižnou bystrostí,ale vzápětí dospějeme dalším vyvíjením jehonázorů ke zcela opačným výsledkům. Hanslick pra-34

S T U D I E , K O M E N T Á Ř Eví: ,Jen to, co lze vypovídat o nástrojové hudbě, platítéž o hudbě jako takové. – … Sdružení s básnictvímrozšiřuje moc hudby, nikoli však její hranice.‘ Je-litomu skutečně tak – a nelze o tom pochybovat aniv nejmenším –, pak je zřejmé, že jakýmkoli uměleckýmsdružením hudby s poesií vzniká nový uměleckýdruh, jenž má svůj vlastní, nový sloh a jemuž nesmímeměřit stejným loktem jako ryzí, nástrojové hudbě.“(tamtéž, s. 68). Odtud už vede přímá cestak tomu, co Hostinský chtěl: obhájit Wagnerovohudební drama i Lisztovu programní hudbu.Hostinský akcentoval obsahová hlediska, veshodě s Herbartovým názorem pracoval s představouformy nabývajícího obsahu, ať již tentopřístup Hostinský prozrazuje odkazyna okolnosti, účel, smysl či pravdivost(viz Volek 1985, s. 220). Tolikk otázce forma – obsah. Pokud ještěpřipomenu nemožnost pojmout celekz herbartovských pozic a současnéhlásání o prioritě celku před částmiv Epištolách o krátkozrakosti, lzebez rozpaků přijmout Hostinskéhozařazení k nedůslednému, umírněnémuestetickému formalismu.Že tato nedůslednost měla pozitivnídopad, se pokusí demonstrovatnásledující – na první pohled nemístná– fenomenologická poznámka.Miloš Jůzl poukázal na citlivostpro materiál jako na klad herbartismu(viz Jůzl 1980, s. 113). Hostinskémumůžeme přičíst i citlivostpro možnosti metody. Nadšeně sicepřijal Fechnerovy experimenty, rozhodněale nepřepínal jejich hranice.Jinými slovy řečeno, Hostinský chtělpomocí experimentu zkoumat to, cose pomocí experimentu zkoumat dá(viz Hostinský 1900, s. 9). Pro oblastumění Hostinský požadoval důkladnouznalost historického materiálu,tedy uměleckých děl, významexperimentální estetiky viděl v maximálnímotevření pomyslného vějířemyslitelných prvků (tamtéž, s. 13).Myslím, že taková myšlenka už je předznamenánímHusserlova pojmu eidos (eidetická variace).Centrem Hostinského pozorování je (pokud setýká umění) umělecké dílo samotné: „… estetickénazírání a tudíž i estetické bádání jakožto vědeckývýraz jeho nejenže vychází ze zkušeností, ono ji takébeze změny přijímá, bere zjevy její tak, jak se námsamy podávají.“ (Hostinský 1982, s. 14). Připomenoutna tomto místě fenomenologický imperativ„Zu den Sachen selbst!“ znamená uznat, žeHostinský dobře vycítil tzv. Zeitgeist (podobnělze uvažovat o Hugo Riemannovi v intencíchHeinricha Besselera; viz Vysloužil 1997).Foto archívVe shodě s Herbartem, a jak je patrno z předchozíhoodstavce, i s cítěním doby, usiloval Hostinskýo samostatnou estetiku s vlastními metodami(hlavní význam měla srovnávací metoda,vyplývající ze samotné látky estetiky). Nebránilse samozřejmě vlivu jiných vědních oborů(s rozplynutím estetiky v interdisciplinárníchkooperacích by Hostinský zřejmě nesouhlasil,ale vlastně se v tomto bodu nezmýlil), vědeckýpřístup však musel vycházet především zesamotné teorie umění: „Nám nezbývá než pozorovatia na základě pozorování toho klasifikovatiumělecká díla samotná.“ (citováno podle Smejkal1982, s. 90).Na závěr tohoto oddílu zbývá ještě poznámkao způsobu Hostinského práce. Z Nejedléhoúvodu ke knize Otakara Hostinského Esthetikaje patrné, že určitá témata Hostinský začal promýšletvelmi brzy a s přibývajícími zkušenostmije neustále rozvíjel; kroužil kolem nich. Nenítedy podivné, že Antonín Sychra „objevil“ dvětéměř shodné studie (viz Sychra 1961, s. 14).Při pokusu o rozčlenění Hostinského statí vyšelJaroslavu Volkovi úctyhodný seznam oborů, dokterých Hostinský zasáhl, ale při důkladnějšímpohledu na jednotlivé texty zjistíme jejich blízkoupříbuznost (Volkova posedlost tříděním natomto místě spíše zamlžuje, než odkrývá; viz Volek1985, s. 217). Obdobně lze narušit myšlenkuo systematice estetiky. Otakara Hostinského Esthetikarostla už od roku 1867 a jednalo se o jakýsipracovní podklad k přednáškám. Je otázkou,jestli postupným přepracováváním a obohacovánímosnovy přednášek vznikla skutečná systematikaoboru…III. Umění, společnost. Filozofie dějinuměníJako uměnovědec zasáhl Hostinský do všechdruhů umění. Kromě toho skládal (v roce 1871byl žákem Bedřicha Smetany), psal básně, je autoremlibret k Fibichově Nevěstě messinskéa Rozkošného Popelce, kreslil,fotografoval. Přes Hostinského mnohostrannostlze najít určitou specializaci.Nejobecněji ji lze charakterizovatjako zájem o „mezní“, „přechodové“jevy. Konkrétně šlo předevšímo hudební drama jako syntézu problematikyhudby a divadla.Hostinský pochopil důležitostinterpreta. Jestliže se ještě Hanslickdomníval, že hudební dílo je dánosvým zápisem, Hostinský věděl, že„notami popsaný papír je němý a mrtvý“(citováno podle Zich 1987, s. 14).Věděl, že reprodukční umělec skladbupodstatně dotváří. Pochopil, že– řečeno slovy Jaroslava Zicha – „…o pravé existenční formě hudebníhodíla můžeme mluvit teprve tehdy, zazní-liv přísné časové vazbě.“, že „takév dramatickém umění platí, pravouexistenční formou díla není text činohrynebo partitura opery, nýbrž teprvedivadelní představení.“ (tamtéž). Tím,že položil důraz na to, co zní, se přiblížilmyšlence, že znějící artefakt jenutnou podmínkou hudebního díla,které je intencionálním předmětem.Další myšlenka, kterou Hostinskýcelý život „obkružoval“, je ukotveníumění ve společnosti, resp. národě.Již v roce 1867 si Hostinský poznamenal: „… má--li se umění dařiti, musí mezi umělcem a obecenstvembýti jakási živá vzájemnost, ta však jen tenkrátese vyskytne, když umělec se uchopí takovýchforem, jež odpovídají vkusu obecenstva, tj. když sepostaví na stanovisko národní a pak národ k vyššímideálům povznáší. Nestane-li se tak, můžeme mítijednotlivá výtečná díla umělecká, nikoli však umění.“(Hostinský 1921, s. XXVIII). Podobně pakve studii O významu průmyslu uměleckého z roku1887 vyjádřil přesvědčení, že umělecký průmyslbez velkého umění ztrácí pružnost a vynalézavosta naopak monumentální umění bez umě-35

S T U D I E , K O M E N T Á Ř Eleckého průmyslu postrádá ohlas v nejširšíchvrstvách národa (viz Hostinský 1887, s. 9). Jenutné připomenout, že Hostinský kladl dalekovětší váhu na ono povznášení k vyšším ideálůmnež na přiblížení ke vkusu obecenstva.Hostinského velmi zajímalo „sledovat nejstaršístopy umělecké“ (Hostinský 1877, s. 47). Tentozájem ho vedl k průzkumu mnoha různorodýchjevů. Cenil umělecký průmysl, všímal si nejnovějšíchvýzkumů pravěkých výtvarných projevů, zajímalho život tzv. přírodních národů, uplatněníHaeckelovy myšlenky o provázanosti fylogenezea ontogeneze se odráží v docenění dětskýchuměleckých pokusů. Okruh všech těchto otázekúzce souvisí s vlivem Gottfrieda Sempera,který na Hostinského vedle Herbarta a Wagneranejvíce zapůsobil. Semperovsky pojatá filozofiedějin umění, rozvíjející se již od přelomu šedesátýcha sedmdesátých let 19. století, je jakýmsiprotipólem herbartismu a vedla – jak tvrdí Jůzl– k metodologickému dualismu. Zjednodušeněřečeno, Hostinský na tomto poli řešil konkrétníuměnovědné otázky s důrazem na problematikuzrodu umění a jeho postupné vyvazování z praktickýchúčelů. Odůvodněně se lze spolu s Jůzlemdomnívat, že se Hostinský postupně propracovalk celkovému a historickému uchopení uměleckéhodíla a že si „… ke konci svého života začal uvědomovat,že i estetické soudy podléhají historickýmproměnám!“ (Jůzl 1980, s. 247).IV. Poznámka na závěrHostinský snad ani nemohl zůstat bez následovníků.Reagoval na nejrůznější podněty, kterýchse mnohdy jen dotknul. Neříkal posledníslovo, ale ukazoval směr. Uměnovědná problematikaHostinskému „nabujela“ tak, že se stala projednoho člověka nezvladatelnou. Nebál se mezníchjevů, které mu jakoby na oplátku samy odsebe nově osvítily tradiční problémy estetiky.Není nic divného na tom, že se Vladimír Helfertve studii o periodizaci dějin hudby opřel o Hegelovufenomenologii ducha, i když Hostinskýměl vůči Hegelovi zřejmou averzi, a zároveň hojeho důraz na hudební dílo a jeho analýzu spojujes fenomenologickou estetikou. Je dobré si uvědomit,že právě Otakar Zich mluvil o „metodáchestetiky komplexních jevů“, uplatnil experiment,při kterém „…nenechával posuzovat jednotlivé prvky,ale celé úryvky uměleckých děl.“ (Jůzl 1980, s.243). Jak Helfert tak především Zich podstatnězasáhli do hudební psychologie. Nenásilně působípokus O. Zicha o „… ustavení dramatickéhoumění jako samostatného a soběstačného umění, …“(Zich 1931, s. 9). Nejedlý v mnohém reprezentujeonu negativní stránku Hostinského ve smysluspojení vědy s kritikou i politikou, to však nesmívést k nedocenění jeho historiografické práce.Styčné body lze vést mezi Hostinským a tzv. aktivovanouanalýzou Karla Janečka, dvěma konotacemiJ. Volka, které rozhodují o zařazení zvukovéhojevu k hudbě. Také Volkovo vymezenípřechodů od umění k oblastem ležících mimotuto sféru upomínají na Hostinského úvahy. Svůj„druhý život“ našly Hostinského myšlenky i v díleJana Mukařovského.Otakar Hostinský věnoval snad až přílišmnoho sil „službě okamžitých, namnoze příležitostnýchpotřeb“, avšak sepětí s životem, napětímezi – kriticky – přejatou estetickou tradicía vlastními zájmy a závěry, houževnaté překonávánípolemik i své nespokojenosti ho dovedliod pozitivistických východisek a branám fenomenologie.Je podivuhodné, že se Hostinský„propadl“ ze scientistického směru ke směruantiscientistickému.Bibliografie:Hoffmeister, K.: Vzpomínky, in: Hudební výchova, únor1936, č. 2–3, s. 19–23.Hostinský, O.: Šest rozprav z oboru krasovědy a dějinumění, Praha 1877.O významu průmyslu uměleckého, Praha 1887.O esthetice experimentální, in: Česká mysl, 1900, č. 1,s. 3–15.Otakara Hostinského Esthetika (k vydání připravil Z.Nejedlý), Praha 1921.O hudbě, Praha 1961.Úvod do estetiky, in: Pocta Otakaru Hostinskému, Brno1982, s. 11–21.Jůzl, M.: Otakar Hostinský, Praha 1980.Neff, V.: Filosofický slovník pro samouky neboli Antigorgiás,Praha 1993.Pečman, R.: Hostinský anno 1980, in. Pocta OtakaruHostinskému, Brno 1980, s. 29–36.Smejkal, Z.: Hostinského klasifikace umění, in: PoctaOtakaru Hostinskému, Brno 1982, s. 89–93.Sychra, A.: Badatelský odkaz Otakara Hostinskéhoa dnešek, in: O hudbě, Praha 1961, s. 5–22.Volek, J.: O. Hostinský, in: Kapitoly z dějin estetiky I,Praha 1985, s. 215–226.Vysloužil, J.: Fenomenologie, in: Slovník české hudebníkultury, Praha 1997, s. 215–216.Zich, J.: Kapitoly a studie z hudební estetiky, Praha1987.Zich, O.: Estetika dramatického umění, Praha 1931.Vzpomeňme stého výročí narození ROBERTA BROCKALudmila VrkočováNarodil se před sto lety (27. května 1905)v Rakovníku a prožil mnohotvárný tvůrčíumělecký život dirigenta, skladatele a překladatele.Jako žák Václava Talicha byl po studiíchkorepetitorem u opery v Bernu, dirigentskou dráhuzačal v Rostocku a Brémách, v roce 1932 se dokoncezapsal ke studiu hudební vědy na brněnské universitě.Po roce však studií zanechal, neodolal nabídceJaroslava Ježka a stal se dirigentem Osvobozenéhodivadla. Roku 1935 v dirigentské kariéře pokračovaltentokrát v SSSR, stal se šéfdirigentem rozhlasovéhoorchestru a filharmonie v Charkově a pak se stal šéfemrozhlasové stanice v Archangelsku. Do Československase vrátil krátce před vypuknutím II. světovéválky, ale tady ho zle postihla rasová persekuce.Pracoval jako dělník a roku 1944 byl transportempřevezen do Terezína. Tam se intenzívně zapojil dohudebního života, v této přestupní stanici na cestědo vyhlazovacích táborů nacisté vězňům kulturníaktivity trpěli. Robert Brock tu například zkomponovala s improvizovaným orchestrem provedl hudbuk inscenaci Karafiátových Broučků. Po osvobozenía návratu z Terezína byl dva roky dirigentem brněnskéopery, když se však v Praze otevřela Velká opera5. května, přijal místo dirigenta a později šéfa opery.Spojením této scény s Národním divadlem přešeldo naší přední operní instituce jako dirigent a zástupceředitele. V té době byl povolán na AMU, aby učildirigování. Jeho žáky jsou naši významní dirigenti,např. Jiří Bělohlávek, Jiří Stárek a Jiří Kout.Robert Brok nastudoval mnoho oper, ale nejmilejšímu byl klasický repertoár, především operyMozartovy. Miloval však i díla českých autorů(rád pracoval třeba na Janáčkově opeře Věc Makropulos),které mnohokrát nastudoval i v zahraničí– Smetanovy Dvě vdovy ve Schwerinu, pro berlínskýrozhlas Dvořákovu Rusalku, v Linci Prodanounevěstu a v Lipsku uvedl dokonce Zichovu operuMalířský nápad. Měl pochopení pro hudební experimentysvých současníků, velmi se přátelil s AloisemHábou. Sám také komponoval a překládal opernílibreta z češtiny do němčiny, čímž se často zasloužilo jejich uvedení v zahraničí.Robert Brock zemřel 2. prosince 1979. Jeho mnohostrannáumělecká činnost velmi pozvedla poválečnývývoj české hudby jak v oblasti opery, tak pedagogiky.Byl zásadový, nekompromisní, pracovitýa hudbě nekonečně oddaný. Z jeho uměleckého odkazuvlastně žijeme dodnes. •36

S T U D I RE , E CKEON MZ E N KT ÁN ŘI HELeoš Janáček: Literární dílo (1875--1928)Fejetony, studie, kritiky, recenze, glosy, přednášky, proslovy, sylaby a skiciŘada I / svazky 1--1 a 1--2, Editio Janáček, Souborné kritické vydání děl Leoše Janáčka, editorky TheodoraStraková a Eva Drlíková, jazyková revize Dušan Šlosar, Brno 2003Jaroslav SmolkaJanáček – literát není fenomén v českéma dnes ani světovém měřítku neznámý. Mnohokrátbyly publikovány jeho jednotlivé fejetonya v několika vydáních téměř kompletní fejetony,často byly přetiskovány jednotlivé textyo jeho dílech a tvůrčích východiscích, o nápěvcíchmluvy, leccos z jeho prací hudebně teoretických,folkloristických aj.; péčí Jiřího Vysloužilavyšel objemný svazek souboru jeho textůo lidové písni a lidové hudbě a péčí ZdeňkaBlažka značná část plánovaného kompletujeho díla hudebně teoretického. Mohlo by setedy zdát, že edice ostatních Janáčkových literárníchvýtvorů bude jen nějakým doplňkem.Pravý opak je však pravdou. Vydané dva svazkyo celkovém rozsahu 1137 tiskových stranvýmluvně svědčí o obrovské aktivitě skladatelei na poli literární tvorby. A nejen o aktivitě,ale i originalitě, obrovské invenci také spisovatelskéa o vyhraněně osobitém literárním slohu.Vyšlo už několik studií a úvah o zvláštníchpodobnostech a společných rysech Janáčkovaslohu hudebního a literárního. Vydaný souborto jen potvrzuje a je dokladem skutečnosti, žejeho prvky, pramenící v koncisnosti a semknutostiskladatelova rodného lašského nářečí,byly dány jeho verbálnímu vyjadřování už odzačátku. Je ovšem také patrné, že podobnějako Janáčkova hudební řeč se jeho literárníprojev časem tříbil a přibližně s novým stoletímdosáhl plné zralosti. Tuto skutečnostpodtrhuje uspořádání textu, jaké zvolily editorkyTheodora Straková a Eva Drlíková. V prvnímsvazku, kde shromáždily všechny Janáčkovy tištěnétexty, zachovaly striktně chronologické řazeníbez ohledu na souvislosti žánrové, obsahovéapod. Tím se zároveň projevily i zajímavétrendy v Janáčkově volbě literárních žánrů. Je toovšem obraz vždy velmi pestrý, převažuje všaksměřování od časopiseckých referátů a glos k fejetonům,charakteristikám a výkladům vlastníchskladeb i obecnějším proklamacím estetickéhodosahu. Už ona žurnalistika mladého Janáčka jevšak obdivuhodná. Zřejmě v časopisech nemělna komentování brněnského hudebního životamnoho místa, a tak převažují pouhé glosy. Udivujemnožství zmíněných a kriticky pojednanýchhudebních událostí. Byly doby, kdy Janáček zřejmětéměř všechny večery trávil na koncertechnebo operních představeních. A je obdivuhodnéi vášnivé zaujetí, jaké svým stručným komentářůmdává. To se týká nejen postojů a soudů, vekterých už poznáváme zárodky zralého Janáčka,ale i stop raného konzervativismu např. při odsudcíchpříliš častého modulačního vzdalováníod hlavní tóniny (i když v rozboru introdukce keGounodovu Faustovi a Markétce náhlé tóninovéskoky trochu zdráhavě obdivuje), kritice některýchharmonických postupů ve WagnerověTristanu a Isoldě, či moravským separatismemvyvolaného kritického přístupu k některým vrcholnýmdílům Bedřicha Smetany (jak o tom pojednala okolnosti, jež stály za texty Janáčkovýchkritik, vysvětlil Vladimír Helfert v I. svazku nedokončenémonografie Leoš Janáček V poutechtradice). Ohňostroj krásných literárních projevůa jejich prostřednictvím i průhledů do Janáčkovyskladatelské duše přináší ovšem jeho prácez doby zralosti. V Hlídce 1897 a 1898 uveřejnilskvělé analýzy Dvořákových symfonických básnína balady z Erbenovy Kytice, které jsou vzorovýmpříkladem aktivního rozboru skladeb:hudba se tu nejen popisuje, ale i domýšlí, textje dotvořen s osobitou fantazií a téměř kongeniálnímporozuměním skladateli. Nádherná jsouhoroucí vyznání nejvýznamnějším českým předchůdcům– Za Antonínem Dvořákem z Hudebnírevue 1911 a Tvůrčí mysl, fejeton ke 100. výročínarození Bedřicha Smetany 2. 3. 1924. Málokterýskladatel dokázal podat na krátké ploše nemnohaslov tak sugestivní výklad vlastních skladeb,jako Janáček ve fejetonech Moje město a Glagolskajamissa z Lidových novin 1927. Vedle těchtoi jiných často přetiskovaných a známých tu najdemei výklady jiných děl, např. původně pročasopis Pult und Taktstock 1927 německy psanýčlánek o klavírním Concertinu s uvedenímpřekvapivých programových souvislostí aj.Mimochodem: edice cituje původní německýtext, ale připojuje i petitem tištěný český překlad.Tak je tomu u všech Janáčkových jinojazyčnýchtextů: několika německých a jednohopolského (Moje vzpomínky na Polskoz roku 1926).Pozoruhodný je i méně obsáhlý druhý svazek,do kterého editorky zahrnuly texty, ježzůstaly netištěny či ani nebyly dokončeny,sloužily jako opora pro Janáčkovy přednáškyapod. I tady je mnoho cenného. Ne náhodoujsou v čele výklady a reflexe Janáčkovýchvlastních děl: líčení vzniku a uměleckého záměrupři tvorbě kantáty Amarus z roku 1897,v literatuře už několikrát citované poznámkyo jednotlivých klavírních skladbách cyklu Pozarostlém chodníčku, o prvním znění mužskéhosboru Sedmdesát tisíc a později glosy k dalšímskladbám. Jsou tu rozsáhlé texty o řeči, typechčeské mluvy, o nápěvcích mluvy, několikčlánků o opeře, dva rozsáhlé texty o fonetice.Obsáhlý je i poslední oddíl Supplementi, dokterého jsou zahrnuty zlomky i pouhé seznamya poznámky, hesla do různých pamětních spisů,z nichž bylo častěji už citováno ono o opeřeVýlety pana Broučka „Držím se kořenů životanašeho lidu“. Dále tu najdeme různé poznámkya přehledy k analýzám, např. pro srovnání RequiemMozartova, Berliozova a Dvořákova, podnázvem Naturalism popis průběhu a výpiskymotivů ze Smetanových oper Hubička, Tajemstvía Čertova stěna, dále nedokončený nástinkoncepce konzervatoře hudby v Brně, zlomkyrůzných hudebně teoretických spisů, náčrtkynepublikovaných fejetonů. Poslední je text zvláštnípovahy: ucelený zápis Janáčkovy přednáškyFormace hudební, kterou někdo z posluchačůzapsal – nejspíš z náslechu – a Leoš Janáček dotohoto cizího rukopisu později vlastní rukou doplnilsvé poznámky, opravy a vpisky. Soubornévydání literárního díla potvrzuje skutečnost, že37

R E C E N Z E K N I HLeoš Janáček byl v úvahách o hudbě, její teoretické reflexi a promýšlenívzájemných vztahů mezi ní a životními podněty stejně vířivě fantazijnímohňostrojem invence, jako v samé hudební tvorbě.Edice je doplněna poznámkami jednak za každým z jednotlivýchtextů, jednak rejstříky, seznamy atd. Editorky pracovaly velmi pečlivěa vnitřní struktuře edice daly ne sice úplně přehledný, ale přece jen– poté, když čtenář pronikne do systému – praktický pořádek. Chybtu zůstalo málo, ale bez těch se tak rozsáhlá publikace asi ani nemůžeobejít. A tak se třeba na str. 109 dočteme, že Pitch ve sbírce Museumfür Orgelspieler otiskl skladby řeckých kontrapunktiků Seegra, Zacha,Brixiho, Černohorského a Kopřivy (i podprůměrně vzdělaný čtenář sezajisté dovtípí, že tam nepatřilo slovo řeckých, ale českých). Za největšíchybu musím považovat brnocentrismus ve věci, která by měla být vevšech ohledech objektivní: v bibliografii. Uvádějí se až na malé výjimky,jež nebylo možné neuvést (Šourkovy práce o Dvořákovi, Šourkův--Burghauserův katalog, Kunovo vydání Dvořákovy korespondence,Rektorysovy edice), jen práce brněnských autorů. Není tu ani zmínkao monografiích, kde se o Janáčkově literárním díle pojednává nemálo(jméno Šeda najdete např. jen ve jmenném rejstříku druhého svazku,ale ne jako příjmení Janáčkova monografa, jde o dělníka Šedu z dřívnepublikovaného fejetonu Pinkava to byla, jméno Jaroslav Vogel najdetejen v souvislosti s cizojazyčnými překlady jeho prací o Janáčkovi,základní česká monografie zůstala čtenáři zatajena. Přitom obdobnězaměřená kniha Bohumíra Štědroně tam je. A chybí poukazy na dalšípráce nebrněnských (respektive nemoravských) autorů, kde se pojednáváo Janáčkově literárním díle, stylu, principu nápěvků mluvyči navazování na ně apod. Jejich autorům to jistě ublíží málo, ale prověc samu – informaci o dosavadním bádání a vůbec reflexi Janáčkovaliterárního díla – je to škoda. •MEZINÁRODNÍSMETANOVSKÁKLAVÍRNÍ SOUTEŽ ˇ27. ročníkPlzen, ˇ 5. - 12. brezna ˇ 2006www.piano-competition.comuzáverka ˇ prihlášek ˇ 15. 12. 2005Kontakt: KONZERVATOR ˇ PLZEN, ˇKopeckého sady 10,301 00 Plzen ˇtel.+fax.: 377 226 387e-mail: secretariat@piano-competition.comJiří Sehnal: Barokní varhanářství na Moravě, 1. a 2. díl.Vydavatel: Muzejní a vlastivědná společnost a Univerzita Palackého v Olomouci Brno 2003 a 2004Pavel MalénekVprůběhu dvou let vydala Muzejní a vlastivědnáspolečnost v Brně ve spoluprácis Univerzitou Palackého v Olomouci rozsáhlou,objevnou a zásadní práci v oblasti moravskéhovarhanářství věnovanou pouze obdobíbaroka. Autor knihy Barokní varhanářství naMoravě prof. Jiří Sehnal rozčlenil práci do dvousamostatných dílů, které spolu úzce souvisejía navazují na sebe.Prof. Sehnal patří mezi naše největší znalcevšeho, co se varhanářství a varhan týká. Dlouháléta se věnuje jejich dokumentaci, ale taképopularizaci mezi jejich milovníky, poučenýmilaiky a všemi, které tento hudební nástroj nějakýmzpůsobem oslovuje. Barokní varhanářstvína Moravě se staví vedle dříve publikovanýchprací, ať jsou to Němcovy Pražské varhany neboHistorické varhany v Čechách Tomšího, Lukeše,Tomíčka a Uhlíře. Troufám si také konstatovat,že v mnohých ohledech tyto práce dokoncepřevyšuje.V prvním díle své práce autor objasňujeněkteré prameny k dějinám varhan na Moravě.Velkou část tohoto dílu pak tvoří kapitolaobjasňující a dokumentující životní a pracovnípodmínky moravských varhanářů. Považujiza nutné vyzvednout detailnost Sehnalovapřístupu k problematice moravského varhanářstvía využiji k tom názvy některých kapitoljako např. Sociální postavení varhanářů,Záruční doba a kolaudace, Investoři a dobrodinci,Stěhování varhan po josefínských reformách,Jak označovali varhanáři své prácea mnoho dalších.Nejrozsáhlejší část prvního dílu knihy tvoříLexikon varhanářů na Moravě do konce 19. století.V něm se dozvíme jména varhanářů, jejichnacionálie a nejdůležitější rodinné a profesionálníúdaje. U velké většiny z nich najdeme i seznamjimi vystavěných nástrojů, včetně jejich velikosti,počtu manuálů, roku dokončení stavby, ale takénásledných prací na těchto nástrojích. Kapitolaobsahuje také návrhy nástrojových skříní, autografyvarhanářů nebo např. rukopisy smluvo zhotovení díla.Kniha rovněž obsahuje seznam lokalit,v nichž působily varhanářské dílny. V prvnímdílu také najdeme velmi obsáhlý a případné zájemceo problematiku plně uspokojující seznampoužité literatury.Druhý díl knihy traktuje prof. Sehnal do dvoučástí. V obecné předkládá informace o všem, co38

R E C E N Z E K N I Hse týká barokních (ale nejen jich) varhan. Seznámínás s jejich vývojem od r. 1600 až do poloviny19. století, poučí nás o materiálech používanýchk jejich stavbě, umístění v chrámech, různýchtechnických zařízeních, ladění, zvuku, výzdoběa mnoha dalších podrobnostech.V části dokumentační pak autor velmi podrobněreferuje o historii a osudech jednotlivýchnástrojů, technických podrobnostech, dispozicíchjednotlivých varhan a většinu nástrojů dokumentujefotografiemi. Tato kapitola je rámovánabarevnými fotografiemi nejcennějších nástrojů.Jsou zachyceny nástroje od regálů, přes portativya positivy až po třímanuálové varhany.Hluboce smekám před metodikou a didaktickýmumem prof. Sehnala. Každá kapitola je uvedenařádným poučením čtenáře, problematikaje vysvětlena do posledního detailu, připojenyjsou seznamy případných zkratek. Obě knihyjsou doplněny jmenným a místním rejstříkema s ohledem na provázanost s německým prostředímtaké o německý souhrn.Nedovedu si představit podrobnější a ucelenějšípublikaci. Neumím si však také představitnezměrnou práci autorovu při vyhledávání podkladů,objíždění míst výskytu varhan,jejich dokumentaci, zjišťování technickéhoa uměleckého stavu a jednáníse zainteresovanými osobami,správci farností a kostelů, varhaníkya dalšími odpovědnými lidmi.Oběma editorům – brněnskéMuzejní a vlastivědné společnostii Palackého univerzitě v Olomouci– patří uznání za zajištění a poskytnutíprostředků k napsání a vydánítéto knihy. Publikace je velmi pěkněvyrobená a má velmi slušnou grafickouúpravu. Pro své kvality by nemělachybět v žádné knihovně uměleckýchvzdělávacích institucí /včetněZUŠ/. Jediné, co kniha postrádá,je případná zvuková nahrávka vybranýchbarokních varhanářskýchskvostů.A profesor Jiří Sehnal? Jeho úsilíbylo korunováno krásným dílem.Vedle ocenění čtenářů by mu zcelajistě slušela některá z prestižních cen,např. Magnezia litera. •HUDEBNÍ VELETRHP r a h a 2 0 0 5 2 2 . – 2 5 . 9 . 2 0 0 5Vážení čtenáři,pořadatelé Hudebního veletrhu Praha 2005 agentura AC EXPO a nakladatelství Muzikusvás zvou již potřetí k návštěvě Veletržního paláce v Praze 7 v Holešovicích ve dnech22. – 25. 9. 2005.Co nabízí pořadatelé letos? Téměř 100 vystavovatelů, kteří zastupují na 400 českýchi světových značek, představí hudební veřejnosti na jednom místě svoji produkci. Ve velkédvoraně, která tvoří jádro veletrhu, návštěvníci naleznou především dovozce elektronickýchi akustických hudebních nástrojů a příslušenství. Přilehlá pasáž, hala A a nově otevřenágalerie A představí nejnovější techniku v oblasti „světlo a zvuk“, v hale B se mohou seznámit s nahrávací i reprodukční techniku a hudebnímsoftware, také zaměřeném na výuku hudby. V malé dvoraně vystavují výrobci a dovozci akustických hudebních nástrojů a vydavatelé hudebníliteratury. Malé firmy dotvářejí nabídku veletrhu a jsou soustředěné v galerii haly B. Vedle agentur či malých hudebních vydavatelství zde naleznetevýrobce akustických nástrojů na zakázku, příslušenství, speciální doplňky, a další.Pořadatelé nabízejí jako nedílnou součást veletrhu bohatý doprovodný program, který představí řadu forem a žánrů. Na venkovní scéně, kteráslouží jako upoutávka, se představí sólisté či kapely jazzového typu či ve stylu world music a etno, v kinosálu se budou prezentovat jak renomovanékapely naší rockové scény, tak bude dán prostor mediálně neznámým, ale hudebně zdatným skupinám, v malé dvoraně proběhnou vystoupeníklasických interpretů a souborů, to vše po celou dobu veletrhu. Ve spolupráci s Českou televizí připravujeme v pátek „Poprask“, v sobotu večerse uskuteční přímý přenos koncertu z kinosálu v rámci pořadu „Noc s Andělem“. Od pátku do neděle proběhnou koncerty na scéně v garážíchVeletržního paláce, více však naleznete na webových stánkách veletrhu od 1. září. Otevřeno čt–so 10–18, ne 10–17. Vstupné 100 Kč.Tak jako každý rok nezapomínáme na pedagogy a studenty hudebních škol – je možné registrovat se na stránkách www.huvel.cz v menu „učitel“, kdeje možné si objednat volné vstupenky na veletrh. Pro pedagogy připravujeme ve spolupráci s vystavovateli překvapení – každodenní slosování o věcnéceny od jednotlivých vystavovatelů v malé dvoraně na akustické scéně. Více podrobností a podmínky slosování se dozvíte na www.huvel.cz mp39

A co umělecké začátky?Někdy v té době jsem viděl v televizi JiříhoJirmala. Hrál Vzpomínku na Alhambru FranciskaTárregy, do toho jsem shlédnul film o AndréSegoviovi a nakonec mě jeden můj kamarádvzal do Rudolfina na koncert Milana Zelenky,kde mimo jiné hrál Variace na téma z MozartovyKouzelné flétny Fernando Sora. Já jsemse tak nadchnul pro sólovou kytaru, že jsemneváhal dát tomu všechno. Navštívil jsem panaJiřího Köhlera na hudební škole v Praze 1a když jsem mu zahrál, tak mi řekl: „Raku, tymáš olšový ruce, dělej něco jiného“. Ale když vidělmou zarputilost a neskutečnou pracovitost,přece jen se rozhodl mě přijmout do své třídy.Za rok a půl mě připravil k přijímací zkoušcena konzervatoř. Vzal mě na náslechy k profesoruŠtěpánovi Urbanovi, což byla naprostoklíčová osobnost v mém životě. Tenkrát jsemmu zahrál Preludium č. 1 Heitora Villy Lobose,takovou slovutnou skladbu. Hrál jsem podlesvého tehdejšího soudu bravurně a čekal, jakoumi pan profesor složí poklonu. Jenže tenbyl jiného názoru, dal mi herdu do zad a řekl:„Když už umíš starou belu, tak alespoň seď rovně!“V té chvíli mě to pořádně naštvalo, ale bylato zcela zásadní rada na celý můj další život.Pakliže něco učím své studenty na AMU, takje to sedět rovně.Zkoušky na konzervatoř jsem nakonec udělal,kytaru jsem vystudoval u profesora Urbanaa skladbu jako druhý obor u profesora ZdeňkaHůly a obojí jsem absolvoval veřejným provedenímsvé kompozice Vodní znamení pro kytarua smyčcový orchestr. Potom jsem se rozhodl, žebudu studovat dál, na AMU. Můj pozdější příznivec,profesor Václav Dobiáš, tenkrát poznamenal,že je to vůbec poprvé, kdy kytarista udělal přijímacízkoušky na skladbu tak, že předvedl svékompozice nikoli na klavír, jak bylo běžně zvykem,ale na kytaru. Hrál jsem tam i svou Symfoniia byl přijat na studium kompozice do třídyprofesora Jiřího Dvořáčka, jenž se stal mým velkýmkamarádem.Máte kromě svých trampských začátků zkušenostis něčím, co by se snad dalo nazvat alternativníkytara?Zajisté. Po konzervatoři jsem dva až tři rokyhrál po různých barech, kavárnách a nočníchpodnicích beatovou a rockovou hudbu, různéšlágry, evergreeny a já nevím, co ještě. Řeklimi: „Raku, je to v B dur a hraj!“ Nikoho nezajímalo,že nemám noty, že B dur vůbec není kytarovátónina, musel jsem se chytat jen podlesluchu. To byla obrovská škola, jedna z největšíchv mém životě, kterou bych vřele doporučilnejen každému kytaristovi, ale i každémumuzikantovi.Vraťme se ještě do doby vašich studií na pražskékonzervatoři. Zvláště o svém profesorovi,panu Štěpánu Urbanovi, vždy mluvíte v superlativech.Ano, ale i to je málo. Profesor Urban nebyljen stěžejní osobností historie naší kytary, alei velký člověk. To on mě naučil skutečné láscek hudbě, lásce k nástroji, ale i takové všelidskélásce, pokoře a umění poděkování. Když už sečlověku dostalo požehnání, že může předávatkrásno dál, měl by děkovat tím, že skládá účtycelou svou činností. Hlavní vklad, kterým měprofesor Urban na mé umělecké i životní cestěobdařil, bylo sebepoznání.Profesor Urban kdysi na pražské konzervatořizaložil obor hry na kytaru. Jak to bylo s ustavenímtohoto oboru na Hudební fakultě AMU v Prazea jakou roli jste při tom sehrál?Jak už jsem řekl, mým příznivcem byl i skladatelVáclav Dobiáš. Mimochodem - jeho politickápříslušnost mi naprosto nevadila. Byl tokvalitní, skutečně poctivý člověk a velký muzikant,který když může, nezištně pomůže. Hruna sólovou kytaru na AMU konečně prosadilprofesor Josef Ceremuga ze své tehdejší poziceděkana a v roce 1982 jsem se tam stal profesoremtohoto oboru. Shodou okolností setak stalo po mém několikaletém působení veFinsku, kde jsem na Konzervatoři StředníhoFinska zakládal kytarové oddělení a vyučovaltam v letech 1975 až 1980. Moji tehdejší studentijsou dnes profesory na konzervatoříchpo celém Finsku. Letos, v roce mých šedesátin,mě zvou na velké turné po svých tamějších působištích,což je pro mne nesmírně dojemné.Finsko v mém životě vůbec znamená strašněmoc, a to nejen ve zkušenostech rázu pedagogického.Třeba pro Vladimíra Mikulku, jednohoz nejlepších kytaristů na světě, svého spolužákaa přítele, jsem tam napsal řadu skladeb,například Finské slunce pro sólovou kytaru,dále Romanci pro kytaru a violoncello, kterouměli na repertoáru bratři Večtomovové, SonatuMoraviu, kterou pak natočili, dále tam vzniklanahrávka mého Smyčcového kvartetu, Finskápověst, Čas jezera a lidé pro kytaru a dechovékvinteto a jiné, začal jsem tam psát i některésymfonické skladby. Ve Finsku se také narodilioba moji synové. Narodili se tak jinde, nežkde potom žili, stejně jako já, takže jako byse „potatili“, kdo ví, kde se narodí jejich děti.Jan-Matěj (27) je vynikající kytarista, zvláštěv technice je daleko. V příštím roce uplyne stolet od narození Jaroslava Ježka a on jako vůbecprvní adaptoval Ježkovy písně a některé skladby,včetně Buggati-stepu, pro sólovou kytaru.Mladší Štěpán je zase vědec, peleontolog, možnápokračovatel Barrandův.G R A M O R E V U EVe vaší aktivitě - i mimohudební - je zřetelněpatrný výrazný duchovní rozměr. Především ončiní vaše skladby nadané nevšedním a bohatýmobsahem. Do jaké míry si to uvědomujete?Důležitá otázka. I já sám jsem si ji kladl, třebakdyž jsem komponoval první Smyčcový kvartetinspirovaný rokem 1968 a posléze se stejným záměremkomponovanou Klavírní sonátu. Prvotnídojem, ze kterého jsem vycházel, byl vztek, zuřivosta bezmocnost. Snažil jsem se napsat devastujícískladby, které by měly charakter postupnéhoodchodu, úplného zmizení až likvidace. Nebonaopak z radosti a entuziasmu si jen tak cvičímnebo improvizuji na kytaru a stane se, že najednoupřijde zajímavý nápad, na něco myslím,představuji si něco, nějakou situaci a improvizujidál. A najednou to zajiskří. Takhle vzniklé intonacejsou pro mě naprosto prioritní.. Vzniklo takmnoho mých skladeb. Další možnost je zcela triviální:přesně vymezená zakázka, dokdy a jak tomusí být napsáno. To je pro mne také inspirace,zejména pro hudbu k filmům, divadelním hráma rozhlasovým inscenacím. Pod tlakem jsem takénapsal Vzpomínku na Prahu, která má, počínajesólovou kytarou, různé instrumentální verze.Tahle skladba mě přivedla až na druhý konecsvěta, do Austrálie, kde jsem byl šestkrát a kdejsem získal tu nejlepší kytaru na světě. Také vlivprostředí je u mne velice silný, takže na některézemě často reaguji nějakou skladbou nejen prokytaru, ale i pro jiné nástroje. O Finsku jsme jižmluvili. O Austrálii jsem napsal vůbec nejdelšískladbu pro sólovou kytaru na světě, stodvacetiminutovouTerru Australis.Bilancujeme-li nyní dílčím způsobem vaši dosavadníkariéru, nemůžeme pominout její koncepčnísoustředěnost a kosmopolitní, přímo celosvětovýdosah. Výslednice toho všeho je veskrzepozitivní. Máte také nějaké trápení, něco, cozrovna radostné není?Doposud jsem procestoval asi sedmdesát zemísvěta. Snad až na Carnegie Hall se mohu pochlubitúčinkováním v nejslavnějších koncertníchsálech na světě, ale jednu bolest přece jen mám.Nikdy jsem nebyl pozván, ani v roce svých šedesátin,k účinkování na Pražském jaru. Už tam vystupovalimoji žáci, ať to byl například Pavel Steidlnebo Pražské kytarové kvarteto a další. Vypadá to,jako kdybych neměl šanci, jako kdyby tam byloněco zablokováno. Konec konců i tenhle rozhovorv Hudebních rozhledech bude mou svého druhuopožděnou premiérou. Nebyl jsem dosud pozvánani na Pražský podzim, nedaří se mi s dalšími velkýmifestivaly u nás, snad kromě Českého Krumlova,kde jsem hrál už čtyřikrát, nedaří se mi - až navýjimky - ani s Kruhy přátel hudby, ani s podporounašich kmenových institucí. Člověk opravdunemusí být ve své vlasti prorokem ... •41

OD FIRMYK FIRMĚ Digitální přepisy archivních snímkůfirmy SUPRAPHON jakoby zvedalyoponu nad českou (především pražskou)hudební scénou 2. poloviny XX. století.CD s názvem Ida Haendel v Praze připomínáhostování slavné anglické houslistkypolského původu v české metropoliv letech 1959, 1963 a 1965. Ida Haendelbyla zázračným dítětem (na varšavskoukonzervatoř byla přijata v sedmi letech,na pařížskou v deseti a jako třináctiletádebutovala v Londýně v Brahmsově koncertu).Naděje do ní vkládané nezklamalaa vyspěla v umělkyni, která byla v roce1991 za své zásluhy vyznamenána titulemCommander of the British Empire.Na snímku hraje dva proslulé romantickéhouslové koncerty, Glazunovůva moll, op. 82 a Wieniawského d moll,op. 22, za spoluúčinkování Symfonickéhoorchestru hl. m. Prahy FOK a dirigentaVáclava Smetáčka, Tartiniho známouSonátu g moll „Ďáblův trilek“ a StravinskéhoDivertimento. V obou skladbáchje jejím vzorným partnerem klavírista AlfrédHoleček. Stravinského Divertimentovzniklo v roce 1927 na počest 35. výročíúmrtí P. I. Čajkovského jako baletní hudbak „Polibku víly“ choreografky Idy Rubinsteinové.Stravinsky je později upraviljako orchestrální svitu a v roce 1947 jakoduo pro housle a klavír. Nahrávka Supraphonupřipomíná houslistku, která jakojedna z prvních vstoupila s úspěchem dosvěta houslových virtuózů, ovládanéhopředevším muži.(ZP) Duchovní skladby z pařížské katedrályNotre Dame, které nastudoval souborTonus Peregrinus, vycházejí u firmy NA-XOS (CLASSIC). Soubor vedený AntonyPittsem se v poslední době stává veliceuznávaným tělesem v oblasti interpretacepřevážně staré hudby, někdy ale neméněúspěšně zavítá i do tvorby současné– např. jeho nahrávka Pärtových Pašijíse před časem stala CD měsíce časopisuGramophone. Nabízená novinka obsahujevedle Perotinových skladeb (1180– 1225) Viderunt omnes a Sederunt principlesmj. i nahrávky dvou děl Leonina(1163 – 1190), Beata viscera a Videruntomnes, které patří k jedné z nejstaršíchzapsaných skladeb v historii. Dvě významné Mozartovy symfonie– č. 35 „Haffnerova“ D dur a č. 36 „Linecká“c moll pocházejí z let 1782 a 1783. ProHARMONIA MUNDI FRANCE (CLAS-SIC) je před nedávnem nastudoval JiříBělohlávek, který řídí Pražskou komornífilharmonii (s níž a s Isabelle Faust vloninatočil velice úspěšnou nahrávku DvořákovaHouslového koncertu oceněnouRTL D´Or), a který se od roku 2006 stanedirigentem BBC Symphony Orchestra. Druhé pokračování rozsáhlé sérieSchubert Lieder Edition (celkem 10 CD)vydává v podání barytonisty ThomaseBauera (vycházející hvězdy specializujícíse na německý písňový repertoár, s nímžkoncertuje na prestižních festivalech Evropy,Izraele a Japonska) a sopranistkySusanne Bernard, které na klavír doprovázíUta Hielscher, firma NAXOS (CLAS-SIC). Nahrávka obsahuje výběr z cyklůLieder und Gesänge „Wilhelm Meisterop. 98a“ podle J. W. Goetha, Minnespielop. 101a Gedichte aus „Liebesfrühling“Friedricha Rückerta, představujících jedenz nejúspěšnějších cyklů německé milostnélyriky 19. století. Kvalitně remasterovaná ediceBeethovenových klavírních skladeb v podánírakouského klavíristy Artura Schnabela(1882 – 1951), který se řadil k nejlepšímbeethovenovským a schubertovskýminterpretům (33 variací na valčíkAntona Diabelliho C dur op. 120, Bagatellyop. 126, Rondo a capriccio G durop. 129 „Rage over a lost penny“), vydávájiž ve svém 11. svazku firma NAXOS HIS-TORICAL (CLASSIC). Třetí symfonie reflektující utrpenívězňů v koncentračním táboře Osvětimje nejznámějším dílem Henryka Góreckého.Novou nahrávku, vydávanou firmouNAÏVE (CLASSIC), doplňuje text spisovateleImre Kertésze, nositele Nobelovyceny za literaturu z roku 2002 a bývaléhovězně v Osvětimi a Buchenwaldu. CanticumGraduum, op. 27, které symfoniidoplňuje, je na hybridním SACD (v ceněCD!) uvedena ve světové premiéře. ÚčinkujíIngrid Perruche (soprán) a SinfoniaVarsovia, řízená Alainem Altinoglem. Živá nahrávka Mahlerovy Páté symfonie,jejíž Adagietto použil Visconti ve filmuSmrt v Benátkách, vychází díky RadiuFrance u firmy NAÏVE (CLASSIC) v podánínejlepšího francouzského orchestru,Orchestre National de France, který přitéto příležitosti v Théatre des Champs--Elysées řídil Bernard Haitink. Jejich společnénahrávky Mahlerovy Šesté symfonie(V 4937) a Debussyho opery Pélleaset Mélisande (V 4923) s Anne Sophií vonOtter patří dnes mezi referenční.(jar)Chvála DVDZbyněk BrabecJiž celé generace našich předků si uvědomovaly pomíjivost interpretačníhoumění. Mnozí si jistě přáli zážitek z koncertu či divadelního představeníuchovat nejen v paměti, ale ve zvukové či obrazové konzervě. Proto vědciusilovali o splnění těchto přání. Koncem 70. let 19. století Ch. Cros v Pařížia na něm nezávisle T. A. Edison v USA dokázali zvuk zaznamenat. Prvnígramofonové desky ovšem vytvořil až o deset let později Emil Berliner. Tímbyl položen základní kámen ke gramofonovému průmyslu, který si získávalstále více příznivců a bouřlivě se rozvíjel. Procházka tímto vývojem by byladlouhým a jistě zajímavým seriálem. Připomeňme si některé nejdůležitějšíbody tohoto vývoje. V roce 1925 nahradily elektrické nahrávky stávajícíakustické, na přelomu 40. a 50. let minulého století nastoupila dlouhohrajícídeska, která prodloužila hrací dobu jedné strany ze 4 a půl minuty až na půlhodiny a především významně odstranila šum starých desek. Od roku 1958se začalo nahrávat stereo, o deset let později nastoupila kvadrofonie, kteráse ovšem příliš neujala. Na konci 70. let pak přišel digitální záznam zvuku,vedoucí k vynálezu CD. Kromě digitálně zaznamenaného zvuku se začal tímtozpůsobem později nahrávat i obraz a DVD byla na světě. Dnes, kdy je nanašem trhu množství kvalitních DVD přehrávačů za přístupnou cenu, je totonejnovější médium dostupné opravdu každému milovníku hudby.Nahrávání a vydávání DVD se chopila většina renomovaných gramofonovýchfirem. Pochopitelně na tomto novém nosiči najdeme i filmy, neboťDVD nahradila do té doby běžné videokazety. Nás bude nyní zajímat, jakje na DVD dostupná hudba. Nebudeme se zde zabývat hudbou populárnía jazzem, ale především operními nahrávkami. Podívejme se proto na profilyjednotlivých vydavatelství zastoupených na našem trhu.V současné době má český operní milovník možnost obrovského výběru:17 labelů nabízí celkem 407 různých operních nahrávek! Jedná seo nejnovější záznamy z operních divadel z celého světa, ale i o historickéoperní snímky z 50. let minulého století. Pochopitelně mají různou technickouúroveň. Nejvyšší zvukovou kvalitu mají snímky nejnovější, které jižvznikly digitální technologií. Ale i ty starší jsou zvukově upravovány a znějíčasto neuvěřitelně dobře. Divák pak má doma vlastní volbu, pro jaký typzvuku se rozhodne (nebudeme zde unavovat technickými podrobnostmi).Na výběr má také volbu titulků až v šesti jazycích – nejčastěji italština,němčina, angličtina, francouzština, španělština i čínština. I přes vzrůstajícíjazykovou gramotnost našeho obyvatelstva lze litovat, že nikde nenajdemečeštinu. Možná by o to měly usilovat firmy, které u nás jednotlivá vydavatelstvízastupují. DVD mají samozřejmě různou délku – většinou do 180minut. Delší opery pak bývají nahrány na více discích. Nemohu se zbavitpocitu, že některé nahrávky by se vešly na jedno DVD, ale jsou rozloženyna dvě, což se samozřejmě projevuje v celkové ceně opery (např. StraussůvRůžový kavalír je dostupný v pěti nahrávkách – u firmy Deutsche Grammophonvždy na dvou, na Sony a RCA na jednom DVD, kde hrací dobajediného disku je přes 190 min.). V některých případech je nahraný diskvýrazně delší než opera sama, protože bývá doplněn rozhovory s inscenátory,dokumenty o skladateli a díle a o vzniku inscenace, portréty umělcůatd., což bývá mnohokrát velice zajímavý doplňující materiál.Prostřednictvím DVD snímků se v pohodlí obývacího pokoje můžemepřenést do nejvýznamnějších operních divadel: La Scala, Metropolitní opera,Covent Garden, Mariinské divadlo, Operní dům v Zürichu, Národníopera v Paříži, Státní opera ve Vídni, Aréna ve Veroně, Festival v Glyndebourneaj. Stále častěji se objevují i snímky z dalších divadel. Firmy většinounemají divadla mezi sebe rozdělená, takže záznamy z jednoho najdemei na několika značkách (snad s výjimkou Metropolitní opery, kterouprezentuje pouze Deutsche Grammophon).42

G R A M O R E V U EPodívejme se nyní na jednotlivé firmy zastoupené na našem trhu (v závorceuvádíme jejich webové stránky) a zalistujme jejich katalogem operníchnahrávek.Absolutní prvenství v počtu nahrávek má firma Arthaus (www.arthaus--musik.de). V jejím katalogu najdeme 109 operních nahrávek (některé firmyvydávají také klasické operety a v nepatrné míře i muzikály, což započítávámedo tohoto součtu). Její katalog je opravdu pestrý, neboť zahrnuje řadu barokníchoper (Händel, Monteverdi), celý běžný repertoár i díla klasiků 20. století(Britten, Poulenc, Henze, Janáček) včetně nejnovějších oper (Glass, Previn).Celou řadu tvoří záznamy z festivalu v Glyndebourne zejména s Mozartovýmioperami (v tzv. midprice cenové kategorii). Pro nás budou jistě zajímavétři nahrávky Janáčkových oper – Káťa Kabanová a Její pastorkyňa z Glyndebourne(dir. A. Davis, rež. N. Lehnhoff) a Liška Bystrouška z Paříže (dir. Ch.Mackerras, rež. N. Hytner). Najdeme zde i Boitova Mefistofela ze San Franciskas báječným výkonem Gabriely Beňačkové (tu ostatně můžeme viděti v Dresenově inscenaci Beethovenova Fidelia z Covent Garden).61 operních inscenací nabízí firma TDK (www.tdk-mediactive.com). Milovníkyhistorických nahrávek jistě budou zajímat dva záznamy z festivaluv Salcburku – Straussova Ariadna na Naxu (1965) a Mozartova Figarovasvatba (1965), v nichž pod taktovkou K. Böhma účinkují dnes již legendárnípěvci S. Jurinac, R. Grist, J. Thomas, C. Watson, I. Wixell a další. Katalogobsahuje i dvě zcela moderní inscenace českých oper – Dvořákovu Rusalkuz Paříže (dir. J. Conlon, rež. R. Carsen s Evou Urbanovou) a Káťu Kabanovouze Salcburku (dir. S. Cambreling, rež. Ch. Marthaler s Dagmar Peckovou).Milovníky klasické operety jistě potěší Straussův Netopýr z Vídně s okouzlujícíL. Popp a E. Gruberovou v legendární inscenaci O. Schenka (1980).Významně se rozrůstá i katalog firmy Deutsche Grammophon (www.deutschegrammophon.com). V současné době nabízí operním milovníkůmna šedesát operních inscenací, z nichž přesná polovina jsou záznamy z Metropolitníopery v New Yorku. Většinu z nich řídí J. Levine, častým protagonistouje P. Domingo. Byť jde většinou o inscenace z dnešního pohledumuzeální, jejich hudební kvalita a pěvecké výkony jsou na špičkové úrovni(Giordanova Fedora, Verdiho Nabucco, Aida, Síla osudu a Otello, WagneroviMistři pěvci norimberští). Další skupinu tvoří snímky německé firmyUnitel, mezi nimiž najdeme jak divadelní představení (vynikající KupferůvBludný Holanďan z Bayreuthu, Růžový kavalír a Únos ze serailu z Mnichova),tak filmová zpracování oper, byť často vzniklá na základě divadelníchinscenací (Karajova Carmen a Otello, Tosca v Římě, Zeffirelliho Sedlák kavalíra Komedianti). Katalog obsahuje i dva historické snímky – Lazebníkasevillského v němčině z Mnichova z roku 1959 s vynikajícím F. Wunderlichema H. Preyem a Dona Giovanniho ze Salcburku z roku 1953 nastudovanéhoW. Furtwänglerem s C. Siepim v titulní roli. V katalogu jsou také dvarozdílné snímky Wagnerovy tetralogie Prsten Nibelungův – z Metropolitníopery (dir. J. Levine, rež. O. Schenk) a z Bayreuthu (dir. P. Boulez, rež. P. Chéreau).Milovníci rarit jistě přivítají Alfanova Cyrana z Bergeraku s R. Alagnouv titulní roli, Saariahovu operu L´Amour de loin a operu Tea, kterou napsalčínský skladatel Tan Dun. Z Vídně jsou záznamy oper Židovka (s báječnýmN. Shicoffem) a Andrea Chénier (s P. Domingem a G. Beňačkovou).Deutsche Grammophon dnes tvoří spolu s Philipsem a Deccou koncernUniversal. Také pod značkou Decca (www.deccaclassics.com) najdeme16 oper vesměs ve vynikající interpretaci. Z Mariinského divadla jsouzáznamy oper ruských klasiků (nejnověji Prokofjevovy Zásnuby v klášteře),tři Mozartovy opery na Da Ponteho libreto v moderní režii P. Sellarse,vynikající je Straussova Žena bez stínu ze Salcburku (dir. G. Solti, rež.G. Friedrich) a La Traviata z Covent Garden (dir. G. Solti, rež. R. Eyre s A.Gheorghiu v titulní roli).Janáčkovu Věc Makropulos z Glyndebournu (dir. A. Davis, rež. N. Lehnhoffs A. Siljou v titulní roli) najdeme v katalogu firmy Warner Classics(www.warnerclassics.de) vedle dalších 39 oper, často z festivalu v Glyndebournuči z milánské La Scaly. Katalog nejnověji rozmnožila série záznamůz veronské Arény s předními světovými pěvci v hlavních rolích.39 oper obsahuje i katalog firmy Opus Arte (www.opusarte.com), kdenajdeme řadu vynikajících inscenací barokních oper (Monteverdi, Rameau)i záznamy z milánské La Scaly (Vilém Tell, Jezerní paní, Attila, Adriana Lecouvreur,Lucia di Lammermoor). Milovníky oper R. Wagnera jistě potěšízáznam tetralogie Prsten Nibelungův z Barcelony (dir. B. de Billy, rež. H.Kupffer) či koprodukční inscenace několika divadel opery Parsifal (dir. K.Nagano, rež. N. Lehnhoff).Stále ambiciózněji se prosazuje italská firma Dynamic (www.dynamic.it) s řadou snímků méně známých oper (Schubertův Alfonso a Estrella,Massenetova Thais, Verdiho Korzár, Marschnerův Hans Heiling) zaznamenanýchve středních italských divadlech často v režii P. L. Pizziho. Jejíkatalog zatím obsahuje 13 oper.Záznamy oper na DVD se také stále častěji objevují v katalogu renomovanéfirmy EMI (www.emiclassics.com). Vedle Gershwinovy opery Porgya Bess jsou to jednak snímky z Zürichu (Růžový kavalír, Tannhäuser, Mistřipěvci norimberští), z Barcelony (Hamlet, Lady Macbeth Mcenskéhoújezdu) a Don Carlos z La Scaly s L. Pavarottim. Toť zatím vše.Milovníky italských operních pěvců minulého století jistě potěší labelVideo Artists International (www.vaimusic.com), kde najdeme exkluzivnísnímky (často i černobílé) s A. Moffem, M. Oliverem, R. Scottem,C. Bergonzim, M. del Monakem a dalšími. Vynikající je filmová adaptaceGiordanova Andrea Chéniera s C. Casapietrou a F. Corellim.Firma Sony (www.sonyclassical.cz) vydala v báječné zvukové kvalitěčtyři Karajanovy operní inscenace (Růžový kavalír, Don Carlos, Don Giovanni,Falstaff).Bohužel k osmi titulům z londýnské Covent Garden v katalogu firmyPioneer (www.pioneer.es) nic nepřibývá. Přesto např. snímky oper Romeoa Julie či Salome by neměly chybět v žádné sbírce operních DVD.Unikátní záznam Straussova Růžového kavalíra s E. Schwarzkopf a H.v. Karajanem najdeme v katalogu firmy RCA (www.bmgclasics.de).Dosud jediné DVD má v katalogu firma Naxos (www.naxos.com)– záznam inscenace opery Joseph Merrick Laurenta Petitgirarda s naší JanouSýkorovou v hlavní roli.Dvě finské opery jsou v katalogu firmy Ondine (www.ondine.fi): Luther(K. Tikka) a velice úspěšná opera Rasputin (E. Rautavaara).Pět oper vydala firma Euroarts (www.euroarts.com) a dvě firma Virgin(www.virginclassics.com).Tristní je ovšem katalog Supraphonu (www.supraphon.cz), obsahujícípouze televizní inscenaci Dvořákovy Rusalky (se škrty), která je klasickýmpříkladem naší praxe, kdy někdo zpíval a jiný hrál. V archívu ČT je několikkvalitních záznamů z Národního divadla, které by možná stály za vydání,např. Krombholcova a Kočího inscenace Prodané nevěsty se skvěledisponovanou G. Beňačkovou.Většina firem dále ve svém katalogu obsahuje také řadu baletů a koncertů,velice zajímavé jsou i zkoušky světových dirigentů, dokumenty a recitály.Kromě výše zmíněných firem se čas od času objeví i jednorázové dovozy(nezahrnuté v přehledu), např. celá edice z Velkého divadla z Moskvy,málo známé opery z Théâtre Impérial de Compiègne (Saint-SaënsůvJindřich VIII., Thomasův Sen letní noci) či DVD firmy Bel Air z festivaluv Aix-en-Provence (La Traviata, Korunovace Poppey).DVD je nový nosič s velkou budoucností, protože obraz i zvuk zaznamenáváv prvotřídní kvalitě a je poměrně cenově dostupný. Přestomezi cenami jednotlivých firem jsou značné rozdíly. Poměrně draze seu nás prodávají DVD firmy VAI, Opus Arte (s výjimkou edice z La Scaly)a Euroarts, naopak příjemnou cenou budou překvapeni kupující DVDfirem Deutsche Grammophon, Decca a Warner Classics. Solidní cenumají i DVD firem TDK a Dynamic. Jak je vidět, je z čeho vybírat. •43

TELARCPetr Iljič Čajkovskij: Swan Lake,The Sleeping Beauty – Suites fromthe Ballets (Labutí jezero, Spícíkrasavice – suity z baletů), RoyalPhilharmonic Orchestra, dirigentSir Charles MackerrasJaroslav SomešVbaletní literatuře 19. století nenajdeme(snad s drobnou výjimkouDelibesovy Coppélie) žádnédílo, jehož hudba by měla takovékvality, aby obstála sama o sobě, nejako pouhý doprovod tance. Jedinýmskladatelem, který takovým nárokůmodpovídá, zůstává Petr IljičČajkovskij – jeho Labutí jezero, Spícíkrasavice a Louskáček nejenže završujílinii velkých klasických baletůpředminulého století, ale po hudebnístránce patří ke špičkovým opusůmsvého tvůrce, takže mají oprávněnýnárok i na samostatnou existenci.Výběr orchestrálních pasážíz Labutího jezera existuje ve více podobách,suita ze Spící krasavice sehraje v tradiční verzi, jejímž autoremje ruský dirigent a klavírista, Čajkovskéhopřítel Alexander Siloti.Nahrávka, která se k nám nynídostává, je staršího data – americkáfirma Telarc ji natočila už v roce 1987– pozornost si však zaslouží plnýmprávem. Vždyť na ní Čajkovskéhohudba zní v podání tak skvělého tělesa,jakým je londýnská Královskáfilharmonie (Royal PhilharmonicOrchestra), a u dirigentského pultustojí Sir Charles Mackerras. Z každéhotaktu cítíme, jak byl v té doběevidentně plný síly a vitality. Jak sivychutnával Čajkovského křehkouhudební kresbu nálad (např. v pohádkovéatmosféře „labutích“ scén)anebo prudké rytmické kontrasty(třeba v případě vláčného adagiaa břeskné cody v pas de deux z Labutíhojezera). I notoricky tak známáčísla jako valčíky z obou baletů znějív tomto provedení velmi působivě.Děj Spící krasavice (kterou u násčasto uvádíme pod názvem ŠípkováRůženka) Siloti ve svém výběrunesledoval. Svou suitu sice otevřelintrodukcí, po níž logicky následujetzv. Růžové adagio princezny Aurory(Růženky) a jejích čtyř nápadníků,ale pak už s dalšími pěti číslypracoval ve volném pořadí. Při výběruse evidentně soustředil na závěrečnéjednání, na Aurořinu svatbu,které se v hudebně i choreografickyvděčných pas de caractére účastnípostavy z dalších Perraultových pohádek.Protože ne každá inscenacezařadí tyto vstupy všechny, je dobře,že tu můžeme slyšet vedle miniaturyKocour v botách také často vypouštěnýRuský tanec (dnes nazývanýTři Ivani) a holdovací polonézu.Ani Labutí jezero nemá v historiisvé existence podobu ustálenoudo všech detailů. K podstatným zásahůmdo partitury došlo už za Čajkovskéhoživota a dodnes se pořadíněkterých čísel mění, zatímcozařazení jiných zůstává otevřeno.Výběr čísel na nahrávce se vcelkudrží nejustálenější verze. Po valčíkuz 1. dějství a podstatné části z 2. dějství(tance labutí) následuje téměřcelé č. 5, pas de deux, oproti původnímurozvrhu nejčastěji zařazovanédo 3. dějství. Závěr suity tvoří finálebaletu (bez Burmeistěrových dodatků).Dík kouzlu Čajkovského melodiíi kvalitám jejich orchestrálníhoprovedení může celá nahrávka udělatradost nejen milovníkům baletu,ale krásné hudby vůbec.TELARC CD-80367Mozart: Horn Concerti, Eric Ruske– horn, Scottish Chamber Orchestra– Sir Charles MackerrasPetr PokornýCelkový počet koncertantníchskladeb, které Wolfgang AmadeusMozart věnoval lesnímu rohu, ses největší pravděpodobností rovnášesti. Některé ovšem jsou dnes dostupnépouze jako fragmenty. RecenzovanéCD obsahuje všechny čtyřikoncerty, které se obvykle objevujína programech symfonických večerů,tedy koncerty D dur K. 412, Es durK. 417, Es dur K. 447 a Es dur K. 495.Navíc je zařazeno i koncertní rondoK. 371 a fragment koncertu E dur K.494a. Byl to Mozartův starší přítelJoseph Ignaz Leutgeb (1732--1811),výborný hornista, kdo skladatele vytrvaležádal o napsání skladeb prolesní roh. Dva koncerty (K. 417 a K.495) jsou přímo Leutgebovi věnovány,rukopis ronda dvouvětéhokoncertu K. 412 nese řadu poznámek,adresovaných také Leutgebovi,v nichž si Mozart často nevybíravýmzpůsobem dobíral interpretovu patrněprostší povahu. Koncert K. 447 seod ostatních liší většími nároky na sólovýpart. To vedlo Tomislava Volkak domněnce, že snad tato skladba bylapsána pro Václava Jana Sticha-Punto,jehož hru Mozart obdivoval.Americký hornista Eric Ruskenastudoval a v pouhých dvou dnech(4. až 5. prosince 1993) také nahrálvšechny tyto skladby. Je to umělec vynikajícíchkvalit, svůj nástroj ovládánaprosto virtuózně jak z hlediska tónovékvality, tak i z hlediska nástrojovétechniky. Obdivuhodná je i dynamickáškála, kterou ovšem mohl plněuplatnit pouze v kadencích, které sivšechny sám napsal. Zvuk ScottishChamber Orchestra pod taktovkouSira Charlese Mackerrase je totižponěkud robustní a brání sólistoviv uplatnění nižších dynamickýchhladin. Hra orchestru je přesná, rytmická,ovšem poněkud jí chybí fantazie.Autorem rekonstrukce koncertuD dur K. 412 a koncertního rondaK. 371 je John Humphries, který takénapsal text bookletu.Udivující je přídavek: MichaelFlanders a Donald Swann připravilivokální verzi finální věty koncertuEs dur K. 495. Barytonista RichardSuart zpívá sólový part tétověty s orchestrálním doprovodemna žertovný text o tom, jak si ve vetešnictvíkoupil lesní roh a jaké osudyho dále potkaly. Je to vysloveněkabaretní číslo, které rozhodně nepatříani jako přívažek k serióznínahrávce Mozartových hornovýchskladeb.TELARC CD-80095Sibelius: Symphony No. 2 in D,Finlandia, The Cleveland Orchestra,Yoel Levi – conductorPetr PokornýJean Sibelius (1865–1957) je patrněnejznámější finský skladatel vůbeca vlastní zakladatel finské národníhudby. Jeho hudba se dosud u posluchačůtěší velké oblibě. Mezi nejoblíbenějšía nejčastěji na koncertechhrané skladby patří vedle virtuózníhohouslového koncertu (Sibeliussám byl houslista a nástroji dokonalerozuměl) jeho druhá symfonie in Da symfonická báseň Finlandia. Jakovětšina jeho vrcholných děl vzniklyi tyto dvě skladby na přelomu19. a 20. století. K pozoruhodnostemSibeliova života patří i to, že seskladatel ve 20. letech 20. století zcelavzdal další tvorby a téměř tři desetiletíživota prožil v poklidu stáří, aniž byse vrátil ke kompoziční práci.Sibelius byl celým svým založenímromantik, navíc se aktivněúčastnil jak snah o obrození finskékultury, tak hnutí „pasivní resistence“proti carskému útlaku. Tím se dojeho tvorby promítlo i mnoho patosu,hraničícího někdy až s prázdnoufrázovitostí. Příkladem pro to je právěFinlandia. Ta původně vznikla jakosoučást hudby k slavnosti, na nížbylo předvedeno sedm historickýchtableau s vlasteneckou a protiruskoutematikou. Předehru k poslednímuobrazu Sibelius o rok pozdějipřepracoval do symfonické básněFinlandia. Její vlastenecká hudba jepatetická, místy s náznakem pochodua s lyrickým středním dílem.Úvodní věta druhé symfonie exponujeřadu krátkých témat či motivů,takže celkově působí poněkudrozevlátě. Následuje široce založenápomalá věta. Scherzo, které přechází44

G R A M O R E V U Eattacca do finale, je přes závratné temposvým charakterem spíš severskytěžkopádné. Jeho hybnou část dvakrátpřeruší lyrická mezihra s hobojovýmsólem. Závěrečná věta pak přinášíopět mnoho patetické hudby.Milovníci Sibeliovy hudby těžkonajdou skvělejší provedení obouskladeb, než je dvacet let stará nahrávkaClevelandského orchestrus Yoelem Levim u dirigentskéhopultu. Vedle naprosté technické brilancehry je nahrávka obrovsky zvukověbarevná a plná energie, energie,která se přenáší během poslechu naposluchače. Dirigent staví nádhernédynamické oblouky (např. ve větěTempo Andante, ma rubato), plastickyvyzdvihuje jednotlivé, pro Sibeliůvzpůsob instrumentace typickézvukové roviny a nebojí se ani břesknéhozvuku fanfárovitých míst.Booklet obsahuje jakousi nesoustavnousibeliovskou studii z peraMarka Mandela ve třech světovýchjazycích (anglicky, francouzsky a německy)a technické údaje o nahrávce.O interpretech ani slovo! Marněbychom očekávali také nějakoujejich fotografii. Celkově se zdá, žefirma TELARC podceňuje významinformací, které lze kupujícímuv bookletu sdělit a které mohousoučasně fungovat jako reklama nadalší snímky s týmiž umělci.TELARC DIGITAL STEREOCD-80291Dmitrij Šostakovič, Symfonie č. 8c moll, op. 65, Atlanta SymphonyOrchestra, řídí Yoel LeviJaroslav SmolkaJako vzácné obohacení repertoáruvrcholných děl světové hudby20. století na našem trhu vítám CDamerické firmy TELARC s výtečnounahrávkou Osmé symfonie DmitrijeŠostakoviče. Je to vzácný monument:jakoby předjímka skladatelovy rezignovanéa bolestné beznaděje plnépozdní tvorby. O díle se ovšemví. Do doby, kdy město – slavné dějištěbitvy, jež zásadně obrátila průběhdruhé světové války – dostalouž třetí jméno Volgograd, byla častotitulována jako Stalingradská. Natisku partitury a zřejmě ani na skladatelověrukopisu takový titul není.Dnes je vnímána jako výraz bolestinad strašlivými a nesmyslnými obětmiválky i stalinských represí. V tomtosmyslu vyznívá i studie WilliamaC. Baxtera v bookletu tohoto nosiče:vypočítává i kritiky a bezmála výhrůžkyStalina i Tichona Chrennikova,generálního tajemníka Svazu sovětskýchskladatelů a cituje údajnýskladatelův výrok, zachovaný v jehopamětech: Stalin mne chtěl školit, alekolegové skladatelé zničit. V tom výrokujakoby byla prolongována onatrpká bolest, koncentrovaná v Osmé:už druhé válečné Šostakovičově symfonii,jíž však na rozdíl od předchozíSedmé, tzv. Leningradské, zcela chybítóny vítězné naděje. V chmurnémvýrazu bolesti, jaký potom mají zejménatvůrcova pozdní díla, zřejměspočívá první důvod, proč se dnesOsmá málo hraje. Požitkářské publikummá u Šostakoviče – a nejen u něj– raději napětí mezi tragikou a vítěznouútočností a ještě víc groteskníironii. A je i důvod, proč se do Osménechce interpretům: jsou tu krajněnáročné virtuosní nároky na hráče,jež vyžadují mnoho práce a přípravy.Po celých 6 let dramaturgovánív České filharmonii jsem marněhledal velkého světového dirigenta,který by u nás toto dílo nastudoval.Všichni chtěli První, Pátou, Sedmou,Desátou. Osmá je však tvůrcovounejhlubší výpovědí, asi první z jehoskladeb, jež dosahují až na dnoskladatelova nitra. Dirigent Yoel Levia Atlantský symfonický orchestrpojali symfonii plně v tomto smyslu.Znamenitě zvládli její monumentálníarchitektoniku s nevšedně řešenýmtřívětým rozvrhem: velkolepě stupňovanýtéměř 27minutový gradačníoblouk vstupní věty Adagio, úchvatnýprojev Šostakovičova osobitě přetvořenéhoa širokodechou polyfoniíobohaceného mahlerovství, spádnéa pohybu plné Allegretto, jež máúlohu scherza, a skoro 38minutovýcelek, který tvoří attacca spojené třidalší věty. Ty spolu zásadně kontrastují:III. Allegro non troppo má povahudruhého scherza, IV. Largo volnévěty, navazující na tematický materiálzačátku symfonie, V. finální Allegrettomá nejstrmější gradaci k vrcholua pokles do pianissima závěru.Dílo jsem kdysi slyšel v Moskvě nafestivalu Ruská zima 1966, kde nakoncertě i zkouškách byl skladatelosobně přítomen. Tam zaznělo s velkolepýmpatosem, s důrazem na bicínástroje a vůbec oslňující vrcholyvpravdě rusky bombastickými, cožzřejmě mělo působit heroicky. Dovedusi představit i pravděpodobnéčeské pojetí této hudby, vedenésnahou vykřesat z jejích linií zpěvnou,citově angažovanou melodiku.Americký orchestr v nahrávce podaldílo co možná objektivně, uměřeněa bez posunu skladatelova hudebníhotextu do jakékoliv „své“ roviny.Je to zřejmě nejadekvátnější možnýpřístup: Atlantský symfonický orchestrs Yoelem Levim hraje kvalitněa přesně. To samo stačí k tlumočeníotřesného obsahu díla.VLASTNÍM NÁKLADEMSaxcriptions – Bernstein, Martinů,Dvořák, Milhaud, Gershwin,Saxofonové kvarteto BohemiaPetr PokornýSaxofonové kvarteto je dnesv oblasti vážné hudby stejněstandardní soubor jako dechovékvinteto nebo smyčcové kvarteto.Ustavilo se ovšem o mnoho desetiletípozději. Vždyť v době, kdy AdolpheSax nový nástroj teprve sestrojil,existovala už velmi bohatá literaturajak pro smyčcové kvarteto, tak prodechové kvinteto. I když současnískladatelé pro saxofonové kvartetoskladby píší, pociťují interpretitrvale určitý nedostatek repertoáruklasického i romantického období.To je jeden důvod, proč právěsaxofonová kvarteta často uvádějítranskripce skladeb, původně napsanýchpro jiné nástrojové obsazení.Druhým důvodem je jistě i to, žednešní postmoderní doba obecněpřestala mít výhrady proti transkripcím,výhrady, které rostly s rozvíjejícíse reprodukční technikou, neboťse tvrdilo, že není třeba přepisovatskladby pro jiné nástroje, jsou-li posluchačůmdostupné v dokonalémprovedení v originální verzi. Dnesse naopak oceňuje zvláštní zvukovékouzlo různých přepisů.Čtveřice saxofonů (sopránový,altový, tenorový a barytonový) mápoměrně velký tónový rozsah. Barevnýrejstřík není pochopitelně takpřepestrý jako u dechového kvinteta,ovládají-li však hráči různé technikyhry a jsou-li schopni dosáhnoutpoměrně velkých dynamických rozdílů,je i jejich hra překvapivě barevná.A tak je tomu u nového snímkuSaxofonového kvarteta Bohemiav plné míře.Velkou výhodou recenzovanéhosnímku je, že všechna aranžmá jsounápaditá, vypracovaná s naprostouprofesionální jistotou. Jejich autorkouje členka kvarteta, hráčka nabarytonový saxofon Kateřina Stupková.Dalšími členy Saxofonovéhokvarteta Bohemia jsou Pavel Fiedler– sopránový saxofon, AntonínMühlhansl – altový saxofon a PavelŠkrna – tenorový saxofon.45

Kateřina Stupková dokázala vesvých transkripcích velmi věrně zachovatpoezii jednotlivých skladeba ducha hudby jednotlivých skladatelů.Také celková dramaturgie snímkuje podle mého názoru zdařilá. Naúvod zazní osm vět Suity z West SideStory Leonarda Bernsteina. Osm krátkýchvět, každá přináší jinou náladu,všechny jsou zcela brilantně zahrány.Následuje původně klavírní cyklusBohuslava Martinů Film en miniature.V tomto případě se mi zdá, žetranskripce a skvělé provedení dokoncedaleko předčí originál. Zejménaúvodní tango je ve své barevnérozmanitosti zcela podmanivé.Nikoliv způsobem aranžování čikvalitou provedení, ale dramaturgickyse jeví zařazení tří Slovanských tancůAntonína Dvořáka (čísla 8, 10 a 15)jako problematické. Vím, že už zaDvořákova života se upravovaly Slovanskétance např. pro kvarteto flétny,houslí, violoncella a klavíru a Dvořáktuto úpravu dokonce autorizoval.Přesto mi připadá, že hudba Slovanskýchtanců zní daleko lépe v orchestrálníverzi, případně v originální verzičtyřručního klavíru. Poměrně velképlochy opakovaných čtyř– či osmitaktípůsobí v komorních úpraváchpřece jen poněkud stereotypně.Velkým úspěchem je transkripcecyklu Scaramouche Daria Milhauda.Skvělá třídílná skladba dostává v saxofonovéverzi jakoby další, novýrozměr, novou zvukovou kvalitu.Závěrečnou část – Brazileiru – hrávákvarteto Bohemia na svých koncertechv ještě živějším tempu. Tosi mohli dovolit i na tomto celkověvelice zdařilém snímku. Závěr patříjedné z nejpopulárnějších skladeb20. století – Gershwinově Rhapsody inBlue. I toto dílo vyznívá v úpravě KateřinyStupkové a v provedení kvartetaBohemia naprosto přesvědčivěa posluchače zcela zaujme.Technická úroveň snímku jedobrá. Booklet přináší výstižný textZdeňka Bednáře v češtině a angličtiněa řadu fotografií z činnosti kvarteta.Výtvarné řešení je vtipné a v barváchpříjemné.SUPRAPHON SU 3851--2Soňa Červená – Ostrčil, Vycpávek,Janáček, Eben (Osiřelo dítě,Chvála houslí, Zápisník zmizelého,Šestero písní milostných),Alfréd Holeček, Josef Válka, BřetislavBakala, Petr Eben, Symfonickýorchestr hl. m. Prahy FOK,dirigent Václav Smetáček (archivnínahrávky z let 1953--8)Jaroslav SomešKnihu vzpomínek Stýskání zakázáno,v níž mezzosopranistkaSoňa Červená vypráví o svých nelehkýchživotních osudech a o svých mezinárodníchuměleckých úspěších,doprovázelo CD s nahrávkami operníchárií z let 1954 až 1961. Tedy z dobzpěvaččina působení doma a pozdějiv tehdejší NDR. Nechyběla mj. ani jejíslavná Carmen a nezapomenutelnýCherubín. Protože hned od počátkupěvecké dráhy dělila umělkyně svépůsobení rovnoměrně mezi operníscénu a koncertní sál, je dobře, že novéCD Supraphonu je věnováno neméněvzácným záznamům jejích mladistvýchúspěchů právě na koncertnímpódiu. Do výběru byla zařazenačtyři díla českých skladatelů, a protožepřinejmenším se dvěma z nich senesetkáváme tak často, je poslech o tovětším zážitkem. Jde o Ostrčilovu baladuOsiřelo dítě – jedno z nejmahlerovštějšíchděl v české hudební tvorbě– a o Vycpálkovu Sonátu in D „Chválahouslí“. Pak následují Zefčiny scényz Janáčkova Zápisníku zmizelého a pětčísel z Šestera písní milostných od PetraEbena. Umění Soni Červené, v němžse pěvecká technika vždy snoubilas dramatickým výrazem, je tu představenov plné šíři a záři.Hlubokým zážitkem je její podáníhned prvého díla, Ostrčilovy balady.Skladatel řeší odlišení promluvčtyř jednajících osob, vypravěče, maléhosirotka, otce a zemřelé matky,velkým hlasovým rozsahem, což kladena interpreta mimořádné nároky.Soňa Červená polohy sahající od čistéhomezzosopránu až ke kontraaltuzvládá ve všech místech s naprostousuverénností a navíc dodává přednesuhereckou sugestivitu (při vstupechmrtvé matky až mrazí a prosbydítěte dojímají vroucností). Téměř vizuálnídojem navozuje její Zefka zeZápisníku zmizelého – dravá, svůdná,osudová. Dokonalé ztělesnění sexualitypouhým hlasem. Její tři scényjsou výběrem z mimořádně cennérozhlasové nahrávky. Vznikla v brněnskémstudiu v roce 1953 s Janáčkovýmžákem Břetislavem Bakalouu klavíru. A protože Janíčka zpívá JosefVálka, který patřil k vůbec prvníminterpretům tohoto cyklu a toještě za skladatelova života, má celéprovedení punc janáčkovské autenticity,jaké už později nemohlo býtdosaženo. Ano, podání Beno Blachutači Viléma Přibyla dnes dáme jistěpřednost před výkonem Válkovým,ale i z úryvků je znát, že hodnota rozhlasovéhosnímku zdaleka není jenarchívní. Takže je možná škoda, že secyklus nedostal na CD celý. Už proto,že zařazení Vycpálkovy Chvályhouslí lze pokládat za sporné. Dramaturgickyjde bezpochyby o pozoruhodnýtitul. Svým rozsahem všakzabírá plnou polovinu disku (36minut!), a přitom jde o skladbu prosólové housle, kde spoluúčast i doprovodnéhoklavíru, natož zpěvu,je značně omezená. Je problematické,zda taková nepoměrnost na CDtohoto typu patří. Na druhé straněJanáček je skladatel, kterému cupovánína úryvky nesvědčí, takže kdyžse zčistajasna ozve „Vítaj, Janíčku“, jeto přece jen poněkud „kách“.Ebenovo Šestero písní milostnýchna slova středověké evropské poeziejsou drobné komorní šperkya přesně tak k nim Soňa Červenápřistupuje. Svým přednesem je cizeluje,dodává jim lesku a zároveň jedinečnosti.S každým z nich si doslovavyhrává. Vychutnává si zpěvnosta jazykovou barevnost středověkéněmčiny, češtiny, angličtiny i francouzštiny(takže si dokážeme představit,jak dokonale později zvládalasvé slavné operní role v tolika světovýchjazycích).BMG – RED SEAL 872876 54343-2Ramón Vargas, Between Friends,Bizet, Rossini, Verdi, Puccini(56:08), Orchestra Sinfonica diMilano Giuseppe Verdi, VjekoslavŠutejZdeněk Pachovskýouto nahrávkou bych rád oslavilpřátelství, onen božský cit„Ta vznešený stav, jak je nazývali Ciceroa Wagner…“ Těmito slovy uvádí RamónVargas snímek s duety, v nichžse přátelství zrcadlí v různých podobách,radostné i tragické, vážné i komické,vždy tryskající z hloubi dušea vyjádřené s hlubokým citovýmzaujetím. K realizaci CD pozval proslulýmexický tenorista své přátele:barytonistu Vasilly Bečela (v BizetovýchLovcích perel a Verdiho DonuCarlosovi), sopranistku Barbaru Levariana mezzosopranistku VesselinuKasarovou (v Rossiniho takřkaneznámém Mohamedu druhém), barytonistyLeo Nucciho (v DonizettihoNápoji lásky), Roberta Frontaliho(ve Verdiho Síle osudu a PuccinihoBohémě) a Manuela Lanzu (v RossinihoLazebníku sevillském) a konečněsopranistku Miriam Gaucia basisty Alberta Rotu, DavidaBaroncholia a Emila Guidottiho(v závěrečné velké scéně z VerdihoDona Carlose).Ramón Vargas je duší celéhopodniku, ale nikde to nedáváokázale najevo, jeho projev jevždy v souladu s postavou, kteroupředstavuje i kreací svých přátel.Nahrávka je přehlídkou krásnýchhlasů opírajících se o dokonaloupěveckou techniku a schopnýchpřesvědčivého výrazu. Volba dueta malých ansámblů italské proveniencejim k tomu dává ideální pří-46

14. mezinárodní festival duchovního umûníG R A M O R E V U Eležitost. Dirigent Vjekoslav Šutejje Vargasovým stálým partnerem(doprovázel jej i na jarním koncertuv Praze) a milánský orchestr vedeve vyvážené a inspirující souhřes pěvci. Titulní stranu bukletu o 40stránkách zdobí snímek Vargasův,na poslední straně se usmívajívšichni jeho přátelé. Úvodní slovonapsal sám protagonista nahrávky,autorem stati o hudbě je Luci E.Gross. Texty jsou ve třech jazycích(A, N, F), a slova všech duetů navícv italském originálu. To vše za cenuminiaturního písma a absenceinformací o interpretech. Vydavatelpatrně spoléhal na internet. Skvělánahrávka potěší příznivce operya hudby vůbec.TELARC DIGITAL STEREOCD-80543Francis Poulenc, Gloria pro sopránsólo, smíšený sbor a orchestr,Koncert g moll pro varhany,smyčce a tympány, Igor Stravinskij,Žalmová symfonie, SylviaMc Nair – soprán, Michael Murray– varhany, sbor a orchestr AtlantaSymphony Orchestra, řídíRobert ShawJaroslav SmolkaVýznamným pólem tvorbyFrancise Poulenka jsou závažnákoncertantní, sborová a kantátovádíla, jimiž začal koncem třicátýchlet překvapovat tento dosavadníhudební humorista a jedenz nejdůslednějších zastánců civilistickéhoprogramu Pařížské šestky.Tváří v tvář nebezpečí, které z nacistickéhoNěmecka začalo hrozitjeho milované Francii, přešel odklavírních, komorních a vokálníchdrobností k velkým a závažnýmuměleckým výpovědím, častomotivovaným i nábožensky. Dvěz těchto děl, jež se u nás nedávajízdaleka často, nahráli sólisté s Atlantskýmsymfonickým orchestrema jeho sborem v letech 2002a 2003 pro firmu Telarc. Koncertpro varhany, smyčce a tympány z roku1938 je z nich zvlášť tragicky vypjatý,plný kontrastů mezi jakobypozdně romanticky útočnými obrazya ztišeným výrazem proseb.Souhra varhaníka Michaela Mur-KONCERTYâtvrtek 15. záfií, 19.30Kostel sv. ·imona a JudyVELCÍ âE·TÍ JUBILANTIJ. D. Zelenka: Responsoriapro hebdomada sancta (v˘bûr)J. J. Ryba: Stabat matersólisté: L U D M I L A V E R N E R O V ÁV E R O N I K A H A J N O V ÁJ A R O S L A V B ¤ E Z I N AV L A D I M Í R C H M E L OEnsemble InégalPraÏsk˘ komorní sborA D A M V I K T O R A – dirigentSobota 17. záfií, 11.00V˘letRoÏmitál pod Tfiem‰ínemJAKUB JAN RYBA NEZNÁM¯J. J. Ryba: M‰e C dur(z cyklu Tres missae serio stylo)Responsoria pro Zelen˘ ãtvrteka Velk˘ pátekNovae et liberae cogitationesCollegium 419M I C H A L N O V E N K O – varhanyM A R I K A P E â E N Á – umûlecká vedoucíV cenû vstupenky je zahrnuta dopravaautobusem z Prahy a zpût, prohlídkaMuzea s pamûtní síní J. J. Ryby, mohylyJ. J. Ryby nad Voltu‰í, hrobu a koncertve farním kostele Pov˘‰ení sv. KfiíÏe veStarém RoÏmitále v 16 hodin.Nedûle 18. záfií, 19.30Kostel U SalvátoraDUCHOVNÍ SBORYNùMECKÉHO ROMANTISMUF. M. Bartholdy, P. Cornelius, J. BrahmsCamerata Vocale Freiburg(Nûmecko)W I N F R I E D T O L L – sbormistrPondûlí 19. záfií, 19.30Chrám Matky BoÏí pfied T˘nemVARHANNÍ RECITÁLB. M. âernohorsk˘, J. F. Seger,J. K. VaÀhal, J. K. Kuchafi, J. Pachelbel,G. MuffatA L E · B Á R T A – varhanyÚter˘ 20. záfií, 19.30Katedrální chrám sv. Cyrila a MetodûjePRAVOSLAVNÁ TRADICE V HUDBùM. Leontoviã, P. âesnokov, K. ·vedov,A. Pärt, M. Balakirev, R. JacineviãOreya (Ukrajina)A L E X A N D E R V A C E K – umûleck˘vedoucíStfieda 21. záfií, 19.30Toskánsk˘ palác – MasarykÛv sálPÍSE≈ PÍSNÍMarionMonika Îáková, Jan-Matûj Rak, MichalZpûvák, recituje Alfréd StrejãekPraha 14.–28. záfiíPod zá‰titou Miloslava kardinála Vlka,primátora hl. m. Prahy Pavla Béma a pfiedsedy KDU-âSL Miroslava Kalouska472005vstupenkySPOLEâNOST PRO DUCHOVNÍ HUDBUKolejní 4, Praha 6Tel./Fax: 220 181 710e-mail: svs@sdh.czPo–Pá 9. 00 –16. 00 hodinTICKET ART PRAHAPolitick˘ch vûzÀÛ 9, Praha 1prodejní síÈ Ticket Art,vãetnû v‰ech CK âedokPo–Pá 9. 00 –17. 00 hodinTel.: 222 897 264, 551–2Fax: 222 897 550e-mail: ticketart@ticket-art.czInternetov˘ online prodej: www.ticket-art.czVIA MUSICAStaromûstské nám. 14, Praha 1Tel: 224 826 440Tel./Fax: 224 826 442e-mail: info@viamusica.czDennû 10. 00 –20. 00 hodinMalostranské nám. 13, Praha 1(Lichten‰tejnsk˘ palác)Tel.: 257 535 568e-mail: info@viamusica.czDennû od 10. 30 –19. 30 hodinBOHEMIA TICKET INTERNATIONALMalé námûstí 13, Praha 1Tel.: 224 227 832Fax: 224 218 167e-mail: order@ticketsbti.czPo–Pá 10. 00 –17. 00 hodin • So 9. 00 –13. 00 hodinZmûny v programu i úãinkujících jsou vyhrazeny.PO¤ÁDÁSPOLEâNOST PRO DUCHOVNÍ HUDBUKolejní 4, Praha 6, Tel./Fax: 220 181 710, e-mail: svs@sdh.czInformace získáte v síti Internet: www.sdh.czHLAVNÍ SPOLUPO¤ADATELHLAVNÍ MùSTO PRAHASPOLUPRÁCEZahradnictví KoãíZA FINANâNÍ PODPORYMinisterstva kultury âRMEDIÁLNÍ PARTNE¤IFoto: Jan RendekPOLEDNÍ VARHANNÍKONCERTYV CHRÁMUMATKY BOÎÍ P¤ED T¯NEMzaãátky koncertÛ ve 12.15 19. 9. J. I. Linek, J. F. Seger,J. C. Simon, G. Frescobaldi,J. Haydn, G. MuffatM I C H A E L A P O L Á · K O V Á 20. 9. J. S. Bach v úpravûJ. F. Segera, J. J. RybaM I C H A L N O V E N K O 21. 9. H. L. Hassler, J. K. Kerll.Ch. Erbach, J. J. Froberger,G. FrescobaldiE V A B U B L O V Á 22. 9. J. Zach, J. S. Bach, J. G. WaltherL U K Á · P E T ¤ V A L S K ¯ 23. 9. J. K. Kerll, J. Spaeth, F. P. Rigler,J. K. VaÀhal, D. BuxtehudeP A V E L K O H O U Tâtvrtek 22. záfií, 19.30Bazilika sv. JifiíUNIVERSI POPULIDiscantus – Ïensk˘ sbor (Francie)B R I G I T T E L E S N E – umûlecká vedoucíPátek 23. záfií, 18.00Bio IllusionCarlos SauraTEMNÁ NOCFilm spojen˘ s pfiedná‰kou Doc. PhDr.Vladimíra Suchánka, Ph.D.Nedûle 25. záfií, 18.00Chrám sv. Mikulá‰e na Malé StranûSPIRITUÁLY A GOSPELYSpirituál kvintetJ I ¤ Í T I C H O T A – umûleck˘ vedoucíPondûlí 26. záfií, 19.30Kostel sv. Jana NepomuckéhoDIALOG V HUDBùH. Schütz, M. Praetorius, G. Gabrieli,L. Marenzio, J. Handel-Gallus,J. Ockeghem, T. TallisPraÏsk˘ filharmonick˘ sborJ A N R O Z E H N A L – sbormistrÚter˘ 27. záfií, 19,30âernínsk˘ palác – Velk˘ sálZÁVùREâN¯ KONCERTJ. Suk: Meditace na svatováclavsk˘ chorálP. Hindemith: Symfonie „Mathis der Maler“Severoãeská filharmonie TepliceC H . O L I V I E R I - M U N R O E – dirigent

P Ř E S A Z B Araye s orchestrem je skvělá a takérejstříkování s účinnými kontrastydrtivých plén a jemných pianissimpůsobivě spoluutváří celkovoukonfliktní výstavbu díla. Zcela jinoupovahu má vokálně symfonickéGloria z let 1959--60. Je výrazemvnitřního vyrovnání a radostnéhopřitakání božím chválám. I tadyjsou patrné kontrasty, ale mnohemsmířlivější: mezi jásavými hudebnímiobrazy a ztišenými chvílemikontemplace. Zajímavá je vazbatéto hudby na tvorbu ze skladatelovabouřlivého a humorně bezstarostnéhomládí. Invence většiny zešesti vět Gloria má písňový základs koncisními nápady, výrazně vyjadřujícímiobsah zhudebňovanýchliturgických textů.Vrcholem tohoto CD je ovšemŽalmová symfonie Igora Stravinského.Ve srovnání jeho slavného dílaz přelomu 20. a 30. let s jistě sympatickýmGloria Poulenkovým je patrnásvrchovanost a vyšší posvěcení jehohudby. Je to dílo nejen s originálníinvencí, ale i vystavěné se skutečnýmsymfonickým tahem. Z jakobymatného příšeří se vyvíjí v jednolitégradaci ustrašená a před přísnostíboží se chvící sborová orace I. věty,se zmnoženým účinkem působísborové exklamace, v II. větě vpadajícído proudu širokodeché stavbyvýrazně „nebarokní“ fugy orchestru,velkolepý tah nejen hudební stavby,ale i postupného zjasňování výrazubožských chvalozpěvů prostupujefinální větu, zjasňovanou vždy znovunávraty prostého a osvobozujícíhoAlleluja. I toto nesnadné dílointerpretuje orchestr a sbor z Atlantypod taktovokou Roberta Shawaskvěle, dokonce lépe, než PoulenkovoGloria. Tam vyposlouchámev oslavných písňových exklamacíchnáběhy k snaze některých sborovýchpěvců – zejména tenoristů– o sólové vyniknutí, sborové skupinyse plně barevně nepojí. V Žalmovésymfonii zní sbor kompaktnějia v celkovém zvukovém obrazuorganičtěji souzní s orchestrem. Tojsou však malé rozdíly: celkově jsouto překrásné snímky významnýchděl moderní duchovně inspirovanéhudební tvorby.SUPRAPHON SU-3806-2Jan Dismas Zelenka, Responsoriak Velkému pátku z cyklu Responsoriapro hebdomada sancta ZWV55, František Ignác Antonín Tůma,Sinfonie B dur, Sonata a moll,Sonata e moll, chlapecký sbor Bonipueri, sbormistři Pavel Horáka Jakub Martinec, Musica Florea,umělecký vedoucí a dirigent MarekŠtrynclJaroslav SmolkaSpolupráce českého chapeckéhosboru Boni pueri z HradceKrálové a severočeského souboruMusica Florea, která se skvěleosvědčila v koncertním provedeníi mezinárodně oceněné nahrávcesvatováclavské hry Jana DismaseZelenky Sub olea pacis et palma virtutis,má další úspěšný výsledekv nahrávce významného vokálníhocyklu tohoto skladatele; MusicaFlorea tu vedle něj nahrála i třiinstrumentální díla Františka IgnáceAntonína Tůmy. Vzácnou premiéruna trvalém nosiči zvuku tadymá devítidílný cyklus ZelenkovýchResponsorií pro Velký pátek, středníčást ze sedmadvacetidílného celkuResponsoria pro hebdomada sanctaZWV 55. Skladatel tady s oporouv kompozičních postupech tzv.stile antico, tj. renesanční a manýristickévokální polyfonie, zhudebnillatinské texty podle líčeníevangelistů, jak byl Kristus obviněn,jat, mučen a ukřižován. Skladatelůvautograf z roku 1723 notujejen sborový zpěv a basso continuo;jsou však dochovány zprávyo tom, že hudebníci, kteří mohliještě poznat Zelenku osobně, provozovalitoto dílo (všech 27 sborů,tedy i předchozích 9 pro Zelenýčtvrtek a následujících 9 proBílou sobotu) začátkem 19. stoletítak, jak se kdysi v Evropě často dávalarenesanční i starší polyfonie:s liniemi všech hlasů zdvojenýminástroji. Interpreti tohoto snímkuzvolili tuto praxi s tím, že přizvukové realizaci nahrávky zdůraznilnahrávací tým (hudební režisérRadek Rejšek) v prvním plánuzpěv a zdvojující nástroje pojaljako pouhou podpůrnou složku.Z hlediska daného stylu je to řešenímožné a má výhodu, že zvýhodňujeznamenitý výkon sboru, kterýje k interpretaci Zelenkových dělz jeho ranějších drážďanských letzvlášť indikován. Tam je totiž zpívalitzv. Kapellknaben, sbor chlapcůpřevážně z Čech, kteří u drážďanskýchjezuitů za stravu, ubytovánía vzdělání zpívali i jinak účinkovalipři bohoslužbách. Jinak tam ovšemnepochybně zněl zpěv tenorů a basů:v Drážďanech to tehdy byli zralíitalští pěvci, na snímku však ještěstále pueri (tj. chlapci) s měkkýmitémbry záhy po mutaci – i když nepochybněmuzikalitou svých výkonůboni.Na instrumentálních skladbáchFrantiška Ignáce Tůmy je patrné, žeto byl skladatel z epochy slohovéhopřelomu: v obou Sonátách, třívětéa moll i dvouvěté e moll, ještě převládáživá polyfonie a další slohové postupyvrcholného baroka; mají takblízko k šestici Sonát J. D. Zelenky.Tůmova Sinfonia in B už má jednoduššíraně klasické hudební výrazivo,ale přece jen bez jiskry a vytříbenéhostavebného nadhledu, které tua tam zazáří třeba u Josefa Myslivečkaa plně se prosadí u vídeňskýchklasiků. Musica Florea s MarkemŠtrynclem v čele podává všechnatři díla přesně a s důrazem na úsilío autentickou stylovost, zejménav pomalých větách však přece jenhodně odměřeně. Mnohem víc jímžije a dýchá imitační polyfonie i dalšíprojevy barokního stylu.SUPRAPHON SU 3777 – 2Smetana, Dvořák, Suk (79:30),Josef Suk, housle, Alfréd Holečeka Jan Panenka, klavírZdeněk PachovskýSmetanova dua Z domoviny stejnějako Dvořákovu Sonatinu G dur,op. 100 a Romantické kusy, op. 75 čiSukovy Čtyři skladby pro housle a klavír,op. 17 nahrála řada českých houslistů.Přesto je snímek, obsahujícív digitálním přepisu Sukovy nahrávkyz let 1962 až 1971, stále aktuální.Josef Suk je umělcem, který jakosólista České filharmonie a zakladatelSukova tria obnovil světovouslávu české houslové školy. Mimořádnámezinárodní uznání obdrželi za nahrávky Bachových koncertůa sonát, koncertů Mozartových a sonátBeethovenových. Se stejnou odpovědností,s níž tlumočil tato hudebníveledíla, přistupuje Josef Suki k české houslové literatuře. Dávájí do služeb své nástrojové umění,vytříbené v náročné škole JaroslavaKociána, i muzikálnost, podloženoudědičným spřízněním s géniičeské hudby Antonínem Dvořákema Josefem Sukem. Sukova interpretacese vyznačuje hlubokým citovýmzaujetím, dokonalou intonacía bohatým dynamickým rejstříkem.Snímek je doplněn ještě SukovouBaladou d moll, op. 3, dílem sedmnáctiletéhoskladatele a Slovanskýmtancem č. 2 e moll v úpravě A. Dvořáka.Všechna díla jsou komorníhorázu a klavírní part je v nich rovnocennýs hlasem houslovým. Díkykongeniálnímu projevu Sukovýchpartnerů, pianistů Alfréda Holečkave skladbách Dvořákových a JanaPanenky ve skladbách Smetanovýcha Sukových, je nahrávkadokonalá. Vynikající je také prácerežijní a technická jak u původníchnahrávek, tak při digitálním remasteringu.Je to snímek, nad nímž seposluchači mohou radovat a interpretitaké zamýšlet.48