Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

95mus s radikální revoluční rétorikou poté ovládl politickou scénua politika „rozumného středu“ OH mu mohla stěží konkurovat.Hnutí tak ztratilo svou hlavní sociální základnu příznivců listopadovérevoluce, jež pro sebe získala ODS. Podle Znoje bylooprávněné, že OH čerpalo svou legitimitu z listopadové revolucea „morálního osvědčení“ řady svých lídrů z disentu. Avšakv podmínkách demokratického života bylo potřeba zbavit se „disidentskémentality“, která je mentalitou ghetta, zakládá společenstvívnitřně spřízněných lidí spjatých mravním étosem, avšakje nepoužitelná pro budování občanské společnosti. V přechoduod mravního společenství ke společenství občanskému zůstaloOF i OH podle Znoje vězet v disidentských iluzích: „OF nechtělobýt politickou stranou, podléhalo svodům ‚nepoliticképolitiky‘, chápalo se tak trochu jako elita, která usměrňuje ostatníobčany svou přirozenou autoritou, nikoliv byrokraticky. Obracelose k občanům všeobecně, aniž hledalo své konkrétní sociální,občanské a politické zázemí. Disidentská mentalita zvládladobře přechod z ghetta na náměstí, ale poněkud zapomněla nato, že masové shromáždění není ještě občanská společnost. Tavyžaduje strukturaci zájmů a institucionální mechanismy (k nimžnepochybně patří i strany), které umožní jejich svobodný a spravedlivýrozvoj.“ 61Že se OH, pokud chtělo přežít jako politický subjekt, muselozměnit v normálně fungující politickou stranu s jasně vymezenýmprogramem, bylo zřejmé mnoha jeho členům i politickýmkomentátorům. Jedním z nejaktivnějších byl v tomto směru JosefVavroušek, který v létě 1992 představil vedení vnitrostranický materiál,v němž navrhoval nutné organizační změny, mezi jinýmzrušení institutu volného členství. Apeloval na to, že OH musípřijmout fakt politického stranictví a potvrdit své programovésměřování důrazem na samosprávu (neboli vymezit se proti „inženýrskému“centralismu ODS) a na propojení sociálně orientovanéekonomiky s ekologií. 6261ZNOJ, Milan: Poznámky k volebnímu neúspěchu OH. In: Inforum,č. 31 (1992), s. 6–8.62Viz PŠEJA, P. – MAREŠ, M.: Malé strany liberální orientace, s. 1672–1673.95