Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

92založený na iluzi, že existuje způsob, jak zúčtovat s hříchy minuléhorežimu. Politický úspěch se neobešel bez „mávání antikomunistickoukartou“, psal Žák. Výsledkem podle něj bylo, žedisidenty začali boji proti komunismu učit nejen donedávna aktivnímládežníci SSM, ale často i bývalí členové KSČ. „Zvrátit tomohl pouze Václav Havel. Bohužel, nepodařilo se mu to, a tozejména proto, že si politiku jako službu vyložil značně rousseauovsky.Chtěl, jak prohlásil 17. ledna 1990 (sic!) ve Federálnímshromáždění, ‚veden odpovědností, jednat v souladu s vůlí veřejnosti‘.56 To je představa stěží slučitelná s rolí prezidenta v parlamentnídemokracii. Plyne z ní nepochopení role ústavníchinstitucí. Veřejnost očekávala účtování. Prezident, místo aby sipevně stál za svou vizí smíření, kterou na počátku prosazoval,mluví nedlouho po volbách o ‚druhé revoluci‘ a o ‚temných žilkáchslušovických mafií‘. To byl začátek cesty k lustračnímu zákonua k zákonu o protiprávnosti komunistického režimu. Proces‚vyrovnání‘, který získal teoretické zdůvodnění v absurdnípředstavě konzervativního vývozce morální revoluce RogeraScrutona, že mravní obroda společnosti není možná bez účtovánís komunisty, již nemohl nikdo zastavit.“ 57Z nejvyšších pater politikydo mimoparlamentní opozice opozicePředvolební průzkumy před červnovými volbami v roce 1992opakovaně předpovídaly OH velmi špatné výsledky. Vedeníhnutí si ale dosti slibovalo od údajných 40 % nerozhodnutýchvoličů. Předvolební kampaň OH se i proto soustředila na osobnosti,kterých mělo hnutí dostatek a které, na rozdíl od hnutíjako celku, dlouhodobě zaujímaly ve výzkumech veřejného mí-56Jde o nepřesnou citaci i datum, jedná se o projev z 23. ledna 1990: „Vede mnenaopak jediné: povinnost jednat v souladu s probuzenou vůlí veřejnosti, kterámne do mého úřadu vaším prostřednictvím vyslala (…)“. Srov. např. nahttp://old.hrad.cz/president/Havel/speeches/index.html.57ŽÁK, V.: Kudy z jeskyně, s. 4.92