Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

90této aféry další posílení obrazu OH jako strany, která v otázcedekomunizace zastává nejednoznačné postoje. 52Do těchto diskuzí vstoupil radikálním činem antikomunistickýaktivista Petr Cibulka. Dne 4. července 1992 vydal ve svých Necenzurovanýchnovinách první díl „seznamu rezidentů, držitelů propůjčenýchbytů a agentů StB“. Prezident republiky Václav Havelve svých pravidelných rozhlasových Hovorech v Lánech označil publikaci,obsahující vedle jmen skutečných agentů a spolupracovníkůi řadu nevinných obětí pronásledování, za jednu z nejúspěšnějšíchakcí bývalé Státní bezpečnosti. Byl to ovšem právěHavel, který se svými vlastními postoji k dekomunizaci podílelna způsobech, jakými se tzv. vyrovnávání se s minulostí v Československuodehrávalo. 53 Svým zásadním vlivem také přispěl k ambivalenciOH, jež zůstalo s Havlem jako svou největší morálně politickouautoritou nerozlučně spjato. Havel například uznávalněkteré kritiky lustračního zákona. Zvláště citlivě reagoval v dobějeho schválení na otevřený dopis spoluzakladatele Charty 77Zdeňka Mlynáře, ve kterém jej autor varoval, že podpisem zákonaprezident hrozí diskreditovat Chartu a s ní spojenou politickouautoritu, neboť zákon podle Mlynáře nebránil, nýbrž zásadněporušoval základní právní zásady. Prezident nakonec asi52Neřešitelný rozpor mezi potřebou společenské katarze a dekomunizaceveřejného života na jedné straně a nebezpečím revolučních čistek typu „akčníchvýborů“ založených na principu kolektivní viny na straně druhé byl už v disentupřes první měsíce po listopadu 1989 (pověstný projev 19. ledna 1990 „slyším trávurůst“) až dodnes jedním ze stálých motivů Pithartovy politické esejistiky.Srv. např. PITHART, Petr: Po devětaosmdesátém. Kdo jsme? Bratislava-Brno,Kalligram-Doplněk 1998, zejm. s. 274–300; TÝŽ: Devětaosmdesátý. Praha,Academia 2009, zejm. s. 173–180, 257–277.53Srv. např. rozdíl mezi Adamem Michnikem, který byl od počátku devadesátýchlet jedním z hlavních bojovníků proti tomu, co chápal jako prvoplánovýantikomunismus, a Václavem Havlem, který v téže době opakovaně hovořilo „nedokončené revoluci“: Viz např. Naše podivná epocha. Rozhovor AdamaMichnika s Václavem Havlem. In: Listy, roč. 22, č. 3 (1992), s. 37–52; Pravda jepodstatnější než úspěch. Z rozhovoru Adama Michnika z Václavem Havlem.In: Listy, roč. 23, č. 5 (1993), s. 17–24. Blíže k Havlově ambivalentnímu vztahuk politice „vyrovnávání se s komunistickou minulostí“ v prvním období jehoprezidentství viz Suka, J.: Prezident Václav Havel a břemeno (komunistické)minulosti v této monografii.90