Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

86nejen v řadách poslanců a vlády, ale také ve vládních úřadech,na ministerstvech či v Kanceláři Federálního shromáždění, se stálezřetelněji ukazovalo, že počet zaměstnanců těchto úřadů, kteřív minulosti aktivně spolupracovali či byli pracovníky StB a dalšíchsilových složek státu, nebyl zanedbatelný. Pocit ohroženírodící se demokracie nikoliv nutně spiknutím „starých struktur“,ale třeba jen v podobě přetrvávání jistých sociálních sítí a mentálníchvzorců posiloval potřebu vyrovnat se s otázkou lustracísystematicky. Místopředseda federální vlády a člen OH PavelRychetský předložil 10. července 1991 zásady lustračního zákona.Byl si vědom jeho kompromisní povahy a obhajoval předkládanéteze snahou nalézt optimální polohu, v níž bude norma splňovatpožadavky na ochranu demokracie a ústavnosti před možnýmzvratem, ale nestane se nástrojem pro vyřizování účtů. V Rychetskéhonávrhu se proto mělo dočkat poměrně tvrdého postihu(až do odnětí svobody na několik let) každé neoprávněnézveřejnění údajů vztahujících se k lustračním procedurám.Návrh se však stal předmětem kritiky antikomunistických radikálůobviňujících tvůrce zákona z neochoty se s minulostí vyrovnatdůsledně. V následných parlamentních debatách vrcholícíchpočátkem října 1991 proti sobě stanuli na jedné straněposlanci ODS, ODA, KDS a dalších pravicových stran a nadruhé poslanci OH podporovaní významně tehdejším předsedouFederálního shromáždění Alexandrem Dubčekem, proněhož bylo nakonec přijetí zákona ve stávající podobě doklademnástupu nedemokratických sil. 43 Spojenectví s Dubčekem – ostatněnijak nehledané – však OH v jeho boji proti ostré verzi lustracínijak nepomohlo, neboť dodávalo zdání oprávněnosti pravicovétezi o rozhodujícím vlivu „osmašedesátnického myšlení“na politiku OH.Podnětem pro slovní potyčky a politické souboje uvnitřvládní koalice se staly zejména pozměňovací návrhy ODS směřujícík plošnému pojetí lustrací na základě členství v určitýchorganizacích socialistické diktatury a také ke značnému rozší-43Viz Byla, či nebyla porušena lidská práva? In: Rudé právo (10. 10. 1991), s. 1–2.86