Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

85Vyrovnání Vyrovnávání se s se komunistickou s minulostí minulostía principy právního státuPostoj ke komunistické minulosti patřil od počátku rozkolu uvnitřObčanského fóra k základním sporným tématům a významněpřispěl i k diferenciaci ODS a OH. 42 Nelze přitom zjednodušeněříci, že by první z nich nekriticky převzala diskurz radikálníchantikomunistů, zatímco OH bylo proti dekomunizaci. Spíše šloo to, že nečekaně silný vliv antikomunistické rétoriky ovlivnil celéOF. Zatímco se budoucí politici ODS na centrální i místní úrovnisnažili rostoucí vliv antikomunismu využít, ale zároveň mu dátjasné hranice, budoucí politická elita OH měla k prvoplánovémuantikomunismu znatelně kritičtější přístup a usilovala o to munepodlehnout. Skutečností ovšem je, že se antikomunismus jakozákladní legitimizační topos polistopadové demokracie stal definujícímprvkem vznikající české politické kultury, a pro toho,kdo se chtěl účastnit politického života mimo komunistickoustranu, před ním nebylo úniku.Také v této sféře se tedy OH muselo pokoušet o proplutí meziskalisky „antibolševického bolševismu“, jak v té době prvoplánovýantikomunistický aktivismus v Polsku charakterizoval AdamMichnik, a své vlastní totální blamáže a potenciálního obvinění, žeOH není nic jiného než agenturou komunistů. Kromě toho mělařada představitelů OH sdostatek osobních důvodů požadovatalespoň symbolické zúčtování s bezprávím státněsocialistické diktatury.V potenciálním sporu mezi politikou dekomunizace a dodržovánímpravidel právního státu se však přední politici OH stavělispíše na stranu druhého principu. Nejvýrazněji se rostoucírozdíl mezi sílícím dekomunizačním aktivismem pravice a postojemOH projevil v době diskuzí o lustračním zákonu.V průběhu ad hoc lustrací, které již od začátku roku 1991 probíhalyrozhodnutím Federálního shromáždění na několika úrovních,42Obecně ke vztahu bývalých disidentů ke komunistické minulosti a „úskalídisidentské paměti“ viz MAYER, Françoise: Češi a jejich komunismus. Paměťa politická identita. Praha, Argo 2009, zejm. s. 135–165.85