Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

79Počátkem roku 1992 stranu opustili neregistrovaní, avšak výrazníčlenové a poslanci Miloš Zeman a Zdeněk Jičínský, kteřív následujících parlamentních volbách úspěšně kandidovali zasociální demokraty. V létě 1992 předsednictvo OH vyzvalo JaroslavaŠabatu, aby vystoupil z OH vzhledem k názorovým rozdílům,souvisejícím jednak s Šabatovou levicovou orientací, jednaks jeho názory a veřejnými projevy k otázce česko-slovenskéhovztahu. Šabata z hnutí ihned odešel. Další odliv výraznýchosobností, jako byla Květa Kořínková, Vlasta Štěpová, LubomírZaorálek a nakonec i bývalý místopředseda Republikovérady OH Pavel Rychetský, směrem do sociální demokracie nastalpo neúspěchu ve volbách a poté, co se Zeman v únoru 1993stal předsedou ČSSD. Ze zpětného pohledu je zřejmé, že odchodřady levicově orientovaných politiků poukazoval na limitymožného posunu OH k levici, jež do velké míry vycházelyz vnitřního složení hnutí. Výraznou úlohu v tomto procesu vnitřníhotříbení sehrál autor úspěšné volební kampaně OF z roku1990 a neúspěšné volební kampaně OH z roku 1992 Ivan Gabal,který se – veden snahou o vytvoření názorově jasnější pozicehnutí – snažil zbavit výrazných levicových osobností a v osobnírovině zpochybňoval jejich příslušnost k OH. 28 Tato strategiese však ukázala jako problematická. Zatímco na levici byla projakoukoliv nekomunistickou stranu v roce 1992 situace celkemotevřená, v pravicové části spektra tou dobou určovala základnípravidla hry ODS a jí sekundující ODA. Ostatním pravicovýmči středopravicovým subjektům včetně nerozhodného OH nezbývalonež se této situaci přizpůsobit. Pravicí hojně zdůrazňovanéhodnocení OH jako nevyhraněného, programově rozbředléhoa v podstatě levicového politického subjektu nutilopředáky hnutí ke konkrétnějšímu formulování politického programu.V této době už bylo také mnoha vedoucím politikůmOH, jako například Petru Pithartovi, jasné, že má-li OH vystupovatve volbách jako důstojný partner ostatních stran a má-li28Viz např. ZEMAN, Miloš: Jak jsem se mýlil v politice. Praha, Ottovo nakl. 2005, s. 119.79