Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

78Ovšem všechny tyto politické motivy zůstaly nadále ve stínumoralistně založené antipolitické představy o tom, že existuje najedné straně slušná, konsenzuální politika, jež se dělá pro lidi,a na druhé neslušná, dravá, ideologická politika, které jde předevšímo partikulární zájmy. Slovy předsedy Dienstbiera, „našímúkolem je prosadit ve veřejnosti vědomí, že dělící čára není meziextrémy, že vede mezi demokratickými, tolerantními, slušnými,po spolupráci toužícími občany, ať už jsou v kterékoliv straně,a těmi, kdo propadají omezujícím ideologiím pravice a levice“.Navozoval tím představu, že všechno, co se nehlásí k politickémustředu, se už jaksi automaticky ubírá k jedné či druhé politickékrajnosti. „Dnes, stejně jako po první světové válce, stojímepřed zásadní otázkou, zda zvítězí státní, autoritativníextrémy pravice a levice, nebo svobodomyslná liberální koncepcesvěta.“ OH mělo navazovat na činnost Charty 77 a na Manifestdemokracie pro všechny, uskutečňovat politiku, která bude„výsledkem uplatnění mravnosti jako nejúčinnějšího politickéhonástroje“. 27 Východiskem této představy bylo přesvědčení, že demokratickárevoluce nebyla dosud dokončena a že její součástímělo být vybudování demokratického a právního státu a dovršenízásadní ekonomické, kulturní a sociální transformace společnosti.To vše mělo být garantováno většinovým občanskýmkonsenzem a představitelé OH se jen těžko smiřovali s tím, žeprávě tyto otázky se velmi rychle staly jádrem politického, a tedyi ideologického konfliktu.Deklarovaná otevřenost „všem slušným lidem“, jež měla sloužitjako základ strategie silného středu, jen málo odpovídala reálnémuvývoji dobových politických loajalit. Skutečnost, žehnutí mělo malou šanci dohodnout se s proudy, jež se samy definovalykonzervativně, ukázalo ztroskotání rozhovorů s Konzervativnístranou – Svobodným blokem o možné spolupráciz přelomu let 1991–92. Závažnější pro identitu OH a její možnouexpanzi však byly hranice, které se začaly rýsovat zleva.27Projev předsedy Občanského hnutí Jiřího Dienstbiera. In: Tamtéž, s. 4 a 10–11.78