Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

72První z nich bývá nazýván etickým, politickým či občanským,případně „liberalismem občanské společnosti“. Jde o široký názorovýproud, který se zrodil v boji demokratické opozice a nesevýrazné prvky svého disidentského původu. Klade důraz napojem „občanské společnosti“ zrozené v disentu jako prostorusvobodného jednání mimo dohled státu. Má silné „komunitární“prvky, politiku chápe jako službu veřejnému dobru, zdůrazňujevnitřní pluralitu a různorodost občanské společnosti. Z toho vyplývái důraz, který klade na politiku konsenzu jako základu politickéhospolečenství, jež mu umožňuje postavit se proti diktatuřea nést i tíhu demokratizačního procesu. Jako liberalismus setento postoj zpravidla definoval teprve až několik měsíců, ne-lilet po pádu socialistické diktatury a i poté pouze váhavě. Pojem„liberální“ se zde v nejrůznějších sebedefinicích vztahuje spíšena temperament či životní postoj než na konkrétní politickoudoktrínu či ideální představu o světě. V české polistopadové politicebylo nejvýraznějším reprezentantem tohoto typu liberalismuObčanské hnutí.Druhý typ liberalismu bývá charakterizován jako ekonomický(neo)liberalismus, „liberalismus trhu“, někdy také jako etatistickýliberalismus, což je ovšem poněkud zavádějící termín.Tento typ liberalismu klade důraz na individualismus, odděleníprivátní a veřejné sféry. Jeho prvotní starostí není budování občanskéspolečnosti, nýbrž budování základů politiky svobody, kterévyrůstají z ekonomické sféry, svobodného trhu a vlastnictví. I přessvou tradiční nedůvěru k silnému státu upřednostňuje tento liberalismusv době demokratické transformace stát a jeho exekutivujako ústředního hybatele reforem. Ekonomický liberalismusse neobjevil z ničeho nic po roce 1989, i on má kořeny v posledníchdesetiletích státního socialismu, byť skromnější než etický liberalismuslidskoprávní politiky. Už od začátku osmdesátých letliberální myslitelé této tradice stále hlasitěji zdůrazňovali důležitostekonomické sféry, již etický liberalismus demokratickéopozice zpravidla nebral dostatečně v úvahu, která však poskytlaideologický klíč rané fázi transformace, totiž princip vlastnictví72