Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

66dějinného zla, a praktickou rovinou. Tu charakterizovala politikahistorického kompromisu a spolupráce všech aktérů včetně komunistů.5Vedení OF bylo spjato s politikou kulatých stolů, která se nakrátké, leč klíčové období stala základním modelem vyjednávánío změně režimu. Fórum se tím nutně cítilo vázáno a těžko mohloprosazovat antikomunistický kurz, po němž volali mnozí z bývaléhodisentu i mimo něj. Hlavním cílem lídrů OF bylo porazitkomunisty ve volbách, což se jim koneckonců také podařilo.Jejich přístup se však záhy stal předmětem kritiky některých vyhraněnějšíchpolitických proudů. Ještě důležitější bylo, že umírněnýantikomunismus pražského centra se brzy stal nepřijatelnýmtéž pro značnou část okresních organizací OF, pro které sepoměr k místním funkcionářům a strukturám komunistickéstrany stal ústředním problémem jejich praktické politické činnosti.6Občanské fórum parlamentní volby v červnu 1990 vyhrálo –a zároveň stanulo na počátku svého rozpadu. Stalo se bezkonkurenčněnejvýznamnějším politickým subjektem v republice,avšak nemělo žádnou politickou a programovou vizi, již by mohlozačít naplňovat. Ve volbách „pojetí občanské politiky triumfovalo,avšak zároveň ztratilo perspektivu. Transformační politika už nemohlabýt politikou konsenzu a kompromisu.“ 7 Představa, žeOF bude reprezentovat široký, ideologicky nevyhraněný politickýstřed založený na aktivní účasti občanů podle jejichzájmů a potřeb, byla v rozporu s rostoucí dynamikou transformačníhoprocesu, který naopak vyžadoval silné politické odpovědia ideologické zakotvení. Nejlépe logiku tohoto vývoje pochopilfederální ministr financí Václav Klaus, který začal během5Srv. např. PŘIBÁŇ, Jiří: Disidenti práva: o revolucích roku 1989, fikcích legalitya soudobé verzi společenské smlouvy. Praha, Sociologické nakladatelství 2001;KRÓL, Marcin: Nieco z boku. Autobiografia niepolityczna. Warszawa, Prószyńskii S-ka 2008, s. 136–138. Srv. též ŚPIEWAK, Paweł: Pamięć po komunizmie.Gdańsk, Słowo/Obraz Terytoria 2005.6Viz SUK, Jiří: Politické hry s „nedokončenou revolucí“ v této knize.7SUK, J.: Labyrintem revoluce, s. 458.66