Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

65na odpor jak rady Koordinačního centra OF, tak prezidentaHavla. Malé pochopení tyto iniciativy nalezly též u okresnícha místních předáků OF, pro které byly malé strany a politickáhnutí – soustředěné zpravidla v Praze – neznámé a málo důvěryhodné.Představa nestranické politiky konsenzu jako výsledku jakésiprůběžné aklamace však byla velmi problematická také vzhledemk vnitřní struktuře OF. Hnutí bylo založeno na charizmatickélegitimitě, která se však po odchodu Václava Havla a řadydalších bývalých disidentů do státních a poslaneckých funkcí začaladrolit. Neexistence vertikálních vztahů a nejasná komunikačnípravidla zejména mezi pražským Koordinačním centrema regionálními občanskými fóry vytvořily mocenské vakuumuvnitř hnutí. Pražské centrum na sebe postupně nabralo velkoutíhu odpovědnosti, jeho rozhodování však nepodléhalo kontrolesněmu OF ani žádné jiné instance, a tím rychle ztrácelo podporuči minimálně jednoznačný souhlas v regionech. Slovy JiříhoSuka – „představitelé Občanského fóra nepřestávali mluvit o demokratizaci,zatímco mocenská logika je nutila zachovávat dosavadnírevoluční praxi, která demokratizaci podvazovala. Bylto jeden z dobových paradoxů, který patrně neměl řešení.“ 4 Zdůrazňováním„obecně prospěšného“ charakteru politiky centra sezastírala faktická hegemonie úzkého kruhu pražských intelektuálů,bývalých disidentů, což vyvolávalo nechuť a zatrpklostu mnoha takto upozaděných aktivistů OF.K tomu významně přispíval ještě další faktor. Základní paradoxdisidentské a postdisidentské politiky v letech 1989–1990 tkvělv tom, že se snažila vytvářet konsenzus demokratického společenstvína bázi vymezení proti komunismu, ale zároveň v zájmupokojné změny usilovala o dohodu s komunisty u kulatého stolu.Netýkalo se to pouze Československa, nýbrž také dalších zemístředovýchodní Evropy. Vznikl tak nesoulad mezi legitimizačnímipraktikami nově vznikajícího řádu, který v deklaratorní roviněodsuzoval komunismus jako „totalitární řád“, tedy zosobnění4SUK, J.: Labyrintem revoluce, s. 305.65