Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

60prostředky. Proto je také přirozené, že byl a stále je utilitaristickyvyužíván v boji (demokratické) pravice proti (demokratické) levici.Zájem se stále více obracel k archivům jako klíčovému potenciálurétorického a symbolického účtování. Podobné postupnédialektické vylepšování se týkalo také těch norem, kteréumožňují občanům přístup k archivním svazkům bezpečnostníchsložek. Na základě zákona z roku 1996 mohli nahlédnout dospisu, které na ně vedla Státní bezpečnost. Neochota otevřít registraturytajné policie se vším všudy, zdůvodňovaná potřebouochrany osobních údajů a uvážlivého nakládání s výbušnými materiály,vyvolávala nesouhlas těch, kteří v nich chtěli hledat hlavníklíč k pochopení dějin v letech 1948–1989. V důsledku jejich úsilíbyla nakonec i tato bariéra prolomena. V roce 2002 byl zákono zpřístupnění svazků novelizován. Po této novele a následnémpřijetí archivního zákona v roce 2004 odpadla povinnost požádatžijící osobu o souhlas k nahlédnutí do jejího spisu. Byl todalší z dialektických posunů v rámci křečovitého účtování s minulostí.Od této chvíle byla většina spisů prakticky veřejně přístupná.Hned poté se začaly některé objevovat na internetu a v tisku v podobějakýchsi exempel, zrcadel, mement. Velmi se to podobalospontánním dokumentaristickým aktivitám z počátku devadesátýchlet, kdy byly zveřejňovány různé seznamy agentů, útržkysvazků a podobné materiály. Je na tom dobře vidět, jak se základnítémata vyrovnávání se s minulostí čas od času vracejí v téměř původnípodobě, se stejnou naléhavostí a morálním rozhořčením.Připomíná to naléhavé volání do zbraně v opakujících se mobilizacích– jako by nás rozhodující bitva s komunismem teprve čekala.60