Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

372ve své identitě částí stranického tisku (například časopisem ortodoxníchmarx-leninistů Dialog) a produkcí některých komunistickýchnakladatelství (zejména Orego a nakladatelství JUDr.Jaroslava Webera), na jedné straně a neokomunistických teoretikůa parlamentních politiků ve vedení a stranických „think-tancích“na straně druhé. Také uvnitř politického vedení se běhemdevadesátých let formovalo konzervativnější křídlo, soustředěnéokolo předních politiků pražské organizace strany Václava Exneraa Marty Semelové. Oproti neokomunistům typu MiloslavaRansdorfa či Jiřího Dolejše konzervativci v souladu s částí ortodoxnímarxisticko-leninské publicistiky jednoznačně upozadilipotřebu kritického pohledu na minulost strany, nebyli dáleochotni otevírat otázky komunistických zločinů a ve vědomě revizionistickémhistorickém narativu, vymezujícím se vůči převládajícímupolitickému diskurzu, podpořili nostalgické momentykomunistické identity.V komunistické politice a ideologii druhé poloviny devadesátýchlet se tak různou měrou projevovaly obě základní tendence,neokomunistická i konzervativní, přičemž druhá z nich v prakticképolitice postupně nabyla vrchu. Vliv neokomunistů bylpatrný v řadě programových dokumentů vycházejících z dílnyTeoreticko-analytického pracoviště, které například navrhovalyv politice KSČM odklon od koncepce plošného zestátňováníhospodářství ve prospěch samosprávného modelu. Opět se takobjevily myšlenky jugoslávského modelu – populárního v českémmarxismu šedesátých let – preferujícího samoorganizacia samosprávu dělníků, rolníků a neprivilegovaných vrstev jakojeden z hlavních charakteristických znaků budoucího socialismu.V politické strategii tomu měl odpovídat příklon (v reálu ovšemvcelku bezvýsledný) k občansko-sociálnímu aktivismu. Dobovépolitické deklarace komunistů byly plné výzev k navazování spoluprácemezi místními stranickými organizacemi a občanskouspolečností v zájmu ochrany a prosazování zájmů chudých, důchodců,žen, mladých lidí a ostatních neprivilegovaných vrstevspolečnosti, argumentů o potřebě podpořit demokracii zdola,372