Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

371znamení antikapitalismu a více než dříve zdůrazňovaly marxistickýpůvod politické doktríny současných komunistů. Mezihlavní klasiky marxismu se kromě Marxe a Engelse opět zařadili Lenin. Jako jeden ze základních cílů strany deklaroval nový programzměnu sociálně-politického systému směrem k socialismu,jehož logickým a přirozeným vyústěním v budoucnosti by mělbýt komunismus – tedy takové dějinné stadium, které znamená„naplnění odvěkých snů lidstva o pokroku a sociální spravedlnostia podmínku udržení a rozvíjení humanisticky zaměřené civilizace“.42 Komunisté však tehdy i později dbali na to, aby odsebe oddělili revolučnost takzvaně vědeckého učení marxismuod politické taktiky, a zdůrazňovali, že se neztotožňují s konceptemnásilného dobytí moci, nýbrž pouze s revolučností jakoschopností parlamentně-ústavní cestou dosáhnout hlubokých,zásadních společenských změn. 43 Neokomunistické prvky stranicképrogramatiky a sebeprezentace provázel průkazný růstvlivu konzervativního křídla, stejně jako snaha zřetelně se vymezitvůči ostatním levicovým subjektům (zejména sociální demokracii,jež komunistům v této době poněkud vzala vítr z plachettím, že se celkem úspěšně zhostila role radikální opoziční strany).Svou vlastní radikálně opoziční rétoriku tedy komunisté doplnilio nostalgický repertoár. Kladli větší důraz na sebeprezentacistrany jako obránce zájmů těch, kteří prodělali na polistopadovétransformaci, a přitvrdili svou kritiku privatizace, restitucí, ideologielaissez-faire a nedostatečného přerozdělování ve prospěch sociálněslabších skupin a vrstev obyvatelstva. 44Dvoukolejný charakter levicové radikalizace však nevycházeljen z protikladu mezi konzervativním členstvem, ubezpečovaným42Politická deklarace IV. sjezdu KSČM. In: Za občanskou a sociální spravedlnost:Socialismus – šance pro budoucnost. Dokumenty IV. sjezdu Komunistické strany Čech a Moravy.Liberec, 2. prosince 1995. (Příloha deníku Haló noviny z 11. 12. 1995, s. 2–6, zde s. 6.)43Z pohledu revolučního marxismu, a to nikoli pouze leninského ražení, byovšem takový přístup byl hodnocen jako sociální reformismus a oportunismus.To samozřejmě nahrává politickým oponentům, kteří tím spíše za demokratickourétorikou českých komunistů spatřují staré leninské učení o násilném dobytí mocistranou profesionálních revolucionářů.44Viz Politická deklarace IV. sjezdu KSČM.371