Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

366S počínajícím létem 1993 a v očekávání třetího sjezdu vrcholiloštěpení komunistického a potažmo i celého širšího radikálně levicovéhotábora, které uvnitř strany vzbuzovalo značné obavyo její další osud. A i když se nakonec ukázalo, že zasáhlo téměřvýlučně politicko-organizační špičky, a nikoli širší masy členskézákladny, zůstala obava z rozpadu trvalou lekcí nastupujícímuvedení. Porážka reformního křídla a pád Jiřího Svobody mělyza následek nejen odchod předních reformistů ze strany, nýbržtaké konečnou dezintegraci volební koalice Levý blok. Názevpřevzala skupinka parlamentních poslanců KSČM vedená dosavadnímpředsedou koaličního klubu poslanců Levého blokuJaroslavem Ortmanem a Marií Stiborovou. Oddělila se od mateřskéstrany a založila v srpnu 1993 stejnojmennou organizaci.Vedle toho ustavil Josef Mečl, nejvýznamnější ideolog reformistickéhokřídla a dosavadní člen Ústředního výboru KSČM,Stranu demokratické levice. Obě uskupení se posléze v roce 1997sloučila a vytvořila Stranu demokratického socialismu, jež zůstalamarginální politickou organizací, nicméně vyvíjela pozoruhodnouinformační a intelektuální činnost ve snaze obnovitzájem o koncept demokratického socialismu. 35 Porážka reformistův létě 1993 však nepřinesla vítězství ani štěpánovským konzervativcům.Aktivisté a příznivci platformy „Za socialismus“byli nuceni opustit stranu a založili si nové uskupení pravověrných,nazvané Strana československých komunistů. 36Návraty k minulosti jako součástpoliticko-ideologické profilaceNa sjezdu v Prostějově v červnu 1993 se ujali vedení pragmaticikolem Miroslava Grebeníčka. Poučeni dosavadním komplikovanýma vposledku bezvýchodným konfliktem mezi vedením35Viz informativní a často aktualizované webové stránky http://www.sds.cz.36Podrobný rozbor štěpení strany v první polovině 90. let viz FIALA, P. –HOLZER, J. – MAREŠ, M. – PŠEJA, P.: Komunismus v České republice, s. 99–149.366