Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

356I přes neúspěch pokusu o změnu názvu strany a rostoucí odporkonzervativců mezi řadovými členy se KSČM v tomto období stáleještě prezentovala jako potomek „radikálního rozchodu“ s vlastní„neblahou minulostí a autoritářskými praktikami“. Nový programstrany, který vzešel z olomouckého sjezdu, se poprvé pokusil systematickyformulovat pozitivní dějinné kapitoly, k nimž bylo možnése hlásit. V obecné rovině zdůraznil návaznost „na humanisticképoselství průkopníků socialismu a metodologický odkaz Marxovydialektiky“, současně však odmítl pojetí marxismu jako uzavřenéhosystému, které bylo vlastní předlistopadové komunistické straně.Z domácích tradic se KSČM přihlásila k těm úsekům dějin, v nichžkomunisté „dokázali překročit úzce třídní a stranické horizonty, státse součástí široké fronty demokratizačních sil“. V tomto ohledu programzdůraznil především ideový odkaz Pražského jara, které mělobýt nejvýznamnějším pokusem o uskutečnění demokratického socialismuve střední a východní Evropě. K dalším pozitivním odkazůmpatřilo období počátků strany, jejího tehdejšího masového, dělnickéhoa mnohonárodnostního charakteru a s touto dobou spjatázakladatelská postava Bohumíra Šmerala. 16Zájem o šmeralovskou tradici ve 20. století vždy provázel obratydomácí komunistické politiky směrem k širším vrstvám společnostia smířlivějšímu postoji vůči politickým oponentům a pokaždé byldoprovodným jevem demokratizačních snah, objevujících se v nepravidelnýchintervalech uvnitř strany samé. 17 Ve svém úsilí o radikálníreformu strany a její přeměnu v hlavní formaci české le-16Program KSČM: Za národní charakter strany a demokratický socialismus.In: Dokumenty I. sjezdu KSČM, s. 16–23.17Znovuoživení zájmu o Šmerala bylo možné sledovat už koncem osmdesátýchlet, kdy vznikla Šmeralova společnost či Šmeralův seminář, v listopadu 1989přeměněný na Demokratické fórum komunistů, a Šmeralova knihovna. Odpočátku devadesátých let nese jeho jméno ústřední knihovna KSČM v uliciPolitických vězňů. Roku 1991 nově založený komunistický deník Haló noviny sek němu po několik let hlásil svým podtitulem ve znění „pokračovatel deníku,u jehož zrodu stál Bohumír Šmeral“. Obrat k myšlenkovému dědictví zakladatelestrany navázal na dřívější renesanci šmeralovské tradice KSČ z demokratizačníhoobdobí šedesátých let. (Srv. např. KÁRNÍK, Zdeněk: Socialisté na rozcestí: Habsburg,Masaryk či Šmeral. Praha, Svoboda 1968; MLYNÁRIK, Ján: Dr. Bohumír Šmerala slovenská národnostná otázka v počiatkoch komunistického hnutia.In: Československý časopis historický, roč. 15, č. 4 (1967), s. 653–666.)356