Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

346zastírací manévr, nátěr, za nímž se skrývají skutečné úmysly. O těchse nemluví konkrétně, avšak s poukazem na historickou zkušenostbývají za skutečné zájmy komunistů považovány uzurpace moci,nastolení egalitářského sociálního řádu, plošné zestátnění a omezenísoukromého vlastnictví, likvidace politických oponentů a podobně.Pohled české politické vědy na Komunistickou stranu Čecha Moravy je zpravidla méně emocionální a agitační, avšak ani vědeckéúsilí o analýzu často není s to přemoci sílu většinového politickéhodiskurzu a s ním spjatou působivou metaforu falešnépolitické rétoriky, zahalující skutečné záměry nečestného hráče.Mnozí politologové sdílejí pohled na KSČM jako antisystémovoustranu, vytvářející potenciálně nebezpečnou situaci pro politickýsystém, ale za určitých okolností také pro stranu samotnou.V charakteristice strany a jejím zařazení v rámci existujícíchanalytických typologií se objevují různé názory, od označováníKSČM za převážně neokomunistickou (Petr Fiala a další) či „neokomunistickousubkulturní stranu“ (britský politolog SeánHanley) přes její určení jako speciálního typu postkomunistickéradikálněsocialistické strany s neokomunistickými sklony (MaxmiliánStrmiska) až po značně zavádějící označení za neoleninskou,dogmatickou, marxisticko-leninskou a podobně (StanislavBalík, Adam Drda, Petr Dudek). Zatímco tyto kategorie s výjimkouposlední skupiny vycházejí z analýz vývoje programatikyčeských komunistů po roce 1989, jejich „nulový koaliční potenciál“je naopak odvozován především z údajné neochoty KSČMpodrobit odpovídající kritice vlastní minulost a éru diktatury(„totality“). Právě v této oblasti má česká politická analýza největšísklon přijímat silná hodnotová východiska, která majípůvod v kulturněpolitickém zápolení posledních dvaceti let. Sebekritickýpostoj českých komunistů z přelomu let 1989 a 1990,stejně jako občasné kritické poznámky některých současných komunistickýchpředáků na adresu minulosti strany či jejich odmítánínostalgické touhy části straníků po starých pořádcích bývajíčasto hodnoceny jako úhybný manévr, jehož hlavním cílem346