Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

314tkví v tom, že nedovoluje sledovat dynamiku vnitřního vývoje stranya jejího vůdce Miroslava Sládka. Názorně se to ukazuje v politologicképeriodizaci vývoje strany, která odlišuje období předparlamentní,parlamentní a poparlamentní, ale pomíjí důležitévnitřní procesy, které vedly k vytvoření stranické identity i voličskéidentifikace s touto stranou; teprve jejich důsledky způsobovalyvolební (ne)úspěchy. Důležité vývojové momenty SPR-RSČ seneshodují s parlamentním cyklem, s jedinou výjimkou, a tou jevolební propad v roce 1998, který vedl přímo a bezprostředněk hluboké krizi a rozkladu strany. Symptomem dosavadního neuspokojivéhopřístupu je povrchní analýza diskurzu SPR-RSČchápaného pod výmluvným označením „programatika“ jakopouhá snůška provokativních proklamací, které sjednocujepouze jejich antisystémovost. 4Následující text se snaží objasnit spodní proud republikánskýchdiskurzivních praktik a jejich proměn. Vzhledem k charakteruSPR-RSČ, která zcela naplňuje definici strany vůdcovskéhotypu, věnuje zvýšenou pozornost postavě předsedy stranyMiroslava Sládka a formování jeho názorů. Studium stranickéidentity se v případě republikánů spíše než stranickou diskuzímusí zabývat mentálním světem jejího vůdce, jehož změny názorůmodelovaly podobu strany pomocí nekončících vln odchodů,„zrad“ a vylučování. Hlavním tématem studie je proměnarepublikánského diskurzu, ke které došlo začátkem roku 1991a která stála za jejím pozdějším politickým úspěchem. Podstatoutéto proměny byl ústup z přehuštěného prostoru politickéhoantikomunismu do takřka zcela volného pole radikálního populismu.4Ještě povrchněji a ahistoricky vyznívají pokusy srovnávat rétoriku Sládkovýchrepublikánů s „klasickými“ texty fašismu, jak to dělá například Michal Mazel,který staví vedle sebe podobné odstavce ze Sládkových spisů a z HitlerovaMein Kampf. Srv. MAZEL, M.: Oponenti systému, s. 200–201.314