Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

309bou používala metafora s Šípkovou Růženkou. Podle ní komunistickévlády staré problémy těchto společností nevyřešily, aleumrtvily a tabuizovaly. Po zlomení kouzla znovu ožívaly věci,které by za normálních okolností už dávno neexistovaly, aspoňne ve své staré podobě. V pohádce mohl po probuzení princeznyi kuchtík dosmažit lívanec, těsto zůstalo čerstvé, oheň nevyhasl.Pro vykreslení rodícího se politického života v českých zemíchpo 17. listopadu 1989 je třeba pohádkový příměr ještě trochuzkomplikovat. Společnost „neusnula“ celá ani „neusnula“ najednou.Vznikl pozoruhodný časoprostorový chaos: část veřejnostiprožívala listopad 1989 jako prosté pokračování minulýchměsíců, další v něm však chtěli vidět pokračování roku 1968, jinípolitický návrat před rok 1948 nebo 1938. Otázka, na co z minulostivlastně rodící se polistopadový svět navazuje, stála před každýmjednotlivcem i všemi nejrůzněji definovanými kolektivy.Vedle sebe a proti sobě se hlásily k životu různé tradice. Soutěžilyo pozornost a uznání, práva a pozice, zastoupení na náměstí,v čítankách i v politice. Společné měly dohromady to, že jejichpříznivci změnu neprožívali pouze jako revoluci, zahajujícínovou éru uspořádání společnosti, ale také jako restauraci, návratk východisku. 5757Toto konstatování platilo pro celý region, nejen pro Československo, srv.RUPNIK, Jacques: Revoluce-restaurace. In: Lettre internationale, zima 91–92, s. 18 n.309