Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

29Souběžně s těmito pohyby se odehrávala první velká politickákrize, týkající se koncepce řízení Federálního ministerstva vnitra.Ministr Richard Sacher (ČSL) zvolil kontinuitu s předlistopadovýmpersonálním stavem, zatímco Občanské fórum si přálojejí rázné přerušení a do čela ministerstva chtělo povolat bezpečnostníodborníky vyhozené po roce 1968. Sacher upozorňoval,že právě tito lidé se v padesátých letech podíleli na zločinech,ale Občanské fórum namítalo, že vinu odčinili jakoodpůrci posrpnového „normalizačního“ režimu (typickým příkladembyl expert OF na Státní bezpečnost Oldřich Hromádko– v padesátých letech šéf strážního oddílu Jeřáb v uranových lágrech,později signatář Charty 77). Koncepční spory doprovázelypodivné manipulace s archivními fondy Státní bezpečnostis cílem využít, či spíše zneužít jejich informačního kapitálu a podlepotřeb zainteresovaných skupin diskreditovat osobnosti veřejnéhoživota. Až do červnových voleb mělo Občanské fórum, stejnějako Verejnosť proti násiliu na chod ministerstva jen nepřímý vliv.V této situaci proběhly dobrovolné předvolební lustrace kandidátůpolitických stran a hnutí. Byly připraveny narychlo, s nevyhnutelnýminedostatky, pochybnými manipulacemi i podvody,a zahájily složitý proces očisty veřejného života od spolupracovníkůtajné politické policie. 10Politika konsenzu se v zásadě neměnila, avšak rozhodně nelzeříci, že by zůstala vůči nátlakovým aktivitám netečná. Kromělustrací o tom svědčí zákon o soudních rehabilitacích přijatý23. dubna 1990 Federálním shromážděním. Znamenal krokvpřed, jeho limity byly ovšem dány kontinuitou s rokem 1968,v němž rehabilitace byly přerušeny sovětskou okupací. S toutonormou polistopadová KSČ bez větších výhrad souhlasila, protožeponechávala stranou otázku politické a soudní odpovědnostiza křivdy a zločiny. Zákon hovořil o „obětech“, nikoli o „odbojářích“,v jeho dikci byly oběti pouze pasivními objekty stalinistické10Viz ŽÁČEK, Pavel: „Sachergate“: První lustrační aféra. Nesnázepostkomunistické elity (nejen) se svazky Státní bezpečnosti. In: Paměť a dějiny,roč. 1, č. 1 (2007), s. 50–81.29