Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

284Vývoj ODA v druhé polovině devadesátých let by bylo možnéshrnout jako odklon od antikomunismu budoucnosti k politice paměti.Po rozpadu společného státu, zejména v souvislosti s diskuzíkolem Klausova tvrzení, že reforma skončila, se ODA začalasilně vymezovat vůči reformní praxi ODS a existujícímu statuquo. 104 Boj proti komunismu již nadále nebyl bojem proti komunistickéstraně a jejím spojencům, ale bojem proti „vnitřnímunepříteli“, bývalým nomenklaturním kádrům, kteří se snaží ekonomickoureformu ovládnout, a to jak ve státní správě, tak v politickýchstranách, zejména v ODS. Tento boj se pochopitelně obrátiltaké dovnitř vlastní strany a důsledná snaha o vyrovnáníse s komunistickou minulostí vedla k rozštěpení strany na „konzervativní“a „pragmatické“ křídlo a jejímu zániku jako relevantnípolitické síly v roce 1998. 105Víra v neoliberální řešení transformace po dlouhou dobu spojovalapragmatiky a konzervativce uvnitř ODA navzdory zcelazásadním rozdílům v jejich biografii a z nich vyplývajících postojůke komunismu. Pro ODA tak krize roku 1997 neznamenalapotvrzení správnosti její kritiky absence právního rámce či polovičatostitransformačních kroků, ale naopak zpochybnění neokonzervativníhokonsenzu, v jehož důsledku se z antikomunismubudoucnosti stala velmi rychle do minulosti zahleděná politika paměti,vidina odstátněné společnosti se rozplynula a nahradil ji pohleddo minulosti, která se stala nástrojem vnitrostranickéhoboje. Například Ivan Mašek ve svém sporu s Miroslavem Toše-104Srv. KROUPA, D.: Svoboda a řád, s. 77: „Systém, který zde vznikl, se zjevně kryls premiérovou představou, vyhovoval mu. Pro mne skončil pouze jeden zesystémových kroků, ponechává stranou klíčové oblasti – právo, výchova, vzdělání,kultura. V praktické rovině ODA odmítla tzv. českou cestu privatizacepetrochemického průmyslu.“105I po sněmovních volbách v roce 1998, kdy se ODA rozhodla nekandidovat, siudržuje důležité pozice v Senátu a v komunální politice. Konečnou tečku zapolitickým působením ODA udělalo až její vyloučení ze Čtyřkoalice na nátlaklidovců v roce 2002. Formálně ODA ukončila činnost v roce 2007. Se zánikemposledního státem placeného mandátu senátora Karla Schwarzenberga v roce2010 skončilo předčasně i splácení dluhu ODA. Srv. ŠTĚTKA, Jan: Nesmrtelnýpříběh ODA. In: Ekonom, roč. 53, č. 16 (23. 4. 2009), s. 38–42.284