Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

283motného premiéra – k „přiznání příslušného podílu viny a přijetípolitické odpovědnosti“. 101 Podle Pravé frakce během poslednícelostátní konference posílilo ve vedení paradoxně liberálníkřídlo odpovědné za podíl ODA na „krizi odpovědnosti“, kterése brání návratu k původnímu programu ODA a nutí frakci státse opoziční platformou uvnitř ODA.Žantovský se snažil zprvu zlehčit význam Pravé frakce, kdyžprohlásil, že „celá frakce je pouhý fantom, bytost hororovéhožánru, nemrtvý voodoistického kultu. Studený pařát drápe a vydávájejí prohlášení, stínové přízraky se scházejí na jejích konventech,dech mrtvého našeptává slůvka novinářům.“ 102 Nicméněběhem podzimu 1997 se ukázalo, že není schopen odolat tlaku zestrany nespokojeného „konzervativního“ křídla ODA a koncemlistopadu byl nahrazen kompromisním kandidátem Jiřím Skalickým.Stalo se tak na třinácté celostátní konferenci ODA, naníž vyvrcholil starý spor mezi oběma křídly, což ve svých důsledcíchznamenalo rychlý konec ODA jako relevantní politickésíly. Bylo to především zvolení Miroslava Tošera, kontroverzníhopředstavitele „pragmatického“ křídla, na místo místopředsedy,jež vedlo Ivana Maška a řadu jeho kolegů k opuštění strany. Polovičatýpokus o řešení kauzy podezřelého financování stranypak byl definitivní tečkou, po které následoval koncem února1998 hromadný odchod politických špiček ze strany v čele s jejímpředsedou Jiřím Skalickým. 103_ _ _***101Tamtéž.102Tamtéž, s. 190.103Pavel Bratinka v osobním rozhovoru s autorem článku 20. ledna 2011 uvedl, žepovažuje za podstatu konfliktu v ODA spor o tvorbu politické moci. Na jednéstraně stáli stoupenci „volební strany“ (Pavel Bratinka a jeho disidentští přátelé),kteří se s odkazem na americký politický systém domnívali, že politickou mocve straně by měli mít výhradně zvolení poslanci a ministři. Proti nim podleBratinky vystupovali zastánci „stranokracie“ (regionální představitelé v čeles Miroslavem Tošerem podporovaní Vladimírem Dlouhým), kteří se snažili posílitpravomoci delegátů členské základny. Za předsednictví Michaela Žantovskéhotato druhá skupina postupně získala navrch.283