Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

263lení kvalifikovanou, ale prostou většinu a neplatil zde zákaz majorizace.Složitá cesta návrhu parlamentem i bouřlivé celodenníprojednávání na 15. společné schůzi, ke kterému došlo až v květnu1991, ukazují, že si jednotliví političtí aktéři byli vědomi, že se nejednápouze o interpretaci jednoho dějinného období, ale o otázkuprávní (dis)kontinuity s potenciálně dalekosáhlými důsledky prodosavadní „politiku usmíření“. 34 Nešlo tedy o obdobu lex Masaryk,o kterou se paralelně pokoušela skupina poslanců ODS a kterábyla nakonec bez aktivní spolupráce poslanců ODA schválenajako zákon o době nesvobody, 35 ale o součást dlouhodobé strategielegislativních kroků směřujících k „vyrovnání se s minulostí“.Usnesení mělo těmto krokům zajistit obecnější právnírámec a mělo se stát „preambulí ke všem zákonů zaměřeným k nápravěkřivd a zločinů, které FS již přijalo nebo teprve přijme“,a dokázat tak, že tyto zákony nebyly pouhým humanitárním gestem,ale především „nápravou instituce parlamentu jako takové“.36Usnesení, které zformuloval Pavel Bratinka, první předsedaODA (do března 1992), zakládá tvrzení o nelegitimnosti a zavrženíhodnostikomunistického režimu na čtyřech základníchbodech: zaprvé byla občanům upírána možnost svobodného vyjádřenípolitické vůle pod hrozbou různých forem perzekucí, zadruhévedle porušování lidských práv obecně docházelo kezvlášť těžkému útlaku některých skupin obyvatelstva, zatřetí komunistickástrana dosáhla faktického obnovení nevolnictví, když34Usnesení bylo předloženo jako tisk 525, projednáno a schváleno 23. května 1991pod číslem 142. Rozprava k usnesení, z níž se dále cituje, viz Společná česko-slovenskádigitální parlamentní knihovna, FS 1990–1992 – stenoprotokoly, 15. společná schůze SLa SN, 23. 5. 1991 (viz http://www.psp.cz/eknih).35Tento „zákon“ spočíval ve větě „Komunistická diktatura bezprávím i zločinyzhanobila lidskost a stát“ a v umístění tabulky stejného znění ve vstupní síni FS,jež měla „provést“ vláda ČSFR. Termín „doba nesvobody“ již v československémprávním řádu existoval, a to v Benešových dekretech, ale vztahoval se k obdobídruhé republiky a protektorátu, viz PECINA, Tomáš: Doba nesvobody nahttp://iuridictum.pecina.cz/w/Doba_nesvobody (přístup 15. 6. 2010).36Tento návrh v rozpravě neprošel a nahradila ho formulace: „Federálníshromáždění zavazuje vládu ČSFR, aby z tohoto usnesení vycházela při vytvářeníprávních norem, případně při jejich výkladu.“263