Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

26přerušenou činnost ustavením Konfederace politických vězňů(KPV). Působnost antikomunismu nezůstala ovšem omezenajen na lidi se zkušenostmi z komunistických lágrů. V realitě osvobozenéspolečnosti se k nim přidávaly některé menší strany, organizacea skupiny. Vymezovaly se vůči dvěma politickým skutečnostem:proti Komunistické straně Československa a protikompromisní politice, kterou reprezentovali nejvýraznější představiteléObčanského fóra – Václav Havel, Petr Pithart, Petr Kučera,Ivan Fišera, Jan Urban, Pavel Rychetský a další. Nová elitaneučinila otázku zúčtování součástí svého politického programu.„Národní porozumění“ a klidné předání moci považovala zavětší zisk. Nechtěla z Československa učinit zemi „dvojího lidu“,rozpoltit ji na „my“ a „oni“._ _ _***Od počátku ledna 1990 se objevovaly nejrůznější strategie účtovánís padlým režimem – v podnicích, úřadech, zastupitelskýchsborech po celé zemi. V pražském Koordinačním centru Občanskéhofóra (KC OF) registrovali vzestup této vlny se znepokojením.Petr Pithart vystoupil 19. ledna 1990 v televizi a vyzvalokresní a podniková občanská fóra, aby se vzdala revolučníchzpůsobů při výměně místních reprezentací – trval na tom, že působeníOF „se nesmí v ničem podobat řádění akčních výborůNárodní fronty po únoru 1948“. 8 Změny se měly dít klidně, nazákladě dohod u kulatého stolu. Jenže panoramatický pohledshora se v mnohém lišil od dramatických situací dole. Pithartůvprojev se setkal s rozporuplnou reakcí, mnohá místní fóra jej odmítala.„My dole s tím potřebujeme hýbat“ – tak a podobnězněly námitky nespokojených delegátů na sněmech OF.Politiku ústavního konsenzu prověřily bouřlivé události v únorua březnu 1990 v Brně. Tamní Občanské fórum, vedené bývalýmkomunistou a pozdějším signatářem Charty 77 a politickým vězněmJaroslavem Šabatou, se rozhodlo ponechat ve funkci brněn-8Viz SUK, Jiří: Labyrintem revoluce: Aktéři, zápletky a křižovatky jedné politické krize.(Od listopadu 1989 do června 1990.) Praha, Prostor 2003, s. 383.26