Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

223ale členové reformního křídla beztak obsazovali kancelářev ústředí. Na zasedání ústředního výboru 27. listopadu byl dočela ÚV zvolen Josef Bartončík. V přijatém programovém prohlášeníse pravilo: „Obrodný proud (…) se prosadil. Na ideovoua politickou základnu obrodného proudu přešla s nadšením celáčlenská základna.“ 7Jak uvidíme, nebyla tato obroda lidové strany první ani poslední.Ostatně právě pochopení tohoto způsobu rétorické práce s vlastníminulostí i aktuální politickou změnou je možným výkladovýmklíčem k úspěšné reinterpretaci dědictví a transformaci ČSL poroce 1989. Symbolickým a politickým obsahům tohoto zacházenís minulostí, stejně jako jeho nereflektovaným, avšak širocesdíleným předpokladům se nyní budeme věnovat podrobněji.Kde se vzal obrodný proud?V některých pražských organizacích ČSL, na Ústřední politickéškole ČSL v Klínci (jejímž politickým vedoucím byl Richard Sacher)a kolem letitého krajského tajemníka jihomoravské ČSLJosefa Bartončíka se v poslední třetině osmdesátých let začalisoustřeďovat straníci nespokojení se stavem oficiální politikyČSL. Pražská větev se pokoušela podávat svou kritiku jako formálnípodněty pro jednání stranických grémií. 8 Poté, co vedenístrany na nežádoucí aktivity reagovalo vyhazovem Sachera, konstituovalase skupina nejvýrazněji při Sacherově podpoře v jehopracovněprávním sporu s vedením strany.Bartončíkovy snahy se více zaměřovaly na suplování aktivit,které normálně zajišťují církve (výlety, poutě, dobročinnost,7A KDU, k. Historie ČSL 1989–1990, Programové prohlášení ČSL přijatéÚV ČSL, 28. 11. 1989.8A KDU, k. Obrodný proud, Dopis R. Sachera ústřednímu výboru ČSL,22. 10. 1988. Tamtéž, Otevřený dopis: Náměty a podněty MO ČSL v Říčanechu Prahy ke zkvalitnění stranické činnosti ve smyslu 5. a 6. zasedání ÚV ČSLjako pracovní podklad k blížícím se konferencím strany, případně za dřívějšísvolání sjezdu ČSL, 10. 1. 1989.223