Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

222zastavily pořádkové jednotky a vyzvaly shromážděné, aby se vrátilina nábřeží. Ústupová cesta zpět však byla zatarasena. Lidéznovu zpívali státní hymnu a lidovou píseň Ach synku, synku.Sedali si na zem (…) a někteří podávali příslušníkům VB květiny(…) Přibližně za hodinu pořádkové síly po několikanásobně opakovanýchvýzvách k rozchodu a uvolnění Národní třídy tvrdězasáhly.“ 4Pozoruhodné bylo, jaký měla tato zpráva ohlas, kolik lidí sičlánek bezprostředně po vydání přečetlo. Připomíná to skutečnost,že Lidovou demokracii si už léta předtím i mnoho nelidovcůkupovalo jako „nejslušnější noviny“ z oficiální nabídky. Přetrvávajícípozitivní konotace spojené s lidovectvím jako předúnorovým,nekomunistickým fenoménem se v listopadu 1989 posílilytím, že veřejnost ani aktivní opozice nebyly připravené uvažovato stranickém systému mimo existující politické strany. ZakladateléOF tudíž využili kontaktů s částí lidovecké elity tvořící tehdyreformní křídlo ČSL, tzv. obrodný proud, formálně ustavenýv říjnu 1989.Předsednictvo ČSL se sešlo až 21. listopadu a konstatovalo svéznepokojení vývojem (na rozdíl od vedení Čs. strany socialistické,které se tou dobou už distancovalo od ÚV KSČ). Mezitímse však již mluvčí obrodného proudu jednoznačně vyslovili proti„brutálnímu zásahu“ na Národní třídě, 5 byli zváni na jednáníObčanského fóra, 23. listopadu hovořil Richard Sacher z balkonuMelantrichu proti vedení ČSL „krčícímu se na sekretariátěÚV“, proti němuž stála podle Sacherova výkladu ozdravenástrana: „Obstáli jsme! Vznikl obrodný proud!“ 6 Shromážděnýdav jednoznačnou podporu požadavkům OF nadšeně uvítal.O tři dny později se předsednictvo ÚV rozhodlo odstoupit, to už4Síla studentské solidarity. In: Lidová demokracie (18. 11. 1989), s. 1 a 3.5Archiv KDU-ČSL (dále jen A KDU), karton (k.) Historie ČSL 1988–1989,Prohlášení obrodného proudu v Čs. straně lidové k událostem 17. listopadu 1989,20. 11. 1989. Srv. tamtéž, Všem členům Československé strany lidové, nedat.,a Prohlášení předsednictva ÚV ČSL, 26. 11. 1989.6Cit. dle DANĚK, Břetislav: Československá strana lidová, její krize a obroda. Praha,Vyšehrad 1990, s. 127–128.222