Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

220a Rakousku po druhé světové válce. Mysleli si to ostatně i mnozízápadoevropští křesťanští demokraté a sesterské strany i jimblízké nadace oběma českým protějškům poskytovaly materiálnípodporu a politické školení. Avšak leccos dopadlo jinak: česká společnostnebyla ochotná takto široce přijmout stranu s proklamovanounáboženskou identitou a také konkurence „občanských“pravicových stran se ukázala jako příliš silná. A zatímcov poválečném politickém řádu byla pravice oslabena pro svoupředchozí vazbu na nacismus a fašismus, zhroucení komunistickéhobloku podobně znevýhodňovalo levici.V tomto textu tak vedle sebe nestojí jen dvě strany a jejich –různě oficiálně popisované – minulosti, ale především četnéosobní vazby, staré skupinové strategie i tradice a odkazy, kterérůzné vrstvy straníků a voličů vnímaly jako různě nosné. Teprveto vše dohromady tvoří dvojici odlišných, leč vzájemně provázanýchpolistopadových příběhů hledání nové stranické identityspojených s proměňujícími se strategiemi, jak zacházet s vlastníminulostí.Dvakrát obrozená: hledání identityČeskoslovenské strany strany lidové lidovéod roku 1989 1989 2 2Zatímco sociální demokracie, další tradiční česká politickástrana, v roce 1948 ovšem na rozdíl od lidovců rozprášená komunisty,mohla při své obnově v roce 1989 stavět na panujících– obecných i vlastních – idealizovaných představách o předúnorovéminulosti strany, lidovou stranu tížilo břemeno „práce vestrukturách“ komunistického režimu. Jakožto součást Národnífronty o sobě celá desetiletí prohlašovala, že hájí zájmy křesťanů2Srv. GJURIČOVÁ, Adéla: Dvakrát obrozená: Československá strana lidová1989–1992. In: MAREK, Pavel (ed.): „Bílá místa“ v dějinách Československé strany lidové.Olomouc, Centrum dějin křesťanské politiky na Katedře historie FF UP –Gloria Rosice 2010, s. 214–223.220