Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

212stran na Západě finanční příspěvky i další užitečnou pomoc veformě školení kandidátů a pracovníků aparátu, pomoci při volebníchkampaních a podobně. Význační politici ze západní Evropy,kteří při svých cestách do Prahy nezapomněli na návštěvuLidového domu, dávali svým počínáním najevo, že jí předpovídajílepší budoucnost. Mezinárodní zakotvení silně zapůsobilonapříklad v diskuzích uvnitř Obrody na téma, zda se spojovatprávě se sociální demokracií. Podstatnou roli sehrál také fakt, žeKSČ v březnu 1990 vrátila sociální demokracii její tradiční sídlo,Lidový dům. 48 Byl to sice jen zlomek majetku předúnorovéČSSD, který si komunistická strana přivlastnila, ale rozsáhlýareál v centru Prahy stranu citelně posílil. Pomoc ze zahraničía vlastní majetková základna působily jako stabilizační faktor,který odlišoval sociální demokracii od jiných politických skupin,stojících na slabších základech a ohrožených v případě politickéhoneúspěchu takřka okamžitým zánikem. Hmatatelně potvrzovalytezi o síle tradiční politické značky a jejích perspektivách.Historii sociální demokracie z let 1989 až 1992 můžeme sledovatjako ujasňování jejích představ o tom, jaké perspektivy tovlastně jsou. Kdyby záleželo na obnovitelích sociální demokracie,vstoupili by v prosinci 1989 do vlády a snažili by se „zpětněvčlenit Československo do pásma vyspělých evropských zemí“, 49na nich ale záleželo jen málo. Vývoj v polistopadové sociální demokraciise ubíral směrem k akceptaci logiky politického soupeření.A také k přijetí role opoziční strany. Váhání a debaty o formáchopozičního působení odhalovaly, že sociální demokracieani česká politika jako taková vlastně nemají tradici systémovéparlamentní opozice: panteon vůdců, přivolávaných ve stranějako kladné či výstražné příklady, zahrnoval řadu předsedů vláda ministrů, ale nikoho, kdo by proslul jako schopný opoziční pře-48V době počínajících snah o konfiskaci majetku KSČ se na jaře 1990 vedeníkomunistické strany urychleně zbavilo některých nemovitostí, jejichž vlastnictvíse nedalo nijak obhájit, vedle Lidového domu třeba i Arcibiskupského paláce.49Program Československé sociální demokracie z 27. listopadu 1989. In: Právo lidu[pražské], č. 1 (1989), s. 2.212