Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

210v sociální demokracii a překvapivě snadno dosáhl některýchúspěchů, když se mu například podařilo na svou stranu získatčást exulantů v čele s tajemníkem jejich organizace Jiřím Loewym.Nový předseda vládl širokým rejstříkem. Vydal subtilníesej o stavu posttotalitní společnosti, v němž přesvědčivě varovalpřed nástupem populismu a nacionalismu, 46 a současně nešetřilvýroky naplňujícími tato varování. Brzy po jeho zvolení zaznamenalasociální demokracie růst volebních preferencí a množícíse náznaky budoucího úspěchu zapůsobily ve straně jako účinnýintegrační faktor. Nezmenšil se však rozdíl mezi východisky a názory.Česká sociální demokracie ještě dlouho působila jako různorodéspolečenství, pro něž bylo obtížné nacházet shodu. 47 Nadějena společný vzestup ovšem alespoň zvětšovala ochotumluvčích jednotlivých proudů a tradic podřizovat se Zemanověautoritě, vést diskuze uvnitř strany a zachovávat navenek loajalituvůči postojům, s nimiž třeba nesouhlasili. Můžeme to nazvatprofesionalizací politické činnosti?Závěrečné poznámkySledovali jsme střetávání několika historicky vzniklých skupin,které se scházely na půdě sociální demokracie a přitom zjišťovaly,že nemají společnou minulost a že je všechna témata z níodvozená rozdělují. Nejpočetnější proud, nazvaný zde „restituční“,vycházel ze vzpomínky na ovládnutí strany prokomunistickoufrakcí a následné represe. „Pokračovací“ sociální demokratéz exilu a z okruhu chartistických „nezávislých socialistů“za sebou měli dlouhá léta angažovaného odporu proti komu-46ZEMAN, Miloš: Naše posttotalitní krize a její možná východiska. Praha, Alternativy 1991.47Zlepšení to však bylo pouze relativní. Politologové spočítali, že poslaneckýklub sociální demokracie vykazoval ještě v letech 1992–1996 nejmenší soudržnostpři hlasování ze všech politických skupin zastoupených v parlamentu.(Viz KOPECKÝ, Petr – HUBÁČEK, Pavel – PLECITÝ, Petr: Politické stranyv českém parlamentu (1992–1996): Organizace, chování, vliv. In: Sociologický časopis,roč. 32, č. 4 (1996), s. 443.)210