Rozděleni minulostí - Ústav pro soudobé dějiny AV

207úspěch sociálních demokratů na obou hlavních frontách. Proti občanskýmdemokratům se neprosadili se svými představami o sociálněúnosnější verzi hospodářských reforem. Na druhé straněse jim nepodařilo dosáhnout hlavního strategického cíle a získatna svou stranu podstatnější část voličů KSČM. Slabé zastoupenív obou parlamentech (Federálním shromáždění a České národníradě) nedávalo naději, že by strana mohla v počínajícím volebnímobdobí sehrát vážnější úlohu. 41Následná diskuze uvnitř strany prozrazovala rozpolcenost.Část funkcionářů označovala za zdroj neúspěchu ukvapený příchodnových tváří. Do čela se jim postavil sám průkopník tétopolitiky Jiří Horák a z úst jeho věrných zazněl názor, že by bývalýmčlenům KSČ měly být zapovězeny funkce v užším vedenístrany. Jiná byla optika poslanců Komárka, Jičínského,Fišery, Dostála či Zemana. Těžko mohli přehlédnout, že vstupdo sociální demokracie pro ně znamenal úspěch: jako jediníz poslanců někdejšího středu a levice Občanského fóra dokázaliobhájit své mandáty (ve Federálním shromáždění byla znovuzvolena jen pětina poslanců). Výsledky sociální demokraciev krajích, kde kandidovali, patřily zřetelně k nejlepším, což připomínalive vnitrostranické diskuzi a své kritiky vinili z „primitivníhoantikomunismu“. Stále častěji zazníval požadavekna předčasné svolání sjezdu, který by vyřešil rozpory ve vedenístrany, jehož členové jednali každý na vlastní pěst, přicházelis protikladnými stanovisky, v tisku své postoje vzájemně kritizovalia vyzývali se k vystoupení ze strany. Koncem srpna 1992se širší vedení strany na vzrušeném zasedání dokázalo shodnout41Rozbor získaných hlasů upozorňoval na skutečnost, že sociálnídemokraté nemohou počítat s významnější skupinou věrných příznivců:pouze 12 % jejich voličů dalo hlas ČSSD už v roce 1990. Největší počethlasů (42 %) přibyl od někdejších voličů OF, zatímco zisk voličů KSČMbyl zanedbatelný. Tyto údaje patrně vedly Jiřího Horáka – připomeňme,že profesí politologa – k následnému obratu v jeho vztahu k „novým“členům s komunistickou minulostí. Posuny voličské přízně analyzovalPavel Pšeja v práci Stranický systém České republiky: Politické strany a jejich vývoj1989–1998. Brno, Centrum pro studium demokracie a kultury2005, s. 84.207